Uzdravuje ty, kteří obtíženi jsou
Uzdravující moc Pána Ježíše Krista… je použitelná na každou strast ve smrtelnosti.
Spasitel řekl: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11:28.)
Mnozí nesou těžká břemena. Některým zemřel milovaný člověk nebo pečují o někoho, kdo je postižený. Někteří nesou rány způsobené rozvodem. Jiní touží po věčném manželství. Někteří jsou chyceni ve spárech návykových látek nebo praktik, jako je alkohol, tabák, drogy nebo pornografie. Jiní mají tělesná nebo duševní postižení, která je omezují. Někteří mají problém s náklonností k osobám stejného pohlaví. Někteří trpí strašlivými pocity deprese nebo neschopnosti. Tak či onak, mnozí jsou těžce obtíženi.
Ke každému z nás Spasitel pronáší tuto láskyplnou výzvu:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30.)
Písma obsahují mnoho záznamů o tom, jak Spasitel uzdravoval ty, kteří jsou obtíženi. Způsobil, že slepí viděli; hluší slyšeli; ochrnutí, chřadnoucí nebo zmrzačení byli napraveni; malomocní byli očištěni a nečistí duchové vyvrženi. Často čteme o tom, že osoba vyléčená z těchto tělesných neduhů byla „uzdravena“ (viz Matouš 14:36; 15:28; Marek 6:56; 10:52; Lukáš 17:19; Jan 5:9).
Ježíš vyléčil mnohé tělesné nemoci, neodepřel však svou léčbu ani těm, kteří usilovali o to, aby byli „uzdraveni“ z dalších neduhů. Matouš píše, že uzdravil všelikou nemoc i všeliký neduh mezi lidem (viz Matouš 4:23; 9:35). Velké zástupy Ho následovaly a On „uzdravil je všecky“ (Matouš 12:15). Toto uzdravení zajisté zahrnovalo i ty, kteří byli nemocní citově, duševně nebo duchovně. On je všechny uzdravil.
Ježíš během svého počátečního kázání v synagoze četl nahlas toto proroctví Izaiáše: „Pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu.“ (Lukáš 4:18.) Když Ježíš řekl, že On přišel naplnit toto proroctví, výslovně prohlásil, že uzdraví ty, kteří mají tělesné neduhy, a že také propustí zajaté, osvobodí zraněné a uzdraví ty, kteří mají zlomené srdce.
Lukášovo evangelium obsahuje mnoho příkladů této služby. Vypráví o tom, jak „scházeli se zástupové mnozí, aby… slyšeli [Ježíše], a uzdravováni byli od něho v svých nemocech“. (Lukáš 5:15.) Při jiných příležitostech zaznamenává, že Ježíš „mnohé uzdravil od neduhů“ (Lukáš 7:21) a že „ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval“. (Lukáš 9:11.) Také popisuje, jak velký zástup lidí vyšel z Judstva a z Jeruzaléma a od pobřeží Sidonu na pláně, aby „jej slyšeli, a uzdraveni byli“. (Lukáš 6:17.)
Když se Spasitel zjevil spravedlivým lidem v Novém světě, požádal ty, kteří byli chromí nebo slepí nebo měli jiné tělesné neduhy, aby přišli dopředu. Tutéž výzvu adresoval i těm, „kteří jsou… jakkoli sužovaní“ (3. Nefi 17:7). „Přiveďte je sem,“ řekl, „a já je uzdravím.“ (Verš 7.) V Knize Mormonově se píše, jak zástup přivedl všechny ty, „kteří byli jakkoli sužováni“. (Verš 9.) Mezi ně zcela určitě patřili lidé se všemi druhy tělesného nebo citového nebo duševního postižení, a písma svědčí o tom, že Ježíš „uzdravil každého“. (Verš 9.)
Spasitel učí, že ve světě budeme mít soužení, ale že máme být dobré mysli, protože on „přemohl svět“. (Jan 16:33.) Jeho usmíření je postačující a dostatečně mocné nejen proto, aby zaplatilo cenu za hřích, ale také aby uzdravilo každou smrtelnou strast. Kniha Mormonova učí, že „on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.“ (Alma 7:11; viz také 2. Nefi 9:21.)
On zná naše trápení a je připraven nám pomoci. Když nás najde zraněné u cesty, ovazuje nám rány a pečuje o nás, podobně jako milosrdný Samaritán v Jeho podobenství. (Viz Lukáš 10:34.) Bratři a sestry, uzdravující moc Jeho usmíření je zde pro vás, pro nás, pro každého.
Jeho všezahrnující uzdravující moc je vyhledávána i zbožnými slovy naší náboženské písně „Mistře, hle vítr burácí“:
V úzkosti Mistře se skláním,
lkám před Tebou zarmoucen.
Již procitni, očí svých vzpláním
nám zažehni jasný den.
Přívaly hříchu a trápení
chtějí potopit již bárku mou,
a já hynu, drahý Mistře,
pospěš a zasáhni svou rukou všemocnou!
(Hymns, č. 105)
Můžeme být uzdraveni prostřednictvím pravomoci Melchisedechova kněžství. Ježíš dal svým apoštolům moc, „aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh“ (Matouš 10:1; viz také Marek 3:15; Lukáš 9:1–2), a oni vyšli „zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy“ (Lukáš 9:6; viz také Marek 6:13; Skutkové 5:16). Sedmdesát bylo také vysláno s mocí a s pokynem, aby uzdravovali nemocné (viz Lukáš 10:9; Skutkové 8:6–7).
Ačkoli Spasitel mohl uzdravit všechny ty, jež uzdravit chtěl, toto neplatí pro ty, kteří jsou nositeli Jeho kněžské pravomoci. Použití této pravomoci smrtelným člověkem je omezeno vůlí Toho, jehož toto kněžství je. V důsledku toho je nám řečeno, že někteří, jimž starší požehnají, nejsou uzdraveni, protože jsou „[určeni] k smrti“ (NaS 42:48). Podobně když apoštol Pavel usiloval o to, aby byl zbaven ostnu v těle, který ho obtěžoval (viz 2. Korintským 12:7), Pán ho odmítl uzdravit. Pavel později napsal, že Pán vysvětlil: „Dosti máš na mé milosti, neboť moc má [ve slabosti se stává dokonalou].“ (Verš 9.) Pavel poslušně odpověděl: „Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova… Nebo když [jsem slabý], tehdy [silný] jsem.“ (Verše 9–10.)
Uzdravující požehnání přicházejí mnoha způsoby, a každé je uzpůsobeno našim individuálním potřebám podle znalosti Toho, který nás miluje nejvíce. Někdy toto „uzdravení“ vyléčí naši nemoc nebo sejme naše břímě. Ale někdy jsme „uzdraveni“ tím, že nám je dána síla nebo porozumění nebo trpělivost, abychom unesli břemena, jež jsou na nás vložena.
Lidé, kteří následovali Almu, žili v zajetí u zlovolných utiskovatelů. Když se modlili o pomoc, Pán jim řekl, že je nakonec vysvobodí, ale než tak učiní, ulehčí jim jejich břemena, „takže je ani nebudete na bedrech svých pociťovati, dokonce dokud budete v porobě; a toto učiním, abyste pak pro mne mohli státi jako svědkové,… že já, Pán Bůh, navštěvuji lid svůj ve strastech jeho“. (Mosiáš 24:14.) V tomto případě tito lidé nebyli zbaveni svých břemen, ale Pán je posílil, „takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně“. (Verš 15.)
Tentýž slib a jeho účinek se týká i vás, matek, které jste ovdověly nebo jste rozvedené, vás, svobodných, kteří jste osamocení, vás, pečovatelů, kteří nesete těžké břímě, vás, kteří zápasíte se závislostí, a nás všech, ať už je naše břímě jakékoli. „Pojďte ke Kristu,“ říká prorok, „a buďte v něm zdokonalováni.“ (Moroni 10:32.)
Občas si můžeme zoufat, že naše břímě je příliš velké. Když se zdá, že v našem životě zuří vichřice, můžeme mít pocit, že jsme opuštěni, a můžeme zvolat podobně jako učedníci v bouři: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ (Marek 4:38.) V těchto případech máme pamatovat na Jeho odpověď: „Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?“ (Verš 40.)
Uzdravující moc Pána Ježíše Krista – ať již z nás snímá naše břímě nebo nás posiluje, abychom vytrvali a snášeli je jako apoštol Pavel – je použitelná na každou strast ve smrtelnosti.
Poté, co jsem na generální konferenci mluvil o zlu spojeném s pornografií (viz „Pornografie“, Liahona, květen 2005, 87–90), obdržel jsem mnoho dopisů od těch, kteří jsou obtíženi touto závislostí. Některé tyto dopisy byly od mužů, kteří pornografii překonali. Jeden muž napsal:
„Existuje několik ponaučení, která jsem získal díky své zkušenosti spojené s vyváznutím z temnoty hříchu, který tak zcela ovládá život těch, jež polapí: 1) Je to závažný problém, který je neuvěřitelně těžké překonat… 2) Nejdůležitější zdroj podpory a síly v procesu pokání je Spasitel… 3) Intenzivní každodenní studium písem, pravidelné uctívání v chrámu a opravdová, rozjímavá účast na obřadu svátosti, to vše jsou nezbytné prvky procesu skutečného pokání. Předpokládám, že tomu je tak proto, že všechny tyto činnosti prohlubují a posilují vztah se Spasitelem, porozumění Jeho usmiřující oběti a víru v Jeho uzdravující moc.“ (Dopis datovaný 24. října 2005.)
„Poďtež ke mně,“ řekl Spasitel, „a naleznete odpočinutí dušem svým.“ (Matouš 11:28–29.) Onen obtížený muž se obrátil ke Spasiteli, a stejně tak se k Němu můžeme obrátit i my.
Jedna žena, jejíž manželství se ocitlo v ohrožení kvůli závislosti jejího manžela na pornografii, napsala o tom, jak stála po jeho boku pět bolestí naplněných let, dokud, jak řekla, „skrze dar slavného usmíření našeho drahocenného Spasitele a díky tomu, čemu mě učil o odpuštění, je [můj manžel] konečně svobodný – a já také“. Tato žena, která nepotřebovala očištění od hříchu, ale pouze usilovala o to, aby její milovaný byl vysvobozen ze zajetí, zmínila tuto radu:
„Rozmlouvejte s Pánem… On je vaším nejlepším přítelem! On zná vaši bolest, protože ji již za vás prožil. Je připraven toto břímě nést. Důvěřujte Mu natolik, že toto břímě složíte u Jeho nohou a dovolíte Mu nést ho místo vás. Pak můžete své trápení vyměnit za Jeho pokoj, který budete pociťovat hluboko ve své duši.“ (Dopis datovaný 18. dubna 2005.)
Jeden muž napsal generální autoritě o tom, jak mu moc usmíření pomohla s jeho problémem náklonnosti k osobám stejného pohlaví. Byl exkomunikován kvůli závažným přestupkům, kterými zneuctil své chrámové smlouvy a své zodpovědnosti vůči svým dětem. Musel se rozhodnout, zda se pokusí žít podle evangelia nebo zda bude pokračovat v životě, který je v protikladu s učením evangelia.
„Věděl jsem, že to bude těžké,“ napsal, „ale neuvědomoval jsem si, čím budu muset projít.“ Ve svém dopise popisuje prázdnotu a opuštěnost a nesmírnou bolest, kterou prožíval v hloubi své duše, když se snažil vrátit se zpátky. Usilovně se modlil o odpuštění, někdy i celé hodiny. Pomáhala mu četba písem, společenství milujícího biskupa a kněžská požehnání. To, na čem nakonec záleželo nejvíce, byla pomoc Spasitele. Napsal:
„Jen díky Jemu a Jeho usmíření… nyní pociťuji přemáhající vděčnost. Prožíval jsem bolesti, které pro mě byly občas téměř nesnesitelné, a přesto byly tak nevýznamné v porovnání s tím, čím trpěl On. Dříve byla v mém životě temnota, a nyní je v něm láska a vděčnost.“
A pokračuje: „Někteří prohlašují, že tato změna je možná a že jediným řešením je terapie. Mají ohledně této záležitosti velké znalosti a mohou toho hodně nabídnout těm, kteří s tím zápasí,… ale obávám se, že do tohoto procesu zapomínají zapojit Nebeského Otce. Má-li nastat nějaká změna, nastane podle vůle Boží. Také mám obavy, že mnozí lidé se zaměřují na příčiny [náklonnosti k osobám stejného pohlaví]… Není třeba zjišťovat, proč mám [tento problém]. Nevím, jestli jsem se s tím narodil nebo jestli mě nějak ovlivnilo prostředí. Skutečností zůstává, že mám tento problém, a nejdůležitější je to, co s tím budu dělat od nynějška nadále.“ (Dopis datovaný 25. března 2006.)
Lidé, kteří napsali tyto dopisy, vědí, že usmíření Ježíše Krista a uzdravení, které nabízí, poskytuje mnohem více než jen možnost činit pokání z hříchů. Usmíření nám také dává sílu vydržet „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu“, protože náš Spasitel na sebe vzal také „bolesti a nemoci lidu svého“. (Alma 7:11.) Bratři a sestry, pokud vás vaše víra, modlitby a moc kněžství neuzdraví od vašeho neduhu, moc usmíření vám zcela jistě dá sílu, abyste toto břímě mohli nést.
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste,“ řekl Spasitel, „a já vám odpočinutí dám… [vaší duši].“ (Matouš 11:28–29.)
Při našem zápolení s problémy smrtelnosti se modlím za každého z nás tak, jako se modlil prorok Mormon za svého syna Moroniho: „Kéž tě Kristus pozvedne a kéž jeho utrpení a smrt… a jeho milosrdenství a shovívavost a naděje na jeho slávu a věčný život spočívá v tvé mysli na věky.“ (Moroni 9:25.)
Svědčím o Ježíši Kristu, našem Spasiteli, který nás všechny vyzývá, abychom k Němu přišli a byli v Něm zdokonalováni. On nám ováže naše rány a uzdraví ty, kteří jsou obtíženi. Ve jménu Ježíše Krista, amen.