2008
A kdo jest můj bližní?
Květen 2008


A kdo jest můj bližní?

Vyjadřujeme hlubokou vděčnost mnoha jednotlivcům,… kteří jsou dnešními milosrdnými Samaritány.

Obrázek
Bishop H. David Burton

Dobrý večer. Když dnes budeme mluvit o nejvýznamnějších momentech z oblasti humanitárního úsilí v loňském roce, pasáže z písem „cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili“ (Matouš 25:40) a „pamatujte ve všech věcech na chudé a potřebné“ (NaS 52:40) získávají nový význam.

Nedávno se pro Generální výbor Církve pro blaho a sociální péči konal briefing o humanitárním úsilí. Tehdejší předseda výboru, president Gordon B. Hinckley, vyjádřil velkou vděčnost za štědrost členů a těch, kteří nejsou naší víry a kteří umožnili, aby tato pomoc byla poskytnuta. Jménem Generálního výboru Církve pro blaho a sociální péči vyjadřujeme hlubokou vděčnost mnoha jednotlivcům, rodinám, kvorům a skupinám Pomocného sdružení a Mladých žen, kteří jsou dnešními milosrdnými Samaritány.

V roce 2007 Církev poskytla pomoc při silných zemětřeseních v 5 zemích, při velkých požárech v 6 zemích, při hladomorech v 18 zemích a při záplavách a prudkých bouřích v 34 zemích. Celkem Církev a její členové pomohli při 170 významných událostech – což je téměř jedna událost každý druhý den během celého roku. Byl to rušný rok s mnoha příležitostmi ke službě.

Kromě pomoci při přírodních katastrofách jsme se během roku zapojili do tisíců iniciativ týkajících se veřejné zdravotní péče. Díky Církví sponzorovaným projektům na přípravu čisté vody se pomohlo více než 1 milionu lidí z 25 zemí. Více než 60 500 lidí z 60 zemí obdrželo invalidní vozíky. Na začátku tohoto roku jsme se se sestrou Burtonovou, s předsednictvem oblasti Jižní Amerika-Sever a spolu s první dámou Kolumbie, zúčastnili předávání invalidních vozíků. Byli jsme dojati k slzám, když obdarovaní a jejich pečovatelé vyjadřovali svou vděčnost. Více než 54 000 jedinců z 11 zemí má nyní lepší zrak. Více než 16 500 profesionálních zdravotníků ve 23 zemích bylo vyškoleno v resuscitaci novorozenců; a ti pak vyškolí mnoho dalších. Ve snaze vymítit spalničky bylo očkováno 2,8 milionů dětí a mladých lidí v 10 zemích. Celkový efekt těchto projektů se osobně dotkl téměř 4 milionů lidí z 85 různých zemí.

V srpnu v jižním Peru zahynulo při zemětřesení o síle 8 stupňů Richterovy stupnice 520 lidí a bylo zničeno více než 58 000 domů. V nádherném projevu lásky a péče poskytlo všech 29 kůlů v peruánské Limě základní pomoc lidem žijícím v postižených oblastech, které pokrývají území jejich sborů.

S úžasným přispěním misionářů se právě realizuje plán, který má lidem pomoci, aby si znovu postavili své domy a začali znovu žít. Také má pomoci postavit několik škol. Nakonec se možná postaví až 400 domů, na kterých většinu práce vykonají jednotlivci, přátelé a rodina. Dohled, koordinační úsilí a školení zajišťují starší a sestra Laytonovi.

Na konci roku 2007 způsobila kombinace suchého počasí a vysoké povětrnosti požáry v jižní Kalifornii. Tyto požáry vyhnaly přes milion lidí z jejich domovů. Bylo zničeno nejméně 1500 domů. Církev zareagovala tím, že zajistila balíčky na čištění, pokrývky, balíčky osobní hygieny a potraviny. Přes 5 000 členů v rámci programu Pomáhající ruce společně s misionáři uklízelo, vařilo, utěšovalo a pečovalo o ty, kteří byli katastrofou postiženi.

V jednom poděkování stálo: „Prosím, předejte mé díky všem Svatým posledních dnů, kteří tak usilovně pracovali v naší čtvrti. Mormoni nám nepřetržitě zajišťovali potraviny, nabídli laskavé objetí, modlitby, a pomáhali s opravami a vyklízením domů. Zde, na kopcích San Diega… pomáhají celé komunitě, uzdravují srdce a opravují domovy.“1

Jeden president kůlu o této akci řekl: „Jedním naším projektem bylo pomoci uklidit okolí místního baptistického kostela… Pověřili jsme tím 25 mladých lidí… Baptisté řekli, že pro nás zajistí spoustu koblih a kávy. My jsme jim odpověděli, že káva jim asi vystydne, ale že naše mládež si poradí s jakýmkoli množství koblih!“2

Intenzivní deště způsobily záplavy napříč středozápadem Spojených států, v Oregonu a ve Washingtonu. Dobrovolníci se dostavili se zásobami a materiály z biskupovy zásobárny, aby pomohli potřebným.

Když zástupci Církve ve Findlay ve státě Ohio předávali dar místní pobočce Červeného kříže, kolemjdoucí si všimla jejich žlutých triček s logem mormonských Pomáhajících rukou. Přistoupila k nim, ukázala jim na mobilním telefonu fotografii čtyř lidí v tričku „Pomáhající ruce“ a zvolala: „Tihle lidé zrovna zachránili náš dům!“3 A pak každého objala.

Do jednoho skladiště potravin jsme dodali zásilku potravin. Když tam dorazila, vedoucí skladiště se s překvapivým výrazem zeptal: „Jak o tom víte? Zrovna jsem rozdal poslední bochník chleba a chystal se zavřít. Jak jste se o tom dozvěděli?“

Ve spolupráci se Světovou zdravotní organizací ve snaze vymýtit spalničky, kvůli nimž ročně zemře téměř milion dětí, více než 54 000 členů Církve dobrovolně pomáhalo organizovat toto úsilí. Jeden člen Církve v Nigérii napsal: „Říkám naší práci ‚záchrana nevinných’. Chodili jsme dům od domu, od jedné obecní budovy ke druhé. Jedna žena nám řekla, že jí na spalničky zemřely tři děti. Vyprávěla svůj příběh s takovou láskyplností a zaujetím, že všichni, včetně mě, měli slzy v očích.“ Jeden dobrovolník poznamenal: „To, co děláme pro sebe, odchází s námi, ale to, co děláme pro druhé, po nás zůstává jako odkaz.“4

Rovněž pokračuje naše čtyřleté úsilí pomoci těm, kteří byli postiženi vlnou tsunami v Indonésii a v jižní Asii. Poskytli jsme finanční prostředky, díky nimž bylo postaveno 902 domů, 3 společenská střediska, 24 vodovodních systémů pro vesnice, 15 škol a 3 zdravotnická střediska. Jeden místní vedoucí představitel řekl: „Lidé z naší obce jsou moc rádi a cítí se požehnáni tím, že mají společenské středisko… Je to místo, [kde] se můžeme modlit… a učit děti… Děkujeme [Církvi] za to, že našim lidem toto středisko postavila… Budeme se modlit k Bohu, aby dal [Církvi] požehnání a úspěch v budoucnu. Děkujeme vám.“5

V Etiopii obyvatelé obcí pomáhali zajistit přístup k pitné vodě. Církev pomohla vyvrtat studny a postavit zásobní nádrže. Obce pak zorganizovaly výbory pro rozvod vody a vyhloubily příkopy nutné k rozvodu vody z nádrží do jednotlivých vesnic. V některých případech byl rozvod delší než 5 kilometrů.

Pro některé obce bylo těžké svou část příkopu vyhloubit. Půda byla tvrdá, suchá a jílovitá, což výkopy velmi ztěžovalo. V jedné obci škola, do níž chodilo 1500 studentů, přerušila na čas obvyklou výuku a všichni se zapojili do hloubení zbývajících částí příkopu. K nim se pak připojili i další lidé z obce. V jedné chvíli hloubila příkop dvoukilometrová řada lidí.

Děkuji vám za váš soucit, za vaši laskavost a za vaši štědrost. Kéž se nadále snažíme ulehčovat břímě svým bližním, povzbuzovat utlačované a pomáhat jim, otevírat peněženku a přispívat chudým a nabízet pomocnou ruku. Svědčím o božskosti Pána Ježíše Krista a Jeho evangelia a modlím se, abychom se i nadále mohli těšit z požehnání pravého následovnictví, když bez okázalosti pomáháme druhým. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

Odkazy

  1. Laura Ridgeová-Cosbyová, San Diego, Kalifornie, nevyžádaný dopis, který obdržely Služby sociální péče.

  2. Gary Sabin, president kůlu Poway Kalifornie, e-mail Garrymu Flakeovi.

  3. Z vyprávění Vincenat Jonese, biskupa sboru Findlay, kůl Toledo Ohio.

  4. Kalu Iche Kalu, koordinátor kampaně na vymýcení spalniček za kůl Aba Nigérie.

  5. Mohammed Johan, Calang, Indonésie.