Schopnost něco učiniti. Míti moc nad někým nebo něčím znamená míti schopnost ovládati onu osobu nebo věc nebo jim přikazovati. V písmech je často moc spojována s mocí Boží nebo s mocí nebeskou. Často úzce souvisí s pravomocí kněžství, což je svolení neboli právo jednati za Boha.
Z tohoto důvodu jsem tě pozvedl, abych ukázal na tobě moc svou, Ex. 9:16 .
Bůh je síla má i moc, 2. Sam. 22:33 .
Nezadržuj dobro, když to je v moci ruky tvé učiniti je, Přísl. 3:27 .
Vpravdě naplněn jsem mocí skrze ducha Páně, Mich. 3:8 .
Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi, Mat. 28:18 .
Užasli nad naukou jeho, neboť slovo jeho bylo s mocí, Lukáš 4:32 .
Zůstaňte ve městě, dokud nebudete obdařeni mocí z výsosti, Lukáš 24:49 .
Všem těm, kteří ho přijali, dal moc, aby se stali syny Božími, Jan 1:12 (NaS 11:30 ).
Obdržíte moc, po čemž Duch Svatý bude na vás, Skut. 1:8 .
Není žádné moci než Boží, Řím. 13:1 .
Jste zachováváni mocí Boží skrze víru ke spasení, 1. Petr. 1:3–5 .
I když člověk může míti moc činiti mocná díla, jestliže se vychloubá svou vlastní silou, musí padnouti, NaS 3:4 .
Moc činiti dobro je v každé osobě, NaS 58:27–28 .
V obřadech Melchisedechova kněžství se projevuje moc božskosti, NaS 84:19–22 .
Práva kněžství jsou neoddělitelně spojena s mocemi nebeskými, NaS 121:34–46 .