Generální konference
    Co bych si přála, aby mé vnučky věděly o Pomocném sdružení – a také moji vnuci
    Poznámky pod čarou
    Theme

    Co bych si přála, aby mé vnučky věděly o Pomocném sdružení – a také moji vnuci

    Od prvního dne znovuzřizování evangelia v této dispensaci Pán potřeboval a potřebuje, aby se věrné ženy zapojily do díla jako Jeho učednice.

    Je to výsada promlouvat k vám na tomto historickém shromáždění. Je to požehnání, že tu spolu jsme. Za tu dobu, co sloužím jako generální presidentka Pomocného sdružení, jsem si sestry z Pomocného sdružení této Církve velmi oblíbila, a Pán mi pomohl více porozumět tomu, jak na nás pohlíží a co od nás očekává.

    Toto poselství jsem nazvala „Co bych si přála, aby mé vnučky věděly o Pomocném sdružení – a také moji vnuci“. Mé nejstarší vnučky pilně pracují na programu Osobní pokrok a osvojují si návyky a vlastnosti spravedlivých žen. Ony a jejich vrstevnice brzy převezmou zodpovědnost za toto celosvětové společenství sester.

    Doufám, že to, co zde řeknu, pomůže jim i všem, kteří to uslyší nebo si to přečtou, získat jasnou představu o tom, co Pán pro své dcery zamýšlel, když bylo Pomocné sdružení organizováno.

    Dávný model učednictví

    Přála bych si, aby mé vnučky věděly, že dnešní Pomocné sdružení je zorganizováno podle modelu učednictví, jenž existoval v dávné Církvi. Když Spasitel zorganizoval svou Církev v novozákonní době, „ženy měly na [Jeho] službě zásadní podíl“.1 Martu a Marii, jež patřily mezi Jeho nejoddanější následovníky, navštívil u nich doma. Zatímco Mu Marta naslouchala a podle tehdejších zvyklostí Ho obsluhovala, pomohl jí pochopit, že může udělat ještě něco navíc. Pomohl Martě a Marii pochopit, že si mohou zvolit onu „dobrou stránku“, která jim nebude odňata.2 Tato laskavá poznámka se stala pozváním, aby se zapojily do Pánovy služby. A Martino silné svědectví o Spasitelově božskosti nám později v Novém zákoně dává určitou představu o její víře a učednictví.3

    Jak pročítáme dále Nový zákon, dozvídáme se, že apoštolové pokračovali v budování Pánovy Církve. Také se dozvídáme o věrných ženách, jejichž učednictví přispělo k růstu Církve. Pavel hovořil o ženách–učednicích například v Efezu4 a Filippis.5 Tento model učednictví se však ztratil spolu s Pánovou Církví během odpadlictví.

    Když Pán začal skrze Proroka Josepha Smitha znovuzřizovat svou Církev, opět zahrnul do modelu učednictví i ženy. Několik měsíců po formálním zorganizování Církve Pán zjevil, že Emma Smithová má být ustanovena jako vedoucí a učitelka v Církvi a jako oficiální pomocnice svého manžela, Proroka.6 Ve svém povolání pomáhat Pánovi budovat Jeho království obdržela pokyny, jak rozvíjet víru a osobní spravedlivost, jak posilovat svou rodinu a domov a jak sloužit ostatním.

    Přála bych si, aby mé vnučky věděly, že od prvního dne znovuzřizování evangelia v této dispensaci Pán potřeboval a potřebuje, aby se věrné ženy zapojily do díla jako Jeho učednice.

    Jejich mimořádný přínos se projevil například v misionářské práci. Velký růst Církve na počátku byl možný díky tomu, že věrní muži byli ochotni opustit rodinu a putovat na neznámá místa a snášet strádání a těžkosti jen proto, aby mohli učit evangeliu. Tito muži však věděli, že by na tuto misii jít nemohli, pokud by ženy v jejich životě, které se staraly o domov a živnost a finančně zajišťovaly rodinu i misionáře, neměly naprostou víru a nebyly jejich spolehlivými partnery. Sestry také pečovaly o tisíce obrácených, kteří se shromáždili v jejich komunitách. Byly hluboce oddány novému způsobu života, při němž pomáhaly budovat Pánovo království a zapojovaly se do Jeho práce spasení.

    Ve spojení s kněžstvím

    Přála bych si, aby mé vnučky věděly, že Pán inspiroval Proroka Josepha Smitha, aby ženy Církve zorganizoval „pod kněžstvím podle vzoru kněžství“7 a aby je učil, „jak mohou získat výsady, požehnání a dary kněžství“.8

    Když bylo Pomocné sdružení oficiálně zorganizováno, Emma Smithová pokračovala ve svém povolání jako vedoucí. Byla jmenována presidentkou organizace, aby sloužila společně s dvěma rádkyněmi v jejím předsednictvu. Členky tohoto předsednictva nebyly zvoleny hlasem voličů, jak bylo zvykem v organizacích mimo Církev, ale byly povolány zjevením, byla jim vyjádřena podpora těmi, které měly vést, a byly ustanoveny vedoucími kněžství k službě ve svém povolání, a tak byly „povolán[y] Bohem, skrze proroctví a skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc“.9 Díky tomu, že toto předsednictvo bylo zorganizováno pod kněžstvím, mohlo ke konkrétním úkolům přijímat vedení od Pána a Jeho proroka. Zorganizování Pomocného sdružení umožnilo, aby Pánova zásobárna talentů, času a prostředků byla spravována s moudrostí a v pořádku.

    Tato první skupina žen rozuměla tomu, že jim byla dána pravomoc učit, inspirovat a organizovat sestry jako učednice, aby pomáhaly v Pánově práci spasení. Na prvních shromážděních se tyto sestry dozvěděly hlavní cíle Pomocného sdružení – prohlubovat víru a osobní spravedlivost, posilovat rodinu a domov a vyhledávat potřebné a pomáhat jim.

    Přála bych si, aby mé vnučky věděly, že zorganizování Pomocného sdružení bylo nezbytnou součástí přípravy Svatých na výsady, požehnání a dary, jež lze nalézt jen v chrámu. President Joseph Fielding Smith učil, že Pomocné sdružení „je zásadní součástí království Božího na zemi“ a že „je navrženo a pracuje tak, aby pomáhalo svým věrným členkám získat věčný život v království našeho Otce“.10 Můžeme si představit, jaké to muselo pro sestry být na oněch prvních shromážděních Pomocného sdružení v červeném cihlovém obchodě Josepha Smitha, naproti vrchu, na němž se stavěl chrám, když je Prorok učil, že „má vzniknout vybraná společnost, oddělená od všeho zla světa, dokonalá, ctnostná a svatá“.11

    Přála bych si, aby si mé vnučky cenily chrámu tak jako sestry v počátcích Pomocného sdružení, které věřily, že požehnání chrámu jsou tou nejvyšší odměnou a velkým cílem každé ženy Svatých posledních dnů. Přála bych si, aby se mé vnučky, stejně jako sestry v prvním Pomocném sdružení, denně snažily stát se dostatečně vyspělými pro uzavření a dodržování posvátných chrámových smluv, a aby, až do chrámu půjdou, věnovaly pozornost všemu, co se tam říká a koná. Požehnání chrámu je vyzbrojí mocí12 a požehnají jim, aby mohly obdržet „klíč poznání Boha“.13 Skrze kněžské obřady, jež lze nalézt jen v chrámu, budou požehnány, aby dokázaly splnit své božské, věčné zodpovědnosti, a učiní slib, že budou žít jako oddané učednice. Jsem vděčná za to, že jedním z Pánových hlavních záměrů při organizování Pomocného sdružení bylo dát ženám zodpovědnost vzájemně si pomáhat připravit se „na ona větší požehnání kněžství, jež se nacházejí v obřadech a smlouvách chrámu“.14

    Útočiště a vliv celosvětového společenství sester

    Přála bych si, aby mé vnučky poznaly onen důležitý vliv a schopnost tohoto velkého celosvětového společenství sester v Pomocném sdružení. Od roku 1842 se Církev rozšířila daleko za hranice města Nauvoo a Pomocné sdružení se nyní nachází ve více než 175 zemích, v nichž sestry hovoří více než 80 jazyky. Každý týden jsou organizovány nové sbory a odbočky a nová Pomocná sdružení se připojují ke stále rostoucímu společenství sester „rozšířenému po všech kontinentech“.15 Když bylo Pomocné sdružení co do počtu členek poměrně malé a bylo organizováno převážně v Utahu, jeho vedoucí mohly zaměřit většinu své organizační práce a učednictví na místní sociální programy a obecně prospěšnou práci. Zakládaly domácí hospodářství a realizovaly projekty na budování nemocnic a skladování obilí. Práce Pomocného sdružení v jeho počátcích pomohla vytvořit modely učednictví, jež se nyní uplatňují po celém světě. Jak Církev roste, Pomocné sdružení nyní dokáže naplňovat své cíle v každém sboru a odbočce, v každém kůlu a okrsku, přičemž se přizpůsobuje ve stále se měnícím světě.

    Sestry z Pomocného sdružení po celém světě prožívají každý den celou paletu obtížných úkolů a zkušeností smrtelnosti. Ženy a jejich rodiny dnes osobně čelí nesplněným očekáváním, duševním, tělesným a duchovním nemocem, nehodám a smrti. Některé sestry trpí osamělostí a zklamáním, protože nemají vlastní rodinu, a jiné trpí následky nesprávných rozhodnutí, jež učinili členové jejich rodiny. Některé zažily válku nebo hlad nebo přírodní katastrofy a jiné se setkávají s tíhou závislosti, nezaměstnanosti nebo nedostatečného vzdělání a kvalifikace. Všechny tyto těžkosti jsou schopny nás donutit dotknout se samotného dna naší víry a vyčerpávají sílu jednotlivců i rodin. Jedním z Pánových záměrů pro zorganizování sester do učednictví bylo poskytnout jim pomoc, která by je povznesla nad „vše, co brání radosti a pokroku žen“.16 V každém sboru a odbočce je Pomocné sdružení tvořené sestrami, jež dokáží vyhledávat a získávat zjevení a radit se s vedoucími kněžství, a vzájemně se tak posilovat a pracovat na řešeních, jež jsou vhodná pro jejich rodiny a obce.

    Přála bych si, aby mé vnučky věděly, že díky Pomocnému sdružení se jejich učednictví prohlubuje a ony se mohou s ostatními zapojit do té impozantní a heroické práce, kterou vykonával Spasitel. Práce, o jejíž vykonání jsou sestry v této Církvi žádány v dnešní době, není svým rozsahem nijak skromná a pro Pána rozhodně není bezvýznamná. Skrze svou věrnost mohou sestry pociťovat, že Pán je s nimi spokojen, a mohou být požehnány společenstvím Jeho Ducha.

    Mé vnučky by také měly vědět, že společenství sester v Pomocném sdružení může být útočištěm a může nabízet bezpečí a ochranu.17 Naše doba bude stále obtížnější, ale věrné sestry z Pomocného sdružení se sjednotí, aby chránily domovy Sionu před pronikavými hlasy světa a před zhoubnými a dráždivými vlivy protivníka. A skrze Pomocné sdružení budou učeny a posilovány a vliv spravedlivých žen bude moci požehnat ještě většímu počtu dětí našeho Otce.

    Učednictví starostlivé péče a služby

    Přála bych si, aby mé vnučky věděly, že navštěvující učení je vyjádřením jejich učednictví a důležitým způsobem, jak ctít své smlouvy. Tento prvek našeho učednictví se má velmi blížit Spasitelově službě. V počátcích Pomocného sdružení existoval v každém sboru navštěvující výbor, jenž byl pověřen hodnocením potřeb a vybíráním darů k rozdělení mezi potřebné. Během let se sestry a vedoucí v Pomocném sdružení učily krok za krokem a zlepšovaly své schopnosti pečovat o druhé. Občas se více soustředily na to, aby se vzájemně navštěvovaly, učily lekce a nechávaly vzkazy u sester, které nebyly právě doma. Tyto činnosti pomohly sestrám učit se modelům starostlivé péče. Stejně jako se lidé v době Mojžíšově zaměřili na to, aby dodržovali dlouhý seznam pravidel, sestry v Pomocném sdružení se občas svazovaly mnoha psanými i nepsanými pravidly ve snaze naučit se vzájemně se posilovat.

    Vzhledem k tomu, kolik pomoci a ochrany je dnes v životě sester a jejich rodin zapotřebí, Nebeský Otec potřebuje, abychom si osvojily vyšší způsob a své učednictví projevovaly upřímnou péčí o Jeho děti. S tímto důležitým cílem na paměti se vedoucí nyní učí žádat o zprávy o duchovním a časném blahu sester a jejich rodin a o službě, jež jim byla poskytnuta.18 Navštěvující učitelky nyní mají zodpovědnost „upřímně poznat každou sestru a mít ji rády, pomáhat jí posilovat víru a poskytovat jí službu“.19

    Jako Spasitelovy oddané učednice se zdokonalujeme ve schopnosti dělat to, co by dělal On, kdyby tady byl. Víme, že pro Něj je podstatná naše péče, a tak se snažíme soustředit se na to, abychom o sestry pečovaly, namísto na plnění úkolů podle seznamu. Opravdová služba se pozná více podle hloubky naší pravé lásky než podle dokonalosti našich statistik. Úspěšnost naší služby při navštěvujícím učení poznáme podle toho, zda sestry mohou říci: „Má navštěvující učitelka mi pomáhá duchovně růst,“ a „Vím, že moje navštěvující učitelka má o mě a o mou rodinu upřímný zájem,“ a „Když mám problémy, vím, že má navštěvující učitelka něco udělá, aniž ji o to požádám.“ Vedoucí, které chápou důležitost služby druhým, se budou spolu radit, aby vyhledávaly a získávaly zjevení o tom, jak vzdělávat navštěvující učitelky a jak organizovat a provádět inspirovanou službu.

    Navštěvující učení je také rozšířením biskupova pověření pečovat o Pánovo stádo. Biskup a presidentka Pomocného sdružení potřebují službu inspirovaných navštěvujících učitelek, jež jim pomáhá plnit jejich zodpovědnosti. Díky službě navštěvujících učitelek může presidentka Pomocného sdružení vědět o situaci jednotlivých sester ve sboru a podat o tom zprávu biskupovi při setkání s ním.

    President Thomas S. Monson nás učil, že „když se s neochvějnou vírou snažíme plnit zodpovědnosti, jež nám byly svěřeny, když při plnění zodpovědností usilujeme o inspiraci Všemohoucího, můžeme dokázat zázraky“. 20 Přála bych si, aby se mé vnučky podílely na zázracích, až se budou snažit proměnit navštěvující učení v takový model učednictví, který Pán při svém návratu ocení.

    Naplňujme účel Pomocného sdružení

    Mé vnučky mohou nyní tyto a mnohé další důležité zásady Pomocného sdružení studovat v příručce Daughters in My Kingdom: The History and Work of Relief Society [Dcery v mém království – historie a dílo Pomocného sdružení]. V této knize je zaznamenán odkaz Pomocného sdružení a žen této Církve. Pomůže celému světovému společenství sester sjednotit se a ztotožnit se s cíli Pomocného sdružení a s modely a výsadami učedníků. Je to svědectví o tom, že ženy mají v plánu štěstí našeho Otce nepostradatelnou úlohu, a poskytuje to neochvějné měřítko toho, čemu věříme, co děláme a co budeme obhajovat. První předsednictvo nás povzbuzuje, abychom „tuto knihu studovaly a dovolily jejím nadčasovým pravdám a inspirujícím příkladům mít vliv na náš život“.21

    S vědomím, že organizace Pomocného sdružení je božského původu, president Joseph F. Smith řekl sestrám v Pomocném sdružení: „Vy máte vést svět, a zvláště vést ženy světa. … Jste hlavou,“ řekl, „ne chvostem“.22 Až se bude čas Pánova příchodu blížit, přála bych si, aby se mé vnučky staly silnými a věrnými ženami, jež zásady a modely Pomocného sdružení uplatňují v životě. Až se pro ně Pomocné sdružení stane způsobem života, doufám, že budou službou v jednotě s druhými naplňovat jeho božské cíle. Mám svědectví o pravé znovuzřízené Církvi Ježíše Krista a jsem vděčná za model učednictví, jenž byl znovuzřízen, když Pán inspiroval Proroka Josepha Smitha, aby zorganizoval Pomocné sdružení. Ve jménu Ježíše Krista, amen.