Pohleďte na maličké své
V dnešním světě budou děti potřebovat … každého z nás, abychom je ochraňovali, učili a milovali.
Během své služby v mém současném povolání jsem získala nové přátele. Eliza umí zpívat mnoho písní z Primárek. Lucas se učí Články víry ve španělštině. Caitlyn je plachá, ale zvídavá. V Primárkách jsem seděla vedle Marthy, a ona mě chytla pod paží. Tyto děti ve své tváři zrcadlí světlo evangelia.
Jaké jsou děti u vás doma nebo ve vašem okolí? Podívejte se na ně. Přemýšlejte o nich. Spasitel nás učí, že máme-li vstoupit do království Božího, musíme se stát jako děti poddajnými, mírnými, pokornými, trpělivými a plnými lásky (viz Mosiáš 3:19).
Ale ať už jsou děti sebevíc plny víry, když k nám přijdou, čelí výzvám padlého světa. Jak můžeme těmto dětem pomoci, aby si ve svých očích udržely světlo víry? Víme, že v životě dítěte nemůže nic nahradit spravedlivou rodinu. Ale v dnešním světě budou děti potřebovat nejen oddanou matku a otce, ale každého z nás, abychom je ochraňovali, učili a milovali.
Bratři a sestry, chránit děti znamená poskytnout jim prostředí, které zve do jejich života Ducha a utvrzuje je v srdci o Jeho existenci. Tím se automaticky odstraní všechny formy lhostejnosti, zanedbávání, týrání, násilí nebo zneužívání.
A ačkoli mravně zkažené poměry jsou závažnější, musíme děti chránit i před ostatními škodlivými poměry, jakými jsou příliš vysoká či nízká očekávání, rozmazlování, přetěžování a sobeckost. Kterýkoli extrém otupí schopnost dítěte rozpoznat Ducha svatého, věřit mu a řídit se jím.
Děti jsou nejvíce otevřeny pravdám evangelia, a když chráníme dětství, máme příležitost děti učit a posilovat je ve správných volbách, a tato příležitost se již nebude opakovat.
Je snadné vědět, čemu je učit. Písma a proroci mluví jasně o tom, čemu máme své děti učit. Nefi to shrnul v tomto verši: „A my mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu …, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“ (2. Nefi 25:26.)
Když už víme, že budeme učit o Kristu a jeho evangeliu, jak na to? Začněme uposlechnutím rady našich proroků a udělejme si doma čas na rodinnou modlitbu, studium písem a rodinný domácí večer. Slyšeli jsme tuto radu už tolikrát, že se nám zdá příliš prostá? Nebo toho máme tolik, že přidání jediné věci se zdá příliš složité? Já svědčím o tom, že i když se nám naše rodinné uctívání zdá pramálo účinné, poslušnost sama přivolá požehnání Páně.
Osobní poslušnost a příklad v každém ohledu našeho života jsou pro děti v podstatě tou nejlepší lekcí evangelia. Studujte tedy evangelium, učte se mu a používejte ho. Nemůžeme učit zásadám, které neznáme a podle nichž nežijeme. To, jací jsme a co máme v srdci, rozpoznají děti rychleji, než si myslíme.
Mějte tedy děti rádi. Pamatuji si, že jsem se jako dítě cítila milována, a díky tomu bylo pro mne snazší uvěřit, že i Spasitel mne má rád. Děti vzkvétají v domově, ve kterém rodiče rozumějí své „posvátné povinnosti vychovávat své děti v lásce a spravedlnosti“ („Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 2004, 49).
Ale pomoci můžeme všichni. Všímejte si dětí kolem sebe a naučte se jejich jména. A pak zvěte, naslouchejte, utvrzujte, veďte, posilujte, služte a vydávejte svědectví. Vaše láska může dítěti pomoci pocítit lásku Spasitele.
Vasily je dítě, které tráví hodně času na ulicích, a jeho rodiče jej v hledání pravdy nepodporují. Ve svém městě našel malou odbočku Církve a chodil na všechny akce, které Církev pořádala. Na shromáždění přivedl i své tři mladší bratry, a další kamarádi s ním navštěvovali Primárky. Někdy dokonce tito malí chlapci, kteří nebyli členy Církve, představovali největší Primárky v oblasti. Byli přivedeni k pravdě, a v jejich tvářích se začalo zrcadlit světlo evangelia. Byli vítáni, ochraňováni, vyučováni a milováni všemi členy této malé odbočky, včetně mládeže, mladých dospělých, misionářů, učitelů a vedoucích kněžství. Pomyslete na děti ze svého okolí nebo z Primárek. Jaké děti máte ve své odbočce nebo sboru? Není tam jedno jako Vasily, které vás potřebuje?
Když přemýšlím o těchto malých chlapcích a o dětech jim podobným, čerpám naději ze zprávy o Spasitelově návštěvě amerického kontinentu. Vzpomeňte si, že předtím, než se tam zjevil Spasitel, tam byly bouřky, zemětřesení, požáry a tři dny naprosté temnoty (viz 3. Nefi 8). Často jsem přemýšlela o dětech, které tyto události prožily. A napadá mě, jaké obavy a starosti tížily srdce jejich rodičů.
A poté se zjevil Spasitel a vyzval zástup, aby k Němu „byly přivedeny jejich malé děti“ (3. Nefi 17:11). Jak moc si tito rodiče asi přáli přivést své děti ke Spasiteli! A pak se dívali, jak Spasitel nad jejich dětmi zaplakal a požehnal jedno po druhém, modlil se za ně k Otci a povolal dolů anděly, aby jim sloužili (viz 3. Nefi 17:21, 24). Tato zpráva nám připomíná, že právě Spasitel je velkým ochráncem, dokonalým učitelem a věčným zdrojem lásky a uzdravování.
Zatímco nás obklopuje temnota dnešních dnů, i nám je přikázáno přivést své děti ke Spasiteli, a jak nám připomněl starší Ballard, „my jsme těmi, které Bůh pověřil, abychom dnešní děti obklopili láskou, ohněm víry a porozuměním tomu, kdo jsou“ („Behold Your Little Ones”, Tambuli, Oct. 1994, 40; „Great Shall Be the Peace of Thy Children”, Ensign, Apr. 1994, 60).
Bratři a sestry, jako matka a vedoucí Primárek vím, že tato práce s dětmi není snadná. Ochraňování, učení a milování dětí může být náročné, často až skličující, někdy vyčerpávající a občas se ovoce naší snahy dlouho nedostavuje. Ale právě proto, že není snadné přivést děti ke Spasiteli, musíme k Němu jít my sami.
Když budeme usilovat o to, aby nám On a Jeho Duch pomohli, uvidíme zázrak. Uvědomíme si, že naše srdce se mění a že i my se stáváme „poddajným, mírným, pokorným, trpělivým [a] plným lásky“ (Mosiáš 3:19). I v naší tváři se bude zrcadlit světlo evangelia. A my porozumíme těmto slovům Spasitele: „A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.“ (Matouš 18:5.)
Miluji Spasitele a svědčím o Jeho moci vykoupit mne, vás i naše děti, ve jménu Ježíše Krista, amen.