Knihovna
Kapitola 20: Království Boží postupuje kupředu
předchozí další

Kapitola 20

Království Boží postupuje kupředu

„Úkolem těch, kteří prohlašují, že jsou zapojeni do [Božího] díla, je pracovat, jít kupředu. … Dokud bude stále zbývat jeden krok, který je potřeba učinit, máme ho učinit.“

Ze života Lorenza Snowa

Když Lorenzo Snow v roce 1844 plnil církevní úkoly ve východní části Spojených států, dozvěděl se, že Prorok Joseph Smith a jeho bratr Hyrum byli zavražděni. Řekl: „Zprávy o této smutné události přišly samozřejmě zcela nečekaně a vyvolaly ve mně hluboký údiv a zármutek, jež se nedají slovy vyjádřit.“ V souladu s pokyny od Kvora Dvanácti apoštolů se začal připravovat na návrat domů – do Nauvoo ve státě Illinois.1

Později vzpomínal: „Někteří lidé za dnů Josepha Smitha se domnívali, že této Církvi se nemůže dařit, pokud její směr neudává Joseph, a když nadešel čas, kdy se měl jako mučedník odebrat do duchovního světa, Svatí v celém království Božím byli velmi znepokojeni. Bylo to něco nečekaného. Stěží si dokázali představit, co se bude dít dál. Zodpovědnost [za vedení Církve] v té době spočívala na Kvoru Dvanácti apoštolů; a díky požehnáním od Boha, která na členech Dvanácti spočívala, a díky duchu inspirace, který přebýval v jejich nitru, a pod vedením Všemohoucího postupovalo království kupředu.“2

Druhý president Církve, Brigham Young, zemřel v roce 1877, poté, co Církev vedl 33 let. Starší Lorenzo Snow, tehdy člen Kvora Dvanácti, byl znovu svědkem změny v pozemském vedení Církve. Později řekl, že president Young „zemřel téměř nečekaně. Svatí na to nebyli skoro vůbec připraveni. A přesto postupovalo království Boží kupředu.“3

Když v roce 1887 zemřel John Taylor, třetí president Církve, starší Snow znovu uklidňoval Svaté těmito slovy: „Pán nyní uznal za vhodné povolat našeho milovaného bratra, presidenta Taylora, pryč od těchto výjevů utrpení, těchto výjevů mučednictví; a Církev i nadále postupuje kupředu.“4

V roce 1898, zhruba 11 let poté, co Lorenzo Snow uklidňoval Svaté na pohřbu presidenta Taylora, sám potřeboval toto ujištění. V té době sloužil jako president Kvora Dvanácti. Jako president Církve sloužil president Wilford Woodruff a jeho fyzické zdraví bylo chatrné. President Snow věděl, že v souladu se stanoveným řádem následnictví bude Církvi předsedat on, pokud president Woodruff zemře. Jednou večer ho tato možnost obzvláště tížila. Domníval se, že nemá dostatečné schopnosti a síly k tomu, aby se ujal vedení Církve, a tak odešel sám do jedné z místností v chrámu Salt Lake, aby se tam pomodlil. Žádal Boha, aby ušetřil život presidenta Woodruffa, ale rovněž Bohu slíbil, že splní jakoukoli povinnost, kterou po něm Bůh bude požadovat.

President Woodruff zemřel 2. září 1898, nedlouho poté, co president Snow pronesl onu vroucí modlitbu v chrámu. Když se o tom president Snow doslechl, byl v Brigham City, přibližně 100 kilometrů severně od Salt Lake City. Zařídil vše potřebné a ještě tentýž večer odjel vlakem do Salt Lake City. Po svém příjezdu opět navštívil jednu z místností v chrámu, kde se o samotě modlil. Zmínil své pocity nedostatečnosti, ale vyjádřil ochotu konat Pánovu vůli. Požádal Ho o vedení a čekal na odpověď, ale žádná nepřišla. A tak z místnosti odešel.

Když vstoupil do dlouhé chodby, obdržel odpověď – a ono opětovné ujištění –, o něž usiloval. Stál před ním vzkříšený Spasitel, který mu řekl, co má dělat. President Snow o tomto zážitku později vyprávěl své vnučce Alice Pondové. Alice si rozhovor, který měla se svým dědečkem v chrámu Salt Lake, zapsala:

„Šla jsem několik kroků před dědečkem širokou chodbou, která vede do celestiální místnosti, když vtom mě zastavil a řekl: ‚Allie, počkej chvilku, chci ti něco říci. Právě zde se mi zjevil Pán Ježíš Kristus, když zemřel president Woodruff. Řekl mi, abych se pustil do práce a abych zreorganizoval První předsednictvo Církve a nečekal, jako se to dělo po smrti předchozích presidentů, a že mám být nástupcem presidenta Woodruffa.‘

Potom dědeček popošel ke mně, natáhl levou ruku a řekl: ‚Stál právě zde, asi metr nad podlahou. Vypadalo to, jako by stál na plátu ryzího zlata.‘

Dědeček mi vyprávěl, jak vznešenou bytostí Spasitel je, a popsal Jeho ruce, nohy, obličej a nádherný bílý šat, který byl celý tak úžasně bílý a zářivý, že na Spasitele mohl sotva pohledět.

Potom ke mně [dědeček] přistoupil, položil mi pravou ruku na hlavu a řekl: ‚Holčičko moje, chci, aby sis pamatovala, že toto je svědectví tvého dědečka, které ti řekl vlastními ústy, že skutečně viděl Spasitele, zde v chrámu, a hovořil s Ním tváří v tvář.‘“5

Setkání presidenta Snowa se Spasitelem bylo posvátným potvrzením pravdy, kterou president Snow věděl již mnoho let – že Ježíš Kristus je hlavou Církve. President Snow, inspirován touto pravdou, často svědčil o tom, že Církev bude dál postupovat kupředu, i navzdory odporu druhých. Vyjadřoval vděčnost za výsadu podílet se na pokroku díla Páně v posledních dnech. Na generální konferenci v říjnu 1898, kdy mu byla vyjádřena podpora jako presidentovi Církve, řekl: „Rozhodněme se v srdci, vydejme v nitru svědectví Pánu, že na příští konferenci budeme lepším, více sjednoceným lidem, než jakým jsme nyní. Takové by měly být pohnutky a odhodlání každého muže a každé ženy, kteří se dnes účastní tohoto posvátného shromáždění. V srdci pociťuji, že se budu snažit být oddanější, než jsem byl v minulosti, zájmům království Božího a uskutečňování Jeho záměrů.“6 [Viz námět č. 1 na straně 240.]

Učení Lorenza Snowa

Pán naplnil proroctví tím, že znovuzřídil svou Církev na zemi.

Jako služebník Boží vydávám svědectví o tom, že Jeho vůle byla v devatenáctém století zjevena. Toto zjevení přišlo Jeho vlastním hlasem z nebes, skrze osobní zjevení Jeho Syna a skrze přisluhování svatých andělů. Všem lidem kdekoli na světě přikazuje, aby činili pokání, aby se odvrátili od svých zlovolných cest a nespravedlivých tužeb a aby byli pokřtěni na odpuštění hříchů, aby mohli přijmout Ducha Svatého a mohli s Ním navázat osobní vztah. Započal dílo vykoupení, o němž mluvili všichni svatí proroci, mudrcové a vidoucí ve všech dobách a ve všech lidských rasách.7

Mormonismus, přezdívka pro pravé náboženství Svatých posledních dnů, neprohlašuje, že by byl něčím novým – vyjma něčím novým pro toto pokolení. Prohlašuje se za původní plán spasení, jenž byl ustanoven v nebesích před založením světa a jenž Bůh v různých dobách zjevoval člověku. My, členové, pevně věříme tomu, že toto náboženství měli v několika různých dispensacích po sobě Adam, Enoch, Noé, Abraham, Mojžíš a další způsobilí lidé v dávných dobách. … Mormonismus, krátce řečeno, je znovuzřízená původní křesťanská víra, dávné evangelium znovu přinesené na zem – tentokrát proto, aby zahájilo poslední dispensaci, uvedlo milénium a završilo dílo vykoupení týkající se této planety.8

Jsme svědky ruky Všemohoucího, která zakládá království, o němž mluvil v dávných dobách prorok Daniel – království, které poroste a bude se šířit takovým způsobem, až naplní celou zemi [viz Daniel 2:44]; kdy světlo a poznání budou natolik všeobecně rozšířené, že již nebude nutné, aby člověk říkal svým bližním: „Poznejte Hospodina, neboť všichni Ho znát budou, od nejmenšího až k největšímu.“ [Viz Jeremiáš 31:34.]; a kdy Duch Páně bude vyléván na všeliké tělo do takové míry, že jejich synové a jejich dcery budou prorokovat, jejich starci budou mívat sny a jejich mládenci budou mívat vidění [viz Joel 2:28]; a kdy již nebude nic, co by ublížilo svaté hoře Páně nebo ji zničilo [viz Izaiáš 11:9].9 [Viz námět č. 2 na straně 241.]

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je vybudována na jistém základě a bude dál postupovat kupředu, i navzdory odporu druhých.

Bratří a sestry, Bůh založil svou Církev a království na zemi proto, aby přinášely užitek a požehnání celé lidské rodině, aby je vedly po cestě pravdy a aby je připravily na oslavení v Jeho přítomnosti a na Jeho velkolepý příchod a kralování na zemi. Jeho záměry budou naplněny i navzdory veškerému odporu, který vůči nim mohou vynakládat zlovolní lidé a mocnosti temnoty. Vše, co bude stát v cestě tomuto dílu, bude odstraněno. Nic nebude schopné odolat Jeho moci, ale vše, co pravil, bude v plné a dokonalé míře uskutečněno. Bůh bude dál milovat své děti, Jeho láska s nimi bude přebývat a oni s Jeho mocí zvítězí.10

Že by snad toto království mohlo být zničeno? … Jak pošetilé – mohli byste stejně tak zkusit strhnout hvězdy z oblohy nebo měsíc či slunce z jejich oběžné dráhy! Toho však nelze dosáhnout, neboť to je dílo Všemohoucího.11

Království Boží postupuje vpřed se silou a mocí a s velkolepým a vznešeným úspěchem.12

Toto dílo je vybudováno na jistém základě a je založeno na skále věků. … Nehledě na ty, kteří se cestou ztratí a učiní ze své víry trosky, Církev půjde dál.13

Tato Církev bude stát dál, protože je postavena na pevném základě. Nepochází od člověka; nepochází ze studia Nového zákona nebo Starého zákona; není výsledkem poznatků, kterých se nám dostalo na vysoké škole nebo v semináři, ale pochází přímo od Pána. Pán nám to projevil skrze zjevující zásadu Svatého Ducha světla, a každý může obdržet téhož ducha.

… Dává nám poznání ohledně toho, co máme dělat – pokud jsme ochotni raději obětovat život, než abychom jednali v rozporu s tímto poznáním. Odhaluje nám tajemství celestiálního království a neustále nám předává to, co jsme doposud neznali. Toto poznání a inteligence se čím dál tím více stávají naší součástí.

… Obdrželi jsme příliš mnoho poznání, než aby byly překaženy naše záměry. Nechť ti, kteří si přejí pronásledovat a svrhnout mormonismus, tak činí a nechť dělají svou práci. … Naší prací je růst v poznání Boha, dodržovat přikázání Boží, být věrní a nadále růst a s přibývajícími roky se stávat stále dokonalejšími.14 [Viz námět č. 3 na straně 241.]

Jsme lid Boží, a když půjdeme kupředu a budeme dělat vše, co po nás Bůh požaduje, bude nás ochraňovat.

V mnoha případech …, kdy to vypadalo, že lid Boží bude nevyhnutelně zničen, a kdy nebyla na dohled žádná možnost úniku, … se z ničeho nic objevilo něco nebo někdo, kdo byl připraven lid Boží zachránit a odvrátit blížící se zničení. Zjišťujeme, že tomu tak bylo i v případě Izraelitů, když je vedl Mojžíš. Když přišli k Rudému moři a egyptská armáda, která jim byla v patách, jim hrozila zničením, vypadalo to, že neexistuje možnost úniku; ale právě v okamžiku, kdy bylo žádoucí vysvobození, hle, v tom okamžiku k němu došlo, a oni byli vysvobozeni. [Viz Exodus 14:10–25.]

Tak tomu bylo a tak tomu také vždy bude i s námi. Ať již se naše těžkosti mohou zdát jakkoli veliké, vždy budeme mít k dispozici prostředky, jak uniknout – pokud budeme konat povinnosti spočívající na nás jakožto dětech Božích. Avšak v budoucnosti možná bude nezbytné – a to je ta hlavní myšlenka, kterou chci zdůraznit –, aby se někteří Svatí zachovali jako královna Ester a byli ochotni obětovat cokoli a všechno, co po nich bude požadováno, aby mohli být Svatí posledních dnů vysvobozeni.

Předně máme vědět, že jsme lid Boží. … Je naším úkolem vykročit, jako to udělala Ester, a být ochotni riskovat vše pro záchranu tohoto lidu. Když se Ester ujala svého úkolu, řekla: „Jestližeť zahynu, nechť zahynu.“ [Viz Ester 4:3–16.] … Lid Boží však nezahyne. Vždy bude v trní připraven beran, který ho vysvobodí. [Viz Genesis 22:13.] …

… Pán řekl: „Ustanovil [jsem] v srdci svém, … že vás budu prověřovati ve všech věcech, zda setrváte ve smlouvě mé, až k smrti, abyste mohli býti shledáni způsobilými. Neboť jestliže nesetrváte ve smlouvě mé, nejste mne hodni.“ [NaS 98:14–15.] Máme něco, pro co můžeme žít; máme vše, pro co můžeme zemřít. Ale v tomto ohledu neexistuje smrt. Pokud lid Boží – ti, kteří se nazývají jménem Pána Ježíše Krista – bude dodržovat Jeho přikázání a dělat to, co je v Jeho očích přijatelné, dosáhne spasení a dosáhne života. Všemohoucí nemá v úmyslu dopustit, aby byl Jeho lid zničen. Pokud budeme žít správně a budeme dodržovat Jeho přikázání, nepochybně nás vysvobodí z každé těžkosti.15 [Viz námět č. 4 na straně 241.]

Je na čase, abychom se pokořili před Bohem a vykonávali práci, kterou nám svěřil.

Úkolem těch, kteří prohlašují, že jsou zapojeni do Jeho díla, je pracovat, jít kupředu, … aniž by reptali nebo byli do něčeho nuceni; dokud bude stále zbývat jeden krok, který je potřeba učinit, máme ho učinit.16

Nyní je na čase, aby se Svatí posledních dnů před Všemohoucím pokořili. … Nyní je na čase, aby Svatí posledních dnů zjistili, k čemu se zavázali; je na čase, aby Svatí posledních dnů činili pokání z hříchů a pošetilostí a aby volali ke Všemohoucímu, aby jim poskytl pomoc; … abychom mohli jít kupředu a mohli konat toto velkolepé dílo, jež nám bylo svěřeno do péče.17

Jsme zapojeni do díla Božího. Vyhlídky, jež jsou před námi, jsou vznešené, ale pamatujme na to – ve všem, co děláme –, že jsme služebníci Boží a že konáme Jeho vůli. Nechť naše bezúhonnost není oslabena, ale nechť se naše víra neustále prohlubuje, zatímco procházíme životem. Byl bych spokojený, kdybych mohl působit tam, kam mě zavede Boží prozřetelnost, a tázal bych se Pána, co mohu dělat pro to, abych pomohl s budováním království Božího na daném místě, a žádal bych Ho, aby mi pomohl zaopatřit živobytí pro mou rodinu.18

Můžeme prohlubovat své poznání, moc a schopnost budovat království Boží na zemi, a toho můžeme dosáhnout skrze poslušnost, pokoru a věrnost smlouvám, jež jsme uzavřeli.19

Může se zdát, že kvůli své neznalosti – že plně nechápeme cesty Páně a Jeho záměry – se při své snaze naplňovat program, jenž je před námi, dostaneme do bodu, kdy se na nějaký čas zastavíme; avšak skutečností je to, že nic takového na programu není, a ani nemůže být – za předpokladu, že lidé budou dál vykonávat svou práci a budou vkládat důvěru v Boží zaslíbení. …

… Nechť je každý člověk věrný a velmi pilný v dodržování přikázání Božích a pěstuje v sobě touhu prokazovat dobro těm, kteří jsou kolem něj; a pokud při přemítání o minulosti zjistíme, že jsme nejednali zcela v souladu s příkazy svého svědomí a svých povinností, dejme svůj život před Bohem a před lidmi do pořádku, abychom byli připraveni na jakoukoli událost, která může nastat. Nechť pokračuje dílo budování chrámů a domů uctívání; dál [vzdělávejme své] děti a vychovávejme je v bázni Páně, a nechť je evangelium dál přinášeno vzdáleným národům. …

Toto je dílo Boží, a On řídí jeho směr a pokrok na zemi, a toto dílo má v naší mysli vždy zaujímat to nejvyšší postavení; a dokud se budeme nacházet na stezce povinnosti, můžeme se bezpochyby pevně, neochvějně a odhodlaně držet svého účelu, a tím světu projevovat svou víru a oddanost zásadám pravdy, jež zjevil Bůh. …

Pán na nás může s velkou pravděpodobností seslat těžká břemena, která budou od Jeho lidu vyžadovat veliké oběti. Otázkou pro nás je to, zda takovou oběť přineseme. Toto dílo je dílo Všemohoucího, a požehnání, která očekáváme a která jsou nám zaslíbena, se dostaví až poté, co budeme vyzkoušeni a prokážeme, že jsme danou zkoušku zvládli. Nesnažím se těmto lidem říci, zda před nimi je, nebo není, nějaká těžká zkouška, kterou budou muset projít; otázkou, kterou si pokládám, je to, zda jsem připraven přijmout jakékoli požehnání, které má pro mě nebo pro svůj lid Pán připraveno, a správně s ním naložit; nebo, na druhou stranu, zda jsem připraven přinést jakoukoli oběť, která po mně může být požadována. Nedal bych ani popel z jediného stébla slámy za náboženství, za které nestojí žít a za které nestojí zemřít; a nedal bych toho mnoho ani za člověka, který není ochoten obětovat vše, co má, v zájmu svého náboženství.

A tak [říkám] jednomu a všem: Jděte kupředu! Jděte kupředu, vizte spasení Páně a nestůjte na místě.20 [Viz námět č. 5 na straně 241.]

Náměty ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách v–viii.

  1. Projděte si to, co se popisuje na stranách 231–234. Co podle vás znamená to, že království Boží postupuje kupředu? Jaké zážitky vám pomohly si uvědomit, že království Boží postupuje kupředu?

  2. V posledním úplném odstavci na straně 235 se president Snow zmiňuje o čtyřech proroctvích ze Starého zákona. Jak se tato proroctví naplňují v dnešní době?

  3. Prostudujte si učení presidenta Snowa o tom, jak Církev postupuje kupředu, i navzdory odporu druhých. (Strany 235–237.) Jak nám toto učení může pomoci, když nás lidé kvůli naší víře pronásledují? Jak se vyrovnáváte s odporem druhých vůči vašemu svědectví?

  4. Projděte si třetí a čtvrtý odstavec na straně 238. Čemu se můžeme naučit z příkladu Ester, když je po nás požadováno přinést nějakou oběť? Jak nám podle vás může v takových situacích pomoci vědomí, „že jsme lid Boží“?

  5. V posledním oddíle této kapitoly president Snow radí členům, aby budovali království Boží na tom místě, kam je Pán umístí. V jakém smyslu práce rodičů v rodině pomáhá budovat království Boží po celé zemi? Jak mohou království Boží budovat domácí učitelé a navštěvující učitelky?

Související verše z písem: Matouš 24:14; Eter 12:27; Moroni 7:33; NaS 12:7–9; 65:1–6; 128:19–23

Pomůcka k výuce: „Často pomáhá, když začnete přemýšlet o následující lekci krátce poté, co jste odučili lekci předcházející. Pravděpodobně budete nejvíce pamatovat na ty, které učíte, a uvědomíte si nejlépe jejich potřeby a zájmy ihned poté, co jste s nimi byli.“ (Učení – není většího povolání, 97.)

Odkazy

  1. Viz Eliza R. Snow Smith, Biography and Family Record of Lorenzo Snow (1884), 79–82.

  2. „Laid to Rest: The Remains of President John Taylor Consigned to the Grave“, Millennial Star, Aug. 29, 1887, 549.

  3. „Laid to Rest: The Remains of President John Taylor Consigned to the Grave“, 549.

  4. „Laid to Rest: The Remains of President John Taylor Consigned to the Grave“, 549.

  5. Alice Pond, v LeRoi C. Snow, „An Experience of My Father’s“, Improvement Era, Sept. 1933, 677; viz také korespondence mezi starším Johnem A. Widtsoem a Noah S. Pondem, manželem Alice Armeda Snow Young Pondové, Oct. 30, 1945, a Nov. 12, 1946, Church History Library. President Snow se o tento zážitek v chrámu podělil s Alice v době, kdy jí bylo něco málo přes dvacet let, byla obdarována a připečetěna ke svému manželovi.

  6. Conference Report, Oct. 1898, 55.

  7. „Greeting to the World by President Lorenzo Snow“, Deseret Evening News, Jan. 1, 1901, 5.

  8. „‚Mormonism‘ by Its Head“, Land of Sunshine, Oct. 1901, 252.

  9. Deseret News, Jan. 24, 1872, 597.

  10. Deseret Semi-Weekly News, Oct. 4, 1898, 1.

  11. Deseret News, Jan. 24, 1872, 598.

  12. Deseret Weekly, Nov. 4, 1893, 609.

  13. Millennial Star, May 12, 1890, 293; z podrobného opisu kázání, které Lorenzo Snow přednesl na generální konferenci v dubnu 1890.

  14. Conference Report, Apr. 1900, 3–4.

  15. Deseret News, Nov. 22, 1882, 690.

  16. Deseret News: Semi-Weekly, June 27, 1882, 1.

  17. Deseret News, Nov. 22, 1882, 690.

  18. Journal History, July 11, 1865, 2.

  19. Deseret News, May 15, 1861, 82.

  20. Deseret News: Semi-Weekly, June 27, 1882, 1.

President Lorenzo Snow svědčil o Znovuzřízení evangelia prostřednictvím Proroka Josepha Smitha.

„Bratří a sestry, Bůh založil svou Církev a království na zemi proto, aby přinášely užitek a požehnání celé lidské rodině.“