Obnovení víry v rodinu
Stabilní rodiny poskytují základ, který drží celou společnost pohromadě a který je prospěšný pro celé lidstvo.
Díky znalosti „velikého plánu štěstí“1 máme příležitost, a také zodpovědnost, obnovovat víru v rodinu.
V mnoha ohledech je naše poslání srovnatelné s posláním těch, kteří pracují na poli medicíny a vědeckého výzkumu. Ti pomocí stanovených zákonů zjišťují, jak lze zmírnit utrpení a jak lze zvýšit kvalitu života.
V oblasti náboženského přesvědčení mohou věřící muži i ženy pomocí osvědčených zásad2 pomáhat uzdravovat zarmoucené srdce a obnovovat naději a sebedůvěru ztrápené mysli.
Vědci dosahují úspěchu díky tomu, že se řídí tím, čemu se často říká přírodní zákony. Velcí vědci z doby minulé i přítomné zákony spojené s těmito přirozeně probíhajícími procesy nestvořili, oni je objevili.
V dopise Korintským apoštol Pavel pokládá otázku, která podněcuje k přemýšlení a která se týká zdroje intelektuálních schopností člověka: „Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm?“3
Logickým uvažováním a učením se se poznání prohlubuje a porozumění obohacuje. Pomocí tohoto procesu jsou teorie a zákony objevovány a přijímány jako hodnověrné.
Jednou z věcí, která je pro osvícenou mysl zřejmá, je to, že existují zákony, které udržují život a vše živé v rovnováze. Objevování a respektování fyzikálních zákonů přináší pokrok a umožňuje člověku postoupit k vyšším úrovním znalostí, kterých by jinak nedosáhl.
Věřím, že tento předpoklad se také týká etických měřítek a mravních hodnot. Je tudíž naší zodpovědností chránit domov jako středisko vzdělávání, kde mohou být tyto ctnosti vštěpovány v ovzduší lásky a silou příkladu.4
President Thomas S. Monson učil: „Mládež potřebuje méně kritiků a více příkladů k následování.“5
Když přemýšlím o svém životě, uvědomuji si, jak jsem já poznal tyto základní hodnoty, které jsou potřebné pro rozvoj dobrého charakteru. Kde jsem se naučil věrnosti, bezúhonnosti a spolehlivosti? Těmto vlastnostem jsem se naučil doma, díky příkladu rodičů. Jak jsem poznal hodnotu nesobecké služby? Poznal jsem ji díky tomu, že jsem pozoroval oddanost mé matky ke své rodině a pociťoval jsem, jaký to přináší užitek. Kde jsem se naučil ctít dcery Boží a vážit si jich? Naučil jsem se tomu díky příkladu svého otce.
Právě doma jsem se naučil zásadám prozíravého způsobu života a důstojnosti práce. Dosud v duchu vidím svou matku, jak doma po večerech pomocí šlapacího šicího stroje šije boty pro místní obuvnickou továrnu. Nedělala to pro to, aby si mohla koupit něco pro sebe, ale aby pomohla zajistit finanční prostředky na to, abychom s bratrem mohli studovat na vysoké škole. Později říkala, jak byla tato služba pro ni zdrojem uspokojení.
Můj otec byl moudrým a pracovitým mužem. Naučil mě řezat dříví ruční pilou, vyměňovat nebo připojovat vidlici ke kabelu domácího spotřebiče a mnoho dalších praktických dovedností.
Všechna tato ponaučení měla jedno společné: nikdy se nespokojit s jakýmkoli menším úsilím než tím nejlepším.
Naučil jsem se činit důležitá rozhodnutí tím, že jsem o nich mluvil s rodiči, a učil jsem se díky jejich radám. Přidejme k výše uvedenému zodpovědnost, ohleduplnost a povzbuzování při vyhledávání příležitostí ke vzdělávání – a to stále není vše, čemu jsem se doma naučil.
Se znovuzřízeným evangeliem Ježíše Krista mě v době mého dospívání seznámila Pamela, která se později stala mou manželkou. Díky ní se můj život změnil z prosté melodie na vzletnou symfonii.6
Prožil jsem 67 šťastných let v manželském a rodinném životě – 21 let jako syn v domě svých rodičů a 46 let jako manžel, přičemž nejvyšší radosti jsem dosáhl jako otec a dědeček. Co více by si člověk mohl přát? Mám-li to říci jednoduše, pak aby tytéž možnosti měl každý.
Vrátíme-li se k Pavlovu učení v epištole Korintským, nacházíme zde tato slova:
„Takť i Božích věcí nezná žádný, [ledaže má Ducha Božího] …
Tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.“7
Vědci získávají poznání zejména výzkumem, prováděním experimentů a používáním intelektu.
Učedníci Kristovi získávají svědectví studiem Jeho slov, pozorováním Jeho skutků, uplatňováním zásad evangelia v praxi a přijímáním ducha inspirace.8
„V člověku [je duch] a [inspirace] Všemohoucího [dává lidem porozumění].“9
Ačkoli se mohou duchovní pravdy zdát méně hmatatelné, pro pokorné srdce je jejich vliv nepopiratelný. Je důležité si uvědomit, že přírodní zákony nebyly stanoveny na základě popularity. Byly založeny a spočívají na skále skutečnosti.
Existují také mravní pravdy, které nevytvořil člověk.10 Jsou zásadní pro božský plán, který, když ho objevíme a uplatňujeme, přináší veliké štěstí a naději při našem putování smrtelností.11
Věřím například tomu, jak se praví v dokumentu „Rodina – prohlášení světu“12 a jak je to definováno v božském zjevení, že manželství a rodina jsou ustanoveny Bohem. V písmech se prohlašuje: „Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.“13
Moudří lidé nám zanechali odkaz poznání z minulosti. My musíme předat budoucím generacím základ víry v rodinu, jak je definována Božstvím.14
Nikdy nemáme zapomínat na to, že svoboda a štěstí ve všech aspektech života vyplývají z toho, že rozumíme věčným zásadám evangelia a žijeme v souladu s nimi. Poskytují jistý základ, na kterém lze stavět produktivní a šťastný život.15
Následování vzoru stanoveného v Otcově plánu mně umožnilo poznat, co to znamená „[žít] šťastně“16 a „s radostí… čerpati vodu ze studní spasení“.17
Spasitel učil: „Já jsem přišel, aby život [měli, a aby ho měli ve větší hojnosti].“18
Naše názory nebo postoje mohou někdy omezit naši schopnost prožít ty největší životní příležitosti.
Mohli bychom se zeptat: „Ale co ti, kteří nevyrůstali v pozitivním rodinném prostředí?“
Stabilní rodiny poskytují základ, který drží celou společnost pohromadě a který je prospěšný pro celé lidstvo, i pro ty, kteří mohou mít pocit, že žijí v méně příznivých poměrech.
S těmi, kteří věrně žijí19 v takovém společenství20 a trpělivě se za ně modlí, se chci podělit o prostá a uklidňující slova Helen Steiner Riceové:
Když Bůh dá slib,
tak navždy platí.
Neboť vše, co On slíbí,
to také učiní.
Když zklamaní jste
a naděje se vzdaluje,
vzpomeňte na sliby Boha
a vaše víra opět rozkvete.21
Modlím se o to, abychom společně stáli, odvážně a přesvědčeně, jako strážci Bohem daného daru rodiny. Ve jménu Ježíše Krista, amen.