Dvanáctiletý jáhen
Každý z nás, jako syn Boží, může naplnit své poslání a určení.
Milí bratří v kněžství, nejprve bych chtěl něco říci vám, dvanáctiletým jáhnům, kteří jste na tomto kněžském zasedání generální konference. Ať jste kdekoli, vážím si toho, že jste přišli, a chtěl bych vám vyprávět, nebo připomenout to, co zažil president Gordon B. Hinckley, když byl jako vy dvanáctiletým jáhnem.
V jeho životopise čteme: „Krátce poté, co byl vysvěcen jáhnem, byl s otcem poprvé na kněžském shromáždění kůlu… Když si v kapli desátého sboru našel místo v zadní řadě, měl trochu pocit, že tam nepatří… [Jeho otec,] (který sloužil v předsednictvu kůlu,) zaujal své místo na pódiu. Shromáždění začalo tím, že se tři sta až čtyři sta přítomných mužů postavilo a zazpívalo mocnou píseň Williama W. Phelpse…: ‚Chvalte teď muže, jenž hlasem byl Božím, / prorokem, jehož nám přivolal Pán, / muže, jenž naplněn Kristovým duchem, / byl kdys co zástava soudu nám dán.‘“
Když president Hinckley vzpomínal na tento zážitek, řekl: „Když jsem slyšel tyto muže víry zpívat, něco se ve mně stalo. Dotklo se mě to u srdce. Pocítil jsem něco, co lze jen těžko popsat. Pocítil jsem velké pohnutí, citové i duchovní. Nikdy dříve jsem nic takového v Církvi nezažil. Do srdce mi vstoupilo přesvědčení, že muž, o němž zpívali, je skutečně prorok Boží. Tehdy jsem mocí Ducha Svatého poznal, že Joseph Smith je skutečně prorok Boží.“1
I když měl president Hinckley tento zážitek jako dvanáctiletý jáhen, bylo to něco, „na co vzpomínal po zbytek života“.2 Modlím se, aby váš dnešní zážitek byl něčím, na co vy budete vzpomínat po zbytek svého života.
Podívejme se nyní na tuto pozoruhodnou bronzovou sochu, která se nazývá Lavice jáhnů. Pro ty z vás, kteří ji nevidíte – Lavice jáhnů ztvárňuje pět jáhnů, kteří jsou zachyceni v nestřeženém okamžiku, jak sedí na lavici na shromáždění.
Když se díváte na těchto pět jáhnů, co vidíte? Zatímco vám nyní budu číst prohlášení dvou dřívějších presidentů Církve, zeptám se trochu jinak – co můžete vidět?
President Joseph Fielding Smith prohlásil: „Naši mladí lidé… jsou ušlechtilé děti nebes, jsou vybranou a vyvolenou generací, která má božské určení. Tito duchové byli uchováváni, aby vyšli v této době, kdy je evangelium na zemi a kdy Pán potřebuje statečné služebníky, aby uskutečňovali jeho veliké dílo posledních dnů.“3
President Spencer W. Kimball prohlásil: „Vychováváme královskou generaci,… která má před sebou zvláštní úkoly.“4
Jestliže v duchu těchto prorockých prohlášení rozšíříme svou vizi a k pěti jáhnům na lavici přidáme všechny mladé muže Aronova kněžství, co pak můžete vidět?
Věřím, a modlím se o to, že my všichni můžeme vidět jejich božské možnosti; že je můžeme vidět, jak jdou jako nositelé svatého kněžství a jako misionáři kázající „věčné evangelium“5 Duchem6 „národům země“7; že je můžeme vidět jako věrné manžele a otce a jako statečné služebníky a vedoucí v Církvi a v království Božím v těchto posledních dnech.
Abychom si dokázali jasněji představit božské určení této vyvolené a královské generace, stačí, když budeme myslet na dvanáctiletého Ježíše, který šel s rodiči do Jeruzaléma slavit svátek přesnic.8
Kdo byl tento dvanáctiletý chlapec? Jaké bylo Jeho poslání a určení? A jak byl schopen ho naplnit?
Prohlašujeme, a písma to potvrzují, že On byl a je Ježíš Kristus, Syn Boha živého;9 že „přišel na svět,… aby byl ukřižován pro svět a aby nesl hříchy světa a aby posvětil svět a aby jej očistil od veškeré nespravedlivosti“,10 „aby k dětem lidským mohlo přijíti spasení, a to skrze víru ve jméno jeho;“11 že jako mladý muž „prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí“;12 že „vyrůstal s bratřími svými a zesílil a čekal na Pána, na čas příchodu služby své“;13 že byl „ve všem [pokoušen,] nám podobně“14. Vskutku čelil „[pokušením] všeho druhu;“15 ale „nedbal jich“16. A když se mu postavil Lucifer, „[otec] všech lží“17 a „[původce] veškerého hříchu“18, Ježíše ochraňovala nejen Jeho znalost písem, ale také to, že byl naprosto poslušen slov a vůle svého Otce,19 a přikázal mu řka: „Odejdiž, satane; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš.“20
Pokud jde o to, jak byl Ježíš schopen naplnit své poslání a určení, uvažujte o těchto Jeho slovech:
„Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.
A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.“21
To, že každý z nás, jako syn Boží,22 může naplnit své poslání a určení, je jasně vyjádřeno ve slovech, která Pán dal proroku Josephu Smithovi: „Vpravdě, tak praví Pán: Stane se, že každá duše, jež zanechá hříchů svých a půjde ke mně a bude vzývati jméno mé a bude poslouchati hlas můj a zachovávati přikázání má,… [může] přijíti k Otci ve jménu mém a v příhodném čase obdržeti z plnosti jeho.“23
O tom svědčím; a také vydávám svědectví, že president Thomas S. Monson je vskutku prorok Boží a že on a jeho rádci v Prvním předsednictvu a Kvorum dvanácti apoštolů jsou proroci, vidoucí a zjevovatelé – v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.