Učení presidentů
Kapitola 20: Církevní organizace a správa

Kapitola 20

Církevní organizace a správa

President Brigham Young ve svých sedmdesáti sedmi letech zorganizoval kněžství, aby jeho práci poskytl jasnější směr, aby sjednocovalo Svaté a aby shromažďovalo ovce Izraele a pečovalo o ně. Účinek posledního velkého projektu presidenta Younga pochválil jeho pomocný rádce, starší George Q. Cannon. Řekl, že president Young „dal kněžství do pořádku, v jakém nebylo nikdy od zorganizování Církve na zemi. S jasností, se schopností rozlišovat a s mocí – s mocí Boží – definoval povinnosti apoštolů … Sedmdesáti … vysokých kněží … starších … nižšího kněžství způsobem, který je zapsaný tak neomylnou řečí, že nikdo, na kom spočívá Duch Boží, nemusí bloudit“ (CHC, 5:507).

Učení Brighama Younga

Bůh Církvi zjevuje svou vůli skrze presidenta Církve.

Při oznamování bodů nauky, které se týkají pokroku a dalšího budování království Božího na zemi, a při zjevování svých úmyslů a vůle má Pán pouze jedna ústa, skrze která oznamuje svému lidu svou vůli. Když si Pán přeje předat svému lidu zjevení, když si přeje jim zjevit nové body nauky nebo je ukáznit, učiní tak skrze muže, kterého k tomuto úřadu a povolání určil. Zbývající úřady a povolání v Církvi představují pomoc a správu pro vzdělávání těla Kristova a zdokonalování Svatých atd., každý president, biskup, starší, kněz, učitel, jáhen a člen stojící ve svém řádu a sloužící ve svém postavení a stupni kněžství jako služebník slov života, jako pastýř, aby bděl nad oddíly a částmi Božího stáda po celém světě, a jako pomocník pro posílení rukou předsednictva celé Církve (DBY, 137).

Vlastnit a udržet si ducha evangelia, shromažďovat Izrael, vykoupit Sion a spasit svět, na to se musí dbát v první řadě a především, a má to být převládající touhou v srdci Prvního předsednictva, starších Izraele a každého úředníka v Církvi a království Božím (DBY, 137).

Při posuzování všech záležitostí nauky, aby bylo nějaké rozhodnutí učiněno platným, je nezbytné získat jednomyslný hlas, víru a rozhodnutí. V práci kvora musejí být tři první presidenti jedno ve svém hlase; Dvanáct apoštolů musí být jednomyslnými ve svém hlase, aby získali spravedlivé rozhodnutí v jakékoli záležitosti, která před ně může přijít, jak se můžete dočíst v Knize nauk a smluv. Kdykoli vidíte tato kvora jednomyslná v jejich prohlášení, můžete toto prohlášení považovat za pravdivé [viz NaS 107:27]. Nechť se starší spojí a jsou věrní a pravdiví; a když se shodnou na nějakém závěru, můžete vědět, že je to pravda (DBY, 133).

Všemohoucí Pán vede tuto Církev, a nikdy nestrpí, abyste byli svedeni z cesty, pokud je shledáno, že konáte svou povinnost. Pokud jde o nebezpečí, že vás vaši vedoucí svedou z cesty, můžete jít domů a spát tak sladce, jako dítě v náručí své matky, neboť kdyby se o to pokusili, Pán by je rychle smetl ze země. Vaši vedoucí se snaží žít podle svého náboženství tak dalece, jak jsou toho schopni (DBY, 137).

Dvanáct apoštolů drží klíče kněžství pro budování království Božího ve světě.

Klíče věčného kněžství, které je podle řádu Syna Božího, jsou obsaženy v povolání apoštola. Veškeré kněžství, veškeré klíče, veškeré dary, veškerá obdarování a vše, co souvisí s přípravou na vstup zpět do přítomnosti Otce a Syna, se skládá z apoštolství, je jím ohraničeno nebo, mohl bych říci, je začleněno v jeho obvodu (MS, 15:489).

Můj bratr Joseph Young a já, když jsme se vrátili z Missouri, jsme zpívali po kázání ve shromáždění; a když bylo shromáždění rozpuštěno, bratr Joseph Smith řekl: „Pojďte se mnou ke mně domů.“ Šli jsme a dlouho jsme mu zpívali a povídali jsme si s ním. Potom otevřel téma Dvanácti a sedmdesátníků, bylo to poprvé, kdy jsem na to vůbec pomyslel. Řekl: „Bratří, chci povolat dvanáct apoštolů. Myslím, že se zanedlouho sejdeme a vybereme dvanáct apoštolů a vybereme Kvorum sedmdesátníků z těch, kteří šli do Sionu…“ V roce 1835, posledního ledna nebo v únoru, … jsme den za dnem konali svá shromáždění a bratr Joseph [14. února] povolal dvanáct apoštolů (DBY, 141–142).

Povoláním apoštola je budovat království Boží na celém světě; apoštol je tím, kdo drží klíče této moci, a nikdo jiný. Pokud apoštol zvelebuje své povolání, je neustále slovem Páně pro jeho lid (DBY, 139).

Bratří, snažil jsem se vám ukázat tak stručně, jak je to možné, řád kněžství. Když je muž vysvěcen, aby byl apoštolem, jeho kněžství je bez počátku dnů nebo konce života, tak jako kněžství Melchisedechovo; neboť v těchto slovech se hovořilo o jeho kněžství, a ne o člověku (DBY, 141).

Je povinností a výsadou dvanácti apoštolů mít Ducha Svatého za svého stálého společníka, a žít vždy s duchem zjevení, aby znali svou povinnost a rozuměli svému povolání; toto je také zodpovědností a výsadou Prvního předsednictva Církve (DBY, 139–140).

Apoštol Pána Ježíše Krista má klíče svatého kněžství, a moc tohoto kněžství je zpečetěna na jeho hlavu, a tím je oprávněn hlásat lidem pravdu, a pokud ji přijmou, dobře; pokud ne, hřích je na jejich vlastní hlavě (DBY, 136).

Potom nižší kněžství, jak chápete, přichází v hranicích pravomoci apoštolství, protože člověk, který ho drží, má právo jednat nebo úřadovat jako vysoký kněz, jako jeden z vysoké rady, jako patriarcha, jako biskup, starší, kněz, učitel a jáhen, a v každém dalším úřadu a povolání, které je v Církvi, od prvního do posledního, když to povinnost vyžaduje (DBY, 140).

Ve zjevení čtete zmínku o tom, že když bylo povoláno a vysvěceno Dvanáct, vlastnili stejnou moc a pravomoc jako tři první presidenti; a když čtete dále, zjistíte, že nezbytně musejí být přídavky a pomocníci vyrůstající z tohoto kněžství [viz NaS 107:22–26]. Sedmdesátníci vlastní stejnou moc a pravomoc; [dostávají delegovanou pravomoc pověřením pro] zakládání, budování, usměrňování, vysvěcování a uspořádávání království Božího ve vší jeho dokonalosti na zemi. Máme kvorum vysokých kněží, a je jich velmi mnoho. To jsou místní skupiny – zůstávají doma; ale sedmdesátníci cestují a káží; stejně tak i vysocí kněží, když jsou k tomu povoláni. Vlastní přesně stejné kněžství jako sedmdesátníci a Dvanáct a První předsednictvo; jsou ale vysvěceni k veškeré pravomoci, moci a klíčům tohoto kněžství? Ne, nejsou. Přesto jsou vysokými kněžími Božími; a zvelebují-li své kněžské [povolání], v určitou dobu obdrží veškerou pravomoc a moc, kterou člověk může obdržet (DBY, 140).

Úřad biskupa náleží Aronovu kněžství a drží pravomoc sloužit v časných a duchovních věcech.

Úřad [předsedajícího] biskupa patří k nižšímu [Aronovu] kněžství. Je nejvyšším úředníkem v Aronově kněžství, a má-li víru a žije-li tak, aby mohl obdržet požehnání, kterým se těšil Aron, a mohl se z nich těšit … má přisluhování andělů (DBY, 143).

Biskup je ve svém povolání a povinnosti neustále s Církví; není povolán, aby cestoval kázat mimo bydliště, ale je doma, není venku ve světě, ale je se Svatými (DBY, 144).

Biskupové mají být svému sboru ve všech věcech dokonalým příkladem (DBY, 144).

Bude-li biskup jednat v rozsahu svého povolání a úřadu a bude-li ho zvelebovat, nebude v jeho sboru jedinec, který by nebyl zaměstnán velmi užitečnou prací. Bude dohlížet na to, aby všichni žili tak, jak mají, kráčejíce pokorně se svým Bohem. V jeho sboru nebude žádná osoba, kterou by neznal, a bude znát jejich situaci, chování a pocity [viz 1. Timoteovi 3:1–4] (DBY, 145).

Biskupové mají ustanovit ty, kterým důvěřují, ty, o kterých vědí, že jsou čestní, aby byli strážnými na věži, a mají je nechat, aby vyhledávali ty, již trpí (DBY, 145).

Nechť se každý biskup věrně stará o svůj sbor a dohlíží na to, aby každý muž a žena byli dobře, věrně a užitečně zaměstnáni; aby bylo řádně pečováno o nemocné a staré, aby nikdo netrpěl. Nechť je každý biskup jemným a shovívavým otcem svého sboru a slouží slovem útěchy a povzbuzení zde a slovem rady tam a slovem ukáznění na jiném místě, kde je toho potřeba, nestranně, a nechť moudře rozsuzuje mezi člověkem a člověkem, nechť svědomitě pečuje a usiluje o blaho všech a bdí nad stádem Božím s okem pravého pastýře, aby se vlci a psi nemohli vetřít do stáda a roztrhat je (DBY, 144–145).

Biskupovi říkám … toto je vaše práce a povolání. Nechť v příbytcích Svatých ve vašem sboru není ani jedno místo, o kterém nejste informováni (DBY, 146).

Biskupové mají skrze své učitele zajistit, aby každá rodina v jejich sboru, která je toho schopna, chudým darovala to, co by přirozeně snědla v postní den (DBY, 145).

Církevní disciplinární řízení může lidem pomoci navrátit se ke spravedlivosti.

Nikdy nám nebudou svěřeny klíče pravomoci, abychom byli vládci, dokud nebudeme vládnout právě tak, jak by vládl Bůh, kdyby zde byl sám (DBY, 146).

Ale království nebeské, až bude na zemi zorganizováno, bude mít každého úředníka, zákon a obřad nezbytný pro řízení těch, kteří jsou nepoddajní, nebo kteří přestupují jeho zákony, a aby spravovalo ty, kteří touží činit správně, ale kteří nemohou kráčet zcela v řadě; a všechny tyto moci a pravomoci existují uprostřed tohoto lidu (DBY, 146).

Biskupové, máte nějaké soudy? Mají bratří ve vašem sboru pocit odcizení? „Ano.“ Co mají v takových případech dělat? Mají se řídit danými pravidly, a bez odkladu se se svými bratřími usmířit. Myslím, že lze dokázat, že velká většina obtíží mezi bratřími povstává spíše z nedorozumění než ze zášti a zlovolného srdce, a místo toho, aby spolu záležitost vzájemně probrali v duchu svatých, budou se vzájemně svářit, dokud nedojde ke skutečné chybě, a oni na sebe přivedou hřích. Když jsme devadesát devětkrát vykonali dobro, a potom se dopustíme nějakého zla, jak běžné je, bratří a sestry, pohlížet celý dlouhý den na toto jedno zlo a nikdy nepomyslet na dobro. Než budeme jeden druhého soudit, máme pohledět na úmysl srdce, a pokud je zlý, potom onoho jedince pokárejme a udělejme to, co je potřeba, abychom ho přivedli zpět ke spravedlivosti (DBY, 149–150).

Chtěl bych vidět vysokou radu a biskupy a všechny soudce naplněné mocí Ducha Svatého, aby mohli, když před ně přijde nějaká osoba, v této osobě číst a porozumět jí a byli schopni případ rychle a spravedlivě rozhodnout… Chtěl bych, aby biskupové a další úředníci měli dostatek moci a moudrosti od Boha, aby si díky tomu byli plně vědomi pravé podstaty každého případu, který před ně může přijít (DBY, 133).

Obrazně řečeno, jednoho staršího můžete bít přes hlavu holí, a on si to neuvědomuje, ale myslí si, že mu podáváte brčko ponořené do melasy, aby s ním nasával. Řeknete-li jiným slovo neboli vezmete-li jim brčko a pokáráte-li je, zlomí jim to srdce; jsou ve svých pocitech tak citliví jako dítě a roztají jako vosk před plamenem. Nesmíte je kárat přísně; musíte je kárat podle ducha, který je v té osobě. S některými můžete mluvit celý dlouhý den, a oni nevědí, o čem mluvíte. Existuje velká rozmanitost. Jednejte s lidmi podle toho, jací jsou (DBY, 150).

Když jste pokáráni jedním nebo druhým – když vás bratří potkají a řeknou – „To děláš špatně,“ máte to přijmout laskavě a vyjádřit díky za domluvu a přímo chybu uznat a připustit, že můžete často dělat něco špatně, aniž o tom víte, a máte říci: „Přeji si, abyste osvěcovali mou mysl, abyste mne vzali za ruku a dovolili mi jít s vámi ruku v ruce, a abychom se navzájem posilovali a podporovali.“ Ohledně čeho, ohledně vašich slabostí? Ano. Očekáváte, že uvidíte dokonalého člověka? Neuvidíte, pokud jste zde (DBY, 150).

Dovolte mi, abych bratřím a sestrám řekl, když vás kárá některý z vašich vedoucích, nikdy se nedomnívejte, že to dělá nepřítel, ale vždy to přijímejte jako laskavost z ruky přítele, a ne jako od nepřítele. Kdyby vaši presidenti byli vašimi nepřáteli, nechali by vás ve vašich chybách. Jestliže vás Pán miluje, budete káráni [viz Židům 12:6]; přijímejte to s radostí (DBY, 133).

Doporučení ke studiu

Bůh Církvi zjevuje svou vůli skrze presidenta Církve.

  • Jak Pán využívá presidenta Církve a radu Prvního předsednictva a Kvorum dvanácti apoštolů k řízení Církve? Jak jim pomáhají vedoucí zastávající další úřady v Církvi? (Viz také NaS 107:21–38; 132:7.)

  • Proč můžeme naprosto věřit a důvěřovat předsedajícím kvorům Církve? (Viz také NaS 107:27.)

  • Proč Pán nedovolí, aby prorok svedl Církev na scestí? Jaký slib dal president Young těm, již konají svou povinnost? (Viz také NaS OP 1.)

Dvanáct apoštolů drží klíče kněžství pro budování království Božího ve světě.

  • Jaké jsou kněžské klíče apoštolství?

  • Jaké mají apoštolové povinnosti? (Viz také NaS 107:23–24, 33, 58.)

  • Diskutujte o vztahu mezi povoláním apoštola a povoláním k dalším úřadům v Melchisedechově a Aronově kněžství. (Viz také NaS 107:58.)

  • Jaké povinnosti má Sedmdesát dnes, kdy pracují pod vedením Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti? (Viz také NaS 107:34.)

Úřad biskupa náleží Aronovu kněžství a drží pravomoc sloužit v časných a duchovních věcech.

  • Jaké klíče, moci a pravomoci drží biskup? (Viz také NaS 84:26–27; 107:13–17.) Jaké zodpovědnosti má biskup jako president Aronova kněžství a jaké jako předsedající vysoký kněz sboru?

  • Co podle Brighama Younga dělá biskup, který „se věrně stará o svůj sbor“? (Viz také 1. Timoteovi 3:1–7.)

  • Jak se můžeme jako domácí učitelé nebo navštěvující učitelky stát užitečnějšími při dohledu nad Církví?

Církevní disciplinární řízení může lidem pomoci navrátit se ke spravedlivosti.

  • Jak president Young popsal ty, již se dopustí nějakého přestupku?

  • President Young řekl, že „velká většina obtíží mezi [lidmi] povstává spíše z nedorozumění než ze zášti a zlovolného srdce“. Jaká byla jeho rada pro řešení nedorozumění?

  • Co by president Young rád viděl při disciplinárních radách? (Viz také NaS 107:71–84; 134:10.) Jak může „moc a moudrost od Boha“ pomoci těm, již vynášejí soud v disciplinární radě? (Viz také NaS 121:41–42.)

  • Jakým způsobem mají ti, kteří vedou církevní disciplinární radu, „číst“ ty, kteří jsou jí podrobeni, „a porozumět“ jim?

  • Co řekl president Young o „[kárání] podle ducha, který je v té osobě“? (Viz také 3. Nefi 18:28–32.)

  • Jak máme podle slov presidenta Younga reagovat, když nás naši vedoucí kárají? (Viz také NaS 95:1.)