Generální konference
    Moc plynoucí z písem
    Poznámky pod čarou
    Theme

    Moc plynoucí z písem

    Písma jsou jako záblesky světla, které nám osvěcují mysl a přinášejí vedení a inspiraci zvýsosti.

    My, kteří během konference přicházíme k tomuto řečnickému pultu, pociťujeme moc plynoucí z vašich modliteb. Potřebujeme je a děkujeme vám za ně.

    Náš Otec v nebi věděl, že máme-li během své zkušební doby ve smrtelnosti činit žádoucí pokrok, budeme muset čelit těžkostem. Některé z nich nás mohou téměř přemoci. A tak nám dal určité nástroje, aby nám pomohl tuto zkušební dobu ve smrtelnosti úspěšně zvládat. Jedním z těchto nástrojů jsou písma.

    V průběhu věků Otec v nebi inspiroval vybrané muže a ženy, aby díky vedení Ducha Svatého nacházeli řešení těch nejsložitějších životních problémů. Inspiroval tyto oprávněné služebníky, aby zaznamenali tato řešení ve formě jakési příručky pro ty Jeho děti, které mají víru v Jeho plán štěstí a v Jeho milovaného Syna Ježíše Krista. A my máme k těmto vodítkům snadný přístup prostřednictvím pokladu, kterému říkáme standardní díla – neboli Starý a Nový zákon, Kniha Mormonova, Nauka a smlouvy a Drahocenná perla.

    Písma vznikají z inspirované komunikace skrze Ducha Svatého, a proto obsahují čistou pravdu. Není třeba, abychom se znepokojovali ohledně toho, zda jsou myšlenky obsažené ve standardních dílech platné, protože nástrojem, který motivoval a inspiroval ty, kteří písma zaznamenali, byl Duch Svatý.

    Písma jsou jako záblesky světla, které nám osvěcují mysl a přinášejí vedení a inspiraci z výsosti. Mohou se stát klíčem otevírajícím cestu ke společenství s naším Otcem v nebi a s Jeho milovaným Synem Ježíšem Kristem.

    Když písma citujeme správně, dodávají našim slovům sílu pravomoci. Mohou se stát spolehlivým přítelem, který není omezen geograficky ani časově. Jsou pro nás dostupná vždy, když je potřebujeme. Když je používáme, vytváříme si základnu pravdy, kterou může oživovat Duch Svatý. Když studujeme písma, přemítáme o nich, bádáme v nich a učíme se je zpaměti, je to, jako když si do zásuvek ukládáme přátele, hodnoty a pravdy, na které se můžeme kdykoli a kdekoli na světě obrátit.

    Učení se veršům z písem nazpaměť může být zdrojem veliké moci. Naučit se zpaměti nějaký verš z písem je jako získat nového přítele. Je to, jako když najdeme někoho nového, kdo nám může pomoci v čase potřeby, kdo nám může poskytnout inspiraci a útěchu a být zdrojem motivace, když něco potřebujeme změnit. Například znalost tohoto žalmu zpaměti pro mě byla a je zdrojem moci a porozumění:

    „Hospodinova jest země, a plnost její, [svět], i ti, kteříž obývají na něm.

    [Neboť] on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.

    Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

    Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.

    Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.“ (Žalm 24:1–5.)

    Podobné přemítání nad písmy přináší našemu životu úžasné vedení. Písma pro nás mohou být základem, o který se můžeme opřít. Mohou nám zajistit neuvěřitelně velký zdroj ochotných přátel, kteří nám mohou pomáhat. Verše z písma naučené nazpaměť se stávají trvalým přítelem, který časem neslábne.

    Přemítání nad pasáží z písma může být klíčem k získání zjevení a vedení a inspirace od Ducha Svatého. Písma mohou utišit neklidnou duši, mohou přinést pokoj, naději a znovunabytí důvěry v to, že můžeme životní těžkosti překonat. Mají velkou moc uzdravovat citové problémy, máme-li víru ve Spasitele. Mohou urychlit i uzdravení tělesné.

    Písma mohou mít v různých dobách našeho života různé významy, podle toho, jaké jsou naše potřeby. Verš z písem, který jsme možná četli mnohokrát, může mít najednou trochu odlišný význam, který nám dodá sílu a porozumění, když čelíme nové životní výzvě.

    Jak vy osobně používáte písma? Podtrháváte si v nich? Píšete si na okraj stránky poznámky, abyste si pamatovali nějaký okamžik duchovního vedení nebo zážitek, který vás něčemu důležitému naučil? Používáte všechna standardní díla, včetně Starého zákona? Na stránkách Starého zákona jsem objevil drahocenné pravdy, které jsou důležitými složkami oné pravdivé základny, která je pro můj život vodítkem a která funguje jako zdroj, když se snažím dělit se o poselství evangelia s druhými. Z tohoto důvodu mám Starý zákon moc rád. Na jeho stránkách nacházím drahocenné klenoty pravdy. Například:

    „I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.“ (1. Samuelova 15:22.)

    „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

    Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

    Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého. …

    Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

    Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

    Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk [získávající porozumění].“ (Přísloví 3:5–7, 11–13.)

    Nový zákon je rovněž zdrojem cenné pravdy:

    „I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

    To jest přední a veliké přikázaní.

    Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

    Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.“ (Matouš 22:37–40.)

    „I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

    Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, [posiluj] bratří svých.

    A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

    On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne. …

    A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

    On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

    A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

    A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.

    I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

    I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

    I vyšed ven Petr, plakal hořce.“ (Lukáš 22:31–34, 56–62.)

    Srdce mě bolí z toho, co se tehdy Petrovi přihodilo.

    Tento verš z Nauky a smluv mi v životě nesmírně požehnal: „Neusiluj o to, abys oznamoval slovo mé, ale nejprve usiluj o to, abys slovo mé získal, a potom bude jazyk tvůj uvolněn; potom, budeš-li si slovo mé přáti, budeš míti Ducha mého a slovo mé, ano, moc Boží k přesvědčování lidí.“ (NaS 11:21.)

    Dle mého soudu Kniha Mormonova učí pravdě s jedinečnou srozumitelností a mocí. Například:

    „A nyní, chtěl bych, abyste byli pokorní a poddajní a jemní; aby se s vámi dalo snadno vycházeti; abyste byli plni trpělivosti a shovívavosti; jsouce umírnění ve všech věcech; jsouce pilní v zachovávání přikázání Božích za všech dob; žádajíce všeho, čeho je vám zapotřebí, jak věcí duchovních, tak časných; vždy Bohu vzdávajíce díky za vše, co dostáváte.

    A hleďte, abyste měli víru, naději a pravou lásku, a pak budete vždy oplývati dobrými skutky.“ (Alma 7:23–24.)

    A další příklad:

    „A pravá láska je trpělivá a je dobrotivá a nezávidí a není nadutá, nehledá své, nedá se snadno vydrážditi, neobmýšlí zlého a neraduje se z nepravosti, ale raduje se v pravdě, snáší všechny věci, věří všem věcem, doufá ve všechny věci a ve všech věcech vytrvá.

    Pročež, milovaní bratří moji, nemáte-li pravou lásku, nejste ničím, neboť pravá láska nikdy nepomíjí. Pročež, přilněte k pravé lásce, která je největší ze všeho, neboť všechny věci musejí pominouti –

    Ale pravá láska je čistá láska Kristova a vytrvá na věky; a kdokoli bude posledního dne shledán, že ji má, s tím bude dobře.

    Pročež, milovaní bratří moji, modlete se k Otci z celé síly srdce, abyste mohli býti naplněni touto láskou, kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista; abyste se mohli státi syny Božími; abychom, až se zjeví, byli jako on, neboť ho budeme viděti takového, jaký je; abychom mohli míti tuto naději; abychom mohli býti očištěni tak, jako on je čistý.“ (Moroni 7:45–48.)

    Má drahá žena Jeanene milovala Knihu Mormonovu. Již v mládí, když dospívala, se pro ni stala základem života. Byla zdrojem svědectví a výuky během její misionářské služby na plný úvazek na severozápadě Spojených států. Když jsme sloužili na misii v argentinské Córdobě, byla horlivým zastáncem používání Knihy Mormonovy při hlásání slova. Jeanene již záhy ve svém životě potvrdila pravdu, že ti, kteří důsledně čtou Knihu Mormonovu, jsou požehnáni větší mírou Ducha Páně, větším odhodláním dodržovat Jeho přikázání a pevnějším svědectvím o božské povaze Syna Božího.1 Neboť již nevím, kolikrát jsem ji vždy, když se blížil konec roku, vídával, jak v tichosti sedí a pozorně, znovu a poněkolikáté, dočítá před koncem roku celou Knihu Mormonovu.

    V roce 1991 jsem chtěl dát rodině nějaký výjimečný vánoční dárek. Do osobního deníku jsem si zaznamenal, jak jsem si toto přání splnil: „Je středa 12.38, 18. prosince 1991. Právě jsem dokončil audionahrávku Knihy Mormonovy pro mou rodinu. Byl to zážitek, který prohloubil mé svědectví o tomto božském díle a posílil mou touhu lépe se obeznámit se stránkami této knihy, abych z nich vytěžil duchovní pravdy, které mohu používat při službě Pánu. Miluji tuto knihu. Svědčím celou duší o tom, že je pravdivá, že byla připravena, aby požehnala domu Izraele a všem různým částem tohoto domu rozptýleným po celém světě. Všichni ti, kteří budou studovat její poselství s pokorou a s vírou v Ježíše Krista, poznají, že je pravdivá a najdou poklad, který je v tomto životě povede k většímu štěstí, pokoji a naplnění účelu života. Svědčím při všem, co je mi svaté, že tato kniha je pravdivá.“

    Kéž každý z nás dosáhne hojnosti požehnání, které plynou ze studování písma, o to se modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.