Generální konference
    Je lepší hledět vzhůru
    Poznámky pod čarou
    Theme

    Je lepší hledět vzhůru

    Pokud používáme víru a vzhlížíme kBohu o pomoc, stejně jako president Monson, břemena života nás nepřemohou.

    Na konci zvláště náročného dne po prvním týdnu v úřadu generální autority jsem měl aktovku přeplněnou a na mysl se mi stále vracela otázka „Jak to jen budu zvládat?“ Opustil jsem kancelář Sedmdesáti a nastoupil jsem do výtahu církevní administrativní budovy. Jak výtah sjížděl dolů, klesla mi hlava a bezmyšlenkovitě jsem zíral na podlahu.

    Otevřely se dveře a někdo nastoupil, ale já jsem nevzhlédl. Když se dveře zavřely, uslyšel jsem, jak se někdo ptá: „Co tam dole vidíte?“ Ten hlas jsem poznal – byl to president Thomas S. Monson.

    Rychle jsem vzhlédl a odpověděl: „Ale nic.“ (Jsem si jist, že tato chytrá odpověď přesvědčovala o mých schopnostech!)

    On ale viděl mou unavenou tvář a těžkou aktovku. Usmál se, ukázal směrem k nebi a láskyplně pronesl: „Je lepší hledět vzhůru!“ Cestou o patro níž mi nadšeně oznámil, že je na cestě do chrámu. Když se se mnou loučil, pohledem opět sdělil mému srdci: „Pamatujte, je lepší hledět vzhůru.“

    Když jsme se rozloučili, na mysli mi vytanula slova z písem: „Věřte v Boha; věřte, že on je …; věřte, že má veškerou moudrost a veškerou moc jak na nebi, tak na zemi.“1 Když jsem přemýšlel o Nebeském Otci a o moci Ježíše Krista, moje srdce nalezlo útěchu, kterou bych marně hledal na podlaze jedoucího výtahu.

    Od té doby přemítám o tomto zážitku a o úloze proroků. Byl jsem sklíčený a věšel jsem hlavu. Když prorok promluvil, podíval jsem se na něho. Přesměroval mou pozornost k Bohu, abych hleděl vzhůru a abych byl uzdraven a posílen skrze Kristovo Usmíření. To je to, co pro nás proroci dělají. Vedou nás k Bohu.2

    Svědčím vám o tom, že president Monson není jenom prorokem, vidoucím a zjevovatelem; je také obdivuhodným příkladem živoucí zásady hledět vzhůru. On by mohl ze všech lidí nejvíce pociťovat, jak ho tíha jeho zodpovědností stahuje dolů. Místo toho používá velkou víru a je naplněn optimismem, moudrostí a láskou k druhým. Jeho postoj je „mohu to udělat“ a „udělám to“. Důvěřuje Pánu a spoléhá na Něj a na to, že mu dá sílu, a Pán mu žehná.

    Zkušenost mě naučila, že pokud používáme víru a vzhlížíme k Bohu o pomoc, stejně jako president Monson, břemena života nás nepřemohou. Nebudeme se cítit neschopnými udělat to, k čemu jsme povoláni nebo co je třeba udělat. Budeme posíleni a náš život naplní pokoj a radost.3 Dojde nám, že většina toho, co nám dělá starosti, nemá věčný význam – a pokud má, Pán nám pomůže. Ale musíme mít víru hledět vzhůru a odvahu následovat Jeho vedení.

    Proč je obtížné dívat se v životě vytrvale vzhůru? Možná postrádáme víru, že takový prostý skutek dokáže vyřešit naše problémy. Například když jedovatí hadi pokousali děti Izraele, Mojžíš obdržel přikázání, aby vztyčil mosazného hada na tyči. Mosazný had představoval Krista. Ti, kteří pohlédli vzhůru na hada, jak je k tomu nabádal prorok, se uzdravili.4 Ale mnozí jiní vzhlédnout odmítli, a zahynuli.5

    Alma souhlasí s tím, že Izraelité se nepodívali na hada proto, že nevěřili, že by je to mohlo uzdravit. Almova slova jsou platná i dnes pro nás:

    „Ó bratří moji, kdybyste mohli býti uzdraveni pouhým pohlédnutím, abyste byli uzdraveni, což byste rychle nepohlédli, anebo byste raději zatvrzovali srdce své v nevíře a byli nedbalí …?

    Pokud ano, přijde na vás běda; ale pokud ne, pak pohlédněte a začněte věřiti v Syna Božího, že přijde, aby vykoupil lid svůj, a že bude trpěti a zemře, aby usmířil hříchy [naše]; a že opět vstane z mrtvých.“6

    Povzbuzení presidenta Monsona hledět vzhůru je metaforou pro pamatování na Krista. Když na Něho pamatujeme a máme důvěru v Jeho moc, obdržíme sílu prostřednictvím Jeho Usmíření. To je prostředek, který nás může zbavit znepokojení, břemen a utrpení. To je prostředek, kterým nám může být odpuštěno a který nás může uzdravit z naší bolesti a hříchů. To je prostředek, kterým můžeme obdržet víru a sílu k tomu, abychom snášeli všechny věci.7

    Nedávno jsme se sestrou Cookovou navštívili konferenci sester v Jihoafrické republice. Poté, co jsme vyslechli inspirovaná poselství o uplatňování Usmíření v našem životě, pozvala presidentka Pomocného sdružení kůlu všechny, aby šli na chvíli ven. Každý z nás dostal balónek naplněný heliem. Vysvětlila, že ten balónek představuje různá břemena, zkoušky a těžkosti, které nás v životě brzdí. Po napočítání do tří jsme vypustili svůj balónek neboli naše „břemena“. Když jsme se dívali vzhůru a sledovali, jak naše břemena letí pryč, zaznělo slyšitelné „Jéé“. Toto prosté vypuštění balónků bylo nádhernou připomínkou nepopsatelné radosti, která pochází ze vzhlížení ke Kristu a z přemýšlení o Něm.

    Na rozdíl od vypuštění balónků s heliem duchovní vzhlížení není jednorázovou záležitostí. Z modliteb svátosti se učíme, že na Něj máme vždy pamatovat a zachovávat Jeho přikázání, abychom mohli mít Jeho Ducha, aby byl každý den s námi a vedl nás.8

    Když děti Izraele putovaly pustinou, Pán vedl jejich kroky každý den, pokud vyhledávaly Jeho vedení. V knize Exodus čteme: „Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.“9 Jeho vedení bylo trvalé a já vám pokorně svědčím, že Pán může totéž dělat i pro nás.

    Takže jak nás vede dnes? Prostřednictvím proroků, apoštolů a vedoucích kněžství a skrze pocity, které se dostavují poté, co v modlitbě vylijeme srdce a duši Nebeskému Otci. Vede nás, když odkládáme věci tohoto světa, činíme pokání a měníme se. Vede nás, když dodržujeme Jeho přikázání a snažíme se být více takovými, jako je On. A vede nás prostřednictvím Ducha Svatého.10

    Abychom mohli být na své životní cestě vedeni a aby Duch Svatý mohl být naším stálým společníkem, musíme mít uši, které slyší, a oči, které vidí, a to směrem vzhůru.11 Musíme jednat podle vedení, které dostáváme. Musíme hledět vzhůru a kráčet vzhůru. A když to budeme dělat, vím, že budeme pociťovat radost, protože Bůh chce, abychom byli šťastní.

    Jsme děti Nebeského Otce. On chce být součástí našeho života, aby nám mohl žehnat a pomáhat nám. On zahojí naše rány, vysuší slzy a bude nám pomáhat na naší cestě zpět do své přítomnosti. Budeme-li k Němu vzhlížet, povede nás.

    Pán je světlo mé, tak proč bych se bál?

    Vím, že nocí dnem On vždy při mně stál. …

    Je síla má, píseň má.

    On zná cesty mé a směr jim udává.12

    Vydávám svědectví, že naše hříchy jsou nám odpuštěny a naše břemena ulehčena, pokud vzhlížíme ke Kristu. „Pamatujme na něj … a nevěšme hlavu“13, protože, jak řekl president Monson, „je lepší hledět vzhůru“.

    Svědčím, že Ježíš je náš Spasitel a Vykupitel, ve jménu Ježíše Krista, amen.