Učení – není většího povolání

Toto konferenční číslo obsahuje studijní materiály, které mají sloužit jako doplněk k příručkám Aronovo kněžství 3 a Mladé ženy 3. Pro oblasti, kde tyto příručky nejsou k dispozici, poskytujeme následující výňatky z příručky Učení – není většího povolání (katalogové číslo 36123 121), které mají pomoci vedoucím, učitelům a rodičům zdokonalit jejich učební úsilí.

POMÁHEJTE JEDNOTLIVCŮM PŘIJMOUT ZODPOVĚDNOST ZA STUDIUM EVANGELIA

Zodpovědnost každého jednotlivce za studium evangelia

V dopise o studiu evangelia starší Bruce R. McConkie napsal: „Dojděme nyní … k závěru, který bude mít důležitý vliv na naši věčnou spásu. A to, že každý člověk se musí sám naučit naukám evangelia. Nikdo jiný to za něj udělat nemůže. Každý člověk je odkázán sám na sebe, jde-li o vzdělání v evangeliu; každý má přístup ke stejným Písmům a každý má nárok na vedení od téhož Ducha Svatého; každý musí zaplatit cenu určenou Božskou Prozřetelností, má-li získat drahocennou perlu.

Toutéž zásadou se řídí jak studium pravdy, tak i žití v souladu s jejími měřítky. Nikdo nemůže činit pokání za někoho jiného; nikdo nemůže dodržovat přikázání namísto někoho jiného; nikdo nemůže být spasen ve jménu někoho jiného. A nikdo nemůže získat svědectví nebo usilovně postupovat ve světle a v pravdě k věčné slávě za nikoho jiného než sám za sebe. Znalost pravdy i požehnání, která přicházejí k těm, kteří žijí v souladu s pravdivými zásadami, jsou osobní záležitostí. A protože spravedlivý Bůh nabízí tutéž spásu každé duši, která žije podle týchž zákonů, nabízí také totéž poznání svých věčných pravd všem těm, kteří zaplatí cenu za hledání pravdy.

Církevní systém získávání znalosti evangelia je následující:

Na každém člověku spočívá zodpovědnost získat znalost pravdy díky vlastnímu úsilí.
Dále, rodiny mají učit členy své rodiny. Rodičům je přikázáno vychovávat své děti ve světle a v pravdě. Domov má být hlavním střediskem pro výuku v životě Svatého posledních dnů.
Aby Církev jako podpůrná organizace pomohla rodinám a jednotlivcům, poskytuje mnoho příležitostí k výuce i ke studiu. Je nám přikázáno ‚navzájem [se poučovat] v nauce tohoto království‘ (NaS 88:77). Toto se uskutečňuje na shromážděních svátosti, na konferencích a na jiných shromážděních prostřednictvím domácích učitelů, ve třídách kněžství a pomocných organizací, prostřednictvím seminářů a institutů a prostřednictvím Církevního vzdělávacího systému.“ („Finding Answers to Gospel Questions,“ in Charge to Religious Educators, 3rd ed. [1994], 80.)

Úloha učitele při pomáhání jednotlivcům studovat evangelium

Když víme, že jednotlivci mají zodpovědnost za studium evangelia, můžeme se zeptat: Jakou úlohu má učitel? Jeho úlohou je pomáhat jednotlivcům přijmout zodpovědnost za studium evangelia – probudit v nich touhu studovat evangelium, rozumět mu a žít podle něho a ukázat jim, jak se to dělá.

Sestra Virginia H. Pearceová, která sloužila jako první rádkyně v generálním předsednictvu Mladých žen, řekla:

„Cílem učitele není pouze přednést kázání o pravdě. Jeho cílem je umožnit Duchu, aby byl přítomen, a použít metody, které zvýší pravděpodobnost, že student objeví pravdu [a] bude motivován k tomu, aby ji uplatnil…

… Představte si každou neděli stovky tisíců tříd a v každé z nich učitele, který rozumí tomu, že ‚vzdělávání musí být vykonáno žákem. Proto právě žák musí být zapojen do činnosti. Když na sebe učitel strhne zář reflektorů, když se stane hvězdou představení, když hovoří pouze on a vůbec přebírá veškerou aktivitu, je téměř jisté, že překáží vzdělávání členů třídy.‘ [Asahel D. Woodruff, Teaching the Gospel (1962), 37.]

Zkušený učitel nepřemýšlí: ‚Co bych měl dnes ve třídě udělat?‘, ale ptá se: ‚Co budou dnes moji studenti ve třídě dělat?‘; neptá se: ‚Čemu dnes budu učit?‘ ale spíše: ‚Jak pomohu svým studentům odhalit to, co potřebují znát?‘ [Výuka evangelia: Příručka pro učitele a vedoucí CVS (1995), 13.] Zkušený učitel nechce, aby studenti odcházeli ze třídy a hovořili o tom, jak skvělý a mimořádný učitel je. Tento učitel chce, aby studenti odcházeli a hovořili o tom, jak skvělé je evangelium!“ (Conference Report, Oct. 1996, 13–14; or Ensign, Nov. 1996, 12.)

Učitelé, kteří rozumějí své skutečné zodpovědnosti, respektují svobodu jednání každého jednotlivce, kterého učí. Radují se, když ti, které učí, studují Písma sami, objevují pro sebe zásady evangelia a přispívají svými postřehy do diskusí. Učitelé jsou nejúspěšnější, když studenti pilně studují, rostou v evangeliu a čerpají sílu od Boha.

Vynikající učitelé si nepřisvojují zásluhu za vzdělávání a růst těch, které učí. Stejně jako zahradníci, kteří sázejí plodiny a pečují o ně, se snaží i oni vytvořit nejlepší možné podmínky pro vzdělávání. Když pak vidí pokrok těch, které učí, vzdávají díky Bohu. Pavel napsal: „A protož ani ten, kdož štěpuje, jest něco, ani ten, kdož zalévá, ale Bůh, kterýž zrůst dává.“ (1. Korintským 3:7.)

Povzbuzujte k samostatnosti ve studiu evangelia

Následující náměty vám mohou pomoci při povzbuzování druhých k tomu, aby se ujali zodpovědnosti za studium evangelia:

Pěstujte vlastní nadšení pro studium Písem a učení proroků posledních dnů. Vaše nadšení může inspirovat ty, které učíte, aby následovali váš příklad.
Při výuce vždy zaměřujte pozornost na Písma a na učení proroků posledních dnů. To pomůže členům uvědomit si, jak cenné a významné slovo Boží je.
Pokládejte otázky, které vyžadují, aby studenti nacházeli odpovědi v Písmech a v učení proroků posledních dnů. I když je někdy dobré zeptat se studentů, co si myslí o určitých tématech, je často lepší zeptat se jich, čemu učí Písma a proroci posledních dnů.
Zadávejte úkoly, které vyžadují studium Písem a učení proroků posledních dnů. Zvažte možnost zakončit lekci tím, že položíte otázku nebo zadáte úkol, který vyžaduje, aby přítomní bádali v Písmech a v učení proroků posledních dnů. Takový úkol můžete dát i malým dětem. Na konci lekce o modlitbě byste například mohli požádat děti, aby s rodiči přečetly nějakou pasáž z Písma nebo proslov z generální konference o modlitbě.
Pomozte studentům porozumět tomu, že lidé v Písmech byli skuteční lidé, kteří ve snaze sloužit Pánu prožívali zkoušky i radosti. Když pamatujeme na to, že proroci a další lidé v Písmech prožívali mnoho z toho, co prožíváme my, tak pro nás Písma oživnou.
Ukažte studentům, jak nalézat odpovědi na životní těžkosti v Písmech a v učení proroků posledních dnů. Mohli byste jim například pomoci používat Průvodce k Písmům nebo index v konferenčních vydáních církevního časopisu k vyhledávání rad týkajících se takových témat, jako je útěcha, pokání, odpuštění, zjevení nebo modlitba.
Otevřeně povzbuzujte ty, které učíte, ke studiu Písem a učení proroků posledních dnů. Někteří nikdy nepochopili svou zodpovědnost studovat evangelium. Jiní na to zapomněli. Jeden biskup poznamenal, že se jednou účastnil školení pro Primárky, na kterém byla dána výzva ke každodennímu studiu Písem. Bezprostředním výsledkem této zkušenosti bylo to, že během následujících 13 let pouze jednou studium Písem opomněl. Řekl, že toto studium změnilo jeho život.
Vydávejte svědectví o Spasiteli jako o ústředním motivu všeho, čemu učí Písma a proroci posledních dnů. Buďte obzvláště smělí při vydávání svědectví o Spasiteli. Když ti, které učíte, spatří Spasitele v Písmech a v učení proroků posledních dnů, jejich hlad po studiu vzroste a jejich svědectví se posílí.

ZHODNOCENÍ VÝUKY LEKCE

Poté, co jeden učitel nauk evangelia odučil lekci, dělal si starosti s tím, jak učil. Určité části lekce probíhaly dobře, ale jiné části ho zklamaly. „Proč se něco zdařilo a něco jiného ne?“ ptal se sám sebe. „Co bych při výuce udělal znovu? Co bych změnil?“ Když přemítal o tom, jak může pomoci členům své třídy učit se evangeliu, měl tyto otázky stále na mysli. Otázky, které si pokládal tento učitel, jsou mezi učiteli velmi běžné.

Kromě hodnocení vzdělávacího procesu těch, které učíme, je též důležité odhadnout vlastní úspěšnost při výuce lekcí. President Spencer W. Kimball učil tomu, jak je důležité se sám ohodnotit a usilovat o zdokonalení: „Zjistíme si a stanovíme si přijatelnou míru dokonalosti … a podle ní posuzujeme svou práci. Máme se méně zajímat o to, abychom předčili ostatní, avšak více o to, abychom předčili vlastní bývalé rekordy.“ (The Teachings of Spencer W. Kimball, ed. Edward L. Kimball [1982], 488.)

Po každé lekci máme věnovat čas tomu, abychom následovali radu presidenta Kimballa a „posoudili svou práci“. To nám pomůže připravit se na příští lekci a pokračovat jako učitelé ve zdokonalování.

Ať jste inspirováni změnit cokoli, pamatujte na to, že zhodnocení vaší výuky má být pozitivní, ne neradostnou zkušeností. Pokaždé, když objevíte možnost zdokonalit svou výuku, objevujete novou možnost pomoci ostatním učit se evangeliu a žít podle jeho zásad.

Otázky, které vám pomohou zhodnotit výuku lekce

Úspěšnost lekce se měří tím, jaký vliv měla na ty, které učíte. Při hodnocení výuky jednotlivých lekcí se pokuste vzpomenout si na reakce studentů v různých fázích lekce. Pokud si projdete osnovu, kterou jste použili při výuce lekce, vzpomenete si na jejich reakce lépe.

Níže uvedené otázky vám mohou při hodnocení lekcí pomoci. Povšimněte si, že první otázky vám pomáhají určit, co se vám zdařilo. Tím, že se nejprve soustředíte na úspěchy než na neúspěchy, obvykle lépe zjistíte, jak se zdokonalit. Když s pokorou rozpoznáte své silné stránky, můžete na nich stavět a využívat je, abyste zdokonalili svou celkovou výuku. Po zvážení toho, co se vám zdařilo, si můžete určit, co můžete udělat lépe.

Kdy se během lekce zdálo, že ti, které učím, měli největší ochotu se zapojit? Kdy se zdálo, že jsou méně ochotní zapojit se?
Kdy se během lekce zdálo, že cítí vliv Ducha nejsilněji? Kdy se zdálo, že cítí vliv Ducha slaběji?
Kdy se během lekce zdálo, že je napadá nejvíce myšlenek? Kdy se zdálo, že nepřemýšlejí příliš důkladně?
Kdy se během lekce zdálo, že nejlépe chápou, jak v životě uplatnit učenou látku? Kdy se zdálo, že nechápou, jak ji v životě uplatnit?

Když budete přemítat o každé výše uvedené otázce, zvažte tyto doplňující otázky:

Jaké prvky výuky lekce přispěly k tomu, že studenti takto reagovali?
Co mi to vypovídá o těch, které učím?
Jak mi toto poznání může pomoci při přípravě příští lekce?

Až si budete klást tyto otázky, zvažte možnost zapsat si odpovědi, abyste nezapomněli postřehy a vnuknutí, které obdržíte. Můžete být překvapeni, kolik se toho dozvíte.

Když s modlitbou přemítáte o tom, jak oslovit ty, které učíte, Duch vám může pomoci objevit oblasti, ve kterých se můžete zdokonalit.