Učení presidentů
Kapitola 7: Věrnost v dobách zkoušky – „ze stínů do zářivých slunečních paprsků‘
předchozí další

Kapitola 7

Věrnost v dobách zkoušky – „ze stínů do zářivých slunečních paprsků“

„Každý muž a každá žena, kteří slouží Pánu, nehledě na to, jak věrní mohou být, mají své těžké chvíle; pokud ale žijí věrně, rozzáří se nad nimi světlo a dostane se jim útěchy.“

Ze života Lorenza Snowa

V únoru 1846 byli Svatí posledních dnů přinuceni opustit své domovy v Nauvoo ve státě Illinois. Když se připravovali na putování na západ do nové zaslíbené země, řídili se radou presidenta Brighama Younga, aby cestou zakládali osady. Žili v provizorních přístřešcích a sázeli plodiny pro Svaté, kteří se měli vydat na cestu po nich. Poté, co Lorenzo Snow a jeho rodina strávili krátký čas ve státě Iowa v osadě nazvané Garden Grove, přestěhovali se na místo, které Svatí nazvali Mount Pisgah a které se nacházelo v témže státě. Tato osada byla pojmenována po hoře, na které prorok Mojžíš spatřil zaslíbenou zemi pro svůj lid.

Lorenzo byl několik měsíců po svém příjezdu do Mount Pisgah povolán osadě předsedat. Později řekl: „V té době již byli Svatí v osadě Pisgah ve velmi nuzných poměrech, nejen kvůli tomu, že neměli potraviny a oblečení, ale ani spřežení a povozy, aby mohli pokračovat v cestě. Několik rodin bylo zcela bez prostředků a byly závislé na dobročinnosti svých bližních, kteří byli v mnoha případech nedostatečně připraveni tuto ctnost projevit. Ale především osadu zachvátila nemoc, a nebylo dost zdravých lidí, kteří by pečovali o nemocné; v důsledku toho přicházela smrt a otcové, matky, děti, bratři, sestry i nejbližší přátelé padali onomu ničiteli za oběť; při pohřbu byl proveden jen prostý obřad a někteří na sobě neměli ani náležité pohřební oblečení. A tak k našemu strádání přibyl i zármutek a truchlení.“

Lorenzo měl s těmito strastmi osobní zkušenosti. On i jeho rodina zakusili nemoc, zklamání i zármutek a také jim zemřela jejich novorozená dcera Leonora. Lorenzo napsal: „Malá Leonora onemocněla a zemřela a my jsme s nesmírným žalem pohřbili její ostatky do tichého místa odpočinku, aby tam zůstala sama, daleko od svého otce a matky, která ji porodila.“

Za těchto okolností Lorenzo pomáhal Svatým čelit zkouškám s vírou. Jeho sestra Eliza napsala: „S nezdolnou energií, s vynalézavou myslí a s pevným odhodláním, díky němuž nikdy neztrácel odvahu, obstál v náročných situacích, které by ty, kteří mají jen obyčejné schopnosti, naplnily hrůzou.“ A dále vzpomínala: „Nejprve se pustil do toho, aby podnítil a spojil úsilí ostatních.“ Zorganizoval muže do pracovních skupin. Někteří se vydali do nedalekých měst vydělat peníze na potraviny a oblečení. Jiní zůstali v táboře, kde pečovali o tamější rodiny, sázeli plodiny a vyráběli nebo opravovali zboží, které bylo možné použít v sousedních osadách.

Kromě toho, že Lorenzo pomáhal Svatým spolupracovat, je také nabádal, aby se duchovně vyživovali a aby si užívali hodnotnou zábavu. „Během dlouhých zimních měsíců,“ řekl, „jsem se snažil pozvedat náladu a uchovávat odvahu Svatých v osadě Pisgah – nejen pořádáním náboženských bohoslužeb a shromáždění v různých částech osady, ale také zajištěním a podporováním vhodné zábavy různého druhu. …

Pokusím se jako příklad popsat jednu zábavu, kterou jsem improvizovaně připravil pro pobavení tolika lidí, kolik se jich dokázalo vměstnat do mého skromného rodinného obydlí, což byla jednopatrová stavba o rozměrech asi patnáct na třicet [čtyři a půl na devět metrů], postavená z kulatiny, se střechou pokrytou zeminou a s hliněnou podlahou, která měla na jednom konci komín nevelké výšky postavený z drnů vyrvaných z lůna matky Země. Speciálně pro tuto příležitost jsme pokryli podlahu tenkou vrstvou čisté slámy a na stěny jsme pověsili bílé povlaky ze svých přikrývek.

To, jak náš sál vhodně osvětlit pro nadcházející představení, vyžadovalo dlouhé přemýšlení a značnou porci vynalézavosti. Ale nakonec se nám to podařilo. Z jámy, kde byly uloženy tuříny, jsme vybrali ty největší a nejzachovalejší, vydlabali jsme vnitřek, vložili jsme do nich krátké svíčky a položili jsme je v určitých vzdálenostech podél stěn, přičemž některé jsme zavěsili na strop zhotovený z hlíny a rákosu. Tato světla pak vydávala velmi pokojnou a poklidnou … záři a světlo prosvítající skrze slupku tuřínu vypadalo velmi malebně.

Během onoho večerního představení několik mých přátel velmi srdečně chválilo mě i mou rodinu za zvlášť dobrý vkus a vynalézavost projevenou tímto jedinečným a nenákladným osvětlením.“

Lorenzo vzpomínal, že to byly „osvěžující hodiny, které uplynuly v radosti“. On i jeho hosté se společně bavili tím, že pronášeli proslovy, zpívali písně a recitovali. Lorenzo řekl: „Na konci setkání vypadali všichni naprosto spokojeni a odcházeli tak šťastni, jako kdyby ani bez domova nebyli.“1 [Viz námět č. 1 na straně 113.]

Učení Lorenza Snowa

Zkoušky a soužení nám pomáhají duchovně se zdokonalovat a připravovat se na celestiální slávu.

Není možné, abychom si vypracovali své spasení a naplnili záměry Boží bez zkoušek a bez obětí.2

Svatí posledních dnů zažili a zažívají zkoušky a soužení. Bůh to tak zamýšlí. Troufám si říci, že když jsme v [předsmrtelném] duchovním světě dostali nabídku vstoupit do této zkušební doby a projít zkušenostmi, které nyní získáváme, nebylo to vesměs příjemné ani milé; naše vyhlídky nebyly ve všech ohledech tak nádherné, jak bychom si možná přáli. Přesto jsme bezpochyby jasně viděli a chápali, že máme-li dosáhnout svého oslavení a slávy, jsou tyto zkušenosti nutné; a jakkoli nepříjemné se nám možná zdály být, byli jsme ochotni podřídit se vůli Boží, a díky tomu jsme zde.3

Pán si v srdci usmyslel, že nás bude zkoušet, dokud nepozná, co s námi může dělat. Zkoušel i svého Syna Ježíše. … Než přišel [Spasitel] na zem, Otec sledoval, kudy se ubírá, a věděl, že se na Něj může spolehnout, až se bude rozhodovat o spasení světů; a nezklamal se. Totéž platí i ve vztahu k nám. Bude nás zkoušet a dál nás zkouší, aby nás mohl umístit do těch nejvyšších postavení v životě a aby na nás mohl vložit nanejvýš posvátné zodpovědnosti.4

Projdeme-li úspěšně obtížnými zkouškami, aniž by byla porušena naše věrnost a bezúhonnost, můžeme na konci své zkoušky očekávat veliké a mocné vylití Ducha a moci Boží – veliké požehnání určené všem těm, kteří zůstali věrni svým smlouvám. …

Někteří naši bratří se ptají, zda se na onom světě budou moci cítit hodni plného společenství s dávnými proroky a Svatými, kteří vytrpěli zkoušky a pronásledování, a se Svatými, … kteří trpěli v Kirtlandu, v Missouri a v Illinois. Tito zmiňovaní bratří vyjádřili lítost nad tím, že nebyli účastni těchto výjevů plných utrpení. Je-li někdo z nich přítomen, pravím pro jejich útěchu, že nebudou muset čekat dlouho a budou mít podobné příležitosti, aby byli v srdci spokojeni. Vy ani já nemůžeme být učiněni dokonalými, leda skrze utrpení – ani Ježíš nemohl. [Viz Židům 2:10.] Svou modlitbou a utrpením v zahradě Getsemanské nastínil očišťující proces, který musí nutně proběhnout v životě těch, kteří mají touhu zajistit si slávu celestiálního království. Nikdo by se tomu neměl snažit uniknout tím, že se uchýlí k nějakým ústupkům.5

Neexistuje jiný způsob, jak by se Svatí mohli duchovně zdokonalit a připravit se na dědictví v celestiálním království než skrze soužení. Je to proces, díky němuž se získává více poznání a díky němuž bude nakonec na celém světě nastolen pokoj. Říká se, že kdyby celé naše okolní prostředí bylo pokojné a příznivé, stali bychom se netečnými. Byl by to stav, který by byl splněným přáním mnoha lidí; tito lidé by se ale nenamáhali usilovat o věci přináležející věčnosti.6

Ať již to vezmete z hlediska osobního či kolektivního, trpěli jsme a budeme muset trpět znovu – a proč? Protože Pán to od nás vyžaduje kvůli našemu posvěcení.7 [Viz námět č. 2 na straně 113.]

Když zůstáváme věrnými během zkoušek a pokušení, ukazujeme tím, že milujeme více Boha než svět.

Mezi naše zkoušky patří i pokušení, díky nimž můžeme ukázat, jak moc si ceníme svého náboženství. Jistě z tohoto pohledu znáte příběh Joba. Bylo mu dáno poznání týkající se vzkříšení a Vykupitele – a Job věděl, že i když zemře, uzří na zemi v posledních dnech svého Vykupitele. [Viz Job 19:25–26.] To, jakým pokušením byl vystaven, ukázalo, že si cení těchto nebeských znalostí nade vše ostatní. …

… Bůh je náš Přítel, a proto nemáme strach. Možná, že budeme muset být i nadále vystaveni mnoha situacím, které nejsou příjemné. Díky nim ale můžeme ukázat andělům, že milujeme věci Boží více než věci tohoto světa.8 [Viz námět č. 3 na straně 113.]

Když zůstáváme věrnými, Pán nás posiluje, abychom dokázali překonávat pokušení a snášet zkoušky.

Mnozí z vás možná mají těžké zkoušky, aby se vaše víra stala dokonalejší, aby se prohloubila vaše sebedůvěra, aby se posílilo vaše poznání mocí nebeských; a to vše ještě před tím, než nastane vykoupení. Pokud se nad obzorem objeví bouřkový mrak …; pokud je vám nabídnut pohár hořkého utrpení a vy jste přinuceni ho vypít; pokud je Satan propuštěn, aby chodil mezi vámi se všemi svými svůdnými, klamavými a úskočnými schopnostmi; pokud je proti vám pozvednuto rámě nelítostného pronásledování – pak právě v této hodině pozvedněte hlavu a radujte se z toho, že jste považováni za hodné toho, abyste takto trpěli s Ježíšem, se Svatými a se svatými proroky; a vězte, že chvíle vašeho vykoupení se přiblížila.

Chtěl bych vás, bratří a sestry, nabádat slovy od srdce. Buďte dobré mysli – nebuďte malomyslní; neboť zajisté rychle přichází den, kdy vám budou osušeny slzy, kdy vaše srdce bude utěšeno a kdy budete požívat plody své práce. …

Buďte čestní, buďte ctnostní, buďte úctyhodní, buďte mírní a pokorní, odvážní a smělí, pěstujte bezelstnost, buďte takovými, jako je Pán; držte se pravdy, i kdybyste měli projít ohněm či mečem, mučením či smrtí.9

Od chvíle, kdy jsme obdrželi evangelium, až do současnosti, nám Pán čas od času dává zkoušky a soužení, můžeme-li tomu tak říkat; a někdy to byly takové zkoušky, že pro nás bylo těžké je přijmout bez reptání a stěžování si. V takových chvílích nám ale Pán požehnal a dal nám dostatečnou míru svého Ducha, abychom byli schopni pokušení překonat a zkoušky přestát.10

Každý muž a každá žena, kteří slouží Pánu, nehledě na to, jak věrní mohou být, mají své těžké chvíle; pokud ale žijí věrně, rozzáří se nad nimi světlo a dostane se jim útěchy.11

To jediné, co se od nás požaduje, abychom byli v naprostém bezpečí při každé těžkosti či pronásledování, je činit vůli Boží, být čestní, věrní a oddaní zásadám, které jsme přijali; činit druhým to, co je správné; nepřestupovat ničí práva; žít podle každého slova, které vychází z úst Božích, a Jeho Svatý Duch nám bude pomáhat a bude nás podporovat za všech okolností, a my z toho všeho vyjdeme hojně požehnáni, pokud jde o náš domov, naši rodinu, naše stáda i naše pole – a Bůh nám ve všem požehná. Dá nám poznání za poznáním, inteligenci za inteligencí, moudrost za moudrostí.

Kéž Bůh přidá tomuto lidu požehnání. Kéž jsme věrní sami sobě, věrní všem zásadám, které jsme přijali, a kéž celým srdcem usilujeme o blaho druhých, a Bůh na nás vylije svého Ducha a my nakonec vyjdeme jako vítězové.12 [Viz námět č. 3 na straně 113.]

Když se ohlížíme za těžkými chvílemi, zjišťujeme, že zkoušky nám pomohly přilnout těsněji k Bohu.

Když přemítáme o tom, co pro nás Pán udělal v minulosti, když přemítáme o své současné situaci i o budoucích vyhlídkách, jsme nesmírně požehnaným lidem! Občas mě napadá, že tou největší ctností, kterou by Svatí posledních dnů mohli mít, je vděčnost našemu Nebeskému Otci za to, co nám dává, a za stezku, po níž nás vede. Možná, že chůze po této stezce nebyla vždy nejpříjemnější, ale následně zjišťujeme, že ony okolnosti, které byly velmi nepříjemné, byly pro nás často nanejvýš užitečné.13

Pokud si člověk uchová víru v každé zkoušce, kterou prochází, a dělá čest Bohu a náboženství, které přijal za své, pak je tento jedinec na konci své zkoušky či soužení blíže Bohu – blíže ve smyslu prohloubení víry, moudrosti, poznání a moci, a tudíž s větší sebedůvěrou volá k Pánu ohledně toho, co si přeje. Znám jedince, kteří se třásli strachy při pomyšlení na to, že by měli projít určitou zkouškou, kteří ale poté, co dané pokušení překonali, řekli, že nyní dokáží přistupovat k Pánu s větší sebedůvěrou a mohou žádat o taková požehnání, po kterých touží. …

Máme všechny důvodu k tomu, abychom plesali a byli naplněni radostí a spokojeností, nehledě na to, jaké těžkosti nás obklopují. A o kolik jsme pokročili kupředu, kolik poznání jsme získali a oč více jsme schopni snést nyní než před rokem, dvěma či pěti lety? A jsme schopni vydržet toho více nyní než před několika lety? Pán nás posílil a podpořil nás v našem růstu. Podobně jako dítě, které roste, neví, jak postupně získalo sílu a jakým způsobem jeho postava rostla. Je větší letos než vloni. A totéž platí i pro náš duchovní pokrok. Cítíme se silnější dnes než před rokem.14

Oběti, které jste přinesli, těžkosti, které jste přestáli, a strádání, která jste vytrpěli, se stanou … nevýznamnými, a vy se budete radovat z toho, že jste získali zkušenosti, které vám toto vše poskytlo. … Některé věci, které se naučíme následkem toho, co vytrpíme, a poznání, které si takto získáme – ačkoli tento proces může být bolestivý –, pro nás budou mít velikou hodnotu v onom dalším životě. …

…Vím, že náš život není vždy jen prosluněný; bezpochyby jste prošli mnohými zkouškami a možná jste prožili i mnoho soužení; ale budete-li dál bezúhonní, brzy se vynoříte ze stínů do nádherné sluneční záře celestiálního světa.15 [Viz námět č. 4 níže.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

  1. Přemítejte o vyprávění uvedeném na stranách 105–108. Jak to, že mnozí Svatí v tomto vyprávění byli schopni být šťastní navzdory svému strádání? Co můžeme dělat pro to, abychom těm, kteří procházejí zkouškami, dodávali odvahu?

  2. Prostudujte si učení presidenta Snowa týkající se toho, proč musíme mít zkoušky. (Strany 108–109.) Co podle vás znamená „usilovat o věci přináležející věčnosti“? Proč by podle vás mnozí lidé neusilovali „o věci přináležející věčnosti“ bez zkoušek?

  3. Jak máme reagovat na zkoušky a pokušení? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 109–110.) Jak nám Pán pomáhá v časech zkoušky?

  4. Přečtěte si poslední oddíl této kapitoly. Co jste získali díky těžkostem, které jste prožili?

  5. Vyhledejte v této kapitole jedno nebo dvě prohlášení, která vám dodávají naději. Co se vám líbí na prohlášeních, která jste vybrali? Zvažte, jak byste se mohli podělit o tyto pravdy se členem rodiny nebo s přítelem, který potřebuje povzbuzení.

Související verše z písem: Deuteronomium 4:29–31; Žalm 46:2; Jan 16:33; Římanům 8:35–39; 2. Korintským 4:17–18; Mosiáš 23:21–22; 24:9–16; NaS 58:2–4

Pomůcka k výuce: Zvažte možnost požádat předem několik členů, aby se připravili na to, že se podělí o zkušenosti nebo zážitky týkající se tématu této kapitoly. Například než proběhne lekce o této kapitole, může být užitečné požádat několik členů, aby se připravili na to, že pohovoří o tom, co se naučili díky zkouškám.

Odkazy

  1. Viz Eliza R. Snow Smith, Biography and Family Record of Lorenzo Snow (1884), 89–93.

  2. Millennial Star, Apr. 18, 1887, 245.

  3. Deseret Weekly, Nov. 4, 1893, 609.

  4. Millennial Star, Aug. 24, 1899, 532.

  5. Deseret News: Semi-Weekly, Feb. 9, 1886, 1.

  6. Deseret News, Apr. 11, 1888, 200; z podrobného opisu kázání, které Lorenzo Snow přednesl na generální konferenci v dubnu 1888.

  7. Deseret News, Oct. 28, 1857, 270.

  8. Deseret News, Apr. 11, 1888, 200.

  9. „Address to the Saints in Great Britain“, Millennial Star, Dec. 1, 1851, 364.

  10. Deseret Weekly, Nov. 4, 1893, 609.

  11. Millennial Star, Aug. 24, 1899, 531.

  12. Deseret News: Semi-Weekly, Dec. 2, 1879, 1.

  13. Conference Report, Apr. 1899, 2.

  14. Deseret News, Apr. 11, 1888, 200.

  15. „Old Folks Are at Saltair Today“, Deseret Evening News, July 2, 1901, 1; poselství určené skupině věkově starších členů Církve; připravil Lorenzo Snow ve věku 88 let a přečetl jeho syn LeRoi.

Když byli Svatí posledních dnů vyhnáni ze svých domovů v Nauvoo ve státě Illinois, mnozí našli radost i uprostřed svého strádání.

Náčrtek z deníku jednoho Svatého posledních dnů, který žil v osadě Mount Pisgah.

Naše svědectví o Ježíši Kristu nás může podpírat a utěšovat v časech zkoušky.