Učení presidentů
Kapitola 4: Posilováni mocí Ducha Svatého
předchozí další

Kapitola 4

Posilováni mocí Ducha Svatého

„Rozhodněte se, že budete žít pokorně a takovým způsobem, aby Duch Páně byl vždy vaším přítelem.“

Ze života Lorenza Snowa

Lorenzo Snow ve svém prvním proslovu na generální konferenci v povolání presidenta Církve učil: „Spoléháme se na Ducha Páně, aby nám pomáhal a čas od času nám zjevoval, co je nutné udělat v mimořádných situacích, do nichž se můžeme dostat.“1 President Snow by pravděpodobně nezůstal naživu a toto by neřekl, kdyby dva jeho přátelé nespoléhali na Ducha Páně v jedné mimořádné situaci, která se stala o 34 let dříve.

V roce 1864 se starší Lorenzo Snow a Ezra T. Benson z Kvora Dvanácti apoštolů vydali na misii na Havajské ostrovy. Doprovázeli je tři další misionáři: starší Joseph F. Smith, William Cluff a Alma L. Smith. Když jejich loď zakotvila poblíž pobřeží ostrova Maui, všichni kromě Josepha F. Smitha nastoupili na menší člun a vyrazili ke břehu. Když se blížili k ostrovu, zvedly se vysoké vlny a kormidelník ztratil nad člunem kontrolu. Člun se převrhl a všichni, kteří byli na palubě, spadli do vody. Za chvíli se každý kromě staršího Snowa vynořil. Skupina ostrovanů jim přispěchala na pomoc – vzali Williama Cluffa a Almu L. Smitha do záchranného člunu a vyrazili hledat jejich přítele. Starší Cluff vyprávěl:

„Pokud jde o bratra Snowa, nejprve jsem zahlédl jeho vlasy, jak plavou na hladině u jednoho konce převrhlého člunu. Jakmile jsme ho dostali do našeho člunu, řekli jsme lodníkům, aby co nejrychleji vyrazili ke břehu. Starší Snow měl ztuhlé tělo a zdálo se, že život z něj vyprchal.

Seděli jsme s bratrem A. L. Smithem vedle sebe. Položili jsme si bratra Snowa na klín a cestou k pobřeží jsme mu v tichosti udělili požehnání a požádali jsme Pána, aby ušetřil jeho život a aby se mohl vrátit k rodině a domů.

Když jsme dorazili ke břehu, přenesli jsme ho kousek dál, k několika velkým sudům, které ležely na písčité pláži. Položili jsme ho čelem dolů na jeden sud a houpali jsme s ním sem a tam, dokud se nám nepodařilo dostat z něho vodu, kterou spolykal. …

Poté, co jsme se mu snažili nějakou dobu pomoci, aniž by jevil známky navracejícího se života, ti, kteří stáli okolo prohlásili, že pro něj více udělat nelze. Nechtěli jsme to s ním ale vzdát, a dál jsme se modlili a snažili se mu pomáhat s jistotou, že Pán vyslyší a zodpoví naše modlitby.

Nakonec jsme měli dojem, že mu máme položit ústa na ta jeho a snažit se mu nafouknout plíce tím, že budeme střídavě vdechovat a vydechovat vzduch a tímto způsobem co nejvěrněji napodobovat přirozený proces dýchání. V tomto jsme vytrvali, dokud jsme mu úspěšně nenaplnili plíce vzduchem. O chvíli později jsme si povšimli slabých známek vracejícího se života. Lehké mrknutí oka, které až do té doby bylo otevřené a jakoby mrtvé, a velmi slabé zachrčení v hrdle byly prvními příznaky návratu k životu. Tyto příznaky stále zesilovaly a byly stále patrnější, dokud se nevrátil k plnému vědomí.“

Když starší William Cluff vzpomínal na tento zážitek, věděl, proč byli se starším Almou L. Smithem schopni zachránit staršímu Snowovi život. „Neudělali jsme jen to, co bylo v takových případech zvykem,“ řekl, „ale také to, co nám připadalo, že nám Duch našeptává.“2 [Viz námět č. 1 na straně 78.]

Učení Lorenza Snowa

Prostřednictvím daru Ducha Svatého jsme vedeni k veškeré pravdě a jsme posilováni ve víře.

Existuje určité požehnání, které souvisí pouze s poslušností evangelia – je to dar Ducha Svatého. … Spasitel, který znal podstatu a povahu tohoto daru nepochybně nejlépe, řekl, že tento dar má vést ty, kteří ho přijali, k veškeré pravdě, a že jim má ukazovat věci budoucí. [Viz Jan 16:13.] Má to být něco více než onen duch, který vychází od Boha a který naplňuje nesmírnost prostoru a osvěcuje každého člověka, jenž přichází na svět [viz NaS 84:46]; dar Ducha Svatého má vést k veškeré pravdě a má jim ukazovat věci budoucí.

Apoštol [Pavel], když mluví o účincích tohoto daru, dále říká: „Duch je dán každému člověku k užitku. Jednomu je dána víra.“ [Viz 1. Korintským 12:7, 9.] Nikoli běžná, obyčejná víra, kterou si někteří lidé v současné době osobují; ale víra, která uschopňovala toho, kdo ji měl, aby byl rozseknut, vržen do jámy lvové, do ohnivé pece a aby podstupoval mučení nejrůznějšího druhu. Právě takový druh víry udílel Duch Svatý tomu, kdo tento dar Ducha Svatého měl, a umožňoval jeho vlastníkovi vytrvat uprostřed všelijaké těžkosti, čelit všelijakému protivenství a položit život, bylo-li to nutné, za věc, kterou přijal za svou. V této víře, kterou Pán udílel prostřednictvím Ducha Svatého, se skrývala všemohoucí inspirující moc, kterou nemohla přinést žádná jiná zásada. Jednomu byla dána víra, jinému poznání [viz 1. Korintským 12:8], nikoli jen poznání, které lze získat četbou knih, ale poznání od Všemohoucího. Spočívala na nich zásada, která je sama o sobě inspirovala a která byla hmatatelná a přinášela jim poznání týkající se věci, kterou přijali za svou. Věděli skrze zjevení od Boha, že věc, které byli poslušni, je pravdivá – bylo jim to zjeveno způsobem, který nemohli popřít, a poznali to sami pro sebe. A tak byli založeni … na skále zjevení.3

Petr, když kázal lidem, řekl: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého. Vámť zajisté zaslíbení to svědčí a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.“ [Skutkové 2:38–39.] Tento dar Ducha Svatého je zásadou, která se odlišuje od všeho, co se projevuje v sektářském světě. Je to zásada inteligence a zjevení. Je to zásada, která zjevuje věci minulé, přítomné i budoucí, a tyto dary Ducha Svatého měli lidé přijímat skrze poslušnost požadavků evangelia, jak bylo hlásáno v oněch dnech a jak ho hlásají starší Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dnes. Právě na této skále má být jejich víra ukotvena; z tohoto směru mají obdržet poznání nauky, kterou přijali za svou, a je nám řečeno Spasitelem, „že brány pekelné je nepřemohou“. [Viz 3. Nefi 11:39.] …

… Základem, na němž je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů postavena, je skála zjevení – je postavena na skále, o níž Ježíš pravil, že na ní postaví svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou. [Viz Matouš 16:17–18.] Toto poznání jsme neobdrželi skrze tělo a krev, toto svědectví jsme neobdrželi od člověka, neobdrželi jsme ho četbou Bible … ani Knihy Mormonovy, ale obdrželi jsme ho skrze působení Ducha Svatého, který učí o věcech Božích, o věcech minulých, přítomných i budoucích, a který chápe věci Boží a jasně nám je zjevuje. Toto poznání nám nemůžete vzít uvězněním nebo jakýmkoli pronásledováním. Budeme mu věrni až do smrti.4 [Viz námět č. 2 na straně 78.]

Každý Svatý posledních dnů může mít Ducha Svatého jako přítele, který mu bude radit.

Existuje způsob, kterým si člověk může udržet čisté svědomí před Bohem i člověkem – totiž tak, že si ve svém nitru uchová Ducha Božího, který je duchem zjevení pro každého muže i ženu. Bude jim zjevovat, dokonce i v těch nejjednodušších záležitostech, co mají dělat – tím, že jim bude dávat podněty. Máme se snažit poznávat podstatu tohoto Ducha, abychom mohli rozumět Jeho podnětům, a pak budeme vždy schopni jednat správně. Toto je veliká výsada každého Svatého posledních dnů. Víme, že je naším právem získávat projevy Ducha každý den našeho života.

Lidé ke mně přicházejí a velmi dychtivě si přejí obdržet radu ohledně té či oné záležitosti. Nemusejí ke mně ale přicházet vždy (za určitých okolností to samozřejmě je velmi žádoucí), neboť v sobě mají Ducha, díky němuž mohou uskutečňovat dobro a naplňovat záměry Boží. … Není vždy nutné, aby pro radu přicházeli za presidentem Církve nebo za členy Dvanácti nebo za staršími Izraele; mohou to najít v sobě; mají přítele, který přesně ví, co jim má říci. Od okamžiku, kdy přijmeme evangelium, sestoupíme do vod křtu a poté jsou na nás vloženy ruce pro přijetí daru Ducha Svatého, máme přítele – pokud ho od sebe neodeženeme nesprávným jednáním. Tímto přítelem je Svatý Duch – Duch Svatý, který přijímá věci Boží a ukazuje nám je. Toto je vznešený prostředek, který nám Pán poskytl, abychom mohli znát světlo a nemuseli se stále plazit v temnotě.5 [Viz námět č. 5 na straně 78.]

Duch Svatý nám může přinést štěstí a duševní klid.

Pán do našeho nitra umístil určité vrozené touhy a pocity, a tak tomu je se všemi lidmi, s celou lidskou rodinou. Do jejich přirozenosti jsou zasazeny a vetknuty určité touhy a schopnosti pociťovat potěšení, touhy po určitých věcech, které mají ve své podstatě za cíl podporovat klid a blaho a které opětují jejich pocity a podporují jejich štěstí – avšak jak tyto duševní schopnosti a touhy uspokojit, svět neví, ani nechápe, ale Pán považuje za vhodné, abychom se seznámili s těmito věcmi a porozuměli jim tím, že jsme věrní, kráčíme ve světle Svatého Ducha a přijímáme pravdu.6

Svatí posledních dnů mají výsadní právo žít podle evangelia tak, aby pociťovali, že Bůh jejich život schvaluje. Samozřejmě občas děláme věci, za které se stydíme, když si je uvědomíme, ale v srdci z nich činíme pokání a jsme rozhodnuti, že je již neuděláme. To je to jediné, co po nás Pán žádá; a muži a ženy, kteří takto žijí, žijí bez odsouzení. Získávají spravedlivost a radost v Duchu Svatém.7

Pokud si v nitru uchováme světlo Ducha, můžeme kráčet v evangeliu a na tomto světě do určité míry pociťovat pokoj a štěstí; a zatímco putujeme kupředu a usilujeme o pokoj a štěstí, které leží daleko vpředu na naší stezce, budeme mít duševní klid, který nemůže mít nikdo jiný než ti, kteří jsou naplněni Svatým Duchem.8 [Viz námět č. 3 na straně 78.]

Když procházíme zkouškami, vykonáváme své povinnosti a připravujeme se na celestiální slávu, potřebujeme pomoc Ducha Svatého.

Jsou od nás vyžadovány mnohé důležité věci a s pomocí Ducha Páně můžeme zvládnout mnohé věci, jejichž uskutečnění se občas může zdát téměř nemožné.9

Rád bych připomenul bratřím a sestrám, … že pokud jde o naše poznatky a inteligenci, jsme závislí na Duchu Božím, který, když Ho náležitě rozvíjíme, se v nás může stát duchem inspirace a zjevení a může našemu porozumění jasně zjevovat mysl a vůli Boží a učit nás povinnostem a závazkům a tomu, co se od nás očekává. … Potřebujeme pomoc. Máme sklony činit to, co nás uvede do potíží a temnoty, a to, co nepovede k našemu dobru, avšak s pomocí onoho utěšitele, kterého Pán slíbil svým Svatým, se můžeme vyhnout mnoha potížím a vážným těžkostem, pokud pozorně nasloucháme jeho našeptáváním a rozumíme povaze jeho jazyka.10

Jsme zcela závislí na duchu inspirace a nejsem si vědom toho, zda bylo kdy Ducha Božího více zapotřebí, ode dne, kdy Adam obýval zahradu Eden, než právě v současnosti. Znamení časů a rychlé přibližování událostí, které vyzkouší srdce Svatých posledních dnů a jejich bezúhonnost, vyžaduje, abychom již nyní horlivě usilovali o Ducha Božího, nebeskou pomoc, neboť to bude dozajista zapotřebí při událostech, které se nyní rychle přibližují. Víme, že jsme to potřebovali již v minulosti. Můžeme snadno vidět, že kdybychom neměli Ducha Božího, který by nás vedl v mnoha situacích, kterými jsme již prošli, nemohli bychom se těšit z našich současných vyhlídek na oslavení a slávu a naše okolnosti by byly mnohem méně příznivé. A pokud jsme potřebovali Svatého Ducha v minulosti, můžeme vskutku chápat, že Ho budeme potřebovat i v budoucnosti.11

Měli bychom chápat – a přepokládám, že všeobecně vzato to chápeme –, že dílo, kvůli jehož vykonání jsme vstoupili do tohoto života, nelze vykonat ke slávě Boží ani k vlastní spokojenosti pouze skrze naši vlastní přirozenou inteligenci. Jsme závislí na tom, aby nám Duch Páně pomáhal a čas od času nám projevil, co je nutné udělat za konkrétních okolností, v nichž se můžeme nacházet.12

Bylo by vskutku bláhové očekávat, že Svatí posledních dnů budou v těchto dnech žít v souladu s celestiálním zákonem, se zákonem, který vychází od Boha, a s Jeho záměry povznést lidi do Jeho přítomnosti, ledaže by jim pomáhala nějaká nadpřirozená [nebeská] moc. Toto slibuje evangelium. Slibuje dar Ducha Svatého, který je ve své podstatě božský a ze kterého se netěší žádná jiná skupina lidí a který, jak nám Spasitel praví, má vést k veškeré pravdě a inspirovat ty, kteří ho mají, a udílet jim poznání o Ježíši, poznání o Otci a o věcech, které přináležejí celestiálnímu světu; který má inspirovat ty, kteří ho mají, k poznání věcí, jež mají přijít, a věcí minulých; a inspirovat je do té míry, že se budou těšit z nadpřirozených darů – z daru jazyků a proroctví, z vkládání rukou na nemocné, čímž mohou být uzdraveni.

Těm, kteří toto evangelium přijali, byly slíbeny tyto nadpřirozené schopnost[i] a dary a osobní poznání, aby nemuseli být s ohledem na pravdivost náboženství, jež přijali, závislí na žádném jedinci ani skupině lidí; ale aby získali poznání od Otce, že toto náboženství pochází od Něho, že evangelium pochází od Něho a že Jeho služebník měl právo a pravomoc provádět ony obřady, aby jimi neotřásl žádný závan nauky, ani je nesejmul z cesty, po níž kráčejí; aby mohli být připraveni na slávu, která má být zjevena, a aby byli učiněni podílníky této slávy; aby mohli snést jakoukoli zkoušku nebo strast, která by na ně podle vůle Boží připadla, aby je tak lépe připravila na celestiální slávu; aby nekráčeli v temnotě, ale ve světle a v moci Boží, a byli povzneseni nad věci tohoto světa a byli výše než věci kolem nich, aby mohli kráčet pod nebeským světem a být nezávislí a aby se jako svobodní lidé v očích Božích i nebes mohli ubírat směrem, který jim vyznačuje Duch Svatý, směrem, kterým se mohou povznést k poznání a k moci, a připravili se tak přijmout slávu, kterou jim Bůh zamýšlí udělit, a zaujmout ono vznešené místo, k němuž je Bůh zamýšlí pozvednout.13

Máme žít tak, abychom věděli, že směr našeho života je pro Boha přijatelný. Máme rozumět hlasu a našeptáváním Svatého Ducha. V den, kdy obloha není zakryta mraky, objevujeme věci, jež nás obklopují, jejich krásu a účel. Stejným způsobem jsme závislí na Duchu Božím, který osvětluje zásady pravdy a spasení. Nikdo, kdo se prohlašuje za Svatého posledních dnů, nemůže dosáhnout velké míry štěstí, pokud tak nežije a pokud se neřídí božským vedením.14 [Viz námět č. 4 na straně 78.]

Když žijeme pokorně, Duch Svatý nám pomáhá kráčet kupředu.

Rozhodněte se, že budete žít pokorně a takovým způsobem, aby Duch Páně byl vždy vaším přítelem, aby vám čas od času udílel vnuknutí podle toho, co je zapotřebí v konkrétních situacích, do nichž se můžete dostat. …

… O tom, jak dlouho budu asi žít, nic nevím a ani mě to netrápí. Přeji si však, a to je něco, co si máte přát i vy, abych měl onu pokoru a poddajnost a bezelstnost, díky níž bych se mohl těšit z ducha zjevení. Je vaší výsadou, každého z vás, mít natolik ducha zjevení, abyste přesně věděli, co je správné udělat. Je vaší výsadou mít tohoto ducha, právě tak, jako je mojí výsadou vědět, co mám udělat zítra, když zítřek přijde, aby to bylo z všeobecného hlediska v nejlepším zájmu Církve.15

Máme se snažit, jak jen to je možné, zapomenout na všechny světské záležitosti, které nás trápí a sužují, a zaměřit mysl na Pána majíce natolik Jeho Svatého Ducha, že budeme schopni obdržet takové poznání a vnuknutí, které nám pomůže kráčet kupředu.16 [Viz námět č. 5 níže.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

  1. Poté, co si projdete příběh uvedený na stranách 69–71, zavzpomínejte na případy, kdy jste byli požehnáni díky tomu, že někdo jiný následoval vnuknutí Ducha Svatého. Také si vzpomeňte na případy, kdy jste se řídili nabádáním, abyste někomu pomohli.

  2. Přečtěte si oddíl, který začíná na straně 71. Co podle vás znamená být založen „na skále zjevení“? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 71–73.) Jak nám osobní zjevení může dát sílu „vytrvat uprostřed všelijaké těžkosti“ a „čelit všelijakému protivenství“?

  3. President Snow řekl, že Duch Svatý nám může pomoci „na tomto světě … pociťovat pokoj a štěstí“. (Strana 75.) Kdy vám Duch Svatý pomohl být šťastnými a pociťovat pokoj? Jak jinak nám Duch Svatý může pomáhat? (Několik příkladů je uvedeno na stranách 75–77.)

  4. Když čtete oddíl, který začíná na straně 75, zamyslete se nad tím, jak jste se naučili rozpoznávat vnuknutí od Ducha Svatého. Jak byste mohli pomoci členovi rodiny nebo příteli naučit se rozpoznávat vnuknutí Ducha?

  5. V této kapitole se na dvou místech mluví o Duchu Svatém jako o příteli (strany 74 a 77). Proč podle vás potřebujeme pokoru a bezelstnost, aby se Duch Svatý mohl stát naším přítelem?

Související verše z písem: Lukáš 12:12; Jan 14:26–27; Římanům 14:17; 1. Korintským 12:4–11; Galatským 5:22–25; 1. Nefi 10:17–19; 2. Nefi 32:5

Pomůcka k výuce: „Chcete-li podpořit diskusi, použijte otázky uvedené v každé kapitole. … Také si můžete připravit vlastní otázky, které budou konkrétně zaměřeny na ty, které učíte.“ (Ze strany vi v této knize.)

Odkazy

  1. Conference Report, Oct. 1898, 2.

  2. Viz Eliza R. Snow Smith, Biography and Family Record of Lorenzo Snow (1884), 276–279.

  3. Deseret News, Jan. 24, 1872, 597.

  4. Deseret News: Semi-Weekly, Dec. 2, 1879, 1.

  5. Conference Report, Apr. 1899, 52.

  6. Deseret News, Oct. 21, 1857, 259.

  7. Deseret Weekly, Nov. 4, 1893, 609.

  8. Deseret News, Oct. 21, 1857, 259.

  9. Conference Report, Apr. 1898, 12.

  10. Deseret News: Semi-Weekly, July 16, 1878, 1.

  11. Deseret Semi-Weekly News, June 4, 1889, 4.

  12. Conference Report, Oct. 1898, 2.

  13. Deseret News, Jan. 14, 1880, 786.

  14. Millennial Star, Oct. 31, 1895, 690–691; z podrobného opisu kázání, které Lorenzo Snow přednesl na generální konferenci v říjnu 1895.

  15. „Anniversary Exercises“, Deseret Evening News, Apr. 7, 1899, 9.

  16. Millennial Star, Nov. 25, 1889, 737; z podrobného opisu kázání, které Lorenzo Snow přednesl na generální konferenci v říjnu 1889.

Počátky misionářské práce na Havajských ostrovech

Když starší Lorenzo Snow sloužil na misii na Havajských ostrovech, zachránila mu život inspirovaná pomoc od jeho společníků.

„Je naším právem získávat projevy Ducha každý den našeho života.“