Spravedlivé tradice
Bude pro naše děti, díky tradicím, které ve své rodině vytváříme, snazší následovat žijící proroky?
Vzpomínám si, že můj otec vždy nosil na levé ruce nádherný rubínový prsten. Prsten pak přešel na mého jediného bratra. Předpokládám, že se z toho stane v naší rodině tradice – odkaz předávaný z generace na generaci. Bude to pěkná tradice, ke které se vážou krásné vzpomínky.
Každý z nás má ve své rodině nějaké tradice. Některé z nich se týkají materiálních věcí. Jiné mají hluboký význam. Ty nejdůležitější tradice se týkají způsobu našeho života a přežijí nás díky tomu, že ovlivňují a utvářejí život našich dětí. V Knize Mormonově čteme o Lamanitech, kteří byli hluboce ovlivněni tradicemi svých otců. Král Beniamin řekl, že to jsou lidé, kteří nevědí nic o zásadách evangelia „nebo dokonce jim ani nevěří, když jsou jim učeni, pro tradice otců svých, které nejsou správné“. (Mosiáš 1:5.)
Jaké tradice máme my? Některé možná vzešly od našich otců a my je nyní předáváme svým dětem. Jsou to takové tradice, jaké chceme? Jsou založeny na spravedlivých skutcích a na víře? Mají většinou materiální charakter, nebo to jsou tradice věčné? Vytváříme vědomě spravedlivé tradice, nebo jen pasivně přijímáme to, co nám život přináší? Vytváříme své tradice na základě hlasitých nabádání světa, nebo jsou ovlivněny tichým a jemným hlasem Ducha? Bude pro naše děti, díky tradicím, které ve své rodině vytváříme, snazší následovat žijící proroky, nebo to bude pro ně kvůli těmto tradicím těžké?
Jak máme určit, jaké budou naše tradice? V písmech je nám dán skvělý vzor. V Mosiášovi 5:15 se píše: „Tudíž, chtěl bych, abyste byli stálí a neochvějní, vždy oplývající dobrými skutky.“
Mám moc ráda tato slova, protože víme, že tradice se utvářejí v průběhu času tím, že znovu a znovu opakujeme tytéž činnosti. Když jsme stálí a neochvějní v konání toho, co je dobré, naše tradice budou pevně zasazeny ve spravedlivosti. Chtěla bych se však zeptat. Jak určíme, co je dobré, nebo, a to je ještě důležitější, co je dostatečně dobré? Další verš, kterým nám poskytuje trochu více informací, je 3. Nefi 6:14. Píše se zde o lidech, „kteří byli obráceni na pravou víru; a neodvrátili se od ní, neboť byli pevní a stálí a neochvějní, ochotni se vší pílí zachovávati přikázání Páně“.
Dozvídáme se, že naše obrácení k „pravé víře“ je předpokladem k tomu, abychom dokázali zůstat pevnými, stálými a neochvějnými v zachovávání přikázání. Toto obrácení znamená mít pevnou víru v Ježíše Krista jako našeho Vykupitele. Svědectví o tomto se nachází v Knize Mormonově, která je dalším svědectvím o Ježíši Kristu. Společně s Biblí dosvědčuje božskost a poslání Ježíše Krista a také to, že skutečně existuje žijící Otec v nebi. Každý prorok zaznamenaný v těchto posvátných knihách o tom vydává své osobní svědectví, a také nás učí, jak musíme žít, abychom měli podíl na usmíření a nalezli osobní pokoj a štěstí.
Existuje jen jeden způsob, jak se můžeme osobně obrátit. Je to skrze svědectví Ducha, když studujeme právě tato písma, jež svědčí o Ježíši Kristu. Přichází to, když se modlíme a když se postíme. Přichází to pouze tehdy, když máme hlubokou touhu poznat pravdu. Naší motivací musí být spíše upřímné hledání pravdy než ospravedlňování vlastního jednání tím, že budeme nacházet chyby v písmech, v učení proroků nebo v samotné Církvi. Musíme se snažit spíše naslouchat výkladům Ducha než znalostem světa. Musíme být ochotni otevřít své srdce a mysl, přijmout Pánovu cestu, a, je-li to nutné, změnit svůj život. Naše osobní obrácení se dostavuje tehdy, když začínáme žít tak, jak si přeje Pán – když jsme stálí a neochvějní v dodržování všech přikázání, nikoli jen těch, která nám vyhovují. Toto se pak stává zušlechťujícím procesem, během něhož se snažíme, aby každý den byl o trochu lepší než ten předchozí. Naše tradice se tak stávají tradicemi spravedlivými.
Ráda bych vyzvala nás všechny, abychom se na chvíli zamysleli nad svými tradicemi a nad tím, jak mohou ovlivňovat naši rodinu. Naše tradice týkající se zachovávání sabatního dne, rodinné modlitby, rodinného studia písem, služby a aktivity v Církvi, a také uctivého a oddaného jednání v rodině, budou mít velký vliv na naše děti i na jejich budoucnost. Pokud je naše rodičovství založeno na učení písem a proroků posledních dnů, nemůžeme udělat chybu. Pokud pokaždé, když se ocitneme v obtížné situaci, obrátíme své srdce nejprve a vždy s prosbou o vedení k našemu Otci v nebi, budeme v bezpečí. Pokud naše děti vědí, kde stojíme, a pokud vždy stojíme na Pánově straně, pak víme, že jsme tam, kde být máme.
Je důležité, abychom o toto důsledně usilovali. Nedosáhneme v tom dokonalosti, a naše rodina nebude vždy reagovat pozitivně, ale budeme budovat silné základy spravedlivých tradic, na které se naše děti mohou spoléhat. V obtížných chvílích se pak mohou tohoto základu držet, a pokud by se od něho na nějaký čas odchýlily, mohou se k němu vrátit.
Můj otec toho na konci života předal nám, svým dětem, mnohem více než jen rubínový prsten. Jeho tělo sice dosloužilo, ale ve skutečnosti stál jako pilíř síly, jako příklad spravedlivosti a pravdy. Samotný jeho život obsahoval tradice, které nás dnes posilují, i když již není mezi námi. Byl stálý a neochvějný, ochotný se vší pílí zachovávat přikázání Páně.
Můžeme totéž dělat i pro své děti? Jaký odkaz jim dnes předáváme? Jaký odkaz jim předáme zítra? Můžeme začít u sebe. Bude jejich srdce a život naplněn tradicemi, díky nimž pro ně bude snadné přijímat a následovat Pána a proroky posledních dnů? Budeme si moci, jako rodiny, činit nárok na tato slíbená požehnání – „aby vás Kristus, Pán Bůh Všemocný, mohl zpečetiti za své, abyste mohli býti přivedeni do nebe, abyste mohli míti věčné spasení a věčný život“ (Mosiáš 5:15)?
Bratři a sestry, já vím, že můžeme! Vím, že Bůh nás miluje a že nám chce pomáhat, abychom přišli k Němu. Každý z nás může poznat, že to je pravda. Já vím, že to pravda je! Vím, že Bůh žije; že Ježíš Kristus je Jeho Syn a náš Vykupitel. Evangelium Ježíše Krista je pravdivé; písma obsahují evangelium a svědčí o něm. A v dnešní době máme pravého a žijícího proroka – presidenta Thomase S. Monsona. On byl připraven a povolán, aby v této době vedl Pánovu Církev.
Když se staneme „stálými a neochvějnými“ v dodržování přikázání Páně, zajistíme si tak požehnání nebes pro sebe i pro své rodiny.
Modlím se o to, abychom toto hluboce pociťovali v srdci i ve svém životě, ve jménu Ježíše Krista, amen.