Kapitola 24

Učení rodiny

„Žijme tak, aby v nás žil duch našeho náboženství, potom budeme mít mír, radost, štěstí a uspokojení, které vytváří tak příjemné otce, příjemné matky, příjemné děti, příjemné domácnosti, sousedství, obce a města. Pro toto stojí žít, a já si myslím, že Svatí posledních dnů mají o toto usilovat“ (DBY, 204).

Učení Brighama Younga

Rodina je božská instituce v čase i ve věčnosti.

Kdyby každá osoba, která prohlašuje, že je Svatou posledních dnů, byla skutečně Svatou, náš domov by byl rájem, nic by nebylo slyšet, nic cítit, nic by se neuskutečňovalo, jenom chvála jménu našeho Boha, konání naší povinnosti a dodržování jeho přikázání (DBY, 203).

Když nějaký muž a žena obdrželi své obdarování a pečetění [v chrámu na věčnost], a potom se jim narodily děti, tyto děti jsou právoplatnými dědici království a všech jeho požehnání a zaslíbení a jsou to ti jediní, kteří jsou [právoplatnými dědici] na této zemi (DBY, 195).

Musí zde být vykonán obřad pečetění … ženy k muži a dětí k rodičům, atd., dokud nebude v pečeticích obřadech vytvořen dokonalý řetězec pokolení zpátky k Otci Adamovi; tudíž bylo nám přikázáno, abychom se shromáždili, abychom vyšli z Babylonu a posvětili se a budovali Sion našeho Boha … dokud nebude země posvěcena a připravena jako sídlo Boha a andělů (DBY, 407).

Rodiče mají učit své děti dodržovat Boží přikázání.

Vidíme nemluvně v náručí jeho matky. K čemu zde toto nemluvně je? Jaký záměr má stvoření tohoto malého nemluvněte? … Vidíte tento základ, startovní bod, zárodek inteligence vtělený do tohoto nemluvněte, jehož záměrem je růst a rozšiřovat se do mužství [nebo ženství], potom ke schopnostem andělů a tak dále až k věčnému oslavení. Zde je ale základ… Zde je první místo, kde se učíme, toto je úpatí kopce (DBY, 205–206).

Často jsem si myslel a říkal jsem: „Jak je nezbytné, aby matky, které jsou prvními učitelkami svých dětí a které vyvolávají první dojmy v jejich mysli, byly přesné.“ Jak opatrné mají být, aby do mysli dítěte nikdy nevštípily falešnou myšlenku! Nikdy je nemají učit ničemu, pokud nevědí, že je to v každém ohledu správné. Nikdy nemají vyslovit nic, zejména v doslechu dětí, co je nepatřičné (DBY, 206–207).

Nechť matky začnou učit své děti, zatímco jsou na jejich klíně, tam je učte milovat Pána a dodržovat jeho přikázání (DBY, 206).

Budete-li vy, matky, žít podle svého náboženství, potom v lásce a bázni Boží neustále a důkladně učte své děti cestě života a spasení, cvičíce je v cestě, kterou mají jít, a až zestárnou, neoddělí se od ní [viz Přísloví 22:6]. Toto vám slibuji, je to tak pravdivé jako zářící slunce, je to věčná pravda. V této povinnosti selháváme (DBY, 206).

Vychovávejte své děti v lásce a bázni Páně; zkoumejte jejich vlohy a jejich povahu a podle toho s nimi jednejte, nikdy si nedovolte, abyste je napravovali rozpáleni hněvem; učte je, aby vás měly rády, místo aby se vás bály, a neustále se snažte, aby děti, které vám Bůh tak laskavě dal, byly od raného mládí učeny o důležitosti zjevení Božích a o kráse zásad našeho svatého náboženství, aby, až dorostou v muže a ženy, mohly vždy mít vůči nim dobré pocity a nikdy neopustily pravdu (DBY, 207).

Rodiče, učte své děti předpisem a příkladem významu oslovování Trůnu milosti; učte je, jak žít, jak čerpat z prvků nezbytnosti života, a učte je zákonům života, aby mohly vědět, jak si uchovat zdraví a být schopnými sloužit druhým. A když je poučujete o zásadách evangelia, učte je, že jsou pravdivé, pravdou seslanou z nebe pro naše spasení, a že evangelium začleňuje každou pravdu, ať v nebi, na zemi nebo v pekle; a učte je také, že držíme klíče věčného života a že musejí poslouchat a zachovávat obřady a zákony týkající se tohoto svatého kněžství, které Bůh zjevil a znovuzřídil pro oslavení dětí lidských (DBY, 207).

Nedáme-li si tu námahu, abychom školili své děti, abychom je učili a poučovali ohledně těchto zjevených pravd, přijde na nás, rodiče, odsouzení, nebo přinejmenším v určité míře (DBY, 207).

Když rodiče vedou správným příkladem, pomáhají stanovovat spravedlivý směr pro svou rodinu.

Nikdy bychom si neměli dovolit, abychom své děti něčemu učili, a přitom dělali něco jiného (DBY, 206).

Nikdy bychom si neměli dovolit, abychom dělali něco, co nechceme vidět u svých dětí. Máme jim dávat příklad, který si přejeme, aby napodobovaly. Uvědomujeme si to? Jak často vidíme rodiče dožadující se od dítěte, nebo od dětí, poslušnosti, dobrého chování, laskavých slov, příjemných pohledů, sladkého hlasu a zářivého zraku, a přitom sami jsou plni hořkosti a hubování! Jak je to rozporné a nerozumné! (DBY, 208.)

Pokud budou rodiče svým dětem nepřetržitě dávat příklad hodný napodobování a schválení od našeho Otce v nebi, obrátí tok a příliv pocitů svých dětí, a ony nakonec budou toužit po spravedlivosti více než po zlu (DBY, 208).

Nechť otec a matka, kteří jsou členy této Církve a království, jdou spravedlivým směrem a celou svou mocí se snaží, aby nikdy neudělali nic špatného, ale aby po celý svůj život činili dobro; pokud mají jedno dítě, nebo sto dětí, pokud se vůči nim chovají tak, jak mají, a připoutávají je k Pánu svou vírou a modlitbami, nemám starost, kam tyto děti půjdou, jsou ke svým rodičům připoutány věčným svazkem a žádná moc země ani pekla je nemůže oddělit od jejich rodičů ve věčnosti; vrátí se opět k prameni, ze kterého vytryskly (DBY, 208).

Naše děti budou mít rády pravdu, pokud ovšem my budeme žít podle svého náboženství. Rodiče se mají ubírat tímto směrem, aby jejich děti mohly říci: „Nikdy jsem neviděl svého otce podvést nebo oklamat souseda; nikdy jsem neviděl svého otce vzít si to, co mu nepatří, nikdy, nikdy! Ne, ale říkal: ,Synu nebo dcero, buďte čestní, pravdiví, ctnostní, laskaví, pracovití, prozíraví a plní dobrých skutků.‘“ Takové učení rodičů zůstane s jejich dětmi navěky, pokud nezhřeší proti Duchu Svatému (DBY, 209).

Můžeme ovlivňovat, usměrňovat a prořezávat jemný výhonek, a on se nachýlí naším směrem, pokud se to používá moudře a dovedně. Takže obklopíme-li dítě zdravými a prospěšnými vlivy, dáme-li mu vhodné ponaučení a budeme-li zásobovat jeho mysl pravdivými tradicemi, možná to bude řídit jeho kroky na cestě životem (DBY, 209).

Sebeovládání a laskavá kázeň pomáhají budovat silné rodiny.

Naší první závažnou věcí, naší první prací předtím, než můžeme dláždit cestu svým dětem tak, aby rostly bez hříchu ke spasení, je získat duchovní nadvládu nad sebou samými a nad vlivy, které nás obklopují, skrze přísnou kúru sebekázně (DBY, 203).

Co jste slíbili své holčičce, když bude dělat to a to? Slíbili jste jí za dobré chování dárek? „Ano.“ Vzpomněli jste si na to? „Ne, vypadlo mi to z hlavy,“ říká matka. Pokud se chová špatně, slíbili jste jí potrestání? „Ano.“ Dodrželi jste slovo? Nedodrželi, a dítě si v mysli přímo vytváří závěr, že matka říká to, co není pravda – říká, že udělá to či ono, a nedělá to. Pro matky je snadné naučit se trávit čas se svými dětmi a nikdy jim neposkytnout falešný dojem. Přemýšlejte předtím, než pro-mluvíte… Přejete-li si jim dát dárek, dejte jim ho; slíbíte-li potrestání, dodržte své slovo, ale buďte opatrné! (DBY, 210.)

Rodiče nemají nikdy své děti popohánět, ale mají je vést a dávat jim poznání tak, jak je jejich mysl na jeho přijetí připravena. Včasné ukázňování může být nezbytné, ale rodiče mají své děti ovládat spíše vírou než holí a laskavě je vést dobrým příkladem do veškeré pravdy a svatosti (DBY, 208).

Z tohoto shromáždění mohu vybrat tucty lidí, kteří od sebe vyhnali své děti za použití dřevěné hole. Tam, kde je krutost, není žádná náklonnost nebo pocit spřízněnosti, ani na jedné straně; děti budou raději pryč od svého otce než s ním (DBY, 203).

Při svých každodenních činnostech v životě, jakékoli povahy a druhu, se mají Svatí posledních dnů, a zejména ti, již zastávají důležité postavení v království Božím, chovat doma i mimo domov stejně, a mají si udržovat vyrovnanou povahu. Nemají dovolit, aby zvraty a nepříznivé okolnosti ztrpčovaly jejich povahu a aby způsobily, že budou doma mrzutí a nespolečenští a … pronášet slova plná hořkosti a kousavé zatrpklosti, že budou vytvářet ve svých příbytcích atmosféru zasmušilosti a zármutku a že budou způsobovat, že se jich jejich rodina bude spíše obávat, než aby je měla ráda. Nikdy nemáme dovolit, aby v našem nitru vyvstal hněv, a z našich rtů nemají nikdy splynout slova inspirovaná pocity hněvu. „Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost“ [Přísloví 15:1]. „Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost;“ [Přísloví 27:4] ale „rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění“ [Přísloví 19:11] (DBY, 203–204).

Vidíte, slyšíte a jste svědky mnoha svárů mezi dětmi – někteří z vás, ne-li všichni – a já vám povím několik slov, která se týkají vašeho budoucího života, abyste mohli mít děti, které se nesváří, nehašteří. Prvním krokem je být vždy sám dobře naladěn. Nikdy nedovolte, abyste se rozčílili a stali se rozmrzelými… Děti v sobě mají tolik vitality, že je jejich kosti doslova bolí silou. Mají takové množství vitality – života, síly a aktivity, že je musejí vydávat; a malí budou navzájem zápasit. Nenechejte se vyvést z míry. Vždy pro ně mějte pochopení a utišujte je. Buďte mírní a příjemní (DBY, 209–210).

Z vlastní zkušenosti jsem poznal, že největší obtíž, která existuje v malých hašteřeních a svárech muže s mužem, ženy s ženou, dětí s dětmi, rodičů s dětmi, bratrů se sestrami a sester s bratry, povstává z nedostatku vzájemného správného porozumění (DBY, 203).

Doporučení ke studiu

Rodina je božská instituce v čase i ve věčnosti.

Proč je pečetění rodin na věčnost tak důležité? (Viz také NaS 128:18.) Jak nám porozumění věčnému významu a božské podstatě rodinných vztahů může pomoci v našem vzájemném působení se členy rodiny?
Co můžete dělat, abyste posílili rodinné vazby mezi pokoleními ve své rodině? Jak mohou vaše skutky ovlivňovat vaše předky a potomky?

Rodiče mají učit své děti dodržovat Boží přikázání.

Kdo má prvořadou zodpovědnost za výuku dětí? Kdy mají rodiče začít s výukou svých dětí ke spravedlivosti? Jakou radu dal president Young rodičům ohledně jejich úlohy jakožto prvních učitelů jejich dětí?
President Young řekl, že rodiče mají „své děti [vychovávat] v lásce a bázni [úctě] Páně“. (Viz také NaS 68:25–28.) Jak můžete učit děti, aby měly rády Nebeského Otce a Ježíše Krista a aby je ctily?
Jaké zásady navrhl president Young rodičům pro výuku jejich dětí? Co by se mohlo stát, jestliže rodiče správně neučí své děti?

Když rodiče vedou správným příkladem, pomáhají stanovovat spravedlivý směr pro svou rodinu.

Proč je příklad tak mocným způsobem výuky dětí? Jaký druh příkladu dáváte dětem kolem sebe?
President Young prohlásil, že děti se „vrátí … opět k prameni, ze kterého vytryskly“. Proč by tento slib mohl být obzvláště utěšující pro rodiče, jejichž děti bloudí? Co mohou rodiče dělat, aby pomohli svéhlavým dětem k tomu, aby se chtěly navrátit ke své rodině?
Jakým pozitivním hodnotám jste se naučili od svých rodičů? Jakým hodnotám chcete, aby se vaše děti naučily od vás? Jak můžete těmto hodnotám učit? Jaký důkaz máte, že se vaše děti od vás učí důležitým hodnotám?
Jak mohou „pravdivé tradice“ pomáhat vašim dětem, aby se staly oddanějšími spravedlivosti? Jaké spravedlivé tradice posilují vaši rodinu? Jaké spravedlivé tradice byste rádi zavedli ve své rodině?

Sebeovládání a laskavá kázeň pomáhají budovat silné rodiny.

Jaký je rozdíl mezi „popoháněním“ dětí a mezi jejich „vedením“? Proč je vedení dětí pro výuku spravedlivosti účinnější?
Proč je při jednání s druhými, zejména s dětmi, nezbytná „neměnnost a dokonce umírněnost“?
Hašteření a sváry jsou občas běžnou součástí rodinného života. Proč jsou tyto věci pro rodinu škodlivé? (Viz také Mosiáš 4:14.) Co je podle slov presidenta Younga prvořadou příčinou těchto věcí? Jak můžete podporovat lepší komunikaci a porozumění ve své rodině? Co z toho, co děláte, pomáhá členům vaší rodiny projevovat si navzájem lásku častěji?