Kapitola 13

Příprava na věčný pokrok

President Brigham Young byl žákem. Začal jako výrobce nábytku a později si osvojil schopnosti nezbytné k tomu, aby se stal misionářem, kolonizátorem, guvernérem a prorokem. Na tento život nahlížel jako na dobu, kdy máme naplno žít, růst a připravovat se na věčnost, ne jako na dobu přípravy na smrt. Povzbuzoval Svaté, aby se při směřování k dokonalosti účastnili hodnotných činností, aby rozšiřovali a prohlubovali své znalosti a aby ochraňovali pravdu jako poklad. Tím, že tak budou činit, nakonec pokročí tak, že vstoupí do duchovního světa a budou pokračovat na slavné cestě věčného pokroku.

Učení Brighama Younga

Na věčný život se připravujeme tím, že se každý den učíme, zlepšujeme a budujeme království Boží.

Kvůli čemu jsme zde? Abychom se učili být šťastnějšími a abychom rostli v poznání a ve zkušenosti (DBY, 87).

Cílem této existence je, abychom se učili, což můžeme dělat pouze po troškách (DBY, 87). Celá smrtelná existence člověka není nic více ani méně než stav přípravy daný konečným bytostem, prostor, ve kterém se mohou zdokonalovat pro vyšší stav bytí (DBY, 87).

První velkou zásadou, která by měla uchvátit pozornost lidstva, které by mělo rozumět dítě i dospělý a která je hlavním pramenem všech skutků, ať jí lidé rozumějí, či nikoli, je zásada zdokonalování. Tato zásada vzrůstu, povznášení, přidávání k tomu, co již vlastníme, je velkou hybnou zásadou a příčinou skutků dětí lidských. Bez ohledu na to, čím se lidé zaobírají, v jakém národě se narodili, s jakými lidmi se družili, jaké náboženství vyznávají nebo jaké mají politické názory, toto je hlavní pramen jejich skutků, zahrnující veškeré moci nezbytné pro vykonávání povinností života (DBY, 87).

Jsme postaveni na tuto zem, abychom prokázali, zda jsme hodni jít do celestiálního světa, terestriálního nebo telestiálního, nebo do pekla, nebo do jakéhokoli jiného království, nebo na jakékoli jiné místo a byl nám dán dostatek života, abychom tak učinili (DBY, 87).

Toto je svět, ve kterém se máme sami vyzkoušet. Celý život člověka je dnem zkoušky, při které můžeme Bohu prokázat, ve své temnotě, ve své slabosti a tam, kde panuje nepřítel, že jsme přátelé svého Otce a že od něho přijímáme světlo a jsme hodni být vedoucími svých dětí – abychom se stali pány pánů a králi králů – abychom měli dokonalou vládu nad onou částí své rodiny, která bude v celestiálním království korunována slávou, nesmrtelností a věčnými životy (DBY, 87).

Slyšte to, vy všichni Svatí posledních dnů! Budete vydávat vniveč čas své zkoušky a hloupě promarňovat svou existenci a bytí? Byli jste zorganizováni a přivedeni v existenci za účelem věčného trvání, budete-li naplňovat míru svého stvoření, půjdete-li správnou cestou, budete-li zachovávat požadavky celestiálního zákona a budete-li poslušni přikázání našeho Boha (DBY, 87).

Stvořitel od lidských bytostí očekává, že budou každý den svého života aktivně zapojeny do činění dobra, buď ve zlepšování vlastního duševního a fyzického stavu, nebo duševního a fyzického stavu svých bližních (DBY, 88).

Jsme zde, abychom žili, abychom mezi lidmi šířili inteligenci a poznání. Jsem zde, abych školil své bratří, abych svou rodinu učil cestě života, abych rozmnožoval svůj druh a abych žil, je-li to v mé moci, dokud hřích, nepravost, zkažení, peklo a ďábel a všechny třídy a stupně ohavností nebudou vyhnány ze země. Toto je moje náboženství a cíl mé existence. Nejsme zde pouze proto, abychom se připravovali na smrt a potom zemřeli; ale jsme zde, abychom žili a budovali království Boží na zemi – abychom podporovali kněžství, přemáhali moc Satana a učili děti lidské, k čemu jsou stvořeny – že se v nich skrývá zárodek veškeré inteligence. Zde je startovní bod – základ, který je položen při zorganizování člověka, aby obdržel plnost věčného poznání a slávy. Musíme jít tamhle, abychom ho získali? Ne, musíme ho podporovat na této zemi (DBY, 88).

Svatí posledních dnů po všech údolích těchto hor a po celém světě se mají učit, k čemu jsou na této zemi. Jsou zde, aby se rozrůstali a množili, aby se rozšiřovali, aby shromažďovali dům Izraele, aby vykoupili Sion, aby budovali Sion našeho Boha a aby podporovali onu věčnou inteligenci, která dlí s Bohy, a začali ji sázet na této zemi a přivodili to, že zakoření dolů a přinese plody nahoře ke slávě Boží, dokud nebude zničena každá odporná zásada v srdci lidí a země se nevrátí do svého rajského stavu a Pán nepřijde a nebude přebývat s tímto lidem a kráčet a mluvit s nimi, jako to činil s otcem Adamem. Toto je naše práce, a ne strpět, aby se veškerá naše energie vyčerpávala v pouhé přípravě na to, že zemřeme (DBY, 89).

Účelem našeho života má být budovat Sion našeho Boha, shromažďovat dům Izraele, uvádět pohany v plnost, obnovat a požehnat zemi svými schopnostmi a učinit, aby byla jako zahrada Eden, hromadit poklady poznání a moudrosti v našem vlastním porozumění, očistit vlastní srdce a připravovat lidi na setkání s Pánem, až přijde (DBY, 88).

Když roste naše poznání a zkušenosti, jsme schopni pokroku.

Toto dílo je dílo pokroku, tato nauka, které se učí Svatí posledních dnů, je ve své podstatě povznášející, vzrůstající, rozšiřující se a rozprostírající se šíře a šíře, dokud nebudeme moci poznávat tak, jak jsme poznáváni, vidět tak, jak jsme viděni (DBY, 90).

Jsme ve škole a stále se učíme, a neočekáváme, že se přestaneme učit, pokud žijeme na zemi; a až projdeme závojem, očekáváme, že se budeme učit stále dál a že budeme rozšiřovat svůj fond informací. To se některým může jevit jako podivná myšlenka; ale je tomu tak z toho prostého a jednoduchého důvodu, že nejsme schopni obdržet veškeré poznání naráz. Musíme tudíž přijímat tu trochu a tam trochu (DBY, 91).

On svým pokorným následovníkům udílí trochu dnes, a pokud se v tom zdokonalí, zítra jim udělí o trochu více, a pozítří zase o trochu více. Nepřidává k tomu, v čem se nezdokonalují, ale je od nich vyžadováno, aby se neustále zdokonalovali v poznání, které již vlastní, a tak shromažďovali moudrost (DBY, 90).

Jít cestou vyznačenou v evangeliu těmi, již nám dali plán spasení, znamená jednoduše jít cestou, která vede k životu, věčnému vzrůstu; znamená to ubírat se směrem, kde nikdy, nikdy neztratíme to, co získáváme, ale budeme i nadále sbírat, shromažďovat, zvětšovat, šířit a rozšiřovat k nekonečnému trvání. Ty osoby, které usilují o to, aby získaly věčný život, získávají to, co způsobí vzrůst, s nímž bude jejich srdce spokojeno. Nesmrtelného ducha nemůže uspokojit nic menšího než výsada věčného vzrůstu v každém smyslu toho slova (DBY, 93).

Můžeme se stále zdokonalovat, jsme učiněni za tímto účelem, naše schopnosti jsou zorganizovány, aby se rozšiřovaly, dokud nebudeme moci do svého pochopení obdržet celestiální poznání a moudrost a pokračovat, světy bez konce (DBY, 90).

Budeme se stále učit a nebudeme nikdy schopni dojít poznání pravdy? [Viz 2. Timoteovi 3:7.] Ne, já říkám, že tak tomu nebude; ale dojdeme poznání pravdy. Toto je mou nadějí a očekáváním, a toto je mou radostí (DBY, 90–91). Máme v sobě tuto zásadu, a stejně tak každá bytost na zemi, růst a pokračovat v růstu, rozšiřovat a přijímat a ochraňovat pravdu jako poklad, dokud se nestaneme dokonalými (DBY, 91).

Jsme připraveni na určité věci, a dostáváme právě tak rychle, jak sami sebe připravujeme (DBY, 95).

Místo abyste Pána prosili, aby vám udělil více, proste sami sebe, abyste v sobě měli spolehlivost, abyste v sobě měli bezúhonnost a abyste věděli, kdy hovořit a co říkat, co vyjevit a jak se vést a kráčet před Pánem. A právě tak rychle, jak mu prokážete, že budete zachovávat v tajnosti vše, co v ní má být zachováno – že budete s bližními sdílet vše, co máte, a ne více, a učit se, jak svým rodinám, přátelům, sousedům a bratřím předávat své poznání, bude vám Pán udělovat a dávat vám a udělovat vám, až vám nakonec řekne: „Nikdy nepadneš; tvé spasení je na tebe zpečetěno; skrze svou bezúhonnost jsi zpečetěn k věčnému životu a spasení.“ (DBY, 93.)

Věčný život je schopnost navěky růst a činit pokrok.

Žít navěky a nikdy nebýt zničen je největší dar, který může být inteligentním bytostem udělen (DBY, 96).

Je psáno, že největším darem, který může Bůh člověku udělit, je dar věčného života. To nejvyšší, čeho můžeme dosáhnout, je uchovat svou identitu pro věčné trvání uprostřed nebeských zástupů. Máme slova věčného života daná nám skrze evangelium, která, budeme-li jich poslušni, nám tento drahocenný dar zajistí (DBY, 96).

Představa, že by inteligence, kterou v sobě mám, přestala existovat, je hrozná; je nesnesitelná. Tato inteligence musí existovat; musí někde přebývat. Půjdu-li správným směrem a zachovám-li ji v její organizaci, zachovám si věčný život (DBY, 96).

Chystáme se mít království Boží v jeho plnosti, a všechny výšiny a hlubiny slávy, moci a poznání; a budeme mít otce a matky a manželky a děti (DBY, 97).

Připusťte, že máte výsadu zajistit si věčný život – žít a navěky se těšit z těchto požehnání; řeknete, že toto je největší požehnání, které vám může být uděleno… Jaké požehnání se tomu vyrovná? Jaké požehnání se vyrovná pokračování života – pokračování naší organizace? (DBY, 96.)

Pán nám požehnal schopností těšit se věčnému životu s Bohy a je prohlášeno, že toto je největší dar Boží. Dar věčného života, bez potomstva, stát se andělem, je jedním z největších darů, které mohou být uděleny; přesto nám Pán udělil výsadu stát se otci živých. Co to znamená otec živých, jak se o tom zmiňují písma? Muž, který má věčně pokračující potomstvo. To je to požehnání, které obdržel Abraham, a ono dokonale uspokojilo jeho duši. Obdržel slib, že bude otcem živých (DBY, 97).

Budou-li muži věrní, … oni a jejich Stvořitel budou vždy jedno, budou vždy jednoho srdce a jedné mysli, pracujíce a působíce společně; neboť cokoli dělá Otec, dělá i Syn, a tak budou pokračovat ve všech svých činnostech po celou věčnost (DBY, 97).

Pán by rád viděl, že jdeme směrem, který vede k těsné bráně, abychom mohli být korunováni jako synové a dcery Boží, neboť ti jsou jedinými v nebi, kteří se rozmnožují a rozrůstají … Zbytek obsadí nižší království, kde jim bude tato výsada odepřena … Rozhodnutí, zda budeme syny a dcerami, spoludědici s Ježíšem Kristem, nebo zda přijmeme nižší slávu, je na nás (DNSW, 8 Aug. 1876, 1).

Doporučení ke studiu

Na věčný život se připravujeme tím, že se každý den učíme, zlepšujeme a budujeme království Boží.

Jakým pravdám, které nám budou pomáhat činit věčný pokrok, se učíme ze svých zkoušek v tomto životě? (Viz také NaS 122:7–8.) Co president Young říká o zásadě „věčného trvání“? (Viz také NaS 121:7–8; 3. Nefi 15:9.)
Jak to, že jsme „každý den svého života aktivně [zapojeni] do činění dobra“ buduje základ pro „[obdržení plnosti] věčného poznání a slávy“? (Viz také Alma 5:41; 26:22; NaS 58:26–29.)
Podle presidenta Younga je jedním z hlavních účelů života učit se. Co nám může bránit v tom, abychom se učili? Jak se můžeme naučit více ze svého studia evangelia? Jak se můžeme učit ze svých zkušeností? Které konkrétní pravdě jste se naučili skrze zkušenost a vliv Ducha?
President Young se zmiňuje o několika účelech pobytu na zemi. Jak můžeme těchto účelů lépe dosahovat? (Viz také NaS 81:5.)
Jmenujte několik způsobů, které pomáhají „připravovat lidi na setkání s Pánem“. Jak tomu můžete konkrétně napomoci vy?

Když roste naše poznání a zkušenosti, jsme schopni pokroku.

President Young řekl, že poznání přijímáme „tu trochu a tam trochu“. Jak můžeme tento proces použít na naše porozumění evangeliu, na naše rodičovské povinnosti a na naši službu v Církvi? (Viz také 2. Nefi 28:30; NaS 130:18–19.)
Co president Young učí o věčném vzrůstu? (Viz také NaS 93:12–14.)
President Young učil, že „máme v sobě tuto zásadu … růst a pokračovat v růstu, rozšiřovat a přijímat a ochraňovat pravdu jako poklad, dokud se nestaneme dokonalými“. Jak nám naše úsilí o získání poznání pomáhá v přípravě na oslavení? (Viz také NaS 50:40; 93:24, 26–30; 130:18–19.)

Věčný život je schopnost navěky růst a činit pokrok.

President Young prohlásil, že „největší dar, který může být inteligentním bytostem udělen, [je] žít navěky a nikdy nebýt zničen“. Co je podle jeho slov „to nejvyšší, čeho můžeme dosáhnout“ a jak to uchováváme? (Viz také NaS 14:7; 130:20–21.)
Co znamená být „spoludědici s Ježíšem Kristem“? (Viz také Římanům 8:17.) Jaká požehnání patří pouze těm, již jsou „korunováni jako synové a dcery Boží“?