Vzorce učednictví
Když se učíme o Kristu a o Jeho způsobech, vede nás to k tomu, abychom Jej poznávali a měli Jej rádi.
Vzorec víry
Dnes ráno viděly naše dvě děti a tři vnoučata v Severní Americe a s nimi přibližně polovina světa jas slunce majestátně vycházejícího na východě. Zbývající tři děti a sedm vnoučat v Africe a s nimi druhá polovina světa viděly, jak je pomalu zahaluje tma, zatímco slunce zapadá na západě za horizont.
Tato nadčasová neměnnost začátku dne a noci je každodenní připomínkou skutečností, které řídí náš život a které nemůžeme změnit. Když tyto věčné skutečnosti ctíme a přizpůsobujeme jim své chování, zakoušíme vnitřní pokoj a harmonii. Když tak nečiníme, jsme neklidní a nedaří se nám tak, jak bychom očekávali.
Den a noc jsou jedním z příkladů vzorců, které dal Bůh každému, kdo kdy žil na zemi – příkladů věcí tak, jak skutečně jsou. Absolutní pravdou naší lidské existence je skutečnost, že si nemůžeme vše diktovat podle svých přání a nenést žádné následky. Toto se mi připomene pokaždé, když letím z Afriky na generální konferenci a během jednoho dne musím přenastavit své tělo o deset hodin dozadu.
Pokud nám to stojí za povšimnutí, vidíme, že Nebeský Otec nám poskytl a poskytuje dostatek svědectví o pravdě, jež nás mají v životě vést, tak abychom Ho mohli poznávat a těšit se z požehnání v podobě pokoje a radosti.
Duch Páně nás prostřednictvím Proroka Josepha Smitha ujišťuje: „Dám vám vzor ve všech věcech, abyste nemuseli býti oklamáni; neboť Satan je všude v zemi a chodí oklamávaje národy.“1
Takto se nechal oklamat Korihor, antikrist, který nevěřil v existenci Boha a v příchod Krista. Prorok Alma mu vydal svědectví: „Všechny věci ukazují, že Bůh jest; ano, dokonce země a všechny věci, jež jsou na její tváři, ano, a její pohyb, ano, a také všechny planety, jež se pohybují ve svém pravidelném uspořádání, dosvědčují, že jest Nejvyšší Stvořitel.“2
Když Korihor trval na tom, aby mu bylo dáno znamení, než uvěří, Alma způsobil, aby byl stižen němotou. Tento postih Korihora natolik pokořil, že otevřeně vyznal, že byl oklamán ďáblem.
My však být oklamáni nemusíme. Neustále býváme svědky zázraku inteligentního života. Pouhý letmý pohled na divy nebes sestávajících z bezpočtu hvězd a galaxií a zamyšlení se nad nimi vybízí duši věřícího srdce k tomu, aby zvolala: „Bože můj, … jak mocný jsi!“3
Ano, Bůh, náš Nebeský Otec, žije a neustále se nám rozličnými způsoby projevuje.
Vzorec pokory
Abychom však Boha vnímali, věřili v Něj a věrně s Ním kráčeli, musí být naše srdce vnímavé k Duchu pravdy. Alma učil, že víře předchází pokora.4 Mormon dodal, že je nemožné, aby člověk, který není „mírný a pokorného srdce“, měl víru a naději a obdržel Ducha Božího.5 Král Beniamin prohlásil, že každý, kdo dává přednost slávě světa, je „nepřítelem Boha“.6
Ježíš Kristus tím, že se podrobil křtu, aby naplnil veškerou spravedlivost, přestože byl spravedlivý a svatý, ukázal, že pokora před Bohem je základní vlastností Jeho učedníků.7
Po všech nových učednících se požaduje, aby projevili pokoru před Bohem prostřednictvím obřadu křtu. Díky tomu „všichni ti, kteří se pokoří před Bohem a přejí si býti pokřtěni a přicházejí se srdcem zlomeným a s duchem zkroušeným…, budou přijati křtem do jeho církve“.8
Pokora obrací srdce učedníka k pokání a poslušnosti. Duch Boží poté může k takovému srdci přinést pravdu a najde si cestu dovnitř.9
Nedostatek pokory je tím, co v těchto posledních dnech nejvíce přispívá k naplňování proroctví apoštola Pavla:
„Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,
Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není.“10
Výzva Spasitele, abychom se o Něm učili, je výzvou k tomu, abychom se odvrátili od lákavé světskosti a stali se takovými, jako je On – mírnými a pokorného srdce. Poté budeme na sebe schopni vzít Jeho jho a uvědomit si, že je lehké – že učednictví není břemenem, ale radostí, jak nás tomu tak výmluvně a opakovaně učí president Russell M. Nelson.
Vzorec lásky
Když se učíme o Kristu a o Jeho způsobech, vede nás to k tomu, abychom Jej poznávali a měli Jej rádi.
Sám nám svým příkladem ukázal, že s pokorným postojem je skutečně možné poznat a celou bytostí mít rádi Boha Otce a rovněž mít rádi druhé tak, jak máme rádi sami sebe, a to bez jakýchkoli výhrad. Jeho služba na zemi, během níž položil na oltář jak svou vůli, tak své tělo, představovala vzorec uplatňování těchto zásad, na nichž je založeno Jeho evangelium. Obě zásady se zaměřují na druhé a jejich podstatou je naše chování k druhým, a ne usilování o osobní potěšení a slávu.
Zázračnou ironií je skutečnost, že když budeme své nejlepší úsilí vynakládat na to, abychom milovali Boha a druhé, dokážeme objevit svou skutečnou božskou hodnotu jakožto synů a dcer Božích spolu s plnou mírou pokoje a radosti, jež to s sebou přináší.
Prostřednictvím lásky a služby dosahujeme jednoty s Bohem i se sebou navzájem. Poté můžeme obdržet svědectví od Ducha Svatého o čisté lásce – o onom ovoci, které Lehi popisuje jako „nadmíru sladké, sladší než vše, co… kdy ochutnal“.11
Korunou, kterou Kristus získal tím, že dal a dělal vše, co bylo v Jeho schopnostech, aby stanovil vzorec lásky k Otci a lásky k nám, bylo to, že obdržel veškerou moc, a dokonce vše, co má Otec, což znamená oslavení.12
Příležitosti vyživovat naši duši přetrvávající láskou k Bohu a k bližním začínají v domově v podobě svatých návyků spočívajících v tom, že s Otcem rozmlouváme každý den v osobní i rodinné modlitbě ve jménu Jeho Jednorozeného Syna, společně se o Nich učíme při osobním a rodinném studiu písem, společně světíme sabat a každý jsme držitelem platného chrámového doporučení, které používáme tak často, jak jen můžeme.
Tak jak každý sám rosteme v poznání Otce a Syna a v lásce k Nim, rosteme i ve vděčnosti a lásce k sobě navzájem. Naše schopnost mít rádi druhé i mimo svůj domov a sloužit jim se značně zesiluje.
To, co děláme doma, je skutečnou zatěžkávací zkouškou trvalého a radostného učednictví. Ta nejradostnější požehnání znovuzřízeného evangelia, z nichž se s mou ženou Gladys ve svém domově těšíme, pramení z toho, že jsme se naučili, jak doma poznávat a ctít Boha a jak se dělit o Jeho lásku se svým potomstvem.
Vzorec služby
Láska k Bohu a služba sobě navzájem v našem domově a služba druhým mimo domov se časem rozvinou ve vlastnost pravé lásky.
Toto koresponduje se vzorcem zasvěcené služby v království Božím, kterýžto vzorec nám ukazují Pánovi žijící proroci a apoštolové. Dosahujeme jednoty i s nimi.
Poté jsme schopni – jejich prostřednictvím – hledět k Pánu „v každé myšlence“ a nepochybovat a nebát se.13
Stejně jako Pánovi žijící proroci a apoštolové můžeme i my vyjít s nitrem plným „pravé lásky vůči všem lidem a k domácím ve víře a [s ctností, jež] zdobí myšlenky [naše] neustále; [a se sebedůvěrou, jež roste] v přítomnosti Boží; a [s naukou kněžství, jež skrápí duši naši] jako rosa z nebe“.
Spolu s Pánovými žijícími proroky a apoštoly můžeme i my vstoupit do ctnostného kruhu víry posilované zasvěcenou službou, v němž je „Duch Svatý… stálým společníkem [naším] a žezlo [naše] neměnným žezlem spravedlivosti a pravdy; a panství [naše je] věčným panstvím a bez donucovacích prostředků [k nám plyne] na věky věků“.14 Neboť takto zní zaslíbení Otcova plánu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.