Nechť konání dobra je pro nás čímsi normálním

Starší Rafael E. Pino

sedmdesátník

Jsme-li stálí a neochvějní v konání dobra, naše zvyky nám pomohou setrvat na cestě smlouvy.

Vždy budu vděčný za pověření v Církvi, díky kterým jsem mohl žít v různých zemích. V každé z těchto zemí jsme našli velikou rozmanitost a výjimečné lidi s rozličnými zvyky a tradicemi.

Všichni máme osobní zvyky a tradice, které pocházejí z naší rodiny nebo ze společnosti, v níž žijeme, a doufáme, že si uchováme všechny ty, jež jsou v souladu se zásadami evangelia. Povznášející zvyky a tradice jsou zcela zásadní v našem úsilí setrvat na cestě smlouvy a ty, které nám v tom brání, máme odmítat.

Zvyk je nějaká praktika nebo častý a obvyklý způsob myšlení určité osoby, kultury nebo v rámci tradice. Často to, co si myslíme a děláme obvyklým způsobem, vnímáme jako normální.

Dovolte mi to doložit na příkladu: Patricia, moje milovaná žena, ráda pije kokosovou vodu a poté sní i samotný kokosový ořech. Během naší první návštěvy města Puebla v Mexiku jsme na jednom místě kokosový ořech koupili. Poté, co z něj manželka vypila všechnu vodu, prodejce požádala, aby jí ořech rozpůlil a přinesl jí k jídlu dužinu. Když ji donesl, byla dužina načervenalá. Posypal ji totiž chilli kořením! Sladký kokosový ořech s chilli! To nám přišlo zvláštní. Později jsme se dozvěděli, že za zvláštní považovali mě a manželku, protože jsme kokos s chilli nejedli. V Mexiku to však není ničím ojedinělým; je to zcela normální.

Při jiné příležitosti jsme v Brazílii jedli s několika přáteli, kteří nám připravili avokádo. Právě když jsme se ho chystali posolit, naši přátelé řekli: „Co to děláte? Už jsme ho pocukrovali!“ Avokádo s cukrem! To se nám zdálo dosti divné. Poté jsme ale zjistili, že divní jsme my s manželkou, protože avokádo s cukrem nejíme. V Brazílii je však pocukrované avokádo něčím zcela normálním.

Co je pro některé zcela normální, může být pro jiné zvláštní, v závislosti na jejich zvycích a tradicích.

Které zvyky a tradice považujeme v našem životě za normální?

President Russell M. Nelson řekl: „Dnes často slýcháme o ‚novém normálním stavu‘. Pokud si opravdu přejete přijmout za svůj nový normální stav, vyzývám vás, abyste se v srdci, mysli a duši v rostoucí míře obraceli k našemu Nebeskému Otci a k Jeho Synu Ježíši Kristu. Kéž je toto pro vás onen nový normální stav.“ („Nový normální stav“, Liahona, listopad 2020, 118.)

Tato výzva je určena každému. Nezáleží na tom, zda jsme bohatí, či chudí, vzdělaní, či nevzdělaní, staří, či mladí, nemocní, či zdraví. Vyzývá nás, aby to normální v našem životě bylo tím, co nám pomůže udržet se na cestě smlouvy.

Žádná země nenabízí souhrn všeho dobrého či obdivuhodného. Proto, jak učil Pavel a Prorok Joseph Smith:

„Je-li cokoli ctnostné, milé nebo dobropověstné nebo chvályhodné, o to usilujeme.“ (Články víry 1:13.)

„Jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte.“ (Filipenským 4:8.)

Povšimněte si, že jde o nabádání, a nikoli o pouhý komentář.

Chtěl bych, aby se každý z nás na okamžik zamyslel nad svými zvyky a nad tím, jak ovlivňují naši rodinu.

Mezi úžasné zvyky, jež mají být pro členy Církve zcela normální, patří tyto čtyři:

Osobní a rodinné studium písem. Každý, má-li se stát obráceným k Pánu Ježíši Kristu, je zodpovědný za to, že se bude učit evangeliu. Zodpovědností rodičů je vyučovat evangeliu své děti (viz Nauka a smlouvy 68:25; 93:40).
Osobní a rodinná modlitba. Spasitel nám přikazuje, abychom se vždy modlili (viz Nauka a smlouvy 19:38). Modlitba nám umožňuje osobně rozmlouvat s naším Nebeským Otcem ve jménu Jeho Syna Ježíše Krista.
Každotýdenní účast na shromáždění svátosti (viz 3. Nefi 18:1–12; Moroni 6:5–6). Činíme tak, abychom pamatovali na Ježíše Krista, když přijímáme svátost. Členové Církve v rámci tohoto obřadu obnovují smlouvu, že na sebe vezmou jméno Spasitele a že na Něj budou vždy pamatovat a budou dodržovat Jeho přikázání (viz Nauka a smlouvy 20:77, 79).
Časté zapojení se do chrámové práce a práce na rodinné historii. Prostřednictvím této práce sjednocujeme a pečetíme rodiny na věčnost (viz Nauka a smlouvy 128:15).

Jaké pocity v nás tyto čtyři zvyky vyvolávají? Jsou součástí našeho běžného života?

Je i mnoho jiných tradic, jež mohou být součástí onoho normálního stavu, který jsme si osvojili, a tím dovolili Bohu, aby v našem životě převládl.

Jak můžeme určit, co bude v našem životě a v naší rodině normální? V písmech nacházíme skvělý příklad v Mosiášovi 5:15, kde se píše: „Chtěl bych, abyste byli stálí a neochvějní, vždy oplývající dobrými skutky.“

Tato slova se mi líbí, protože víme, že to, co se v našem životě stává normálním, neustále opakujeme. Jsme-li stálí a neochvějní v konání dobra, naše zvyky budou v souladu se zásadami evangelia a pomohou nám setrvat na cestě smlouvy.

President Nelson rovněž radil: „Přijměte svůj nový normální stav prostřednictvím každodenního pokání. Usilujte o to, abyste byli v mysli, slovech a skutcích čím dál tím čistší. Služte druhým. Pohlížejte na vše z perspektivy věčnosti. Zvelebujte svá povolání. Ať již čelíte jakýmkoli obtížím, drazí bratři a sestry, žijte každý den tak, abyste byli lépe připraveni na setkání se svým Stvořitelem.“ („Nový normální stav“, 118.)

Nyní už ani mně, ani mé manželce Patricii nepřipadá divné jíst kokosový ořech s chilli a avokádo s cukrem – vlastně nám to i chutná. Avšak oslavení je něco, co dalece přesahuje vnímání chutí; jde o záležitost týkající se věčnosti.

Modlím se o to, aby nám to normální v našem životě umožňovalo zakoušet onen stav „nikdy nekončícího štěstí“ (Mosiáš 2:41), jenž je slíben těm, kteří zachovávají přikázání Boží, a abychom, zatímco tak činíme, mohli prohlásit: „A stalo se, že jsme žili šťastně.“ (2. Nefi 5:27.)

Bratři a sestry, vydávám svědectví o oněch patnácti mužích, jimž vyjadřujeme podporu jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům, včetně našeho milovaného proroka, presidenta Russella M. Nelsona. Dosvědčuji, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je pravdivá. A obzvláště vydávám svědectví o Ježíši Kristu, našem Spasiteli a Vykupiteli, ve jménu Ježíše Krista, amen.