V náručí Jeho lásky
Toto [je] největší ženská organizace na celém světě. Je to Bohem vytvořené dílo.
Drahé sestry, byla mi dopřána úžasná příležitost promluvit k vám během této nádherné konference Pomocného sdružení. Dnes večer jsme naslouchali úžasným kázáním, která pronesly ženy velké víry a velkých schopností. Rád bych, aby předsednictvo Pomocného sdružení vědělo, že v ně skládáme plnou důvěru. Vážíme si jich ve všech ohledech. Jsme vděčni za téma, které vybraly z Knihy Mormonovy, z 2. Nefiho – „Věčně objaty náručí Jeho lásky“. (Viz 2. Nefi 1:15.) Ženy Pomocného sdružení jsou doslova věčně objaty v náručí našeho Pána.
Podle mého soudu je toto největší ženská organizace na celém světě. Je to Bohem vytvořené dílo. Joseph Smith mluvil a jednal jako prorok, když v roce 1842 zorganizoval Pomocné sdružení. Tehdy řekl: „Organizace Církve Kristovy nebyla dokonalá, dokud nebyly zorganizovány ženy.“ (Sarah M. Kimball, „Early Relief Society Reminiscences“, Mar. 17, 1882, Relief Society Record, 1880–1892, Archives of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 30.)
Dnes počet členek Pomocného sdružení čítá něco kolem pěti milionů. Pomocné sdružení je zorganizováno v mnoha zemích a vyučuje se v něm mnoha jazyky. Patří do něj všechny ženy Církve, kterým je 18 let a více. Mezi ně patří svobodné mladé ženy; ženy, které nebyly nikdy vdané; ty, které jsou ovdovělé nebo rozvedené; ty, které mají manžela a rodinu; ty, kterým je již mnoho let, z nichž mnohé již ztratily svého věčného společníka.
Jeden můj přítel, který není členem naší Církve, mi jednou řekl: „Zkratka SPD znamená službu, pravou lásku a dobré skutky.“ Co skutečně znamená název Pomocné sdružení? Co to znamená? Dovolte mi, abych se o tom pokusil něco říci.
Pomocné sdružení znamená lásku. Je úžasné být svědkem lásky, kterou dobré ženy chovají k sobě navzájem. Setkávají se spolu spojeny láskou a vzájemným přátelstvím a úctou. Tato organizace je ve skutečnosti pro mnohé ženy jediným místem, kde se mohou přátelsky družit.
Ženy mají přirozený instinkt zajímat se s láskou o ztrápené a potřebné. Církevní program blaha a sociální péče se popisuje jako program založený na kněžství, ale nemohl by fungovat bez Pomocného sdružení.
Pomocné sdružení znamená vzdělávání. Je zodpovědností každé ženy této Církve získat veškeré vzdělání, které získat může. Obohatí to její život a rozšíří to její možnosti. Získá tím pracovní schopnosti pro případ, že je bude potřebovat.
Minulý týden jsem dostal dopis od jedné osamocené matky a chtěl bych vám z něj část přečíst. Píše:
„Je tomu již 10 let, co jste se zmínil o naší rodině na říjnové konferenci v roce 1996… Rady a povzbuzení, které jste dal mně a dalším osamoceným sestrám, se pro mě staly vzorem, který jsem používala každý den. Tato slova se stala mým mottem a sloganem: ,Dělejte to nejlepší, co umíte‘ – a právě to se s mými syny snažíme dělat.
Všichni čtyři moji synové absolvovali střední školu a seminář. Dva z nich sloužili na misii na plný úvazek. Všichni se snažíme postarat se o sebe a být i nadále věrní v evangeliu. Je to skvělý pocit, když víme, že jsme to během několika minulých let zvládli sami… Člověk má pocit, že něčeho dosáhl, když se může znovu postavit na nohy a postarat se o potřeby své rodiny…
Mnozí mě povzbuzovali, abych se vrátila na vysokou školu… Je to skutečně náročné pracovat na plný úvazek a chodit večer na přednášky. Ale rozšířilo to můj pohled na život a pomohlo mi to být lepším člověkem. Moje rodina, členové sboru i kolegové v práci mě velmi podporují. Letos v prosinci budu promovat.
Když jsem přemítala o svém patriarchálním požehnání a postila jsem se ohledně toho a modlila, dokázala jsem si stanovit několik realistických cílů, které používám jako mapu, která mě pomáhá kráčet životem v souladu se zásadami evangelia. Chodím na shromáždění, denně se modlím a platím desátek. Beru své povolání navštěvující učitelky velmi vážně…
Církev je pravdivá, a je to čest a výsada být považována za způsobilou a požehnanou členku Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Skrze inspiraci nás vede milující Nebeský Otec, který nás zná a chce, abychom činili pokrok a rostli. Děkuji vám za vaše laskavá a povzbuzující slova před 10 lety, a za mnoho dalších inspirovaných slov, která přicházejí od Pána skrze Jeho služebníky. Vím, že jsem dítě Boží a že jsem v životě požehnána díky členství v Jeho Církvi.“
Pomocné sdružení znamená soběstačnost. Nejlepší zásoba potravin se nenachází v obilných silech určených pro sociální péči, ale v konzervách a zavařeninách v domovech našich členů. Je velmi potěšitelné vidět plechovky s pšenicí, rýží a fazolemi pod postelí nebo v komorách u žen, které vzaly zodpovědnost spojenou s blahem a sociální péčí do vlastních rukou. Tyto potraviny nemusejí být chutné, ale v případě potřeby budou výživné.
Pomocné sdružení znamená oběť. Vždy mě dojímá tato jednoduchá báseň od Anny Campbellové, kterou napsala svému dítěti. Řekla:
Jsi pro mě výlet, na který jsem nejela;
Jsi pro mě perla, kterou si koupit nemohu;
Jsi pro mě jezero, které září blankytem;
Jsi pro mě obloha, na kterou nikdy nevzlétnu.
(„To My Child“, citováno v: Charles L. Wallis, ed., The Treasure Chest [1965], 54.)
Mnohé z vás jsou matky. Jste zodpovědné za to, že živíte a vychováváte své děti. Až zestárnete a zešedivějí vám vlasy, nebudete se zajímat o to, jak krásné jste kdysi nosily šaty, jaké jste měly auto nebo v jak velkém domě jste bydlely. Vaše nejpalčivější otázka bude znít: „Jak se mé děti vyvedly?“
Pokud se vyvedly dobře, budete pociťovat vděčnost. Pokud ne, pak vám jen máloco přinese útěchu.
Při jiné příležitosti jsem kdysi napsal: „Bůh vám žehnej, matky. Až budou sečtena všechna vítězství a porážky lidského úsilí, až se prach životních zápasů znovu usadí, až se vše, kvůli čemu se tak namáháme na tomto soutěživém světě, rozplyne před našima očima, pak tam budete stát vy, musíte tam stát vy, jako síla pro novou generaci, jako stále se zlepšující hybná síla lidské rasy.“ (One Bright, Shining Hope [2006], 18.)
Před několika lety vedl v Tabernaclu v Salt Lake City starší Marion D. Hanks panelovou diskusi. Jedna z diskutujících byla atraktivní a schopná mladá žena, která byla rozvedenou matkou sedmi dětí ve věku od 7 do 16 let. Řekla, že jednou večer šla přes ulici donést něco své sousedce. Naslouchejte její slovům tak, jak si je pamatuji:
„Když jsem se otočila a chtěla se vrátit domů, viděla jsem, že v celém našem domě se svítí. Slyšela jsem jako ozvěnu slova svých dětí – slova, která za mnou volaly, když jsem před několika minutami vycházela ze dveří: ,Mami, co bude k večeři?‘ ,Mohla bys mě zavést do knihovny?‘ ,Musím dnes večer sehnat papír na plakáty.‘ Unaveně a vyčerpaně jsem se dívala na dům, a v každém pokoji se svítilo. Pomyslela jsem na všechny ty děti, které doma čekaly na to, až přijdu a postarám se o jejich potřeby. Měla jsem pocit, že mé břímě je těžší, než jsem dokázala snést.
Vzpomínám si, jak jsem se se slzami v očích podívala k nebi a řekla: ,Drahý Otče, dnes večer to zkrátka nezvládnu. Jsem příliš unavena. Už nemůžu dál. Nemůžu jít domů a postarat se sama o všechny ty děti. Nemohla bych přijít k Tobě a zůstat u Tebe jen na jednu jedinou noc? Ráno bych se vrátila.‘
Neslyšela jsem odpověď ve formě slov, ale slyšela jsem ji ve své mysli. Odpověď zněla: ,Ne, maličká, teď ke mně nemůžeš přijít. Již by ses nechtěla nikdy vrátit. Já však mohu přijít k tobě.‘“
Na světě je mnoho takových mladých matek, jako byla tato, která prožívala samotu a zoufalství, ale která měla to štěstí, že měla víru v Pána, který ji mohl mít rád a který jí mohl pomoci.
Pomocné sdružení znamená víru. Znamená to dát na první místo to, na čem záleží nejvíce. To znamená například i placení desátku.
Starší Lynn Robbins ze Sedmdesáti vypráví tento příběh o jednom presidentovi kůlu v Panamě.
Když se jako mladý muž vrátil z misie, našel dívku, kterou si chtěl vzít. Byli šťastní, ale velmi chudí.
Pak se ocitli ve zvlášť obtížné situaci, kdy jim došlo jídlo i peníze. Byla sobota a skřínka na jídlo doslova zela prázdnotou. Rene byl nešťastný z toho, že jeho mladá žena má hlad. Usmyslel si, že není jiná možnost než vzít peníze určené na desátek a jít koupit něco k jídlu.
Když odcházel z domu, manželka ho zastavila a zeptala se, kam jde. Řekl jí, že jde koupit něco k jídlu. Zeptala se, kde vzal peníze. Řekl jí, že to jsou peníze na desátek. Odvětila: „To jsou Pánovy peníze – nemůžeš je použít na nákup jídla.“ Její víra byla silnější než ta jeho. Vrátil peníze zpátky a onoho večera šli spát hladoví.
Příští ráno šli bez snídaně a hladovějící na shromáždění. Rene odevzdal desátek biskupovi, ale byl příliš hrdý na to, aby mu řekl, že potřebují pomoc.
Po shromáždění vyšel se svou ženou z kaple a vydali se na cestu domů. Nedošli daleko, když na ně ze svého domu zavolal jeden nový člen. Byl to rybář a řekl jim, že má víc ryb, než může spotřebovat. Zabalil jim do novin pět malých ryb a oni mu za ně poděkovali. Pokračovali v cestě domů a zastavil je další člen, který jim dal tortilly; pak je zastavil někdo další a dal jim rýži; pak je viděl další člen a dal jim fazole.
Když dorazili domů, měli dost jídla na dva týdny. A dočkali se ještě dalšího překvapení, když rozbalili balíček s rybami a našli v něm dvě velké ryby, nikoli pět malých, které, jak si mysleli, v balíčku původně viděli. Ryby naporcovali a dali si je k sousedovi do mrazničky.
Znovu a znovu pak vydávali svědectví o tom, že od té doby již nikdy neměli hlad.
Drahé sestry, všechny tyto úžasné vlastnosti, které Pomocné sdružení symbolizuje, vyjadřují věčné objetí náručí Jeho lásky.
A právě po tom my všichni toužíme. A právě v to my všichni doufáme. A právě o to se my všichni modlíme.
A nyní, drahé sestry, jen pár slov na závěr. Připomínám vám, že nejste druhořadými občany v království Božím. Jste Jeho božským stvořením. Muži mají kněžství. Vy máte jinou roli, ale také nesmírně důležitou. Bez vás by byl Otcův plán štěstí zmařen a neměl by žádný skutečný smysl. Představujete 50 procent členstva Církve a jste matkami oněch zbývajících 50 procent. Nikdo vás nemůže jen tak přehlížet.
Před několika dny jsem dostal dopis od jedné své drahé přítelkyně. Jmenuje se Helen a její manžel se jmenuje Charlie. Kromě jiného napsala i toto:
„Dnes jsme Charlie a já měli proslov na shromáždění svátosti. Ve svém proslovu jsem vyprávěla o radě, kterou jste mi dal, když jsem absolvovala střední školu v Idaho Falls a chystala jsem se studovat na Ricks College. Řekl jste mi, že bych měla jít studovat na církevní vysokou školu na Havaji, kde bych měla větší šanci najít si a vzít si mladého muže, který bude mít čínské předky.
Poslechla jsem vaši radu a šla jsem na Havaj, kde jsem potkala Charlieho, a vdala jsem se za něj. Jsme teď spolu již 37 let a máme pět dětí. Všech pět našich dětí sloužilo na misii… Tři z nich uzavřely sňatek v havajském chrámu. Máme dvě svobodné děti a doufáme, že najdou způsobilé společníky, aby mohly jít také brzy do chrámu. Máme také šest rozkošných vnoučat a další dvě jsou na cestě.
Byla jsem požehnána tím, že mám věrného manžela, který ctí své kněžství a byl hoden sloužit Pánu jako biskup, president kůlu a president misie. Měla jsem tu výsadu podporovat ho ve všech jeho církevních povoláních. Téměř pět let jsem sloužila jako presidentka Pomocného sdružení kůlu.
Dnes, když sčítám svá mnohá požehnání, nedá mi to, abych nepomyslela na to, jak velký vliv jste měl na můj život. Ráda bych, abyste věděl, že jsem se řídila vaší radou, a díky tomu byl můj život hojně požehnán. Děkuji vám, že jste si našel čas na to, abyste se ze zajímal o to, jak se mi daří, když jsem odjela z Hongkongu do Ameriky.“
A takto Pomocné sdružení pomáhá ženám. Dává jim příležitost růst a rozvíjet se. Staví je do role královen v jejich rodině. Poskytuje jim prostor a postavení, ve kterém mohou růst, když rozvíjejí své talenty. Přináší jim hrdost a vedení v rodinném životě. Umožňuje jim více si vážit dobra, věčného společníka a dětí.
Jak vznešená je organizace Pomocného sdružení! Na celém světě není nic, co by se jí vyrovnalo.
Kéž Pán žehná každé z vás těmito úžasnými vlastnostmi, které vyplývají z aktivity v této nádherné organizaci Pomocného sdružení. O to se pokorně modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.