Generální konference
    Misionáři jsou pokladem Církve
    Poznámky pod čarou
    Theme

    Misionáři jsou pokladem Církve

    Jsem vděčný za to, že misionáři jsou povoláváni Pánem, že toto povolání přijímají a že slouží po celém světě.

    Jednou večer před několika lety k nám přišli na návštěvu nově povolaný misionář, starší Swan, a jeho starší japonský společník. Naštěstí jsem byl doma, a tak jsem je pozval dál. Když jsem je vítal ve dveřích, mou pozornost upoutal kabát, který měl na sobě starší Swan. Bez přemýšlení jsem mu řekl: „To je opravdu pěkný kabát!“ Nebyl to však nový kabát, a navíc byl poněkud vybledlý. Řekl jsem si, že to nejspíš bude kabát, jejž nějaký předešlý misionář zanechal v misionářském bytě.

    Starší Swan na má slova okamžitě odpověděl, a byl to úplný opak toho, co jsem si myslel. Lámanou japonštinou odpověděl: „Ano, je to dobrý kabát. Nosil ho můj tatínek, když sloužil jako misionář v Japonsku před více než 20 lety.“

    Jeho otec sloužil v Japonské misii Okayama. A když jeho syn odjížděl sloužit na misii do Japonska, dal mu svůj kabát. Na tomto obrázku je onen kabát, který v Japonsku nosily dvě generace starších Swanů.

    Slova staršího Swana mě dojala. V tu chvíli jsem pochopil, proč starší Swan nosil kabát svého otce, když hlásal slovo. Starší Swan se vydal na misii s láskou k Japonsku a jeho lidem, kterou zdědil po svém otci.

    Jsem si jist, že někteří z vás jste zažili něco podobného. Několik misionářů, kteří slouží v Japonsku, mi vyprávělo, že jejich tatínek, maminka, dědeček nebo strýc také sloužili na misii v Japonsku.

    Rád bych vyjádřil upřímnou lásku, úctu a pocity vděčnosti za všechny navrátivší se misionáře, kteří sloužili kdekoli na světě. Jsem si jist, že ti, kterým jste pomohli se obrátit, na vás nezapomněli. „Jak krásné [jsou] na horách nohy toho, [jenž přináší dobré zvěsti].“1

    Já sám jsem jedním z oněch obrácených. Byl jsem obrácen v 17 letech, když jsem studoval na střední škole. Misionář, který mě křtil, byl starší Rupp z Idaha. Nedávno byl uvolněn jako president kůlu v Idahu. Od té doby, co jsem byl pokřtěný, jsem ho neviděl. Posíláme si ale e-maily a telefonujeme si. Nikdy jsem na něho nezapomněl. Jeho laskavá a usměvavá tvář se mi vryla do paměti. Když se dozvěděl, že se mi daří dobře, měl velikou radost.

    V 17 letech jsem nerozuměl tak dobře všem těm naukám, kterým mě misionáři učili. Ale na těch misionářích bylo něco zvláštního. Chtěl jsem být jako oni. A pociťoval jsem jejich hlubokou a nepomíjející lásku.

    Dovolte mi, abych vám vyprávěl o dni, kdy jsem byl pokřtěn. Bylo to 15. července, a bylo velice horko. Onoho dne byla pokřtěna ještě jedna žena. Křtitelnici vyrobili misionáři vlastníma rukama, a nebyla nijak zvlášť povedená.

    Hned poté, co jsme byli pokřtěni, jsme byli konfirmováni. Nejprve starší Lloyd konfirmoval onu sestru. Já jsem se posadil k ostatním členům, zavřel jsem oči a tiše jsem poslouchal. Starší Lloyd ji konfirmoval a pak k ní začal pronášet požehnání. Pak se ale starší Lloyd zastavil, a tak jsem otevřel oči a upřeně jsem ho sledoval.

    Ten okamžik si jasně pamatuji i dnes. Starší Lloyd měl oči zalité slzami. A já jsem poprvé v životě pocítil, že jsem obklopen Svatým Duchem. A díky Svatému Duchu jsem si byl naprosto jist, že nás má starší Lloyd rád a že nás má rád i Bůh.

    Pak jsem byl na řadě já, abych byl konfirmován. Byl to opět starší Lloyd. Vložil mi ruce na hlavu a potvrdil mě za člena Církve, předal mi dar Ducha Svatého a pak začal pronášet požehnání. A při tom se opět zastavil. Nyní jsem však již věděl, co se děje. Skrze Ducha Svatého jsem doopravdy poznal, že mě mají misionáři rádi a že mě má rád i Bůh.

    Rád bych nyní řekl pár slov misionářům, kteří v současnosti slouží na misii kdekoli na světě. Váš postoj a láska, kterou projevujete druhým, jsou velmi významná poselství. I když jsem okamžitě nerozuměl všem naukám, kterým mě misionáři učili, pociťoval jsem jejich velikou lásku, a jejich mnohé skutky laskavosti mě naučily důležitým zásadám. Vaše poselství je poselstvím lásky, poselstvím naděje a poselstvím víry. Váš postoj a vaše skutky přivolávají Ducha, a tento Duch nám umožňuje porozumět tomu, co je důležité. Rád bych vám nyní řekl, že svou láskou ve skutečnosti projevujete lásku Boží. Jste pokladem této Církve. Jsem vám všem velmi vděčný za vaši oběť a vaši oddanost.

    Rád bych také promluvil k vám budoucím misionářům. V mé rodině čtyři z našich dětí sloužily na misii, a koncem tohoto měsíce nastoupí do Misionářského výcvikového střediska v Provu náš pátý misionář. Příští rok hodlá odejít na misii i náš nejmladší, jakmile dokončí střední školu.

    A tak hovořím ke svým synům i k vám všem, kteří se připravujete na službu na misii. Je potřeba, abyste si s sebou na misii vzali tyto tři věci:

    1. Touhu kázat evangelium. Pán chce, abyste hledali Jeho ovce, a nalezli je.2 Lidé po celém světě na vás čekají. Jděte prosím rychle tam, kde jsou. Nikdo se nesnaží vydat se na záchranu druhých usilovněji než misionáři. Já jsem jedním z těch zachráněných.

    2. Upevněte své svědectví. Pán požaduje vaše „srdce a ochotnou mysl“3.

    3. Mějte rádi druhé – stejně jako starší Swan, který si s sebou na misii vzal otcův kabát a otcovu lásku k Japonsku a jeho lidem.

    A vy, kteří nevíte, jak se připravit na službu na misii, navštivte prosím svého biskupa. Jsem si jist, že vám pomůže.

    Jsem vděčný za to, že misionáři jsou povoláváni Pánem, že toto povolání přijímají a že slouží po celém světě. Dovolte mi říci vám všem, milovaným navrátivším se misionářům: Jsem opravdu vděčný za veškeré vaše úsilí. Jste pokladem této Církve. Kéž jste misionáři i nadále a kéž jednáte jako učedníci Kristovi.

    Svědčím o tom, že jsme děti našeho Otce v nebi, že nás miluje a že poslal svého Milovaného Syna, Ježíše Krista, abychom se mohli opět navrátit do Jeho přítomnosti. To říkám v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.