Generální konference
    My všichni jsme zapojeni
    Poznámky pod čarou
    Theme

    My všichni jsme zapojeni

    Každého muže, mladého či starého, který je nositelem kněžství, prosím o to, aby byl silnějším a oddanějším hlasem – hlasem, … prosazujícím dobro, hlasem prosazujícím evangelium, hlasem prosazujícím Boha.

    V duchu oné úžasně povzbudivé náboženské písně a s působivou úvodní modlitbou staršího Richarda G. Hinckleyho v srdci bych dnes večer mluvil poněkud otevřeně, bratří, a otevřeně budu mluvit i k mladým mužům Aronova kněžství.

    Když mluvíme o vznešenosti Prvního vidění Josepha Smitha, občas letmo přecházíme onen hrozivý konflikt, k němuž došlo těsně předtím – konflikt, který měl v úmyslu zničit onoho chlapce, pokud by to bylo možné, a který chtěl každopádně zabránit zjevení, k němuž mělo dojít. Nemluvíme o protivníkovi častěji, než musíme, a já o něm vůbec nerad mluvím, ale to, co prožil mladý Joseph, nám připomíná, na co musí každý muž, i každý mladý muž, v tomto publiku pamatovat.

    Zaprvé – Satan neboli Lucifer neboli otec lží, ať již ho nazvete jakkoli, existuje a je zosobněním zla. Jeho motivy jsou vždy zlovolné a zmítá se zlostí, když zazáří vykupující světlo, když se jen objeví pravdivá myšlenka. Zadruhé – Satan stojí na věky v opozici proti lásce Boží, Usmíření Ježíše Krista a dílu pokoje a spasení. Proti tomuto bude bojovat kdykoli a kdekoli jen může. Ví, že bude nakonec poražen a vyvržen, ale je odhodlán vzít s sebou tolik dalších, kolik jen může.

    Jaké taktiky ďábel používá v tomto boji, v němž je v sázce věčný život? Opět se můžeme poučit ze zážitku z Posvátného háje. Joseph zaznamenal, že Lucifer, ve snaze vzepřít se všemu, co následovalo, použil „na mne tak udivující vliv, že mi [svázal] jazyk, takže jsem nemohl mluviti“.1

    Jak tomu dnes dopoledne učil president Boyd K. Packer, Satan nemůže nikoho připravit o život přímo. To je jedna z mnoha věcí, kterou nemůže udělat. Ale zdá se, že jeho snaha zastavit toto dílo bude docela úspěšná, pokud těm, kteří jsou věrní, dokáže svázat jazyk. Bratří, pokud je tomu tak, hledám dnes večer muže, ať mladé, či starší, kteří se natolik zajímají o tuto bitvu mezi dobrem a zlem, že se do ní zapojí a že budou mluvit směle. Jsme ve válce a na několik následujících minut bych se rád stal rekrutovací kanceláří.

    Mám vám zabroukat několik taktů písně „Všichni do služby odvedeni jsme“? Však znáte onu sloku: „Čekáme na bojovníky, kdo se přihlásí?“2 Na tomto povolání ke zbrani je samozřejmě úžasné to, nepožadujeme dobrovolníky, kteří by stříleli z pušky nebo házeli granáty. Nikoli, chceme vojenské oddíly, které se jako zbraně chopí „[každého slova], jež vychází z úst Božích“.3 A tak dnes večer hledám misionáře, kteří nebudou mít dobrovolně svázaný jazyk, ale kteří budou s Duchem Páně a s mocí kněžství otevírat ústa a svými slovy konat zázraky. A tato slova, jak učili bratří v počátcích Církve, budou prostředkem, skrze nějž „jsou a budou vykonávána ta nejmocnější díla“ víry.4

    Zvláště žádám mladé muže Aronova kněžství, aby se posadili zpříma a zpozorněli. Dovolte mi uvést podobenství z prostředí sportu. Jsme zapojeni do boje na život a na smrt, mladí muži, takže se k vám trochu přiblížím, přitisknu nos na ten váš a vychrlím na vás tolik ohnivých slov, aby vám to trochu sežehlo obočí – tak, jak to dělají trenéři, když je zápas vyrovnaný a kdy se hraje o všechno. A protože výsledek zápasu závisí na vás, tento váš trenér vám říká, že někteří z vás, aby mohli hrát v tomto utkání, musejí být morálně čistějšími, než nyní jsou. V této bitvě mezi dobrem a zlem nemůžete pokaždé, když přijde nějaké pokušení, hrát na straně protivníka a pak očekávat, že když přijde čas jít do chrámu a na misii, můžete se jakoby nic převléknout do Spasitelova dresu. To, mladí přátelé, dělat nemůžete. Bohu se nelze vysmívat.

    A tak máme dnes večer dilema – vy i já. V záznamech této Církve jsou totiž již tisíce mladých mužů ve věku Aronova kněžství, kteří představují naši zásobárnu kandidátů pro budoucí misionářskou službu. Úkolem ale je, aby tito jáhnové, učitelé a kněží zůstali dostatečně aktivní a dostatečně způsobilí, aby mohli být vysvěceni staršími a mohli sloužit jako misionáři. A tak potřebujeme, abyste vy, mladí muži, kteří jste již součástí týmu, v týmu také zůstali a přestali si driblovat za postranní čárou, když potřebujeme, abyste se pustili do hry a dali do toho celé srdce! Téměř ve všech sportovních utkáních, která znám, jsou na podlaze nebo na hřišti vyznačeny čáry, v jejichž mezích musí každý účastník zůstat, aby mohl hrát s protihráčem. I Pán vyznačil čáry způsobilosti pro ty, kteří jsou povoláni pracovat s Ním na tomto díle. Žádný misionář nemůže nečinit pokání ze sexuálního přestupku nebo z vulgární řeči nebo ze záliby v pornografii, a přitom očekávat, že může vyzývat druhé, aby právě z toho činili pokání oni! To dělat nemůžete. Nebude s vámi Duch a slova se vám budou zadrhávat v hrdle, když se je budete snažit vyslovit. Nemůžete se vydat po „zakázaných cestách“,5 jak je nazval Lehi, a očekávat, že můžete vést druhé po „těsné a úzké“6 cestě – to zkrátka nelze.

    Avšak tato výzva má pro vás řešení právě tak, jako má řešení pro onoho zájemce, kterého budete učit. Ať jste kdokoli a ať jste udělali cokoli, může vám být odpuštěno. Každý z vás, mladých mužů, může zanechat každého přestupku, s nímž možná zápasíte. Toto je ten zázrak odpuštění, zázrak Usmíření Pána Ježíše Krista. Nemůžete to ale udělat, aniž byste se aktivně zavázali žít podle evangelia, a nemůžete to udělat, aniž byste činili pokání z toho, z čeho je potřeba ho činit. Žádám vás, mladí muži, abyste byli aktivní a abyste byli čistí. A je-li to nutné, prosím vás, abyste se stali aktivními a abyste se stali čistými.

    Bratří, mluvíme s vámi na rovinu, protože, jak se zdá, žádná jemnější slova nefungují. Mluvíme na rovinu, protože Satan je skutečná bytost, která se vás snaží zničit a vy se setkáváte s jeho vlivem ve stále mladším a mladším věku. A tak vás chytáme za límec a co nejdůrazněji na vás voláme:

    Slyšte lomoz bitvy, jež hlasitě se nese k vám;

    Přidejte se k nám! Přidejte se k nám!7

    Moji mladí přátelé, v příštích měsících a letech budeme potřebovat o desítky tisíc misionářů více. Tito misionáři musejí pocházet ze stále většího počtu nositelů Aronova kněžství, kteří budou vysvěceni a kteří budou aktivní, čistí a způsobilí sloužit.

    Vám, kteří jste již sloužili nebo nyní sloužíte, děkujeme za vše dobré, co jste již vykonali, a za to, kolika lidem jste ovlivnili život. Bůh vám žehnej! Jsme si také vědomi toho, že někteří celý život doufali, že budou sloužit na misii, ale kvůli zdravotním důvodům nebo jiným překážkám, které nemohou ovlivnit, sloužit nemohou. Veřejně a s hrdostí vzdáváme této skupině hold. Známe vaše přání a tleskáme vám za vaši oddanost. Máte naši lásku a náš obdiv. Jste „součástí týmu“ a vždy budete, i když jste se ctí omluveni ze služby na plný úvazek. Potřebujeme ale vás ostatní!

    Nyní vy, bratří v Melchisedechově kněžství, moc se neusmívejte a ani si neužívejte pohodlí své sedačky. Ještě jsem tady neskončil. Potřebujeme o tisíce víc manželských párů, které by sloužily v misiích Církve. Každý president misie o ně prosí. Kdekoli tyto manželské páry slouží, přinášejí do tohoto díla vyzrálost, kterou žádné množství devatenáctiletých mladíků, ať jsou jakkoli dobří, přinést nemůže.

    Aby členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti povzbudili více manželských párů ke službě, provedli jedny z nejodvážnějších a nejštědřejších změn v misionářské práci za posledních 50 let. Letos v květnu obdrželi vedoucí kněžství po celém světě oznámení o tom, že náklady na ubytování pro manželské páry (a jedná se pouze o náklady na ubytování) budou hrazeny Církví z misionářských fondů, pokud tyto náklady přesáhnou předem stanovenou měsíční částku. To je veliké požehnání! Toto je podpora seslaná z nebe, která má pomoci s tím největším výdajem, který manželské páry na misii musejí hradit. Bratří také rozhodli, že manželské páry mohou na misii sloužit 6 nebo 12 měsíců i oněch tradičních 18 nebo 23 měsíců. Dalším úžasným vstřícným gestem je to, že manželské páry se mohou na vlastní náklady vrátit na krátký čas domů z důvodu závažných rodinných událostí. A přestaňte se obávat toho, že budete muset klepat na dveře nebo dodržovat stejný pracovní rozvrh jako devatenáctiletí misionáři! Nežádáme vás, abyste dělali právě toto, ale máme spoustu dalších úkolů, které můžete dělat, a dosti značnou volnost v tom, jak je budete dělat.

    Bratří, uvědomujeme si, že někteří z vás možná ze zdravotních, rodinných či ekonomických důvodů nebudou moci sloužit hned teď nebo možná nikdy. Pokud se ale trochu připravíte, mnozí z vás jít na misii mohou.

    Biskupové a presidenti kůlů, diskutujte o této potřebě na radách a na konferencích. Seďte během shromáždění na pódiu a s modlitbou se rozhlížejte po shromážděných členech, abyste získali inspiraci ohledně toho, kdo má povolání obdržet. Pak s nimi vše proberte a pomozte jim stanovit si datum začátku služby. Bratří, když k tomuto dojde, řekněte manželce, že pokud vy na pár měsíců dokážete opustit houpací křeslo a dálkový ovladač, dokáže i ona opustit vnoučata. O vaše drahá vnoučata bude postaráno a já vám slibuji, že ve službě Pánu pro ně uděláte to, světy bez konce, co byste pro ně nikdy nedokázali udělat, kdybyste zůstali doma a byli jim stále nablízku. Jaký větší dar mohou prarodiče dát svým potomkům, než svými skutky i slovy říci: „V naší rodině je zvykem sloužit na misii!“

    Misionářská práce není to jediné, co musíme v této velké, rozsáhlé a úžasné Církvi dělat. Ale téměř vše ostatní, co musíme dělat, závisí na tom, zda si lidé nejprve vyslechnou evangelium Ježíše Krista a pak vstoupí do Církve. Zcela jistě bylo právě z toho důvodu Ježíšovo poslední nařízení členům Dvanácti tak zásadní: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“8 Poté, a jedině poté, se mohou v plné míře dostavit i ostatní požehnání evangelia – rodinná soudržnost, programy pro mládež, kněžská zaslíbení a obřady, které nás vedou až do chrámu. Ale jak svědčil Nefi, nic z toho se nemůže dostavit, dokud člověk „[nevstoupí] do … brány“.9 Kvůli tomu všemu, co je potřeba udělat cestou k dosažení věčného života, potřebujeme mnohem více misionářů, kteří by onu bránu otevírali a pomáhali lidem, aby jí prošli.

    Každého muže, mladého či starého, který je nositelem kněžství, prosím o to, aby byl silnějším a oddanějším hlasem – hlasem, který bude znít nejen proti zlu a tomu, který je jeho zosobněním, ale hlasem prosazujícím dobro, hlasem prosazujícím evangelium, hlasem prosazujícím Boha. Bratří každého věku, rozvažte svůj jazyk a dívejte se, jak vaše slova konají zázraky v životě těch, „kteří jsou zadržováni před pravdou pouze proto, že nevědí, kde ji nalézti“.10

    Pospěšte do boje, na bitevní pole;

    Pravda je nám přilbicí, štítem i zbrojí.

    Braňte korouhev, jež hrdě nám vlaje,

    my kráčíme domů zvesela a s radostí.11

    Ve jménu Ježíše Krista, našeho Mistra, amen.