2008
Služba, božská vlastnost
Květen 2008


Služba, božská vlastnost

Ti, kteří slouží, se budou snažit povznášet, podporovat a pozvedat své bližní.

Obrázek
Elder Carlos H. Amado

Vše, co Kristus vykonal pro naše spasení, je jedinečné. Své dílo vykoupení byl schopen vykonat během asi tříleté služby. Dnes bych rád upozornil na tři účely Spasitelova života na zemi.

1. Jeho smírná oběť

Prvním a nejdůležitějším účelem bylo úžasné pověření, které dostal od svého Otce a které není s ničím porovnatelné: uskutečnit nekonečnou a věčnou oběť za všechno lidstvo.

Jako Jednorozený Syn Nebeského Otce v těle zdědil všechny božské vlastnosti svého Otce, a po své pozemské matce Marii zdědil znaky smrtelnosti.

Z našeho smrtelného a padlého stavu nás mohla zachránit jen Jeho oběť (viz Alma 34:8–14). Jeho příchod na svět měl zvláštní účel – přišel, aby dal svůj život, neboť jen Jeho život může dát věčný život nám.

V minulé, současné ani v budoucí existenci země nikdy nežila ani nebude žít žádná jiná smrtelná bytost, aby uskutečnila usmíření našich hříchů. On je naším Spasitelem a Vykupitelem (viz Jan 3:16).

Opět se vrátí, aby mezi námi s velkou mocí a slávou panoval a vládl.

2. Jeho nauka

Druhým účelem, kvůli němuž mezi námi pobýval, bylo to, aby vyučoval nauce, které se naučil od svého Otce, k níž patří obřady a smlouvy spasení a oslavení (viz Marek 1:27, Jan 7:16).

Jeho nauka je naukou lásky, odpuštění a milosrdenství. Je to způsob, díky němuž můžeme žít s lidmi v míru a souladu a díky němuž se můžeme vrátit k Bohu a žít s Ním.

3. Jeho služba dětem Božím

Třetím účelem bylo budování království skrze službu druhým. Byl to jiný druh vůdcovství. Služba je znakem Jeho následovníků – je to božská vlastnost.

„Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.

Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili.“ (Jan 13:13–15.)

Žil, aby kázal evangelium království a aby uzdravoval všechny druhy nemocí (viz Matouš 4:23–24.) Učit Jeho nauce a sloužit bližním jsou dvě zodpovědnosti, které jsme přijali, když jsme byli pokřtěni. To nás mění na pravé služebníky Kristovy.

Při jedné příležitosti, poté, co učil své nauce, měl soucit s lidmi a učinil zázrak, při němž rozmnožil bochníky chleba a ryby, aby nasytil zástup, čímž nám odhalil svou povahu vyznačující se soucitem a službou. Příštího dne se zástup ještě rozrostl díky jídlu, které obdrželi. Ježíš je učil s rozhodností a s vizí věčnosti:

„Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.

Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám.“ (Jan 6:26–27.)

Jako Církev máme sytit hladové, přinášet úlevu nemocným, oblékat nahé a poskytovat útočiště opuštěným. Skrze postní oběti uspokojujeme základní a naléhavé potřeby členů a skrze plán blaha a sociální péče pomáháme uspokojit jejich potřeby dlouhodobé. Když se přihodí přírodní katastrofy, poskytujeme skrze humanitární službu pomoc našim bratrům a sestrám, kteří nejsou z naší Církve.

Aniž by Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů tyto časné potřeby zanedbávala, vykonává, podle přikázání Páně, to nejvznešenější a nejušlechtilejší dílo služby, kterým je žehnat všem lidem tím, že je učíme Kristovým naukám a zveme je, aby přijali spásné obřady a mohli tak získat „nesmrtelnost a věčný život“ (Mojžíš 1:39).

Změna smýšlení a postoje

Vím, že Bůh nás miluje. Dovoluje nám používat naši mravní svobodu jednání, i když ji zneužíváme. Dovoluje nám činit naše vlastní rozhodnutí.

Kristus nám nemůže pomoci, pokud Mu nedůvěřujeme; nemůže nás učit, pokud Mu nesloužíme. Nebude nás nutit dělat to, co je správné, ale cestu nám ukáže pouze tehdy, když se rozhodneme Mu sloužit. Kristus samozřejmě požaduje, abychom prošli změnou smýšlení a postoje, jestliže chceme sloužit v Jeho království.

„Neboť jak může člověk poznati pána, jemuž nesloužil a jenž je pro něho cizincem a jenž je daleko od myšlenek a od záměrů srdce jeho?“ (Mosiáš 5:13.)

Požehnání služby

Dosvědčuji vám, že skrze službu svým bližním poznáme Pána.

Služba nás činí silnými ve víře a užitečnými v Jeho království. Služba dává našemu životu smysl a odvahu. Přivádí nás blíže Bohu a pomáhá nám tříbit naši božskou přirozenost. Učí nás milovat a chápat naše bližní a pomáhá nám zapomenout na naše osobní touhy, a tím odstraňuje sobeckost, pýchu a nevděčnost. Učí nás myslet na potřeby druhých, což nám umožňuje rozvinout v sobě ctnosti, které jsou vlastní Spasiteli.

Službou vzroste naše laskavost, láska, trpělivost, porozumění a jednota, zatímco nesnášenlivost, žárlivost, závist, chamtivost a sobeckost se vytrácejí či úplně vymizí. Čím více dáváme ze sebe, tím více roste naše schopnost sloužit, mít pochopení a milovat.

Ti, kteří slouží, se vždy budou snažit udělat Bohu radost a žít s Ním v souladu. Budou naplněni pokojem; budou mít veselou tvář a ducha laskavosti.

Ti, kteří slouží, se budou snažit povznášet, podporovat a pozvedat své bližní; proto budou v druhých nalézat dobro, nebudou mít sklon se urážet a ani na to nebudou mít čas. Rozvíjí v sobě ctnost modlit se za ty, kteří jsou kritičtí. Neočekávají uznání nebo odměnu. Mají lásku Kristovu.

Ti, kteří slouží, jsou ochotni podělit se o to, co mají, a o to, co vědí – vždy, všude a se všemi lidmi.

Ti, kteří slouží i v dobách protivenství, si uchovají živou naději na lepší budoucnost. Zůstanou pevnými i v dobách krize, protože jejich naděje spočívá v Kristu.

Ti, kteří slouží, budou přijímat své úkoly s pokorou a budou si uvědomovat svá omezení, ale také věří, že dva lidé mohou dokázat vše, co zamýšlejí udělat, pokud je jedním z těch dvou lidí Bůh.

Král Beniamin s božskou inspirací prohlásil: „Když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“ (Mosiáš 2:17.) Ti, kteří slouží, lépe rozumějí charakteru Boha a Jeho vlastnostem.

Ty, kteří slouží oddaně, i když se vše nevyvíjí podle jejich představ, není snadné odradit, vyčerpat nebo zklamat, protože příslib klidu mysli a společenství Svatého Ducha je nikdy neopustí.

Služba v celosvětovém a místním měřítku

V Církvi jsou desetitisíce členů, kteří obětavě slouží ve více než 170 zemích s velmi různorodými jazyky a nářečími. Poskytují obětavou službu skrze vedení, výuku a péči o druhé, aniž by za to obdrželi plat nebo materiální odměnu, bez potlesku nebo světského uznání. Darují svůj čas, nadání i prostředky; obětují vše, co mají, a slouží efektivně a naprosto skvěle. Po jisté době jsou uvolněni, aby někdo další mohl dostat příležitost ke službě.

Znovuzřízená Církev Ježíše Krista přináší neustále, díky Jeho nauce a Jeho službě, požehnání do života svých členů. Děkujeme Bohu za vás všechny věrné Svaté, kteří jste pociťovali radost ze služby, kteří ji pociťujete nyní a kteří tuto radost budete pociťovat, zatímco budete sloužit dalším. Modlíme se, aby vám Bůh za to vždy žehnal. Ve jménu Ježíše Krista, amen.