My nepodlehneme, my nemůžeme podlehnout
Žij podle svých měřítek. Stůj za tím, čemu věříš.
Vděčně s každým z vás podporuji Boží vůli ohledně Jeho lidu. Presidente Monsone, děkuji vám za čistotu vašeho srdce.
Když mladý Joseph Smith pověděl pravdu o svém posvátném zážitku v lesíku, byl pronásledován a jednali s ním ošklivě. Protivník použil jako zbraň proti němu výsměch. „[Byl jsem] bezvýznamným chlapcem,… přesto muži vysokého postavení věnovali pozornost postačující pro rozjitření veřejného mínění proti mně a vyvolání těžkého pronásledování.“1
Joseph rostl v trpělivosti, umírněnosti a víře, nehledě na blízkost nepřátel na všech frontách. Joseph to vyjádřil slovy: „Zlí a zákeřní muži se spojili, aby zničili nevinného… přesto se nádherné evangelium šíří v plnosti.“2 „Žádná nesvatá ruka nemůže zastavit postup tohoto díla.“3
Dokonce i dnes existují ti, kteří nesprávně chápou naši nauku a pochybují o neměnných hodnotách, podle nichž máme žít.
Ethan, můj mladý přítel, se obrátil na svou matku s těžkou otázkou. I on, podobně jako většina dospívajících, chce být nezávislý, soběstačný a obklopený dobrými přáteli. Snaží se rozhodovat dobře a samostatně. Je velice statečný, pilně se učí, aby měl dobré známky, a studuje denně písma. I Ethan, podobně jako všichni mladí lidé, čelí obrovským pokušením. Pokušení na něj číhá na chodbách školy, na internetu, ve filmech a v hudbě. Je možné ho slyšet v hrubém jazyce a vidět v provokativním oblečení. To, co je špatné, je často upraveno tak, aby to vypadalo jako správné. Obavy a strach z nezapadnutí do kolektivu jsou mezi dospívajícími běžné. Nátlaku vrstevníků je často těžké se bránit. Ethan měl pocit, že ho bombardují vzájemně si odporující hodnoty.
Toto je ta otázka, kterou položil své matce: „Mami, musím snížit svá měřítka, abych si udržel přátele?“
To je závažná otázka, kterou každý z nás musí zvažovat ve všech stádiích života. Snižujeme svá měřítka, abychom zapadli mezi sousedy? Měníme své hodnoty, abychom se přizpůsobili situaci na pracovišti nebo byli oblíbení ve škole?
Ethanova milující matka mu odpověděla jasným „ne“.
I já jednoznačně odpovídám: „Ethane, nedělej to. Nikdy nezapomeň na to, že jsi syn Boží. On tě miluje. Žij podle svých měřítek. Stůj za tím, čemu věříš. Někdy to není jednoduché, a na chvíli můžeš zůstat sám. Hledej přátele, kteří jsou čestní a charakterní, potom jdi za nimi a poděkuj jim za jejich příklad. Možná dokonce najdeš někoho, kdo se cítí stejně osamělý jako ty. Modli se o Pánovo vedení a ochranu. Bude tě podporovat. Stane se tvým důvěryhodným přítelem a ty zjistíš, že tvůj příklad bude přitahovat mnoho přátel, kteří budou čerpat odvahu z tvé síly charakteru.“
Nefi nás naučil mocné jednoduché zásadě, když líčil sen svého otce o stromu života. Popsal těsnou a úzkou cestu vedoucí ke stromu a velikou a prostornou stavbu. Tato stavba byla plná lidí, kteří byli oblečeni nesmírně vybraně a elegantně. Posmívali se těm, kteří jedli ovoce, a ukazovali na ně prstem. Snažili se zlákat ty, kteří šli po úzké cestě, aby místo ke stromu přišli k nim. Vše nasvědčuje tomu, že lidé uvnitř se velmi dobře bavili. Je to pozoruhodný obraz pokušení. Starší Maxwell to popsal těmito slovy: „Smích světa je jen osamělost, která se politováníhodně snaží ujistit sebe samou o své pravdě.“4
„A veliký byl zástup, který vstoupil do oné podivné stavby… ukazovali pohrdavě prstem na mne a na ty, kteří také pojídali z ovoce; ale my jsme jich nedbali.“5
Na konci tohoto verše je Nefiho mocná zásada, odpověď na nežádoucí nátlak vrstevníků: „Ale my jsme jich nedbali.“
President Packer nedávno zdůraznil zásadu, která udává týž směr: „Ať se zdá, že jsme jakkoli mimo, ať jsou naše měřítka jakkoli znevažována, ať je jakkoli mnoho těch, již podléhají pokušení, my nepodlehneme, my nemůžeme podlehnout.“6
Rozpoznáváme pokušení, když je tak dobře zamaskováno?
Jsme ochotni bojovat v nepopulární bitvě?
Pavel nás jasně nabádal, že nemáme být „jako ti, kteříž se lidem líbiti usilují, ale [máme býti] jako služebníci Kristovi, činíce vůli Boží [ze srdce]“.7
Přichází čas, kdy musíme zaujmout pevný postoj a nepodléhat. Musíme posílit svůj duchovní základ, naslouchat prorokům Božím a následovat jejich rady.
Pavel napsal Timoteovi: „Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné. Protož nestyď se za svědectví Pána našeho.“8
Dělat dobrá rozhodnutí vyžaduje odvahu, zvláště když druzí kolem nás se rozhodují jinak. Když se den za dnem rozhodujeme správně v malých věcech, Pán nás bude posilovat a bude nám pomáhat rozhodnout se správně ve chvílích obtížnějších.
Učení a hodnoty, kterých si vážíme nejvíce, světský svět nepřijímá. Abychom si udrželi pevný postoj – my sami i naše děti – poselství znovuzřízeného evangelia musí být pevně zakotveno v našem srdci a vyučováno v našem domově.
Abinadi, nefitský prorok, nás učí na několika působivých stránkách v Mosiášovi nadčasové lekce, které se přesně hodí na problémy 21. století.
Abinadi byl mužem neochvějné odvahy, jenž stál za pravdou v době, kdy to bylo nepopulární. Když odvážně vyzýval lid k pokání, věděl, že tím riskuje život. Představte si tu strhující scénu s Abinadim, nad nímž byl právě vynesen rozsudek smrti. Měl možnost se zachránit tím, že by popřel víru a svědectví, ale místo toho neohroženě prohlásil: „Pravím vám, neodvolám slova, jež jsem k vám promlouval ohledně tohoto lidu, neboť jsou pravdivá.“9
My asi nebudeme muset obětovat svůj život na obranu pravdy, ale můžeme se, podobně jako Abinadi, postavit zpříma a celým srdcem a ze všech sil statečně prohlásit, že Ježíš Kristus je náš Spasitel. On byl a je Syn Všemohoucího. Žije a má nás rád.
Když Ho následujeme, budeme schopni přinášet oběti a zachovávat své posvátné smlouvy. Pán nám řekl: „Tudíž, neboj se, malé stádo; čiňte dobro; nechť se země a peklo spolčí proti vám, neboť jestliže jste postaveni na skále mé, nemohou zvítěziti… Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“10
Musíme se opevnit. Spolehlivé duchovní opevnění spočívá ve dvou slovech – Ježíš Kristus. O Něm pokorně svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.