Moc trpělivosti

Starší Robert C. Oaks

Předsednictvo Sedmdesáti

Na trpělivost můžeme pomýšlet jako na bránu ke ctnostem, neboť přispívá k růstu a posílení svých spoluctností – odpuštění, tolerance a víry.

Jsem velmi vděčný za písma posledních dnů týkající se základních křesťanských ctností.

Kniha Mormonova proniká do podstaty vztahu mezi trpělivostí a pravou láskou. Poté, co Mormon upozornil, že nemá-li člověk „pravou lásku, není ničím; pročež musí nezbytně míti pravou lásku“, pokračuje vyjmenováním třinácti hodnot pravé lásky neboli čisté lásky Kristovy. Velice mne zaujalo, že čtyři ze třinácti hodnot této nezbytné ctnosti se týkají trpělivosti (viz Moroni 7:44–45).

Zaprvé „pravá láska je trpělivá“. To jest, musíme hodně vydržet. Pravá láska „se nedá snadno vydrážditi“ a „snáší všechny věci“, jsou dalšími stránkami této vlastnosti. A konečně, pravá láska „ve všech věcech vytrvá“, což je jistě projev trpělivosti (Moroni 7:45). Z těchto definic vyplývá, že kdyby naši duši nezdobila trpělivost, byli bychom velmi vzdáleni příkladu Kristova charakteru.

V Bibli Job nabízí klasický portrét trpělivosti. Když čelil Job ztrátě svých hmotných statků, a dokonce i dětí, byl schopen, díky své nezlomné víře, prohlásit: „Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.“ Za celou dobu svého utrpení a bolesti „…nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého“ (Job 1:21–22).

Příliš často slyšíme, jak se utlačované duše pošetile ptají: „Jak mi to mohl Bůh udělat?“, místo aby se modlily o sílu „snášet“ a „vytrvat ve všech věcech“.

V písmech nalezneme nejmocnější příklady trpělivosti v životě Ježíše Krista. Jeho strpení a vytrvalost se nejvíce projevily oné bolestné noci v Getsemanech, kdy ve svém usmiřujícím utrpení pronesl: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“ (Matouš 26:39.) On vskutku vytrval ve všech věcech, trpěl je a snášel.

Ježíš pokračoval v dokonalém příkladu trpělivosti i ve chvíli, kdy ukřižován na kříži na Kalvárii pronášel ona jedinečná slova: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34.)

Tyto příklady trpělivosti pro nás budou znamenat víc, když zvážíme nabádání ve 3. Nefim: „Tudíž, jakými lidmi máte býti? Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“ (3. Nefi 27:27.)

Několik veršů vyzdvihuje důležitost trpělivosti. Dovolte mi pár zmínit:

„Budiž každý člověk rychlý k slyšení, [ale] zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.“ (Jakub 1:19.)

„Nicméně Pán považuje za vhodné svůj lid ukázňovati; ano, zkouší jeho trpělivost a jeho víru.“ (Mosiáš 23:21.)

V Mosiášovi král Beniamin učí, že dokud se každý skrze trpělivost a další ctnosti nepoddá nutkání Ducha Svatého, je jako přirozený člověk nepřítelem Boha (viz Mosiáš 3:19).

Joseph Smith uvedl, že „trpělivost je nebeská“ (History of the Church, 6:427).

Je trpělivost důležitá a je hodna toho, abychom o ní přemítali a usilovali o ni? Zcela jistě je, pokud nechceme být nazýváni „ničím“, což je označení pro ty, kteří postrádají pravou lásku a doprovodné ctnosti. Je, pokud toužíme být méně přirozeným člověkem, a tudíž nepřítelem Boha. Je, pokud chceme být nebeští. Je, pokud se snažíme stát takovými, jako je Kristus.

Obklopuje nás netrpělivý, přirozený člověk. To je zřejmé ze zpráv o rodičích, kteří v záchvatech zlosti zneužívají a týrají dítě, někdy až k smrti. Na dálnicích má netrpělivost za jízdy či silniční běs za následek vážné nehody, a občas i úmrtí.

Méně dramatická, ale také běžnější, jsou zlost a ostrá slova v reakci na dlouhou frontu zákazníků, neodbytné prodejce po telefonu nebo děti, které váhají reagovat na naše pokyny. Je vám něco z toho povědomé?

Naštěstí slýcháme i o podivuhodných příkladech velké trpělivosti, ale ty jsou ve zprávách jen zřídka. Nedávno jsem se zúčastnil pohřbu dlouholetého přítele. Jeho syn vyprávěl krásný příběh o rodičovské trpělivosti. Když byl syn mladý, jeho otec vlastnil prodejnu s motocykly. Jednoho dne obdrželi zásilku nových nablýskaných motocyklů a vyrovnali je v obchodě do řady. Chlapec udělal to, co by rád udělal každý chlapec: vylezl si na nejbližší motocykl. Dokonce jej i nastartoval. Pak, když mu došlo, že už zašel dost daleko, z motocyklu seskočil. K jeho úleku však motocykl, ze kterého seskočil, spadl. A potom, jako řada dominových kostek, spadly všechny ostatní, jeden po druhém. Jeho otec to dopuštění uslyšel a vyhlédl zpoza stěny, za kterou pracoval. Po chvíli se usmál a řekl: „Tak synu, měli bychom jeden opravit a prodat, abychom měli jak zaplatit za ty ostatní.“

Myslím, že reakce mého přítele je ztělesněním rodičovské trpělivosti.

Na trpělivost můžeme pomýšlet jako na bránu ke ctnostem, neboť přispívá k růstu a posílení svých spoluctností – odpuštění, tolerance a víry. Když se Petr zeptal Krista, kolikrát má svému bratru odpustit, Kristus odpověděl, že „sedmdesátikrát sedmkrát“, a nikoli pouze sedmkrát, jak naznačoval Petr (viz Matouš 18:21–22). Odpustit sedmdesátikrát sedmkrát určitě vyžaduje velkou dávku trpělivosti.

Starší Neal A. Maxwell propojil trpělivost s vírou, když učil: „Trpělivost se úzce pojí s vírou v našeho Nebeského Otce. Když jsme přehnaně netrpěliví, tak tím vlastně naznačujeme, že víme, co je nejlepší – lépe, než to ví Bůh. Nebo přinejmenším tvrdíme, že náš plán je lepší než jeho.“ („Patience“, Ensign, Oct. 1980, 28.)

Naše víra může růst jen tehdy, když jsme ochotni trpělivě čekat, až se podle Božího načasování odhalí v našem životě Jeho cíle a záměry.

Jak si osvojíme božskou ctnost trpělivost, když netrpělivost je tak přirozená? Jak posuneme své chování od přirozeného člověka k trpělivému, dokonalému příkladu Ježíše Krista?

Zaprvé musíme pochopit, že je nutné tak učinit, pokud se chceme těšit plnosti požehnání znovuzřízeného evangelia. Toto pochopení nás může motivovat k těmto činnostem:

Čtení všech veršů uvedených v Průvodci k písmům pod heslem „trpělivost“ a poté k přemítání o příkladu trpělivosti, kterým byl Kristus.
Zhodnocení nás samotných, abychom určili, kde na stupnici trpělivosti stojíme. Kolik trpělivosti ještě potřebujeme, abychom se stali více takovými, jako je Kristus? Toto sebehodnocení je obtížné. Mohli bychom však požádat o pomoc svého manžela, manželku nebo jiné členy rodiny.
Citlivému vnímání příkladů trpělivosti a netrpělivosti, které se denně odehrávají všude kolem nás. Máme usilovat o napodobování jedinců, které považujeme za trpělivé.
Každodennímu zavázání se, že se staneme trpělivějšími, přičemž se držíme původního výběru člena rodiny, kterého jsme si zvolili pro náš projekt trpělivosti.

Zní to jako spousta práce, ale k dosažení každého hodnotného cíle je třeba pilné práce. Výhra nad přirozeným člověkem a úsilí stát se v trpělivosti více takovým, jako je Kristus, je cíl nadmíru vhodný. Modlím se, abychom po této cestě kráčeli vytrvale a horlivě.

Svědčím, že Ježíš je Kristus a že stojí v čele této Církve, vede nás prostřednictvím žijícího proroka a žehná každému úsilí, které vyvineme, abychom byli více takoví, jako je Kristus. A o tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.