Učení presidentů
Kapitola 22: Čiňte dobro druhým
předchozí další

Kapitola 22

Čiňte dobro druhým

„Rozvíjejte ducha pravé lásky; buďte připraveni udělat toho pro druhé více, než byste očekávali ve stejné situaci vy od nich.“

Ze života Lorenza Snowa

Lorenzo Snow a jeho rodina byli mezi Svatými posledních dnů, kteří se účastnili prvního hromadného odchodu z Nauvoo v Illinois. V únoru 1846 se spolu se skupinou dalších rodin vydali na západ státu Iowa. Špatné počasí jim jejich cestu ztěžovalo – den za dnem se potýkali s deštěm, sněhem a blátem.

Jednoho dne požádal jeden člen výpravy rodinu Snowových o pomoc. Lorenzo Snow si zapsal do deníku, že nějaký muž „mě požádal, abych mu vzal zavazadlo do svého vozu, protože, jak řekl, již nebyl schopen ho dále nést“. Vůz byl „zcela přeplněný, takže se zdálo, že toho více již neuvezeme,“ vzpomínal Lorenzo, ale „přesto jsem mu řekl, aby dal zavazadlo dovnitř a šel s námi“.

Následující noc zažila jeho rodina „velmi nepříjemnou příhodu“, jak to Lorenzo nazval: zlomila se jim náprava u vozu. Popsal to následovně: „Velmi silně pršelo a [bylo] docela chladno. Okamžitě jsme postavili stan [a] rozdělali oheň z ořechového dřeva. … Přes hlubokou vodu a bláto jsme se nemohli dostat k vozu, aniž bychom se brodili. … Byli jsme asi patnáct mil [dvacet čtyři kilometrů] od tábora a devět nebo deset mil [čtrnáct nebo šestnáct kilometrů] od nejbližšího domu, a protože nebyl nikdo z nás mechanik, zdálo se, že nemáme moc velkou šanci, že se nám podaří vůz spravit.“

Pomoc přišla nečekaně právě od onoho muže, kterému pomohli den předtím. „Bědoval jsem nad svým neštěstím,“ vzpomíná Lorenzo, „když ke mně přistoupil a oznámil mi, že je profesí výrobce povozů a že dokáže můj vůz snadno opravit. … Jakmile to počasí dovolilo, pustil se bratr Wilson (tak se onen výše zmiňovaný muž jmenoval) do práce a vyrobil ještě lepší nápravu, než byla ta, co se zlomila. Poté, co byl vůz opraven, jsme z místa, na němž jsme museli kvůli dešti a blátu strávit několik dní, odjeli.“

Pro Lorenza Snowa byla tento zážitek cenným ponaučením potvrzujícím význam služby a přátelství. Zapsal si do deníku: „Prokážeme-li někomu laskavost, často je prokázána laskavost i nám.“1 [Viz námět č. 1 na straně 258.]

Učení Lorenza Snowa

Jsme děti téhož Nebeského Otce a byli jsme posláni na svět, abychom si vzájemně prokazovali dobro.

Pocházíme od téhož Otce z celestiálních světů. … Kdybychom znali jeden druhého tak, jak bychom měli, … měli bychom vůči druhým více pochopení než nyní, a každý člověk by toužil přijít v mysli na to, jak svým bratřím prokazovat dobro, jak zmírnit jejich zármutek a upevňovat je v pravdě a jak odstranit temnotu z jejich mysli. Kdybychom rozuměli jeden druhému a také pravé podstatě vztahu, který nás spojuje, měli bychom jiné pocity, než jaké máme nyní; tuto znalost však získáme pouze tehdy, když získáme ducha života a když budeme mít touhu vzájemně se posilovat ve spravedlivosti.2

Byli jsme posláni na svět, abychom druhým prokazovali dobro; a tím, že prokazujeme dobro druhým, prokazujeme ho i sami sobě. Toto máme mít vždy na paměti – manžel vůči manželce, manželka vůči manželovi, děti vůči rodičům a rodiče vůči dětem. Vždy se naskýtají příležitosti vzájemně si prokazovat dobro.3

Modlím se k Bohu ve jménu Ježíše, abychom se vy i já každý den snažili být o něco více věrní, abychom se snažili být dnes o něco lepší než včera, abychom se snažili mít o něco více lásky a náklonnosti ke svým bližním, neboť je nám řečeno, že na tomto závisí zákon i proroci – „milovati Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své a milovati bližního svého jako sebe samého“. [Viz Matouš 22:37–40.] „Činit druhým tak, jak bychom chtěli, aby oni činili nám.“ Tak je to podle zákona a proroků. [Viz Matouš 7:12.] Toto jsou zásady, kterým se máme a musíme naučit. … Máme být všude a ke každému přátelští. Není žádného Svatého posledních dnů, který by nenáviděl svět; naopak jsme přátelé lidí ve světě, je naší povinností jimi být, pokud jde o ně. Musíme se naučit šířit svou dobročinnost a službu ku prospěchu celého lidstva. Takové je poslání Svatých posledních dnů – nevyhrazovat dobročinnost jen pro sebe, ale šířit ji do celého světa, neboť musí být nezbytně prokazována všem lidem.4

Buďte bezúhonní, spravedliví a milosrdní, pěstujte ducha šlechetnosti a zbožnosti ve všech svých úmyslech a rozhodnutích – ve všech svých skutcích a veškerém jednání. Rozvíjejte ducha pravé lásky; buďte připraveni udělat toho pro druhé více, než byste očekávali ve stejné situaci vy od nich. Mějte touhu být velicí, ne podle hodnocení světa, ale v očích Božích, být velicí v tomto smyslu: „Milujte Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou mocí, myslí a silou a bližního svého jako sebe samého.“ Musíte mít rádi všechny lidi, protože to jsou vaši bratří, potomci Boha. Modlete se ustavičně o tohoto ducha lidumilnosti, o více myšlenek a pocitů, o moc a schopnost usilovně pracovat ve prospěch Mesiášova království.5 [Viz námět č. 2 na straně 259.]

Když pomáháme druhým dosáhnout štěstí, naše pocity štěstí se prohlubují.

Máme mít v sobě silnou touhu prokazovat druhým dobro. Nikdy nehleďme tolik na sebe. Pokud se do určité míry budeme soustřeďovat na ty, již jsou kolem nás, a budeme se snažit učinit je šťastnějšími a přiblížit je o trochu více k Pánu, obdržíme zcela přirozeně dobro. … Když se cítíte poněkud sklíčení, rozhlédněte se kolem sebe a najděte někoho, kdo je na tom ještě hůř než vy; jděte za ním a zjistěte, co ho trápí, a pak se to snažte vyřešit s moudrostí, kterou vám Pán udělí; a první věc, které si všimnete, bude to, že vaše sklíčenost je pryč, že pociťujete lehkost, spočívá na vás Duch Páně, a všechno se vám zdá jasnější.6 [Viz námět č. 3 na straně 259.]

Dáme-li na první místo zájmy druhých, rychleji zlepšíme i vlastní situaci.

Jedna z nejlepších věcí, na kterou se může mladý muž nebo mladá žena při své snaze stát se velikými zaměřovat, je pomáhat druhým stát se také velikými; a nelitovat času stráveného zdokonalováním druhých. Nejlepší způsob, jak zdokonalovat sami sebe, je cvičit se v konání dobra pro druhé. Mějte to neustále na paměti.7

Když člověk něco studuje, musí na tom vytrvale pracovat, a po projití jednoho kursu musí absolvovat další a bez ustání pracovat na tom, aby vypiloval své vědomosti, a nikdy si je neosvojí tak dobře, jako když je předává druhým, zatímco se je sám snaží získávat. Nechť se pustí do práce a shromáždí své přátele, kterým se bude snažit předat stejné znalosti, jaké obdržel on, a poté začíná zjišťovat, že je sám osvícen ve vztahu k těmto znalostem, což by se nikdy nestalo, kdyby jim neučil druhé a nepředával dál informace, které má. Každý, kdo je učitelem ve škole, ví moc dobře, o čem mluvím. …

Nechť každý pamatuje na to, že existují lidé, kteří jsou v temnotě a kteří nezískali tolik poznání, moudrosti a inteligence, a nechť je ochoten dělit se o toto poznání, inteligenci a moc se svými přáteli a bratřími, nakolik je v těchto oblastech dál než oni; a bude-li tak činit, brzy zjistí, že jeho mysl se rozpíná a že ono světlo a poznání, které získal, se mnohem rychleji prohlubuje a znásobuje. …

Pokud si chcete zajistit přátelství a náklonnost svých přátel, pusťte se do práce a poskytujte jim útěchu oním světlem, které jste obdrželi, přičemž pamatujte na to, že tato požehnání přišla od Boha a že když to činíte, děláte pouze to, co má dělat každý člověk. …

Aby pro sebe člověk získal ta nejvyšší a nejvznešenější požehnání, aby si zajistil schválení od Všemohoucího a aby se průběžně zlepšoval ve věcech týkajících se spravedlivosti, musí dělat vše tak, jak nejlépe dovede. Nechť se pustí do práce a je ochoten přinášet oběti ku prospěchu svých přátel. Chce-li pozvedat sebe, nejlepší způsob, jak toho může dosáhnout, je pozvedat své přátele. …

… Nechť se vaše mysl rozpíná tak, aby rozuměla zájmům vašich přátel kolem vás a vedla tyto zájmy v patrnosti, a je-li ve vaší moci přinést svým přátelům nějaký užitek, udělejte to; budete-li tak činit, zjistíte, že to, co potřebujete, získáte rychleji, než kdybyste usilovali čistě o to získat to pro sebe, bez ohledu na zájmy svých přátel. Vím, že toto je dobrá a důležitá zásada.8 [Viz námět č. 4 na straně 259.]

Když se obětujeme pro dobro druhých, nacházíme v sobě nebe.

Musíme si být zkrátka vědomi toho, … že jsou tu kromě nás i další lidé; musíme nahlížet do srdce druhých a mít ohled na jejich pocity a stát se více takovými, jako je Bůh, než jsme byli doposud.

… Je třeba, abychom přinášeli osobní oběti ve prospěch těch, s nimiž se stýkáme. Jsme toho svědky u Spasitele, u bratra Josepha a také jsme toho svědky u našeho presidenta [Brighama Younga]. Ježíš, bratr Joseph i bratr Brigham byli vždy ochotni obětovat vše, co vlastnili, pro dobro lidí; to je to, co dává bratru Brighamovi moc u Boha a moc u lidí, je to onen pocit sebeobětavosti, který on neustále projevuje. Stejně tak je tomu i u jiných lidí; do té míry, do jaké jsou ochotni přinášet oběti ve prospěch druhých, se stávají více takovými, jako je Bůh, a spočívají na nich požehnání věčných světů a stávají se těmi, kteří si zajistí nejen práva týkající se tohoto světa, ale i požehnání věčnosti. Do té míry, do jaké se budete … obětovat jeden pro druhého, do té míry se budete rozvíjet ve věcech Božích. Chcete-li mít tedy v sobě nebe a dostat se do nebe, je třeba jednat tak jako andělé, kteří v nebi žijí. Chcete-li vědět, jak můžete činit pokrok, řeknu vám to: musíte si ve svém nitru vypěstovat zbožnost.

… Lidé se mohou těšit z nebe kolem sebe, ať jsou kdekoli. Musíme se však pustit do práce a usilovat o to; musíme se pustit do práce a budovat na této zemi nebe, navzdory zlu, které je kolem nás, navzdory ďáblům, kteří jsou kolem nás, a navzdory zlovolnosti, která existuje, se přesto musíme pustit do práce a budovat na této zemi nebe.

Nikdo nemůže zakusit nebe, dokud se nenaučí, jak ho do sebe přijmout, a dokud nejedná podle jeho zásad. Podívejte se kupříkladu na život několika lidí, a posuďte okolnosti, které je obklopovaly před dvaceti lety, … kdy měli určitou míru radosti, klidu a štěstí, přestože zažívali jisté nepohodlí. Nyní možná dosáhli pohodlí a časných prostředků, které uspokojují jejich časné touhy a potřeby, avšak nemají-li přátele a přízeň svých bratří, jsou nešťastní a cítí se hůř než před dvaceti lety.

… Kéž vám Pán žehná, bratří a sestry, a kéž pamatujete na tyto věci; kéž k sobě vzájemně chováme lásku a žijeme tak, abychom se zušlechťovali tak dalece, jak nám Pán udělí moudrost a schopnosti a vzájemnou důvěru.9 [Viz námět č. 5 na straně 259.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

  1. Projděte si příběh na stranách 253–254. Kdy jste byli svědky toho, že „prokážeme-li někomu laskavost, často je prokázána laskavost i nám“?

  2. President Snow nám připomněl, že jsme všichni děti Boží. (Strany 254–255.) Jak by měla tato znalost ovlivňovat to, jak se k sobě navzájem chováme? Jaké příležitosti prokazovat druhým dobro poskytuje ženám Pomocné sdružení? Jaké příležitosti prokazovat druhým dobro poskytuje mužům kněžské kvorum?

  3. Zamyslete se nad posledním odstavcem na straně 255. Proč se cítíme šťastněji, když pomáháme druhým dosáhnout štěstí? Jak mohou rodiče pomoci svým dětem naučit se této pravdě?

  4. Proč myslíte, že získáváme více moudrosti, když se dělíme o své znalosti s druhými? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 256–257.) Jaké zkušenosti vám v životě potvrdily pravdivost této zásady?

  5. Prostudujte si oddíl, který začíná na straně 257. Proč podle vás mají prosté skutky služby moc přiblížit nás k nebi? Zatímco přemítáte o poselstvích v této kapitole, přemýšlejte o tom, jak můžete ze svého domova učinit místo ještě více podobné nebi.

Související verše z písem: Matouš 25:31–45; Lukáš 6:36–38; Mosiáš 2:17; 4:14–27; NaS 81:5; 82:3

Pomůcka k výuce: „Je lepší vybrat jen několik dobrých myšlenek a mít dobrou diskusi – a něčemu se naučit –, než se horečnatě snažit učit každému slovu v příručce. … Pokud chcete mít ve své třídě Ducha Páně, je absolutně nezbytné, abyste nikam nespěchali.“ (Jeffrey R. Holland, „Teaching and Learning in the Church“, Ensign, June 2007, 91.)

Odkazy

  1. Journal of Lorenzo Snow, 1841–1847, Church History Library, 39–42.

  2. Deseret News, Jan. 28, 1857, 371.

  3. Conference Report, Apr. 1899, 2.

  4. Salt Lake Daily Herald, Oct. 11, 1887, 2.

  5. Eliza R. Snow Smith, Biography and Family Record of Lorenzo Snow (1884), 486–487.

  6. Conference Report, Apr. 1899, 2–3.

  7. Improvement Era, July 1901, 714.

  8. Deseret News, Mar. 11, 1857, 3; v původním materiálu je strana 3 nesprávně označena jako strana 419.

  9. Deseret News, Mar. 11, 1857, 4.

Když rodina Snowových cestovala přes stát Iowa, obdržela pomoc od muže, kterému pomohla den předtím.

„Nechť se vaše mysl rozpíná tak, aby rozuměla zájmům vašich přátel kolem vás a vedla tyto zájmy v patrnosti.“