Spasení a oslavení
V Božím věčném plánu je spasení osobní záležitostí; oslavení je záležitostí rodinnou.
S vděčností vítáme staršího D. Todda Christoffersona do Kvora dvanácti apoštolů. Celým srdcem podporujeme toto skvělé První předsednictvo a všechny, kteří byli povoláni.
Bratři a sestry, když jsme dostali zprávu, že president Gordon B. Hinckley zemřel, každý z nás okamžitě pocítil hlubokou ztrátu. Protože jsme však věděli, že jeho osud je v rukách Páně, rozpoložení naší mysli se přesunulo od zármutku k vděčnosti. Jsme vděčni za to, čemu jsme se od tohoto velkého proroka Božího naučili.
Dnes, na tomto posvátném shromáždění, jsme byli v souladu s vůlí Páně, který řekl, že „nikomu nebude dáno, aby vyšel kázati evangelium mé nebo budovati církev mou, ledaže je vysvěcen [tím], kdo má pravomoc, a církvi je známo, že pravomoc má a že byl řádně vysvěcen vedoucími církve“.1 Tento zákon všeobecného souhlasu2 byl uplatněn, a Církev bude kráčet dál stanoveným směrem.
Členové po celém světě vyjadřují podporu presidentu Thomasu S. Monsonovi a jeho schopným rádcům. Již nejsme „hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží,
vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus“.3
Pán zjevil, proč „dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky“. Je to „pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,
Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího“.4
A tak služba apoštolů – Prvního předsednictva a Dvanácti – má vést k této jednotě víry a k hlásání našeho poznání Mistra. Cílem naší služby je požehnat život všech, kteří se budou učit „lepší cestě“ Páně a budou ji následovat.5 A máme pomáhat lidem připravit se na jejich možné spasení a oslavení.
Třetí článek víry říká, že „skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“.
Být spasen – neboli získat spasení – znamená být spasen z tělesné i duchovní smrti. Díky vzkříšení Ježíše Krista budou všichni lidé vzkříšeni a spaseni z tělesné smrti. Lidé mohou být také spaseni z osobní duchovní smrti skrze usmíření Ježíše Krista – vírou v Něho, tím, že budou ve svém životě poslušni zákonů a obřadů Jeho evangelia, a tím, že Mu budou sloužit.
Být oslaven – neboli získat oslavení – se týká nejvyššího stavu štěstí a slávy v celestiální říši. Tato požehnání můžeme získat poté, co opustíme tuto pomíjivou a smrtelnou existenci. Čas k tomu, abychom se připravovali na naše eventuální spasení a oslavení, je nyní.6
Člověk musí, v rámci této přípravy, nejprve slyšet evangelium a porozumět mu. Z tohoto důvodu je evangelium Ježíše Krista přinášeno „všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu“.7
Osobní zodpovědnost
Před několika lety jsem se setkal v Africe s králem jednoho kmene. Když si uvědomil, že ho učí apoštol Páně, hluboce ho to dojalo. Řekl, že mnozí jeho lidé by se dali pokřtít, pokud by jim dal takový příkaz. Poděkoval jsem mu za laskavost, ale vysvětlil jsme mu, že Pán nepracuje tímto způsobem.
Rozvíjení víry v Pána je osobní záležitostí. Pokání je také osobní záležitostí. Člověk může být pokřtěn a obdržet Ducha Svatého pouze sám za sebe. Každý z nás se osobně narodil; stejně tak každý z nás je osobně „znovuzrozen“8. Spasení je individuální záležitostí.
Rodinné zodpovědnosti
Osobní pokrok je podporován v rodině, která je „středem Stvořitelova plánu pro věčný osud Jeho dětí“.9 Domov má být Boží laboratoří lásky a služby. V tomto domově má manžel milovat manželku, manželka má milovat manžela a rodiče a děti se mají milovat navzájem.
Rodina je po celém světě napadána ve stále větší míře. Pokud selžou rodiny, mnoho našich politických, ekonomických a sociálních systémů selže také. A pokud selžou rodiny, jejich nádherné věčné možnosti se nemohou naplnit.
Náš Nebeský Otec si přeje, aby manžel a manželka si byli navzájem věrni a vážili si svých dětí jako dědictví od Pána a podle toho s nimi jednali.10 V takové rodině studujeme písma a společně se modlíme. A zaměřujeme se na chrám. Tam přijímáme ta nejvyšší požehnání, která má Bůh v zásobě pro své věrné děti.
Díky Božímu velikému plánu štěstí11 mohou být rodiny – jako oslavené bytosti – spolu na věky. Náš Nebeský Otec prohlásil: „Toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“12 Dosažení obou Jeho cílů umožňuje usmíření Jeho Milovaného Syna, Ježíše Krista. Jeho usmíření učinilo vzkříšení skutečností a věčný život možností pro všechny, kteří kdy budou žít.
Vzkříšení neboli nesmrtelnost přichází ke každému muži a ke každé ženě jako nepodmíněný dar.
Věčný život neboli celestiální sláva neboli oslavení je dar podmíněný. Podmínky tohoto daru stanovil Pán, který řekl: „Budeš-li zachovávati přikázání má a vytrváš-li do konce, budeš míti věčný život, kterýžto dar je největší ze všech darů Božích.“13 Mezi tyto opravňující podmínky patří víra v Pána, pokání, křest, přijetí Ducha Svatého a věrné dodržování obřadů a smluv chrámu.
Žádný muž v této Církvi nemůže získat nejvyšší stupeň celestiální slávy bez způsobilé ženy, která je k němu připečetěna.14 Tento chrámový obřad dává možnost oslavení oběma dvěma.
Z církevních povolání můžeme být uvolněni. Ale jako rodiče uvolněni být nemůžeme. Pán od prvních dnů historie lidstva přikazuje rodičům, aby učili své děti evangeliu.15 Mojžíš napsal: „[Budeš učiti pilně děti své a budeš mluviti o slovech Božích], když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje.“16
V dnešní době Pán dodal: „[Vychovávejte] děti své ve světle a pravdě.“17 Církev má rodičům pomáhat v jejich zodpovědnosti učit děti, ale nemá rodiče nahrazovat.
V dnešní době, kdy se rozmáhá nemorálnost a návyková pornografie, mají rodiče posvátnou zodpovědnost učit své děti tomu, jak je v jejich životě důležitý Bůh.18 Tomuto zlu, které tak nesmírně ničí naše božské možnosti, se musejí děti Boží striktně vyhýbat.
Musíme také učit své děti úctě k rodičům. Páté přikázání říká: „Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.“19
Jak nejlépe můžeme učit své děti? Pán nám dal konkrétní pokyny:
„Žádná moc nebo vliv nemohou ani nemají býti udržovány působením kněžství, pouze přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou;
Laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši bez pokrytectví a beze lsti –
Pokáráním v pravý čas s ostrostí, když jsi pohnut Duchem Svatým; a pak, následně, projevením větší lásky vůči tomu, jehož jsi pokáral, aby tě nepovažoval za nepřítele svého.“20
Je-li potřeba napravit chování dítěte, zeptejte se sami sebe: „Co mu mohu říci nebo co pro něj mohu udělat, aby ho to přesvědčilo vybrat si lepší cestu?“ Když jeho chování napravujeme, dělejme to s klidem, v soukromí, s láskou, a ne veřejně. Je-li nutné ho pokárat, projevte okamžitě větší lásku, aby seménko zloby nemohlo zapustit kořínky. Abyste byli přesvědčiví, vaše láska musí být upřímná a vaše učení musí být založeno na božské nauce a na správných zásadách.
Nesnažte se své děti ovládat. Místo toho jim naslouchejte, pomáhejte jim učit se evangeliu, inspirujte je a veďte je k věčnému životu. Jste Božími zástupci v péči o děti, které vám Bůh svěřil. Když je učíte a přesvědčujete, nechť ve vašem srdci přebývá Jeho božský vliv.
Předci
Jakákoli diskuse o tom, jaké má rodina při přípravě na oslavení zodpovědnosti, by byla neúplná, kdyby zahrnovala pouze matku, otce a děti. Co prarodiče a další předkové? Pán zjevil, že my se nemůžeme stát dokonalými bez nich, a ani oni nemohou být učiněni dokonalými bez nás.21 Pečeticí obřady jsou nezbytné pro oslavení. Manželka musí být připečetěna k manželovi; děti musejí být připečetěny k rodičům; a my všichni musíme být spojeni se svými předky.22
Co ti, kteří nemají možnost vdát se nebo oženit se v tomto životě, nebo ti, kteří nemohou být v tomto životě připečetěni k rodičům? Víme, že Pán bude soudit každého z nás podle přání našeho srdce i podle našich skutků,23 a že požehnání oslavení budou dána všem, kteří toho jsou hodni.24
My, děti smlouvy, jsme obdařeni velikou přízní. Do našeho srdce byly vloženy sliby dané otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Pán řekl:
„Vy jste zákonnými dědici podle těla a byli jste skryti světu s Kristem v Bohu…
Tudíž, požehnaní jste, vytrváte-li v dobrotivosti mé, jako světlo pohanům, a skrze toto kněžství jako spasitel pro lid můj Izrael.“25
Tento život je dobou na to, abychom se připravovali na spasení a oslavení.26 V Božím věčném plánu je spasení osobní záležitostí; oslavení je záležitostí rodinnou.
Na tomto dopoledním posvátném shromáždění jsme se sešli jako děti smlouvy. Naše pozornost se zaměřovala na posvátné označení proroků a apoštolů. Ale konečná zodpovědnost za přípravu na spasení a oslavení spočívá na každém jednotlivci, který nese zodpovědnost za vlastní svobodu jednání a který jedná ve své vlastní rodině, a nese další posvátné označení – matka, otec, dcera, syn, babička nebo dědeček.
Kéž bychom v těchto zodpovědných rolích kráčeli vpřed s vírou, vedeni Ježíšem Kristem, jehož je tato Církev, a Jeho prorokem, skrze nějž mluví – o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.