Zájem o jednotlivce
Ježíš Kristus je naším největším příkladem. Obklopovaly Ho zástupy a mluvil k tisícům, přesto se vždy zajímal o jednotlivce.
Jsem vděčný za to, že mohu být dnes s vámi v tomto velkolepém Konferenčním centru. I když je toto shromáždění obrovské, naplňuje mě pocit pokory, když si uvědomím, že je zde pouhý zlomek z milionů dalších, kteří tuto úžasnou konferenci uvidí, uslyší její slova a budou je číst.
Samozřejmě, že nám bude chybět milovaný president Gordon B. Hinckley. Ale my všichni jsme lepší díky jeho vlivu. Církev je díky jeho vedení silnější. Svět je rozhodně lepším místem díky tomu, že jsme měli takového vedoucího, jako byl president Gordon B. Hinckley.
Chtěl bych říci pár slov o našem novém Prvním předsednictvu.
Presidenta Monsona znám dlouho. Je mocným mužem Izraele, který byl předustanoven, aby předsedal této Církvi. Je dobře znám díky svým poutavým příběhům a podobenstvím, ale my, kteří ho známe nejlépe, víme, že je skutečným příkladem a vzorem člověka, jehož život je s těmito příběhy v souladu. Je to kompliment, když o něm řeknu, že mnozí významní a mocní tohoto světa ho znají a projevují mu úctu, ale asi ještě větší poctou je to, že mnozí prostí ho nazývají svým „přítelem“.
President Monson je ve své přirozenosti laskavý a soucitný. Jeho slova i skutky jsou příkladem jeho zájmu o jednotlivce.
President Eyring je moudrý, vzdělaný a duchovní muž. Je známý a uznávaný nejen v Církvi, ale i mezi těmi, kteří do naší Církve nepatří. Je tím typem člověka, kterému každý, když mluví, naslouchá. Ke jménu Eyring doplnil velikost.
Presidenta Uchtdorfa jsem poznal, když jsem sloužil v Evropě jako president území. Od chvíle, kdy jsem ho poznal, jsem v něm viděl člověka s nesmírnou duchovní hloubkou a s obrovskými schopnostmi. Věděl jsem, že Pán o něj dbá. Před třiadvaceti lety jsem měl tu čest mu předat Pánovo povolání, aby sloužil jako president kůlu ve Frankfurtu v Německu. Když se ohlížím zpět, vidím, že pod jeho vedením se vše dařilo. Pán je s ním. Když myslím na presidenta Uchtdorfa, myslím na dvě slova: Alles wohl – což v němčině znamená: „Všechno je dobré.“
Praví učedníci Ježíše Krista měli vždy zájem o jednotlivce. Ježíš Kristus je naším největším příkladem. Obklopovaly Ho zástupy a mluvil k tisícům, přesto se vždy zajímal o jednotlivce. „Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo,“1 řekl. „Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?“2
Tento pokyn se týká všech, kteří Ho následují. Je nám přikázáno, abychom vyhledávali ty, kteří jsou ztraceni. Máme být strážnými bratra svého. Toto pověření, které nám dává Spasitel, nemůžeme zanedbávat. Musíme mít zájem o jednotlivce.
Dnes bych chtěl mluvit o těch, kteří jsou ztraceni – někteří proto, že jsou odlišní, někteří proto, že jsou vyčerpaní, a někteří proto, že sešli z cesty.
Někteří jsou ztraceni proto, že jsou odlišní. Mají pocit, jako by mezi nás nepatřili. Možná proto, že se něčím odlišují, se postupně oddělují od stáda. Možná vypadají, jednají, myslí a mluví jinak než ti kolem nich, a to někdy způsobuje, že se domnívají, že nezapadají mezi ostatní. Docházejí k závěru, že nejsou potřební.
S touto mylnou domněnkou souvisí chybná představa, že všichni členové Církve mají vypadat a mluvit stejně, že si mají být podobní. Pán nezalidnil tuto zem skvěle hrajícím orchestrem osobností, aby si vážil pouze některých nástrojů. Každý nástroj je drahocenný a přispívá k celkové kráse orchestru. Všechny děti Nebeského Otce se do určité míry něčím liší, přesto má každý svůj vlastní nádherný zvuk, který doplňuje hloubku a bohatost orchestru.
Rozmanitost stvoření sama o sobě je svědectvím o tom, že si Pán váží všech svých dětí. Nepovažuje si jednoho těla více nežli druhého, ale „zve všechny, aby přišly k němu a podílely se na dobrotivosti jeho; a neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; … všichni jsou Bohu stejní“.3
Vzpomínám si, že jsem jako malý znal staršího chlapce, který byl tělesně i duševně postižený. Měl vadu řeči a špatně chodil. Kluci si z něho dělávali legraci. Otravovali ho a zesměšňovali ho, až i někdy plakal.
Stále slyším jeho hlas: „Nechováte se ke mně pěkně,“ říkával. Přesto se mu vysmívali, strkali do něj a dělali si z něj legraci.
Jednou jsem to již nemohl vydržet. I když mi bylo teprve sedm let, Pán mi dal odvahu postavit se mým přátelům.
„Nedotýkejte se ho,“ řekl jsem. „Neotravujte ho. Buďte k němu laskaví. On je dítě Boží!“
Moji přátelé odstoupili a otočili se.
Trochu jsem se tehdy obával, že bych kvůli své odvaze mohl přátele ztratit. Ale opak byl pravdou. Tím dnem se naše přátelství upevnilo. Vůči onomu chlapci projevovali více soucitu. Stali se lepšími lidmi. Pokud vím, už ho nikdy nezesměšňovali.
Bratři a sestry, pokud bychom měli více soucitu pro ty, kteří se od nás liší, zmírnilo by to mnoho problémů a bolestí dnešního světa. Určitě by se naše rodiny a Církev staly místem, kde je více svatosti a které je blíže nebesům.
Někteří jsou ztraceni proto, že jsou vyčerpaní. Je snadné cítit se udolán. Není se co divit, když se v dnešní době unavíme, uvážíme-li všechny ty každodenní těžkosti, nároky na náš čas a stres. Mnozí jsou zoufalí, protože nedosahují svých možností. Jiní se jednoduše cítí slabí na to, aby se zapojili. A tak, jak jde stádo kupředu, postupně, téměř nepostřehnutelně, někteří zůstávají pozadu.
Každý se někdy cítí unavený a vyčerpaný. Zdá se mi, že nyní to pociťuji více, než když jsem byl mladší. Joseph Smith, Brigham Young, a dokonce i Ježíš Kristus věděli, co to znamená být unavený. Nechci podceňovat tíhu, kterou členové Církve nesou na svých bedrech, ani nechci zlehčovat citové a duchovní zkoušky, jimž čelí. Často může být těžké a obtížné je snášet.
Mám ale pevné svědectví o obnovující moci evangelia Ježíše Krista. Prorok Izaiáš prohlásil, že Pán „dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí“.4 Když jsem unavený, myslím na slova proroka Josepha Smitha:
„Nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří; a dál, dál k vítězství! Nechť se srdce vaše raduje a je nesmírně radostné. Nechť země propukne v zpěv…
… Nechť lesy a všechny stromy polní chválí Pána… a nechť všichni synové Boží jásají radostí!“5
Co se týče vás, těch členů Církve, kteří se držíte zpátky, protože si myslíte, že na to nestačíte, naléhavě vás žádám – vykročte, dejte se do práce a zaberte. I když máte pocit, že se svými silami přispějete jen málo, Církev vás potřebuje. Pán vás potřebuje. Pamatujte na to, že Pán často využívá slabých věcí světa, aby uskutečnil své záměry.6
Nechť utěšující slova Spasitele posílí vás všechny, kteří jste vyčerpáni: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“7 Spoléhejme na tento slib. Moc Boží může naplnit našeho ducha a tělo energií a činorodostí. Naléhám na vás, abyste o toto požehnání od Pána usilovali.
Přibližte se k Němu, a On se přiblíží k vám, neboť slibuje, že „ti, jenž [čekávají] na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají“.8
Když projevujeme zájem o ty, kteří jsou vyčerpaní, „[pomáháme] slabým, [pozdvihujeme] ruce, které jsou skleslé, a [posilujeme] kolena zemdlená“.9 Církevní vedoucí, kteří pečují o své členy, si jsou vědomi omezení jednotlivých členů, přesto touží využít je v rámci jejich sil a schopností. Vedoucí učí a podporují, ale nenutí nás, abychom běželi rychleji nebo pracovali více, než nám to síly umožňují.10
Pamatujte si – někdy ti, kteří začínají jako nejpomalejší, jsou nakonec těmi, kteří dojdou nejdál.
Někteří jsou ztraceni proto, že sešli z cesty. Všichni, kromě Pána, děláme chyby. Otázkou není, zda zakopneme a spadneme, ale spíše to, jak budeme reagovat. Někteří se poté, co udělají chybu, oddělí od stáda. To je nešťastné. Copak nevíte, že Církev je místem, kde se shromažďují nedokonalí lidé – dokonce i se všemi svými slabostmi smrtelného života – aby se stali lepšími? Každou neděli v každém sborovém domě po celém světě nacházíme smrtelné a nedokonalé muže, ženy a děti, kteří se scházejí v bratrství a v pravé lásce a kteří usilují o to, aby se stali lepšími lidmi, aby se učili od Ducha a aby povzbuzovali a podporovali druhé. Nejsem si vědom toho, že by na dveřích některého našeho sborového domu visel nápis „Vstup pouze pro dokonalé“.
Kvůli svým nedokonalostem potřebujeme Pánovu Církev. Právě tam se vyučuje Jeho vykupujícím naukám a tam se provádějí Jeho spásné obřady. Církev nás povzbuzuje a motivuje k tomu, abychom byli lepšími a šťastnějšími lidmi. Je to také místo, kde můžeme ztratit sami sebe ve službě druhým.
Pán ví, že budeme dělat chyby. A proto trpěl za naše hříchy. Přeje si, abychom se znovu postavili a snažili se jednat lépe. Andělé Boží se radují nad každým hříšníkem, který činí pokání.
A vy, kteří jste sešli z cesty, protože vás někdo urazil – nemohli byste svou bolest a hněv dát stranou? Nemohli byste naplnit své srdce láskou? Je tady pro vás místo. Přijďte, připojte se ke stádu, zasvěťte své schopnosti, talenty a dovednosti dílu Páně. Vy díky tomu budete lepší a druzí budou požehnáni vaším příkladem.
Ti z vás, kteří jste sešli z cesty kvůli tomu, že vás znepokojila nějaká nauka – nemůžeme se za pravdu omlouvat. Nemůžeme popírat nauku, kterou nám dal sám Pán. Z tohoto důvodu nemůžeme dělat kompromisy.
Vím, že lidé někdy s naukou nesouhlasí. Někdy to dokonce dojde tak daleko, že ji pokládají za bláznovství. Ale opakuji slova apoštola Pavla, který řekl, že někdy se mohou duchovní věci jevit lidem jako bláznovství. Nicméně, „bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé“.11
Vpravdě, věci Ducha jsou zjevovány Duchem. „Tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“12
Svědčíme o tom, že evangelium Ježíše Krista je dnes na zemi. Ježíš učil o nauce svého Otce toto: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“13
Vím, že každý z vás si dělá starosti o ty, které má rád. Povzbuzujte je, služte jim a podporujte je. Mějte je rádi. Buďte k nim laskaví. V některých případech se vrátí. V jiných ne. Ale v každém případě buďme vždy hodni jména, které jsme na sebe vzali, a to jména Ježíše Krista.
Pozvedám svůj hlas ke všem, kteří žijí na této nádherné zemi, a vydávám posvátné svědectví, že Bůh žije a že Ježíš je Kristus, náš Spasitel a Král! Skrze proroka Josepha Smitha znovuzřídil svou pravdu a své evangelium. Promlouvá ke svým prorokům a apoštolům. President Thomas S. Monson je Pánův pomazaný a vede Jeho Církev v dnešní době. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.