Generální konference
    Jedinečná životní příležitost
    Poznámky pod čarou
    Theme

    Jedinečná životní příležitost

    Díky vaší oddané službě a ochotné oběti se pro vás misie stane svatou půdou.

    Významnou událostí v životě misionáře je jeho závěrečný neboli „výstupní“ pohovor s presidentem misie. Ústředním bodem tohoto pohovoru je diskuse o tom, co daný misionář vnímá jako nezapomenutelné zkušenosti a důležitá ponaučení na celý život získaná za pouhých 18 až 24 měsíců.

    Zatímco mnohé tyto zkušenosti a ponaučení se mohou všeobecně týkat misionářské služby, každá misie je jedinečná díky výzvám a příležitostem, kdy překonáváme sami sebe a jsme zkoušeni podle svých individuálních potřeb a charakteru.

    Dávno předtím, než jsme opustili svůj pozemský domov, abychom sloužili na misii na plný úvazek, jsme opustili nebeské rodiče, abychom naplnili své poslání neboli misii ve smrtelnosti. Máme Otce v nebi, který nás zná – zná naše silné i slabé stránky, naše schopnosti a možnosti. On ví přesně, kterého presidenta misie i společníky a které členy a zájemce potřebujeme, abychom se stali takovým misionářem, manželem, a otcem a nositelem kněžství, jakým jsme schopni se stát.

    Proroci, vidoucí a zjevovatelé přiřazují misionáře do jednotlivých misií pod vedením a vlivem Ducha Svatého. Inspirovaní presidenti misií každých šest týdnů rozhodují o přesunech a záhy poznávají, že Pán ví přesně, kde chce, aby každý misionář sloužil.

    Před několika lety sloužil na misii na plný úvazek v Arizoně starší Javier Misiego z Madridu ve Španělsku. V té době se jeho povolání na misii do Spojených států zdálo poněkud neobvyklé, poněvadž většina mladých mužů ze Španělska byla povolávána sloužit ve vlastní zemi.

    Po skončení firesidu kůlu, na kterém byl starší Misiego požádán, aby on i jeho společník vystoupili, oslovil staršího Misiega jeden méně aktivní člen Církve, kterého tam přivedl jeho přítel. Bylo to poprvé po mnoha letech, co onen muž vstoupil do kaple. Zeptal se staršího Misiega, zda nezná Josého Misiega z Madridu. Když starší Misiego odpověděl, že jeho otec se jmenuje José Misiego, muž mu s nadšením položil několik dalších otázek, aby se ujistil, že to je ten José Misiego, kterého má na mysli. Když tento méně aktivní člen zjistil, že oba mluví o tomtéž muži, začal plakat. Řekl: „Tvůj otec byl jediný, koho jsem během celé své misie pokřtil,“ a popsal, jak svou misii považoval za neúspěšnou. Roky strávené v neaktivitě přisuzoval určitému pocitu neschopnosti a sklíčenosti, protože byl přesvědčen, že Pána nějakým způsobem zklamal.

    Starší Misiego pak tomuto členovi vysvětlil, co tento domnělý misionářský neúspěch znamenal pro jeho rodinu. Vyprávěl mu, že jeho otec, který byl pokřtěn jako mladý svobodný dospělý, uzavřel sňatek v chrámu, že starší Misiego je čtvrtý ze šesti dětí, že všichni tři chlapci i sestra sloužili na misii na plný úvazek, že jsou všichni aktivní v Církvi a že všichni ti, kteří uzavřeli sňatek, byli zpečetěni v chrámu.

    Tento méně aktivní navrátivší se misionář začal plakat. Jeho úsilí, jak se právě dověděl, požehnalo mnoha lidem, a Pán poslal misionáře až z Madridu ve Španělsku na fireside v Arizoně, aby se onen bratr dověděl, že nebyl neúspěšný. Pán ví, kde chce, aby každý misionář sloužil.

    Ať se nám Pán během misie rozhodne požehnat jakkoli, není záměrem, aby požehnání pramenící z misionářské služby skončila v okamžiku, kdy nás president kůlu uvolní. Vaše misie je cvičištěm pro život. Zkušenosti, ponaučení a svědectví získané věrnou službou vám mají poskytnout takový základ v evangeliu, který vydrží po celý smrtelný život až do věčnosti. Aby však požehnání mohla přicházet dál i po misii, je nutné splnit určité podmínky. V Nauce a smlouvách čteme: „Neboť všichni, kteří chtějí míti požehnání z rukou mých, se budou říditi zákonem, jenž byl určen pro ona požehnání, a podmínkami jeho.“ (NaS 132:5.) Této zásadě nás učí i příběh o exodu.

    Poté, co Mojžíš obdržel pověření od Pána, vrátil se do Egypta, aby vyvedl děti Izraele ze zajetí. Rána za ranou jim nedokázala zajistit svobodu, až došlo k desáté a poslední ráně: „V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské.“ (Exodus 12:12.)

    Aby Pán ochránil svůj lid před „zhoubcem“ (verš 23), nařídil jim, aby přinesli jako oběť beránka „bez vady“ (verš 5) a shromáždili z této oběti veškerou krev. Měli vzít krev a pomazat vchod do každého domu – „obou veřejí a nade dveřmi“ (verš 7) – s tímto zaslíbením: „A když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující.“ (Verš 13.)

    „A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal.“ (Verš 28.) Přinesli oběť, shromáždili krev a potřeli jí své domy. „Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské.“ (Verš 29.) Mojžíš a jeho lid byli podle Pánova slibu ochráněni.

    Krev, kterou Izraelité použili a která byla symbolem Spasitelova budoucího Usmíření, byla výsledkem oběti, kterou přinesli. Samotná oběť a krev by však nebyly dostatečné pro získání slíbeného požehnání. Kdyby Izraelité nepomazali zárubně dveří krví, byla by oběť zbytečná.

    President Thomas S. Monson učil: „Misionářská práce je obtížná. Vyžaduje mnoho naší energie, klade vysoké nároky na naše schopnosti a vyžaduje naše maximální úsilí. … Žádná jiná práce nevyžaduje delší pracovní nasazení nebo větší oddanost nebo takovou oběť a vroucí modlitby.“ („That All May Hear“, Ensign, May 1995, 49.)

    Díky této oběti se vracíme z misie s vlastními dary – s darem víry. S darem svědectví. S darem porozumění tomu, jakou úlohu má Duch. S darem každodenního studia evangelia. S darem toho, že jsme sloužili našemu Spasiteli. S pečlivě zabalenými dary v podobě opotřebovaných písem, roztřepené příručky Kažte evangelium mé, misionářských deníků a vděčných srdcích. Stejně jako u dětí Izraele však pokračující požehnání spojená s misionářskou službou vyžadují po přinesení oběti nějaké úsilí.

    Před několika lety, když jsem se sestrou Waddellovou předsedal Španělské misii Barcelona, jsem dal každému misionáři při závěrečném pohovoru poslední úkol. Požádal jsem je, aby si po návratu domů co nejdříve vyhradili čas na to, aby se zamysleli nad ponaučeními a dary, které jim štědrý Otec v nebi dal. Požádal jsem je, aby si s modlitbou udělali seznam a zamysleli se nad tím, jak v životě po misii nejlépe využijí tato ponaučení – ponaučení, která ovlivní každou stránku jejich života: vzdělání a volbu povolání, manželství a děti, budoucí službu v Církvi a co je nejdůležitější, to, kým se postupně stanou a jak se budou dál rozvíjet jako učedníci Ježíše Krista.

    Pro žádného navrátivšího se misionáře není příliš pozdě na to, aby se zamyslel nad ponaučeními získanými věrnou službou a aby je usilovněji uplatňoval. Když to budeme dělat, budeme v životě v plnější míře pociťovat vliv Ducha, naše rodina bude posílena a my se více přiblížíme našemu Spasiteli a Otci v nebi. Na jedné z minulých generálních konferencí nám starší L. Tom Perry předal tuto výzvu: „Vyzývám vás, bývalé misionáře, abyste znovu zasvětili sami sebe, abyste se znovu naplnili touhou a duchem misionářské služby. Vyzývám vás, abyste vypadali jako služebníci Otce v nebi, abyste jimi byli a abyste se podle toho chovali. … Chci vám slíbit, že jsou pro vás uschována veliká požehnání, budete-li se i nadále tlačit kupředu se zápalem, který jste kdysi měli jako misionáři na plný úvazek.“ („Bývalý misionář“, Liahona, leden 2002, 88, 89; Ensign, Nov. 2001, 77.)

    A nyní bych rád předal mladým mužům, kteří mají službu na misii na plný úvazek ještě před sebou, radu presidenta Monsona z loňského října: „Opakuji to, čemu již dlouho proroci učí – že každý způsobilý a schopný mladý muž se má připravit na službu na misii. Misionářská služba je kněžskou zodpovědností – povinností, již od nás, kterým toho bylo tolik dáno, očekává Pán.“ („Opět se setkáváme“, Liahona, listopad 2010, 5–6.)

    Stejně jako misionáře minulé i současné zná Pán i vás a má pro vás připravené zkušenosti, které na misii získáte. Zná vašeho presidenta misie a jeho úžasnou manželku, kteří vás budou mít rádi jako své vlastní děti a kteří pro vás budou vyhledávat inspiraci a vedení. Zná všechny vaše společníky a ví i to, čemu se od nich naučíte. Zná každou oblast, ve které budete pracovat, členy, jež poznáte, lidi, které budete učit, a to, čí život ovlivníte na celou věčnost.

    Díky vaší oddané službě a ochotné oběti se pro vás misie stane svatou půdou. Budete svědky zázraku obrácení, když Duch bude působit skrze vás, aby se dotkl srdce těch, které budete učit.

    Zatímco se připravujete na službu, je toho mnoho, co byste měli dělat. K tomu, abyste se stali efektivním Pánovým služebníkem, bude zapotřebí více než jen být ustanoven, nasadit si jmenovku nebo vstoupit do misionářského výcvikového střediska. Je to proces, který začíná dlouho předtím, než vám budou říkat „starší“.

    Přijeďte na misii s vlastním svědectvím o Knize Mormonově získaným studiem a modlitbou. „Kniha Mormonova je mocným důkazem Kristovy božskosti. Je také důkazem toho, že Znovuzřízení bylo uskutečněno prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. … Jako misionáři musíte mít především osobní svědectví o tom, že Kniha Mormonova je pravdivá. … Toto svědectví Ducha Svatého se stane ústředním bodem vaší výuky.“ (Kažte evangelium mé – příručka k misionářské službě [2004], 103.)

    Přijeďte na misii tak, abyste byli hodni společenství Ducha Svatého. Slovy presidenta Ezry Tafta Bensona: „Duch je ten nejdůležitější samostatný prvek v tomto díle. S Duchem zvelebujícím vaše povolání můžete pro Pána v misijním poli vykonat zázraky. Bez Ducha nikdy neuspějete bez ohledu na své talenty a schopnosti.“ (Kažte evangelium mé, 176.)

    Přijeďte na misii připraveni pracovat. „Váš úspěch jako misionáře [bude] převážně posuzován podle vaší oddanosti, s níž nacházíte, učíte, křtíte a konfirmujete zájemce.“ Bude se od vás očekávat, že budete pracovat „efektivně každý den [a dělat] to nejlepší, … abyste přiváděli duše ke Kristu“. (Kažte evangelium mé, 10, 11.)

    Opakuji výzvu staršího M. Russella Ballarda, kterou předal dřívější skupině mladých mužů, kteří se připravovali na službu: „Hledíme na vás, moji mladí bratří Aronova kněžství. Potřebujeme vás. Podobně jako 2 000 mladých Helamanových válečníků jste i vy duchovní synové Boží, a také vy můžete být obdarováni mocí vybudovat a bránit Jeho království. Potřebujeme, abyste činili posvátné smlouvy, tak jako oni. Potřebujeme, abyste byli úzkostlivě poslušní a věrní, tak jako byli oni.“ („Největší generace misionářů“, Liahona, listopad 2002, 46–47.)

    Když přijmete tuto výzvu, získáte mocné ponaučení, stejně jako starší Misiego a všichni ti, kteří věrně sloužili, navrátili se a to, čemu se naučili, pak v životě uplatňovali. Poznáte, že tato slova našeho proroka, presidenta Thomase S. Monsona, jsou pravdivá: „Máte jedinečnou misionářskou příležitost. Čekají vás požehnání věčnosti. Máte výsadu nebýt na jevišti kněžské služby jako diváci, ale jako účastníci.“ (Ensign, May 1995, 49.) Svědčím o tom, že to je pravda, ve jménu Ježíše Krista, amen.