Kapitola 32

Časné bohatství a království Boží

President Brigham Young byl praktickým mužem, který neplýtval a který tvrdě pracoval, aby pro svou rodinu i pro ostatní zajistil materiální pohodlí. Stavěl domy, obchody a farmy. Srdcem ale na světských věcech nelpěl a varoval, že „naše náklonnosti se často příliš zaměřují na malicherné a pomíjivé předměty“ (DNW, 16 July 1856, 2). „Vím, že věci tohoto světa, od počátku do konce, … mají malý nebo nemají žádný vliv na štěstí jedince“ (DNW, 11 Jan. 1860, 1). President Young učil, že časné bohatství má být zasvěceno budování království Božího.

Učení Brighama Younga

Máme srdcem lpět na věcech Božích, nikoli na věcech světských.

Když upírám oči na obyvatele země a vidím slabost, a mohu říci, obrovskou pošetilost v srdci králů, vladařů a velkých a těch, již by měli být moudří a dobří a ušlechtilí; když je vidím, jak se plazí v prachu; a touží, dychtí, prahnou po věcech tohoto života a sváří se o ně, myslím si, Ó pošetilci, proč srdcem lpíte na věcech tohoto života! … Muž nebo žena, kteří kladou bohatství tohoto světa a věci časné na váhy proti věcem Božím a moudrosti věčnosti, nemají oči, aby viděli, uši, aby slyšeli, ani srdce, aby rozuměli (DBY, 306–307).

Rozhlížím se mezi světem lidstva a vidím, jak se rvou, tahají a sváří, a každý se snaží povýšit sám sebe a dosáhnout svých vlastních individuálních záměrů, společnost nechávají stranou, šplhajíce po zádech svých bližních – ve svých bdělých hodinách všichni vyhledávají, plánují a osnují to, co je zlé, a když usnou, tak se jim zdá: „Jak mohu ošidit svého bližního? Jak ho mohu obrat, abych mohl postoupit na žebříku slávy?“ To je naprosto mylná myšlenka… Člověk, který usiluje o pocty a slávu na úkor svých spolubližních, není hoden inteligentní společnosti (DBY, 307).

Vlastnictví bohatství samo o sobě nepřináší štěstí, ačkoli přinese pohodlí, když může být vyměněno za životní nezbytnosti a luxus. Když je bohatství získáno odcizením nebo nějakým jiným nečestným a potupným způsobem, strach z odhalení a trestu okrádá vlastníka o veškeré lidské štěstí. Když člověk získá bohatství počestně, přesto jeho vlastnictví hořkne při myšlence, že ho o něj brzy oloupí smrt a že ho budou vlastnit jiní. Jakou naději mají do budoucna, až projdou tímto truchlivým světem? Nevědí nic o budoucnosti; nevidí nic, jen smrt a peklo. Spolehlivá útěcha a ryzí radost je pro ně neznámá (DBY, 14).

Vlastnictví veškerého zlata a stříbra na světě neuspokojí touhy nesmrtelné lidské duše. Pouze dar Svatého Ducha Páně může vzbudit dobrou, zdravou a spokojenou mysl. Místo abyste usilovali o zlato a stříbro, vzhlížejte k nebesům a snažte se učit se moudrosti, dokud nebudete moci organizovat přirozené prvky ve svůj prospěch; tehdy, a do té doby nikdy, začnete vlastnit pravé bohatství (DBY, 305).

Existuje nevyčíslitelné množství majetku, zlata a stříbra v zemi a na zemi, a Pán dává jednomu to a jednomu ono – zlovolnému stejně jako spravedlivému – aby viděl, co s tím budou dělat, ale vše patří jemu. Značnou část předal tomuto lidu, a díky své víře, trpělivosti a pracovitosti jsme si zde zhotovili dobré a pohodlné domovy, a jsou mnozí, kteří jsou dosti zámožní… Ta ale není naše a vše, co máme dělat, je snažit se a zjišťovat, co Pán chce, abychom dělali s tím, co máme ve svém vlastnictví, a potom jít a dělat to. Uděláme-li krok za to, nebo napravo nebo nalevo, vstupujeme do pole nelegitimní záležitosti. Naší legitimní záležitostí je činit to, co si Pán přeje, abychom činili s tím, co nám uděluje, a používat to právě tak, jak nařizuje, ať je to dát vše, jednu desetinu nebo přebytek (DBY, 305).

Muži a ženy, kteří se snaží najít své štěstí ve vlastnictví bohatství nebo moci, ho nenajdou, protože nic jiného než evangelium Syna Božího nemůže učinit obyvatele země šťastnými a připravit je na to, aby se těšili z nebe zde i později (DBY, 315).

Láska k penězům vede ke zklamání a ztrátě Ducha.

Nevíte, že vlastnictví vašeho majetku je jako stín nebo jitřní rosa před poledním sluncem, ani na jediný okamžik si nemůžete být jisti tím, že ho ovládáte! To, co ho ovládá, je neviditelná ruka Prozřetelnosti (DBY, 305–306).

Smrtelnému vlastnictví nemůžeme s jistotou důvěřovat; je pomíjivé a závislost na něm dožene všechny ty, již v něj důvěřují, k beznadějnému zklamání (DBY, 306).

Jak si jen ďábel bude pohrávat s člověkem, který takto uctívá zisk! (DBY, 306.)

Bojím se více chamtivosti našich starších než pekelných hord (DBY, 306).

Ti, kteří jsou chamtiví a hrabiví, dychtiví získat celý svět, cítí neustálý neklid a neustále plánují a osnují, jak získat to nebo ono nebo něco jiného (DBY, 306).

Lidé jsou chtiví marných věcí tohoto světa. V srdci jsou žádostiví. Je pravda, že účelem věcí tohoto světa je, aby nám poskytovaly pohodlí, a některé lidi činí tak šťastnými, jak jen je to tady možné; ale bohatství nikdy nemůže učinit šťastnými Svaté posledních dnů. Bohatství samo o sobě nemůže přinést trvalé štěstí; to může udělat pouze Duch, který přichází shůry (DBY, 306).

Ti Svatí posledních dnů, kteří obracejí svou pozornost na vydělávání peněz, brzy ochladnou ve svých pocitech vůči obřadům domu Božího. Zanedbávají své modlitby, začínají neochotně platit jakékoli dary; zákon desátku se pro ně stává příliš těžkým úkolem; a oni nakonec opouštějí svého Boha, a zdá se, že prozřetelnost nebe je před nimi zavřena – vše v důsledku této touhy po věcech tohoto světa, které, když se používají, jistě zahynou a zestárnou a odejdou od nás (DBY, 315).

Trpělivá práce přináší časný majetek a věčné bohatství.

Vlastnit zboží tohoto světa není ve skutečnosti bohatství, není to bohatství, není to nic více ani méně než to, co je společné všem lidem, spravedlnému i nespravedlnému, Svatému i hříšníkovi. Slunce svítí na zlé i na dobré; Pán sesílá déšť na spravedlné i na nespravedlné [viz Matouš 5:45]; to se projevuje před našima očima a v naší každodenní zkušenosti. Starý král Šalomoun, moudrý muž, říká, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, ani bohatství na moudrých lidech [viz Kazatel 9:11]. Pravdu tohoto rčení potvrzuje naše každodenní pozorování… Chudí, chvějící se a slabí jsou často těmi, kteří vítězí v boji; a nevědomí, pošetilí a nemoudří zakopnou o bohatství (DBY, 308).

Pravé bohatství spočívá ve schopnosti vytvářet z prvků pohodlí a útěchu. Veškerá moc a důstojnost, kterou může bohatství udělit, je pouhý stín, podstata se nachází v kosti a svalstvu lopotících se milionů. Dobře řízená práce je pravou mocí, která zajišťuje naše potřeby. Dává královskou majestátnost mocnářům, vzdělání a potřebný materiál náboženským a politickým služebníkům a zaopatřuje potřeby pro tisíce milionů synů a dcer země (DBY, 309).

Jedna třetina nebo jedna čtvrtina času, který se vydává na zabezpečení živobytí, by stačila, kdyby vaše práce byla správně řízena. Lidé si myslí, že bohatství získají tvrdou prací – tím, že pracují šestnáct hodin z čtyřiadvaceti, ale tak tomu není. Velmi mnoho našich bratří si stěží může udělat čas, aby šli na shromáždění. Šest dní je více času, než kolik musíme pracovat (DBY, 311).

Toto je rada, kterou mám pro Svaté posledních dnů dnes. Zastavte se, nespěchejte. Nevím, že bych v naší komunitě našel člověka, který by si nepřál bohatství, který by nechtěl vlastnit vše, co by přispívalo k jeho potěšení a pohodlí. Víte, jak toho dosáhnout? „Dobrá,“ odpovídá jeden, „pokud to nevím, přál bych si to vědět; ale nepřipadá mi, že mám právě štěstí – štěstí jde poněkud mimo mne.“ Řeknu vám, proč tomu tak je – příliš mnoho spěcháte; nechodíte dost na shromáždění, nemodlíte se dostatečně, nečtete dostatečně písma, nemeditujete dostatečně, celou dobu jste ve shonu a v takovém spěchu, že nevíte, co dělat nejdříve. To není ten způsob, jak se stát bohatým. Používám pojem „bohatý“, toliko abych vedl mysl, dokud nezískáme věčné bohatství v celestiálním království Božím. Zde toužíme po bohatství ve smyslu přirovnání, toužíme po životním pohodlí. Toužíme-li po něm, jděme směrem, abychom je získali. Dovolte mi, abych to zjednodušil na prosté rčení – jedno z nejprostších a nejjednodušších, které lze použít – „Mějte svou misku správnou stranou vzhůru“, tak, aby když přijde sprška ovesné kaše, jste ji mohli zachytit a misku naplnit (DBY, 310).

Když [jedinci] jednají podle zásad, které jim zajistí věčné spasení, mají jistotu, že získají všechna přání svého srdce, dříve či později; pokud nepřijdou dnes, mohou přijít zítra; pokud nepřijdou v této době, přijdou v příští (DBY, 309).

Máme být soběstační a dělit se o své prostředky s chudými.

Chudí jsou lidem Božím a zdědí zemi (DBY, 316).

Člověk, který je hladový a zbědovaný, má na mé jídlo stejně dobré právo jako kterákoli jiná osoba, a já bych se měl ve stycích s ním cítit stejně šťastný, má-li dobré srdce, jako s těmi, již mají hojnost, nebo s knížaty země. Těch všech si považuji nikoli podle jejich bohatství a postavení, ale podle jejich charakteru (DBY, 317).

Pánovi chudí nezapomínají na své smlouvy, zatímco ďáblovi chudí na své sliby nedbají (DBY, 317).

Nechť jsou chudí čestní, nechť jsou bohatí štědří a naplánují si, že budou pomáhat chudým, budou budovat království Boží a současně obohacovat sebe, neboť to je způsob, jak budovat Boží království (DBY, 317).

Kdyby chudí měli veškerý přebytek majetku bohatých, mnozí z nich by ho promarnili podle žádostí těla a jeho užíváním by se zničili. Z tohoto důvodu Pán nepožaduje, aby bohatí dali veškerý svůj majetek chudým. Je pravda, že když k Ježíšovi přišel mladý muž, aby poznal, co musí dělat, aby byl spasen, Ježíš mu řekl: „Všechno, co máš, prodej, a rozdávej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, následuj mne“; a velmi mnoho lidí si myslí, že mladému muži řekl, aby rozdal vše, co má, ale Ježíš nic takového nepožadoval, ani neřekl, řekl prostě „rozdávej chudým“ [viz Lukáš 18:18–23] (DBY, 317–318).

Pro každého muže a ženu, kteří mají dost zdravého rozumu na to, aby žili, je hanbou nestarat se o vlastní příbuzné, o vlastní chudé a neplánovat, že pro ně udělají něco, čeho jsou schopni (DBY, 318).

Máme zasvětit své časné bohatství budování království Božího.

K čemu je bohatství? Pro požehnání, k činění dobra. Tedy udílejme to, co nám Pán dává, k nejlepšímu možnému využití pro budování jeho království, pro podporu pravdy na zemi, abychom mohli vidět požehnání Sionu Božího zde na této zemi a těšit se z nich (DBY, 307).

Pokud přičinlivými návyky a poctivým jednáním získáte tisíce nebo miliony, málo nebo mnoho, je vaší povinností používat vše, co vám je vloženo do vlastnictví, s takovou soudností, jakou máte, pro budování království Božího na zemi (DBY, 313–314).

Kdybychom vlastnili stovky milionů peněz a zasvětili tyto prostředky budování království Božího a činění dobra Božím stvořením, s okem upřeným na jeho slávu, byli bychom právě tak požehnáni a měli bychom právě takový nárok na spasení jako chudý žebrák, který žebrá dveře ode dveří; věrný boháč má právě takový nárok na zjevení Ježíše Krista jako věrný chudák (DBY, 314).

Musíme bdít a modlit se a pečlivě zvažovat své kroky a slova a žít nablízku svému Bohu, aby láska k tomuto světu nezadusila drahocenné semínko pravdy, a cítit se připravenými obětovat, kdyby to bylo nutné, všechny věci, dokonce samotný život, pro věc nebeského království (DBY, 314).

Dávejte si pozor, vy muži Izraele, a buďte opatrní, abyste nemilovali svět nebo věci světa v jejich současném stavu, a abyste ve své povýšenosti a pýše nezapomněli na Pána svého Boha. Nemáme se starat o stříbro a zlato a o majetek, o který zlovolný svět tolik usiluje, více než o půdu nebo štěrk, po kterých šlapeme (DBY, 314).

I kdybych vlastnil miliony peněz a majetku, to mě neomlouvá od vykonávání práce, jejíž konání je mým povoláním, pokud mám sílu a schopnosti, tak jako není omluven nejchudší člověk v obci. Čím více jsme požehnáni prostředky, tím více jsme požehnáni zodpovědností; čím více jsme požehnáni moudrostí a schopnostmi, tím nutnější je, abychom tuto moudrost a tyto schopnosti používali při šíření spravedlivosti, podrobování hříchu a bědy a zlepšování stavu lidstva. Člověk, který má pouze jednu hřivnu, a člověk, který má pět hřiven, mají tomu odpovídající zodpovědnost [viz Matouš 25:14–30]. Máme-li svět prostředků, máme svět zodpovědnosti (DBY, 315).

Doporučení ke studiu

Máme srdcem lpět na věcech Božích, nikoli na věcech světských.

Proč je pošetilé lpět na věcech tohoto světa? Jak můžeme srdcem lpět na věcech Božích?
Proč jsou podle presidenta Younga někteří požehnáni bohatstvím? Jaká nebezpečí očekávají ty, kteří opomíjejí „činit to, co si Pán přeje, [aby] činili s tím, co [jim] uděluje“? Jak můžete poznat, zda se nenacházíte na „[poli] nelegitimního obchodu“? Jaké zážitky jste měli při dělení se o své časné vlastnictví, vzhledem k tomu, že se snažíte žít podle evangelia?

Láska k penězům vede ke zklamání a ztrátě Ducha.

Proč spoléhání se na materiální bohatství vede ke zklamání? Jaké vidíte důkazy pro to, že bychom měli sdílet obavu presidenta Younga z žádostivosti v srdci lidí? Jak se můžeme takovým problémům vyhnout?
Co se děje s těmi, kteří „obracejí svou pozornost na vydělávání peněz“? Jak špatná oddanost penězům odvrací lidi od chrámu, modlitby a desátku?

Trpělivá práce přináší časný majetek a věčné bohatství.

Co je „pravé bohatství“? (Viz také NaS 6:7.)
Co president Young poradil těm, již vynakládají nadměrné množství času ve snaze získat pozemský majetek?
Co musíme dělat, abychom získali „věčné bohatství v celestiálním království Božím“?
President Young řekl: „Nespěchejte… To není ten způsob, jak se stát bohatým.“ Co si myslíte, že měl na mysli? Jak můžete uplatňovat jeho radu ve svém životě?

Máme být soběstační a dělit se o své prostředky s chudými.

Jaký má být náš postoj k pomáhání chudým? Co Pán požaduje od chudých? Co od bohatých? (Viz také Mosiáš 4:16–28.)
Proč je charakter důležitější než časné bohatství?
Jaká je naše zodpovědnost vůči potřebným členům rodiny?

Máme zasvětit své časné bohatství budování království Božího.

Jaké jsou zodpovědnosti těch, již přijímají časné bohatství?
Jak mohou bohatí i chudí štědře přispívat k budování království? Jaká požehnání jsou uschována pro ty, kteří tak činí?