Stůjte jako svědkové
Vy… můžete stát jako svědkové Boží tím, že budete nyní ve svém domově pěstovat ducha víry, lásky, pokoje a svědectví.
Když stojím u tohoto řečnického pultu, představuji si tváře mladých žen po celém světě. Mám vás moc ráda! A zvlášť ráda společně s vámi slibuji, že budeme „státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“.1 Jak toho můžeme dosáhnout? Modlím se, aby nás během mého proslovu Duch vedl a aby svědčil každé z nás, jak můžeme stát jako svědkové pro Boha.
Když naše děti sloužily jako misionáři, poznaly, že když stojíme jako svědkové Ježíše Krista, Duch Svatý toto svědectví potvrdí. Jedna naše dcera měla zlatou zájemkyni, která se jmenovala JieLei. Tato mladá dospělá žena dodržovala každé nové přikázání, kterému ji učily, nehledě na to, jak bylo obtížné. Byla studentkou a měla problémy finančně vyjít, ale když se dozvěděla o zákonu desátku, začala ho platit. Ve svém zaměstnání se zkráceným úvazkem musela pracovat v neděli, ale měla odvahu požádat zaměstnavatele, zda by mohl přesunout její směnu na jiný den, aby mohla chodit na shromáždění svátosti.
JieLei, navzdory své píli, dosud neměla pevné svědectví o Knize Mormonově. Naše dcera a její společnice věděly, že potřebuje svědectví Ducha, které by jí potvrdilo její pravdivost, a tak pro ni připravily lekci o Duchu Svatém. Při přípravě lekce měly pocit, že to není ono. Když se ohledně toho modlily, měly dojem, že mají zvolit jiné téma, že mají místo toho učit lekci o Ježíši Kristu.
Na jejich smluvené schůzce tyto misionářky začaly učit JieLei o Ježíši Kristu. Po tváři jí začaly stékat slzy. Neustále se jich ptala: „Co je to za pocit?“ Ony jí pak vydaly svědectví, že to je Duch. Stalo se přesně to, co si přály, aby se stalo. A právě tehdy si naše dcera vzpomněla, že jednou z významných rolí Ducha Svatého je svědčit o Kristu. Sám Ježíš řekl: „Utěšitel pak, ten Duch svatý… svědectví vydávati bude o mně.“2 Naše dcera si uvědomila, že když stála jako svědek Ježíše Krista, Duch Svatý to potvrdil. I my můžeme stát jako svědci, když „mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu“ a hledíme k Němu jako ke zdroji pro „odpuštění hříchů svých“.3
Spravedlivý král Beniamin v Knize Mormonově svolal svůj lid, aby přišel k chrámu, aby mohl mluvit o Kristu a kázat o Kristu. Učil svůj lid o Pánově dobrotě, moci, moudrosti, trpělivosti a především o usmíření. Když stál jako svědek, Duch jim vydal svědectví, podobně jako JieLei, že Ježíš Kristus je Spasitel. Král Beniamin pak nabádal svůj lid, aby byl stálý ve víře v Krista. Všichni lidé zvolali:
„Věříme všem slovům, jež jsi k nám promlouval… díky Duchu Pána…, který v nás neboli v srdci našem způsobil mocnou změnu, takže již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro. …
A jsme ochotni vstoupiti do smlouvy s Bohem svým,… že budeme poslušni přikázání jeho ve všech věcech.“4
Lidé krále Beniamina, podobně jako každá z nás, uzavřeli smlouvu, že budou poslouchat Boží přikázání.
Když budete dodržovat tuto smlouvu, budete stát jako svědkové mezi svými vrstevníky. Nedávno moje děti a jejich manželští partneři vzpomínali na situace, kdy stáli za správnými hodnotami navzdory nátlaku vrstevníků. Jedna z nich se neúčastnila soutěže roztleskávaček v neděli; jiný řekl svému zaměstnavateli, že nemůže pracovat o sabatu. Jeden z nich, když mu bylo pouhých 11 let, odmítl u svého kamaráda sledovat pornografický film; jiný odmítl prohlížet si se spolužáky pornografické časopisy. Oba poté byli na nějaký čas vyloučeni z kolektivu. Další naše dítě odmítlo podřídit se nehezké, hrubé a vulgární mluvě v práci. Jiné odmítlo pít alkohol, který jeho kamarád ukradl ze zamčené skříňky rodičům. Další, které bylo jediným členem Svatých posledních dnů ve své třídě, mělo na hodině angličtiny prezentaci, při které nakonec odpovídalo na otázky ohledně Knihy Mormonovy. Naše vdané a ženaté děti přivádějí na svět děti navzdory kritice od okolního světa.
V těchto momentech se mohly cítit osamoceny; ale protože stály jako svědkové, pociťovaly společenství a posilující přítomnost Ducha Svatého. Byly také vyzbrojeny požehnáními, která plynou z poslušnosti Božích přikázání. Bůh nám slibuje: „Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.“5
Mé děti byly vskutku podpírány Jeho rukou, když svědčily o Bohu tím, že byly stálé v dodržování Jeho přikázání. A já jsem byla požehnána a posílena jejich příkladem.
Když stojíte jako svědkové doma, budete tím posilovat svou rodinu. Až příliš často si myslíme, že ona věta z tématu Mladých žen, že máme „posilovat domov a rodinu“6, se týká pouze budoucích zodpovědností mladých žen jako manželek a matek, avšak týká se i jejich zodpovědností jako dcer a sester v jejich nynější rodině.
Má vlastní matka pomáhala posilovat svůj domov a rodinu, když byla mladá. Byla nejstarším dítětem v méně aktivní rodině a narodila se s darem víry. Sama chodila do Primárek a na Vzájemné sdružení. Byla hodna chrámového sňatku dokonce ještě předtím, než mohli do chrámu její rodiče. Stala se činitelem spravedlivosti a stálým svědkem a její příklad pomohl posilovat její rodiče a sourozence. I vy, mladé ženy, můžete stát jako svědkové Boží tím, že budete nyní ve svém domově pěstovat ducha víry, lásky, pokoje a svědectví a budete se připravovat na to, abyste totéž dělaly i ve svém budoucím domově. Já sama jsem tu díky spravedlivé mladé ženě, která byla stálá a neochvějná, „vždy oplývající dobrými skutky“.7
Svědkové o Ježíši Kristu jsme také tehdy, když se v Něm radujeme. Když se lidé krále Beniamina dozvěděli více o Ježíšovi, řekli: „Věci, jež k nám král náš promlouval,… nás [přivedly] k tomuto velikému poznání, z něhož se radujeme tak nesmírně velikou radostí.“8 Když se radujeme ve Spasiteli, pamatujeme na Něho a na Jeho veliká požehnání, která nám dává. Když vyjadřujeme vděčnost a vyzařujeme radost, stojíme jako svědkové. Mladé ženy zpívaly v úvodu tohoto shromáždění: „Cožpak nevidíš, že On stanovuje, že vše, co potřebuješ, ti dáno bude?“9
Nedávno jsem se dozvěděla o dvou statečných mladých ženách, které stály jako svědci Boží tím, že dodržovaly přikázání a vyzařovaly radost z evangelia. Tento příběh vyprávěla jedna starší sestra misionářka v MTC.
Řekla, že před mnoha lety doma žehlila, dívala se na televizní seriál a kouřila cigaretu, když v tom někdo zaklepal na dveře. Když otevřela, stáli tam dva muži v bílých košilích a s kravatou a jeden z nich se představil jako její biskup. Řekl jí, že když se modlil, pocítil inspiraci, že ji má požádat, aby učila Mladé ženy. Řekla mu, že byla pokřtěna, když jí bylo 10, ale že nebyla nikdy aktivní. Nevypadalo to, že by ho to nějak odradilo, a ukázal jí příručku a vysvětlil jí, kde se ve středu večer setkávají. Ona pak důrazně řekla: „Nemůžu učit 16leté dívky; jsem neaktivní, a navíc kouřím.“ On však řekl: „Už nebudete neaktivní a máte čas do středy, abyste kouřit přestala.“ Pak odešel.
Ona vyprávěla: „Vzpomínám si, jak jsem něco ve hněvu vykřikla, ale pak jsem nemohla odolat nutkání přečíst si tu příručku. Vlastně jsem byla tak zvědavá, že jsem ji přečetla od začátku do konce, a pak jsem se celou lekci slovo od slova naučila nazpaměť.
Ve středu jsem stále nechtěla nikam jít, ale pak jsem se přistihla, že jedu autem do kaple, vyděšená k smrti. Nikdy jsem nebyla z ničeho tak vyděšená. Vyrůstala jsem ve slumech, jednou jsem sama byla ve vazbě a vyzvedávala jsem otce ze záchytky. A teď jsem najednou byla na Vzájemném sdružení a byla jsem představena jako nová poradkyně vavřínových dívek. Seděla jsem před dvěma vavřínovými dívkami a učila je lekci naučenou slovo od slova, dokonce i s větami ,Nyní se zeptejte…‘. Ihned po lekci jsem odešla a celou cestu domů jsem plakala.
Za několik dnů někdo znovu zaklepal na dveře a já si pomyslela: ,Skvělé. To je biskup a přišel si pro příručku.‘ Otevřela jsem dveře a tam stály ty dvě milé vavřínové dívky, jedna s květinami a druhá s koláčky. Pozvaly mě, abych s nimi v neděli šla na shromáždění, což jsem udělala. Měla jsem ty dívky ráda. Začaly mě učit o Církvi, o sboru, o třídě. Naučily mě šít, číst písma a usmívat se.
Společně jsme začaly učit další dívky ze třídy, které nechodily na shromáždění. Učily jsme je všude, kde jsme je našly – v autě, u kuželkářské dráhy i na verandě. Za šest měsíců jich chodilo 14 a za rok bylo všech 16 dívek ze seznamu aktivních. Společně jsme se smály i plakaly. Naučily jsme se modlit, studovat evangelium a sloužit druhým.“10
Tyto dvě statečné mladé ženy stály jako svědkové pravdy a spravedlivosti, dobrotivosti a radosti plynoucí z evangelia.
Když jsem byla povolána generální presidentkou Mladých žen, obdržela jsem při ustanovování požehnání, že má víra v Ježíše Krista bude posílena skrze mou službu. Jsem obklopena statečnými ženami: svými rádkyněmi a členkami komise, předsednictvy dalších pomocných organizací a mými vznešenými předchůdkyněmi – bývalými generálními presidentkami Mladých žen. Ony stojí jako svědkové Ježíše Krista svým příkladným životem a nesobeckou službou.
Jsem posilována těmito ženami, členy své rodiny a stálými a neochvějnými ženami a vedoucími po celém světě, a mám pocit, že mám kolem sebe „oblak svědků“. To mi pomáhá, abych „skrze trpělivost [konala] běh [uložený sobě],… patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše“.11
Slib posílené víry v Ježíše Krista, který byl pronesen v požehnání při mém ustanovování, se naplňuje tím, že mám příležitost stát jako Jeho svědek každý den a všude. Mluvím o Něm, kážu o Něm a raduji se v Něm. Když mám pocit, že má slova jsou nedostatečná, jsou potvrzována Jeho Duchem. Když mám obavy nebo pocity nedostatečnosti, jsem posilována a podpírána Jeho všemocnou rukou. Vím, že když budeme stát jako svědkové, bude žehnat každé z nás. On nás nikdy, nikdy neopustí.12
Kéž se tlačíme kupředu se stálou vírou v Krista a stojíme jako Jeho svědkové „za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.