Dbejte na slova proroků
My, nositelé kněžství v Církvi, máme posvátnou zodpovědnost následovat svého proroka.
Drazí bratří v kněžství, jsem vděčný za to, že jsem s vámi na tomto zasedání generální konference v tento historický den.
Obdivujeme ty, kteří riskují život při záchraně těch, kteří jsou v nebezpečí.1 Když jsem na konci loňského roku navštívil jižní Kalifornii během ničivých požárů způsobených větrem Santa Ana, odjížděl jsem s dvěma dojmy. První se týkal toho, jak členové Církve pomáhali těm, kteří se ocitli v nouzi. Druhý se týkal toho, jak moc vděční byli za hasiče. Jeden majitel domu popisoval práci hasičů. Vysvětloval, že větry Santa Ana vanou od horké pouště směrem k oceánu. Když propukne požár, tyto horké pouštní větry ženou plameny rychlostí až 100 nebo 110 kilometrů za hodinu. Majitel domu líčil svou vděčnost a obdiv k hasičům, které sledoval a kteří s hadicemi stáli na volném prostranství a čelili ohnivé stěně vysoké až 3 metry, jež na ně útočila touto nesmírnou rychlostí. Tito stateční muži a ženy dokázali zachránit lidi i domovy, přičemž jim osobně hrozilo neustálé nebezpečí.
Čas od času, jako jednotlivci i jako členové Církve, procházíme kritickými a nebezpečnými obdobími. Některá nebezpečí přicházejí tak rychle jako požár. Jiná jsou nenápadná a jsou téměř nepostřehnutelná, dokud nás nepostihnou. Některé situace vyžadují hrdinské činy, ale většinou jsou méně okázalé. To, jak zareagujeme, je zcela zásadní. Dnes večer bych chtěl znovu zdůraznit nositelům kněžství, jak důležité je dbát na slova proroků. Toto je jeden ze spolehlivých způsobů, jak zareagovat na různá fyzická i duchovní nebezpečí. Může být užitečné uvést několik příkladů.
Mnozí z vás se zúčastnili pochodů, při nichž jste prožili a poznali dramatickou záchranu Willieho a Martinovy výpravy ručních vozíků. Já jsem se poprvé o této záchranné akci dozvěděl jako dospívající mladík. Maminka mi dala knihu, kterou napsal Orson F. Whitney, jenž se později stal apoštolem.2 Kniha staršího Whitneyho mě seznámila s hrdinským úsilím, které řídil Brigham Young a jehož cílem bylo zachránit tyto výpravy. Členy výpravy zastihly na náhorních pláních Wyomingu sněhové bouře. Někteří zahynuli a mnozí další byli na pokraji smrti. Brigham Young se dozvěděl o jejich zoufalé situaci a na říjnové generální konferenci v roce 1856 nařídil Svatým, aby všeho zanechali a zachránili ty, kteří uvízli na pláních.3
Reakce byla neuvěřitelná. Starší Whitney zaznamenal: „Stateční muži se díky svému hrdinství – neboť při vzdorování sněhovým bouřím na pláních riskovali vlastní život – stali nesmrtelnými a vydobyli si nehynoucí vděčnost od stovek těch, kteří by, nebýt jejich včasného zásahu, nepochybně zahynuli.“4
Jedním z důvodů, proč mi maminka dala onu knihu, bylo to, že starší Whitney se konkrétně zmiňoval o mém pradědečkovi Davidu Pattenu Kimballovi, který se této záchranné akce zúčastnil ve věku 17 let. Všichni záchranáři během téměř celého úsilí zachránit členy výprav ručních vozíků zápolili s hlubokým sněhem a s mrazy. David a jeho společníci pomohli za cenu velkých osobních obětí dostat mnoho pionýrů přes zamrzající řeku Sweetwater, v níž plavaly kusy ledu.5 Tento pravdivý příběh na mě velmi zapůsobil. Chtěl jsem dokázat svou oddanost Pánu nějakým velkolepým činem. Můj dědeček mi však jednou během rozhovoru vysvětlil, že když president Brigham Young vyslal jeho otce Davida a další mladé muže na záchrannou výpravu, řekl jim, aby při záchraně výprav ručních vozíků udělali vše, co je v jejich silách, dokonce i když budou muset riskovat vlastní život.6 Jejich statečné činy spočívaly v tom, že „následovali proroka Brighama Younga“ a tím vyjádřili svou víru v Pána Ježíše Krista. Dědeček mi řekl, že to hlavní ponaučení, které si mám vzít z toho, co můj pradědeček vykonal, se týká důsledné a věrné oddanosti radám proroka. I když od Davida a jeho společníků bylo hrdinským činem, že pomohli zachránit pionýry, je i dnes následování rad našeho proroka výrazem statečnosti.
Tuto zásadu ilustruje často zmiňovaný příběh ze Starého zákona. Náman, význačný vůdce v Sýrii, byl postižen malomocenstvím. Dozvěděl se o tom, že prorok Elizeus v Izraeli ho může uzdravit. Elizeus vzkázal po svém poslovi, že se má Náman sedmkrát omýt v řece Jordánu. Námana tato rada zpočátku rozzlobila. Avšak jeho služebníci mu řekli: „Jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho?“ Náman se řídil radou proroka Elizea, a byl očištěn.7
I vy, mladí nositelé kněžství, podobně jako Náman, možná usilujete o to, abyste vykonali nějakou „velikou věc“ nebo abyste se zúčastnili něčeho velkolepého, jako je záchrana výpravy ručních vozíků. Avšak vaše odhodlání se má zaměřovat na to, že budete následovat rady proroka. První předsednictvo potvrdilo svůj závazek dbát na vyšší způsobilost mladých lidí, kteří jsou doporučováni k misionářské službě. Jedním z cílů má být snaha uchovat se čistým od hříchů světa a dodržovat vysoká měřítka pro misionářskou službu. Vaše příprava na to, abyste hlásali evangelium a duchovně zachránili některé děti Nebeského Otce, bude významným i hrdinským činem. Vy tuto výzvu můžete naplnit.
V průběhu celé historie nám milující Otec v nebi a Jeho Syn Ježíš Kristus, který je hlavou Církve, žehná tím, že máme proroky, kteří nám radí a upozorňují nás na budoucí nebezpečí.8 V Nauce a smlouvách, v oddíle 21, Pán mluví konkrétně o prorokovi a prohlašuje:
„Budeš dbáti na všechna jeho slova a přikázání, která ti bude dávati, když je obdrží, kráčeje ve vší svatosti přede mnou;
neboť slovo jeho budete přijímati jako z mých vlastních úst, ve vší trpělivosti a víře.“9
Dnes dopoledne jsme měli velkou výsadu vyjádřit v posvátném shromáždění podporu presidentu Thomasu S. Monsonovi jako našemu prorokovi, vidoucímu a zjevovateli a 16. presidentovi Církve v této dispensaci. Později na tomto kněžském zasedání konference budeme požehnáni tím, že si vyslechneme jeho první proslov na generální konferenci v roli presidenta Církve. Chceme ho podporovat celým svým srdcem a svými činy a věnovat pečlivou pozornost tomu, čemu nás bude učit, a tomu, co budeme pociťovat.
Pocity lásky a vděčnosti k našemu bývalému proroku presidentu Gordonu B. Hinckleymu mám hluboce vštípeny v srdci, a zůstanou se mnou po celé věčnosti. Ale podobně jako je v našem srdci místo pro všechny děti, které přicházejí do naší rodiny, chováme tutéž lásku a oddanost ke každému prorokovi, kterého Pán povolá vést Jeho Církev.
Proroci jsou inspirováni, aby nám říkali, co je důležité, a tím nás chránili před nebezpečími. Například president Heber J. Grant, prorok v letech 1918 až 1945, byl inspirován, aby zdůrazňoval dodržování Slova moudrosti10, zásady se zaslíbením, kterou Pán zjevil proroku Josephovi.11 Zdůrazňoval, jak důležité je nekouřit a nepít alkoholické nápoje, a nařídil biskupům, aby tyto zásady probírali během pohovorů pro chrámové doporučení.
V oné době bylo kouření společností přijímáno jako vhodné, či dokonce přitažlivé chování. Lékařská věda přijímala kouření bez velkých problémů, protože vědecké studie prokazující souvislost mezi kouřením cigaret a různými druhy rakoviny byly daleko v budoucnosti. President Grant zdůrazňoval Slovo moudrosti velmi rázně, a my jsme se stali známými jako ti, kteří nepijí a nekouří.
Na konci 60. let 20. století začalo užívání drog po celém světě dosahovat epidemických rozměrů. Ačkoli někteří členové nebyli poslušni Slova moudrosti, velká většina mladých Svatých posledních dnů se dokázala zničujícímu účinku drog vyhnout.
Dodržování Slova moudrosti bylo pro naše členy, a zvláště pro mládež, preventivním očkováním proti užívání drog a proti zdravotním problémům i morálním rizikům, které z toho vyplývaly. Naneštěstí se zdá, že v současné době je užívání drog opět na vzestupu. Budete-li dnes žít podle Slova moudrosti, vyhnete se některým nejzávažnějším nebezpečím, s nimiž se v tomto životě můžete setkat.
Někdy nás proroci učí tomu, co nám poskytuje ochranu nyní i v budoucnosti. Například president David O. McKay byl prorokem v letech 1951 až 1970. Jednou z oblastí, na kterou kladl velký důraz, byla rodina. Učil, že žádný úspěch v životě nemůže vynahradit selhání v rodině.12 Povzbuzoval členy, aby posilovali rodiny tím, že budou důsledněji žít podle svého náboženství. Jeho učení představovalo ochranu před rozpadem instituce manželství, ke kterému začalo docházet po jeho smrti.13 Díky učení presidenta McKaye Svatí posledních dnů posílili svou oddanost rodině a věčnému manželství.
My, nositelé kněžství v Církvi, máme posvátnou zodpovědnost následovat svého proroka. Podporujeme presidenta Monsona a jeho rádce, presidenta Eyringa a presidenta Uchtdorfa.
Rádi bychom, abyste vy, mladí lidé, věděli, že president Thomas S. Monson byl již od svého mládí připravován Pánem, aby se stal prorokem.14 Poté, co ke konci 2. světové války sloužil v námořnictvu, byl ve věku 22 let vysvěcen biskupem a poté sloužil v předsednictvu kůlu. Ve věku 32 let sloužil se svou drahou manželkou Frances Monsonovou jako president misie v Kanadě. President McKay ho povolal apoštolem, když mu bylo pouhých 36 let. Za posledních 98 let je nejmladším mužem, který byl povolán apoštolem, a v tomto povolání slouží již více než 44 let. Posledních 22 let sloužil jako rádce presidentů Ezry Tafta Bensona, Howarda W. Huntera a Gordona B. Hinckleyho.15
81. oddíl Nauky a smluv uvádí pokyny určené rádci v Prvním předsednictvu. Jsou zde obsaženy důležité kněžské zásady. Prvním pokynem je být „věrný v radě“. President Monson se věrně radil s každým z těchto tří proroků, pod kterými sloužil. Jednota Prvního předsednictva ve všech důležitých rozhodnutích je příkladem nám všem, nositelům kněžství, v tom, jak spravovat církevní záležitosti.
Druhým pokynem je „hlásání evangelia“. President Monson byl a je celý svůj život velkým misionářem. Své osobní misionářské úsilí, svůj dohled nad prací Misionářského oddělení a svou práci při povolávání a školení misijních presidentů vykonává s nadšením. Významně přispěl do nové misionářské příručky Kažte evangelium mé. Kromě toho, že významně přispěl do obsahu příručky, také inicioval začlenění skutečných příběhů, díky nimž příručka ožila. Díky svým tiskařským zkušenostem vylepšil její design a rozvržení. Je vskutku velkým misionářem.
Třetí pokyn zní: „Pročež, buď věrný, zastávej úřad, který jsem ti určil; pomáhej slabým, pozdvihuj ruce, které jsou skleslé, a posiluj kolena zemdlená.“16 Mnoho našich bratrů a sester se v životě potýká s nesmírnými problémy. Tím, že jim jako vedoucí kněžství, rodiče, přátelé a domácí učitelé podáme v křesťanském duchu pomocnou ruku, se můžeme podobat zachráncům výprav ručních vozíků.
Záchranné úsilí presidenta Monsona je pro nás v tomto ohledu zvlášť dobrým příkladem. Jako biskup se naučil sloužit členům svého sboru. Zůstává v kontaktu i s jejich dětmi a vnoučaty a slouží jim. Nehledě na náročný pracovní program byl schopen promluvit na pohřbu všech 84 vdov, které žily v jeho sboru, když byl biskupem.
Nabízí pozoruhodným a osobním způsobem pomocnou ruku těm, kteří jsou v nouzi. Jeho dlouholetý dohled na humanitární úsilí žehná lidem po celém světě, členům i těm, kteří nesdílejí naši víru. Jeho osobní služba má křesťanského ducha a přinesla útěchu a pokoj bezpočtu lidí. Jeden můj přítel, který ztratil vnuka při tragické nehodě, mi vyprávěl, jak prožíval téměř nepředstavitelný zármutek. Díky útěše, kterou mu poskytl president Monson, se jeho zdrcující žal obrátil v pokoj, který přesahuje veškeré chápání. Jeho úsilí osobně sloužit těm, kteří jsou nemocní a sklíčení, je mimořádné.
President Monson se snaží ze všech sil „[pomáhat] slabým, [pozdvihovat] ruce, které jsou skleslé, a [posilovat] kolena zemdlená“. Zveleboval úžasným způsobem své povolání rádce v Prvním předsednictvu. Statečně svědčil o jménu Ježíše Krista po celém světě, což je prvořadá zodpovědnost všech apoštolů.
Když jsem se letos v únoru, tehdy jako služebně nejmladší člen Dvanácti, poprvé účastnil reorganizování Prvního předsednictva v hořejší místnosti chrámu Salt Lake a když členové Dvanácti jednotlivě a jednomyslně vyjádřili podporu presidentu Monsonovi jako prorokovi Páně a presidentovi Církve, pocítil jsem potvrzení Ducha.
Jsem vděčný za našeho Otce v nebi, který nás miluje, a za Jeho Syna Ježíše Krista, který je naším Spasitelem a skrze usmíření naším největším zachráncem z fyzických i duchovních nebezpečí života. Je naším přímluvcem u Otce. O tom vydávám svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.