Dcery Boží
V životě neexistuje důležitější a trvalejší role než role mateřství.
Bratři a sestry, nedávno má žena Barbara podstoupila operaci zad a nemohla nic zvedat, otáčet se ani se ohýbat. A tak jsem já všechno zvedal, otáčel se a ohýbal se více než kdy předtím – a díky tomu jsem si začal více vážit toho, co ženy, a zvláště vy, matky, děláte každý den v našich domovech.
I když ženy žijí v mnoha různých situacích – jako vdané, svobodné, ovdovělé nebo rozvedené, některé s dětmi, jiné bez nich – Bůh je všechny miluje a má pro své spravedlivé dcery plán, jak mohou dosáhnout nejvyšších požehnání věčnosti.
Dnes odpoledne bych svá slova rád zaměřil především na matky, a zvláště na mladé matky.
Jako mladý otec jsem poznal, jak náročná je role mateřství. 10 let jsem sloužil jako rádce biskupa a poté jako biskup. Během té doby jsme byli požehnáni tím, že se nám narodilo šest z našich sedmi dětí. Když jsem se v neděli večer vracel domů, Barbara byla často vyčerpaná. Snažila se mi vysvětlit, jaké to je, sedávat na shromáždění svátosti v zadní řadě s našimi malými dětmi. Pak přišel den, kdy jsem byl uvolněn. Poté, co jsem 10 let sedával na pódiu, jsem nyní seděl se svou rodinu v zadní řadě.
Hudbu na shromáždění ten den zajišťoval pěvecký sbor matek, a já jsem se ocitl sám s našimi šesti dětmi. Nikdy v životě jsem nebyl v takovém kole. Na obou rukou jsem měl maňásky, ale to moc nefungovalo. Rozsypaly se mi obilné lupínky, a to mě přivedlo do rozpaků. Omalovánky také nezabavily děti tak, jak by měly.
Když jsem takto zápolil s dětmi během shromáždění, podíval jsem se na Barbaru a ona mě sledovala a usmívala se. A já jsem se naučil více si vážit toho, co vy všechny, drahé matky, tak dobře a tak věrně zvládáte!
O generaci později jsem jako dědeček sledoval, jaké oběti přinášely při výchově dětí mé dcery. A nyní, o další generaci později, sleduji s úžasem tlaky, které působí na mé vnučky, když vedou své děti v tomto rušném a náročném světě.
Poté, co s empatiemi sleduji tři generace matek a myslím i na svou drahou maminku, s jistotou vím, že v životě neexistuje důležitější a trvalejší role než role mateřství.
Neexistuje jeden jediný dokonalý způsob, jak být dobrou matkou. Každá situace je jedinečná. Každá matka má jiné těžkosti, jiné dovednosti a schopnosti, a zcela jistě i jiné děti. Každá matka a každá rodina se musí rozhodovat jinak, a podle své situace. Mnohé jsou schopny být „matkou na plný úvazek“ – přinejmenším během let, která jsou pro rozvoj jejich dětí nejdůležitější – a mnohé jiné by jí rády byly. Některé možná musejí pracovat na částečný nebo plný úvazek; jiné možná pracují doma; další možná rozdělují svůj život na období, kdy jsou doma a s rodinou a kdy jsou v práci. Nejdůležitější je však to, že matka hluboce miluje své děti, a v souladu s oddaností k Bohu a ke svému manželovi je klade nad vše ostatní.
Ohromuje mě bezpočet matek, které poznaly, jak důležité je soustředit se na to, co lze udělat jen v určitém období života. Pokud dítě žije s rodiči 18 nebo 19 let, představuje to pouze jednu čtvrtinu života rodiče. A první roky života dítěte, které jsou pro jeho rozvoj vůbec nejdůležitější, představují méně než desetinu obvyklého života rodiče. Je nesmírně důležité soustředit se na děti během tohoto krátkého období, kdy jsou s námi, a snažit se s Pánovou pomocí naučit je všemu, čemu můžeme, než z domova odejdou. Tato z hlediska věčnosti důležitá práce náleží matkám i otcům jako rovnocenným partnerům. Jsem vděčný za to, že v dnešní době jsou mnozí otcové více zapojeni do života svých dětí. Věřím však, že instinkty matek a to, jak intenzivně jsou zapojeny do výživy a výchovy dětí, bude vždy hrát hlavní roli v tom, jak budou děti prospívat. Slovy prohlášení o rodině: „Matky jsou zodpovědny především za výchovu svých dětí.“ („Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 2004, 49.)
Je třeba mít na paměti, že oddat se plně mateřství a dávat děti na první místo může být obtížné. Díky zkušenostem se čtyřmi generacemi matek v mé rodině a díky rozhovorům s matkami malých dětí po celé Církvi vím něco o tom, jak se matky cítí při svém úsilí být doma s malými dětmi. Prožívají okamžiky velké radosti a neuvěřitelného naplnění, ale prožívají také okamžiky pocitu nedostatečnosti, monotónnosti a frustrace. Matky mohou mít pocit, že získávají jen málo uznání nebo vůbec žádné za to, co dělají. Někdy to vypadá, že ani manželé nemají tušení, jaké nároky jsou kladeny na jejich manželky.
My, jako Církev, chováme nesmírnou úctu a vděčnost k vám, matkám malých dětí. Přejeme si, abyste byly šťastné a úspěšné ve svých rodinách a abyste získaly uznání a podporu, kterou potřebujete a kterou si zasluhujete. Dovolte mi proto, abych dnes položil čtyři otázky a stručně je zodpověděl. I když mé odpovědi mohou vypadat velmi jednoduše, pokud jsou tyto jednoduché rady následovány, může být život matky velmi uspokojující.
První otázka: Co můžete udělat vy, mladé matky, abyste omezily stres a více si užívaly své rodiny?
Zaprvé si uvědomte, že radosti mateřství se často skrývají v jednotlivých okamžicích. Zažijete těžké chvíle a frustrující situace. Ale uprostřed těžkostí jsou i zářivé okamžiky radosti a uspokojení.
Spisovatelka Anna Quindlenová nám připomíná, abychom ve spěchu nemíjeli tyto prchavé okamžiky. Napsala: „Největší chybou, kterou jsem [jako rodič] dělala, je ta, kterou dělá většina z nás… Neprožívala jsem dostatečně daný okamžik. Zvláště zřejmé je to nyní, když ten okamžik je již pryč a je zachycen jen na fotografiích. Mám jednu fotografii [svých tří dětí], jak ve věku šesti, čtyř a jednoho roku sedí jednoho letního dne na dece na trávě ve stínu houpačky. Kéž bych si tak vzpomněla, co jsme měli k jídlu a o čem jsme si povídali a jak zněl jejich hlas a jak vypadaly, když té noci spaly. Kéž bych tak nespěchala ve snaze udělat to další: večeři, vykoupat je, přečíst jim pohádku a dát je spát. Kéž by mi trochu více záleželo na tom, co právě dělám, a trochu méně na tom, co vše je třeba udělat.“ (Loud and Clear [2004], 10–11.)
Zadruhé – nepřeplňujte svůj život nebo život svých dětí aktivitami. Žijeme ve světě plném možností. Nejsme-li opatrní, každou minutu našeho času vyplní společenské události, školení, cvičení, knižní kluby, scrapbooking, církevní povolání, hudba, sport, internet a oblíbené televizní pořady. Jedna matka mi vyprávěla o období, kdy její děti měly každý týden 29 naplánovaných aktivit: lekce hudby, skauting, tanec, baseball, výlety, fotbal, kroužky, a tak dále. Připadala si jako řidič taxíku. Nakonec svolala rodinnou schůzku a oznámila: „Něco se musí vypustit; nemáme čas na sebe, a nemáme čas ani jeden na druhého.“ Rodiny potřebují neorganizované chvíle, kdy se vztahy mohou upevňovat a kdy mohou rodiče skutečně plnit své rodičovské zodpovědnosti. Najděte si čas na to, abyste naslouchali, společně se smáli a hráli si.
Zatřetí – i když se snažíte zbavit se nadbytečných úkolů, sestry, najděte si čas pro sebe, abyste rozvíjely své dary a zájmy. Vyberte si jednu nebo dvě věci, které byste se rády naučily a které vás obohatí, a udělejte si na ně čas. Vodu nelze čerpat z prázdné studny, a pokud si nedáváte stranou trochu času na to, co vám doplní zásoby, budete moci čím dál tím méně dávat druhým, dokonce i svým dětem. Vyvarujte se užívání jakýchkoli prostředků s mylnou domněnkou, že vám to pomůže zvládnout toho více. A nenechejte se polapit tím, co mrhá vaším časem a otupí vaši mysl, jako jsou nekonečné televizní seriály nebo brouzdání po internetu. Obracejte se s vírou k Pánu, a poznáte, co máte dělat a jak to máte dělat.
Začtvrté – modlete se, studujte a učte evangeliu. Modlete se upřímně za své děti a ohledně své role jako matky. Rodiče se mohou modlit jedinečným a úžasným způsobem, protože se modlí k Věčnému Rodiči nás všech. Veliká moc se skrývá v modlitbě, která říká v podstatě toto: „Otče, jsme správci a rodiči Tvých dětí; pomoz nám prosím vychovat je tak, jak by sis Ty přál, aby byly vychovány.“
Druhá otázka: Jak může manžel více podporovat svou manželku a matku svých dětí?
Zaprvé – projevujte více vděčnosti a vyjadřujte více uznání za to, co vaše manželka dělá každý den. Všímejte si různých věcí, a často jí děkujte. Naplánujte si občas společný večer, jen pro vás dva.
Zadruhé – věnujte pravidelně čas tomu, abyste si s manželkou povídali o potřebách každého dítěte a o tom, jak můžete pomoci.
Zatřetí – dejte občas své manželce „den volna“. Prostě převezměte domácnost a umožněte manželce, aby si odpočinula od svých každodenních zodpovědností. Když na chvíli převezmete práci v domácnosti, velice to prohloubí vaši vděčnost za to, co vaše žena dělá. Možná budete muset zvedat hodně věcí, hodně se otáčet a ohýbat!
Začtvrté – když přijdete domů z práce, zaujměte ve své rodině aktivní roli. Nedávejte přednost práci, přátelům nebo sportu před nasloucháním svým dětem, hraní si s nimi nebo před jejich výukou.
Třetí otázka. Co mohou dělat děti, dokonce i malé děti? Vy, děti, mě teď prosím poslouchejte, protože je několik jednoduchých věcí, jak můžete pomáhat své mamince.
Můžete si uklízet hračky, když si s nimi přestanete hrát; a když budete trochu starší, můžete si stlát postel, pomáhat s nádobím a pomáhat i s dalšími domácími pracemi – aniž byste o to byly žádány.
Můžete častěji děkovat – po dobrém jídle, když vám rodiče přečtou pohádku na dobrou noc nebo když máte v prádelníku čisté prádlo.
A především můžete často maminku obejmout a říci jí, že ji máte rády.
Poslední otázka: Co může udělat Církev?
Je toho hodně, co může Církev nabídnout matkám a rodinám, ale pro účely mého dnešního proslovu si dovolím navrhnout, aby biskupstva a členové rady sboru byli zvláště pozorní a ohleduplní, pokud jde o nároky na čas a energii mladých matek a jejich rodin. Poznejte je a buďte moudří v tom, co od nich požadujete v tomto období jejich života. Almova rada jeho synu Helamanovi se týká i nás v dnešní době: „Viz, já ti pravím, že malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké.“ (Alma 37:6.)
Doufám, že vy všechny, drahé sestry, vdané či svobodné, nebudete nikdy pochybovat o tom, zda máte nějakou hodnotu v očích Páně a pro vedoucí Církve. Máme vás rádi. Vážíme si vás a jsme vděčni za váš vliv při zachovávání rodiny a za to, jak napomáháte růstu a duchovní vitalitě Církve. Pamatujme na to, že „rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud Jeho dětí“. („Rodina – Prohlášení světu“.) Písma a učení proroků a apoštolů pomáhají všem členům rodiny připravit se spolu nyní na to, aby spolu mohli být po celou věčnost. Modlím se o to, aby Bůh i nadále žehnal ženám Církve, aby nacházely radost a štěstí ve své posvátné roli dcer Božích.
A na závěr bych rád připojil své svědectví o prorockém povolání presidenta Monsona. Znám ho od doby, kdy jemu bylo 22 a mně 21 let. To je 58 let. Sledoval jsem, jak ho ruka Páně připravovala na tento den, aby předsedal Církvi jako náš prorok a president. Připojuji své svědectví ke všem ostatním svědectvím, která byla pronesena během celé této konference, o jeho výjimečném povolání jako presidenta Církve, a připojuji své svědectví ke všem ostatním, že Ježíš je Kristus a že toto je Jeho Církev. Konáme Jeho dílo – o tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.