Starší D. Todd Christofferson
Kvorum dvanácti apoštolů
„Od každého se můžete něčemu naučit,“ říká starší David Todd Christofferson, kterému byla vyjádřena podpora jako nově povolanému členovi Kvora dvanácti apoštolů. „Nesetkal jsem se s nikým – ať již v Církvi nebo mimo ni – od koho bych nemohl čerpat něco, co by zlepšilo můj život.“
Starší Christofferson se celý život učil z toho nejlepšího, co mu druzí mohli nabídnout, počínaje svými rodiči.
Narodil se 24. ledna 1945 Paulovi Vickerymu Christoffersonovi a Jeanne Swenson Christoffersonové a vyrůstal v Pleasant Grove a v Lindonu v Utahu v USA. Podle jeho slov měli on i jeho čtyři mladší bratři „idylické“ a „pěkné“ dětství.
„Doma jsme se cítili velmi bezpečně, žili jsme ve šťastném domově,“ vzpomíná. „Otec i matka nám ukazovali, jak žít po způsobu evangelia.“
Když začal starší Christofferson chodit na střední školu, jeho rodina se přestěhovala do Somersetu v New Jersey v USA. Tam se seznámil s novými místy, s novými lidmi a s novými příležitostmi.
„Měl jsem to potěšení přátelit se a být s lidmi z mnoha různých míst a s mnoha různými náboženskými názory,“ říká. „Kontakty s těmito lidmi byly vesměs pozitivní.“
Po střední škole starší Christofferson studoval rok na Universitě Brighama Younga a poté odjel sloužit na misii na plný úvazek do Argentiny. Tam, jak říká, se učil od „dvou výjimečných misijních presidentů“ – během prvních několika měsíců od presidenta Ronalda V. Stonea a poté, po zbytek misie, od presidenta Richarda G. Scotta (nyní staršího Scotta, s nímž slouží v Kvoru dvanácti apoštolů).
Starší Christofferson vzpomíná na staršího Scotta: „Naučili jsme se být na sebe nároční, podobně jako byl on náročný na sebe. Vždy se soustřeďoval na to, že můžeme více povyrůst, více toho udělat a více toho zvládnout. Díky tomu se rozšířila naše vize ohledně nás samotných, ohledně naší práce a toho, čeho jsme mohli dosáhnout.“
Když se starší Christofferson vrátil z Argentiny, znovu se zapsal na BYU, kde studoval angličtinu a začal působit ve studentské samosprávě a ve sportovních aktivitách probíhajících v rámci university. Také se zde seznámil s Katherine (Kathy) Thelmou Jacobovou, svou manželkou – vzali se na konci jejich třetí ročníku 28. května 1968 v chrámu Salt Lake. Dnes mají pět dětí a osm vnoučat.
Starší Christofferson získal v roce 1969 titul bakaláře na BYU a poté studoval právo na Duke University. Po promoci v roce 1972 ho jako svého spolupracovníka najal soudce John J. Sirica, který se zabýval soudním procesem Watergate.
„Na to, že to byla má první práce po škole, to byla velmi zajímavá zkušenost,“ říká starší Christofferson. „Byl jsem svědkem některých nejlepších i nejhorších stránek právnické profese, a to vše smíchané dohromady. Tato zkušenost mi však ukázala, co může dokázat dobře odvedená právnická práce, a to mi dodalo sebedůvěru a touhu něčeho dosáhnout.“
Starší Christofferson ve své právnické kariéře nejprve pracoval v právnické firmě a poté jako interní poradce pro banky a jiné společnosti, většinou na východě Spojených států. To, co staršího Christoffersona nejvíce těšilo, byly podle jeho slov „kontakty s dobrými lidmi z různých společenských vrstev a různého náboženského přesvědčení. Zjistil jsem, že spousta lidí si opravdu přeje pomáhat druhým a že jsou odhodláni to uskutečnit“.
V roce 1993 byl starší Christofferson povolán sloužit jako člen Prvního kvora Sedmdesáti. Toto období podle jeho slov „významně zformovalo“ jeho život. Jeho zodpovědnosti ho na krátký čas zavedly do území Severní Amerika-jihozápad a Mexiko-jih.
Starší Christofferson s láskou vzpomíná na provádění pohovorů při reorganizování jednoho kůlu v Mexiku. „Jedním ze členů, se kterými jsme měli pohovor, byl velmi pokorný muž malého vzrůstu. Pěkně jsme si popovídali a já jsem ho objal. Když tento muž vyšel ven, řekl presidentovi kůlu: ,La autoridad me abrazó.‘ [,Autorita mě objala.‘] Opakoval to znovu a znovu. Díky tomuto zážitku jsem se naučil cenit si maličkostí, které lidé dělají. Také mě to naučilo, že můžete vždy udělat něco, co pomůže druhým cítit se jako synové nebo dcery Boží, které mají svou cenu.
Z každého kontaktu a z každého vztahu se můžete naučit něčemu dobrému,“ dodává. „Doufejme, že totéž děláme i my pro druhé.“
V roce 1998 byl starší Christofferson povolán členem předsednictva Sedmdesáti, kde sloužil až do svého povolání do Kvora dvanácti apoštolů. Říká, že když obdržel své nové povolání od presidenta Thomase S. Monsona, zpočátku se mu to zdálo „nemožné“.
„Když přemýšlím o této zodpovědnosti, mám pocit, že její tíha je nesmírná. Měl jsem však úžasné učitele, když jsem posledních 15 let pracoval v kvoru Sedmdesáti a se členy Kvora dvanácti apoštolů. A mám ono dodatečné ujištění, které plyne z toho, že vím, že Pán mně vždy pomáhá. V každé krizové situaci, při každé změně, kdykoli jsem něco potřeboval, mohl jsem k Němu přijít skrze modlitbu. Důvěřoval jsem Mu, a On mě nezklamal. Jeho zaslíbení zcela jistě stále platí. Vím, že mi poskytne pomoc, kterou potřebuji, i v této situaci.“