On nám důvěřuje!
Jednoho dne bude každý z nás stát před Bohem a bude vydávat počet ze své kněžské služby.
Před několika lety jsme byli se sestrou Ellisovou povoláni, abychom předsedali Severní brazilské misii São Paulo. Toto povolání předpokládalo, že na tři roky opustíme svůj domov. Vzhledem k situaci v naší rodině a firmě jsme měli dojem, že si máme náš domek a firmu v Houstonu ponechat a neprodávat je.
Když jsme začali dělat potřebné přípravy, ukázalo se, že budeme muset pověřit právníka sepsáním plné moci. To je úřední listina, která dává někomu jinému pravomoc učinit něco naším jménem. Osoba s touto listinou by mohla prodat náš domek nebo jiný majetek, půjčit si na naše jméno peníze, vydat naše peníze nebo dokonce prodat naši firmu. Myšlenka na to, že bychom někomu měli dát tak velkou moc a pravomoc nad svými záležitostmi, nás děsila.
Rozhodli jsme se, že plnou moc dáme tomu, komu důvěřujeme, dobrému příteli a partnerovi, který tuto moc a pravomoc používal velmi dobře. Dělal to, co bychom dělali my, kdybychom tam byli.
Bratří, přemýšlejte o tom, co Pán dal nám – svou moc a pravomoc! Moc a pravomoc jednat za Něj ve všech věcech, které přináležejí Jeho království!
S touto mocí kněžství, a když je to nutné i s oprávněním těch, kteří drží příslušné klíče, můžeme v Jeho jménu vykonávat obřady spasení: křtít na odpuštění hříchů, konfirmovat a předávat Ducha Svatého, předávat kněžství a vysvěcovat druhé do úřadů kněžství a vykonávat chrámové obřady. V Jeho jménu můžeme spravovat Jeho Církev. V Jeho jménu můžeme žehnat, chodit na domácí učení, a dokonce uzdravovat nemocné.
Jakou důvěru Pán v nás vložil! Zamyslete se nad tím, bratří. On nám důvěřuje!
Ještě předtím, než jsme obdrželi kněžství, jsme byli připravováni a zkoušeni. Používali jsme víru v Ježíše Krista, činili jsme pokání, přijali jsme křest a obdrželi jsme dar Ducha Svatého. Míra zkušeností, kterou jsme si přinesli ke svému vysvěcení, byla různá. Ale božský postup byl stejný. Ti, kteří používají klíče kněžství, se o nás modlili a pak s námi měli pohovor. Byla nám vyjádřena podpora hlasováním členů Církve naší jednotky. Byli jsme vysvěceni tím, kdo měl pravomoc a oprávnění to učinit.
Pán pečuje o své kněžství. Používat Jeho moc a pravomoc znamená mít posvátnou důvěru.
Jak je to úžasné, že jsme získali tuto důvěru Boží! Důvěřuje vám! Důvěřuje i mně!
Když přijímáme kněžství, činíme tak prostřednictvím smlouvy. Smlouva je vzájemný slib. On slibuje, že nám bude za určitých podmínek žehnat. My slibujeme, že budeme tyto podmínky plnit. Když tak činíme, Pán vždy plní své slovo a dává nám požehnání. Obvykle nám dává více, než je domluveno. Je velmi štědrý.
Když dostáváme Melchisedechovo kněžství, přijímáme to, co se nazývá „přísaha a smlouva“ kněžství. Slibujeme Pánovi dvě věci, a On slibuje dvě věci nám. My slibujeme, že budeme „[věrní, abychom získali] tato dvě kněžství“, a věrní, abychom „[zvelebovali] povolání své“. On slibuje, že budeme „[posvěceni] Duchem“. A také slibuje, že poté, co věrně vytrváme ve všech věcech až do konce, „vše, co můj Otec má, [nám] bude dáno“. (Viz NaS 84:33–41.)
Pán žehná svým dětem prostřednictvím naší kněžské služby. Aby nám Pán pomohl být úspěšnými ve věrném vykonávání kněžské služby, poskytuje vedení i varování. Učinil tak v písmech a vede nás i nadále prostřednictvím našich vedoucích a prostřednictvím nabádání Ducha Svatého.
V písmech je mnoho pasáží obsahujících vedení i varování určené nositelům kněžství. Jednou z nejlepších je oddíl 121 v Nauce a smlouvách. V těchto několika verších nás Pán učí, že kněžství lze používat jen ve spravedlivosti. S druhými máme jednat s přesvědčováním, trpělivostí a s laskavostí. Pán nám připomíná, že pro získání stálého společenství Ducha Svatého je důležitá pravá láska a ctnost.
Tento oddíl nás také varuje před těmi postoji a jednáním, které způsobí, že ztratíme svou moc kněžství. Jestliže „[usilujeme] o pocty lidí“, pokoušíme--li se „zakrývati hříchy své“, snažíme-li se „uspokojovati pýchu svou“ nebo „marnivou ctižádost“ nebo snažíme-li se „uplatňovati moc“ nad druhými, moc kněžství ztrácíme (viz v. 35–37). Od té chvíle bychom používali kněžskou lstivost. Opustili bychom službu Boží a nastoupili bychom do služby Satanovy.
Bylo by dobře, kdyby nositelé kněžství studovali Nauku a smlouvy 121 pravidelně. Snadno pochopíme, proč naši novodobí proroci zdůrazňují, že si musíme uchovávat způsobilost, a proč nám dali brožuru Pro posilování mládeže jako vodítko, které nám má pomáhat.
Jeden důvod, proč si musíme uchovávat způsobilost, spočívá v tom, že nikdy nevíme, kdy budeme povoláni použít kněžství.
Když bylo našemu synovi Matthewovi pět let, spadl z vysokého skákacího prkna v bazénu v našem sousedství. Spadl na beton a přivodil si frakturu lebky a otřes mozku. Helikoptéra záchranné služby ho rychle dopravila do zdravotního střediska v Houstonu, kde mu okamžitě poskytli pomoc. Potřeboval jsem okamžitou kněžskou pomoc. Náš domácí učitel a náš vedoucí kněžství byli způsobilí a v té chvíli připraveni. Pomohli dát Mathewovi požehnání, a on se zcela uzdravil.
Musíme být připraveni v každém okamžiku. Jak říkáme ve skautu: „Buď připraven.“
Samozřejmě se chceme vyvarovat kněžské lstivosti. Ale apoštol Pavel nás varoval před dalším nebezpečím. Varoval nás, že v našich dnech budou ti, kteří „[budí zdání božskosti], ale moci její [popírají]“ (2. Timoteovi 3:5).
Jak můžeme my, nositelé kněžství, budit zdání božskosti, ale přitom její moc popírat? Mohlo by to být tím, že máme kněžství, ale nepoužíváme ho? Místo abychom chodili na domácí učení, tak rodiny jen navštěvujeme? Místo abychom při nějakém obřadu nebo vysvěcení žehnali, tak se jen za tohoto člena modlíme? Pracujeme na Pánově díle, jak nejlépe umíme, aniž bychom nejprve usilovali o poznání Jeho vůle a pak pracovali Jeho způsobem?
Pamatujte na Pánovu radu, kterou nám dal prostřednictvím Nefiho, že „[nemáme] pro Pána konati ničeho, aniž [bychom] se nejdříve pomodlili“ (2. Nefi 32:9).
Před lety jsem byl povolán, abych sloužil jako rádce v předsednictvu Severního kůlu Houston Texas. Studoval jsem podobenství o hřivnách. Jistě si na ten příběh vzpomínáte. Jeden muž potřeboval odejít, a tak svěřil svůj majetek svým služebníkům. Jeden obdržel pět hřiven, druhý dvě a ten poslední jednu. Když se vrátil, požádal je, aby mu vydali počet.
Služebník, který dostal pět a vrátil deset, i ten, který získal dvě a vrátil čtyři, byli uznáni jako dobří a věrní služebníci. Ale mou pozornost upoutal služebník, který dostal jednu, pečoval o ni a vrátil ji bezpečně zpátky pánovi. Byl jsem překvapen pánovou odpovědí: „Služebníče zlý a lenivý… nu vezmětež od něho tu hřivnu… a toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních“! (Viz Matouš 25:14–30.)
To mi připadalo jako příkrá reakce vůči tomu, kdo, jak se zdálo, se snažil opatrovat to, co mu bylo svěřeno. Ale Duch mě naučil této pravdě – Pán očekává, že zajistíme změnu k lepšímu! V té chvíli jsem věděl, že jednoho dne bude každý z nás stát před Bohem a bude vydávat počet ze své kněžské služby a správcovství. Měníme věci kolem sebe? V mém případě, byl Severní kůl Houston Texas lepší, když jsem byl uvolněn, než když jsem byl povolán?
Jsem vděčný, že Pán nás učí jak být užitečnými, jak měnit věci. „Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé“ (Jan 15:5). Používáme-li kněžství Jeho způsobem, postupujeme-li tím směrem, který nám ukazují Jeho služebníci a Jeho Duch, budeme dobrými a věrnými služebníky!
Drazí bratří v kněžství, Pán Ježíš Kristus, náš Spasitel a Vykupitel, žije! Zná nás; miluje nás. Vložil v nás svou důvěru tím, že nám dal svou kněžskou moc a pravomoc. Jsem svědkem o této skutečnosti. Modlím se o to, abychom využívali Jeho moc a pravomoc a tím uskutečňovali Jeho vůli Jeho způsobem.
Protože nyní budeme naslouchat presidentu Hinckleymu, presidentu Monsonovi a presidentu Faustovi, vydávám své osobní svědectví, že každý z nich je prorok, vidoucí a zjevovatel. Dychtivě budu naslouchat jejich radám. Ve jménu Ježíše Krista, amen.