Kapitola 26

Štěstí a společenská zábava

President Brigham Young věděl, že pravé štěstí pochází pouze ze spravedlivého života, ale věděl také, že mnohá potěšení v životě mohou přicházet skrze hodnotný odpočinek a zábavu. Měl rád divadlo, tanec a další společenskou zábavu a Svatým poskytoval příležitost, aby se z těchto kratochvílí těšili, protože věřil, že jsou důležité pro blaho lidí. V Salt Lake City dohlížel na stavbu Společenského sálu, ve kterém se pořádaly plesy a divadelní představení. Když hovořil o Společenském sálu, prohlásil: „To je sál pro naši zábavu, a ne místo, kde žehnáme svátost. Zasvětili jsme ho účelu, pro který byl postaven… Vy víte, jaký duch naplňuje onu místnost. Měli jsme tam guvernéry, soudce, doktory, právníky, obchodníky, projíždějící atd., kteří nepatřili k naší církvi, a jaké bylo všeobecné prohlášení jednoho každého z nich? ,Nikdy předtím jsem se za celý svůj život na žádném večírku necítil tak dobře, jako zde;‘ a Svatí se necítí tak dobře na žádném jiném zábavním místě… Každá věc ve svém čase a každá věc na svém místě“ (DNW, 26 Mar. 1862, 1).

Učení Brighama Younga

Pravé štěstí se nachází ve spravedlivosti a službě.

Jaký prvořadý cíl mají lidské bytosti na zřeteli? Štěstí. Dejte mi slávu, dejte mi moc, dejte mi bohatství, dejte mi dobré jméno, dejte mi vliv na spolubližní, dejte mi toto vše, a z toho nevyplývá, že mě to učiní šťastným; to závisí zcela na tom, podle jakých zásad jsem tyto věci nabyl (DBY, 235).

My všichni hledáme štěstí; doufáme v ně, myslíme si, že pro ně žijeme, je naším cílem v tomto životě. Žijeme ale tak, abychom se tomuto štěstí, po kterém tolik toužíme, těšili? (DBY, 236.)

Kde je štěstí, skutečné štěstí? Nikde, pouze v Bohu. Tím, že vlastníme ducha našeho svatého náboženství, jsme šťastni ráno, jsme šťastni v poledne, jsme šťastni večer; neboť je s námi tento duch lásky a jednoty, a my se radujeme v tomto duchu, protože je od Boha, a my se radujeme v Bohu, neboť on je dárcem každé dobré věci. Každý Svatý posledních dnů, který v srdci zakusil lásku Boží, poté co skrze křest a vkládání rukou obdržel odpuštění hříchů, si uvědomuje, že je naplněn radostí, štěstím a útěchou. Může se nacházet v bolestech, v omylu, v chudobě nebo ve vězení, když to nezbytnost vyžaduje, přesto je radostný. Toto je naše zkušenost, a každý Svatý posledních dnů o tom může vydat svědectví (DBY, 236).

Jaký máte pocit, Svatí, když jste naplněni Boží mocí a láskou? Jste právě tak šťastni, jak to vaše tělo dokáže snést (MSS, 15:48).

Celý svět touží po štěstí. To se nenachází ve zlatě a stříbře, ale v pokoji a lásce (DBY, 235).

Co dá člověku radost? To, co mu dá pokoj (DBY, 235).

Je-li srdce radostné, uvnitř je pouze světlo a sláva; není tam žádný zármutek (DBY, 235).

Když je člověk přičinlivý a spravedlivý, potom je šťastný (DBY, 235).

Obyvatelé země mají mylnou představu, když docházejí k závěru, že je pro ně nepřijatelné podvolit se poslušnosti nebeských přikázání, aby je to neomezilo v jejich pohodlí a v jejich potěšení; protože neexistuje skutečný pokoj, neexistuje skutečné štěstí v ničem na nebi nebo na zemi, kromě pro ty, kteří slouží Pánu. V jeho službě je radost, je tam štěstí, ale nikde jinde je nelze nalézt. V ní existuje pokoj a útěcha, ale i když je duše naplněna radostí, pokojem a slávou a je tím dokonale uspokojena, i tehdy má osoba jen malé ponětí o tom, co je v zásobě pro všechny věrné (DNW, 15 July 1857, 4).

Jsme učiněni, abychom se těšili ze všeho, z čeho se těší Bůh, abychom zdědili vše, co dědí on, abychom vlastnili veškerou moc, kterou vlastní on, veškerou znamenitost, kterou je obdařen on – jeho věrné děti mu mají podrobit všechny věci, aby se s ním mohly těšit ze všech věcí; tyto úvahy přinášejí pokoj srdci, které je otevřeno pochopení (DBY, 237).

Pro Svaté posledních dnů existuje jediná cesta, aby byli šťastnými, což jednoduše znamená žít podle jejich náboženství, neboli jinými slovy, věřit evangeliu Ježíše Krista v každé části, poslouchat evangelium svobody s plným úmyslem srdce, což nás vskutku osvobozuje. Budeme-li jako společenství poslouchat zákony Boží a podrobíme-li se obřadům spasení, potom můžeme očekávat, že najdeme štěstí, po kterém tolik toužíme (DBY, 236).

Jak jsem si často myslel, a jak jsem řekl, když to povinnost vyžaduje, jsem šťastný, když odcházím z domova, a jsem šťastný, když se vracím, neboť mou největší radostí a útěchou je činit to, co ode mne Pán vyžaduje a o čem vím, že je mou povinností, bez ohledu na to, co to je, když to Pán vyžaduje ode mne. Tento směr přináší radost a pokoj (DN, 6 Feb. 1856, 4).

Opravdu šťastný je onen muž nebo žena nebo onen lid, který se těší výsadám evangelia Syna Božího a který ví, jak si vážit jeho požehnání (DBY, 236).

Chceme vidět každou tvář zářit radostí, a každé oko zářit díky naději na budoucí štěstí (DBY, 236).

Říkám, chcete-li se neobyčejně radovat, staňte se Svatým posledních dnů, a potom žijte podle nauky Ježíše Krista (DNSW, 30 June 1874, 1).

Osoba, která se těší zážitku z poznání království Božího na zemi, a současně má v sobě lásku k Bohu, je nejšťastnější ze všech jedinců na zemi (DBY, 235).

Odpočinek ve správném duchu může zvýšit naše fyzické a duchovní blaho.

Máme se učit, jak se těšit z věcí života – jak procházet svou zdejší smrtelnou existencí. Neexistuje žádný požitek, žádná útěcha, žádné potěšení, nic, co si lidské srdce dovede představit s veškerým duchem zjevení, kterého můžeme získat, co směřuje ke zkrášlení, obšťastnění, co utěšuje a činí klidnými a povznáší pocity smrtelníků, kromě toho, co má Pán v zásobě pro svůj lid. Nikdy nic nenamítal proti tomu, aby čerpali útěchu. Pokud je mi známo, nikdy nezjevil žádnou nauku, kromě té, která je ve své podstatě zamýšlena, aby plnila pokojem a slávou a povznášela každý cit a impuls srdce nad veškerý nízký, smutný, smrtelný, falešný a plazící se pocit. Pán si přeje, abychom žili tak, abychom se těšili plnosti slávy, která přísluší k vyššímu světu, a abychom se rozloučili se všemi těmi chmurnými, temnými, smrtelnými pocity, které se šíří mezi obyvateli země (DBY, 237).

Je na odpočinku něco nemorálního? Když vidím své syny a dcery, jak se radují, povídají si, klábosí spolu, jezdí, chodí na večírky nebo tancovat, je v tom něco nemorálního? Sleduji to velmi důkladně, a když slyším slovo, vidím pohled nebo výsměch božským věcem nebo něco zlehčujícího dobrý morální charakter, okamžitě to ucítím a říkám: „Budete-li se tím řídit, nepovede vás to k dobrému, je to zlé; nepovede to k prameni života a inteligence; jděte pouze cestou, která vede k životu věčnému“ (DBY, 237).

Je výsadou Svatých těšit se z každé dobré věci, neboť země a její plnost patří Pánu [viz NaS 104:14] a on svým věrným Svatým slíbil vše; musí se ale tomu těšit bez ducha chamtivosti a sobeckosti – bez ducha žádostivosti, a v duchu evangelia; potom na nás bude slunce sladce svítit; každý den bude naplněn potěšením, a všechny věci budou naplněny krásou a budou Svatým dávat radost, potěšení a odpočinek (DBY, 237).

Učinit se šťastným je začleněno do velkého plánu lidské existence. Naučil jsem se nedělat si starosti s tím, v čem nemohu pomoci. Mohu-li vykonat dobro, vykonám ho; a když nemohu nějaké věci dosáhnout, spokojím se s tím, že se bez ní obejdu. To mě po celý dlouhý den činí šťastným (DBY, 236).

Tedy učte se být šťastní, když máte tu výsadu (DBY, 235).

Nyní se těšíme svým kratochvílím. Často se společně scházíme a uctíváme Pána zpěvem, modlitbou a kázáním, půstem a vzájemným společenstvím při svátosti večeře Páně. Nyní jsme se sešli jako společenství – k čemu? Aby si naše mysl mohla odpočinout a naše tělo obdržet onen odpočinek, který je správný a nezbytný, aby nás udržel v rovnováze, aby podporoval zdravou činnost celého systému (DBY, 240).

Často jsem lidem na našich odpočinkových místech říkal, že pokud tam nemohou jít s Duchem Páně, mají raději zůstat doma (DBY, 240).

Při veškeré své společenské komunikaci, nebo při jakýchkoli svých stycích, nechejte veškeré temné, nespokojené, reptající, nešťastné a bídné pocity – veškeré zlé ovoce mysli, tiše a nepozorovaně spadnout ze stromu; a tak to nechejte zajít, aniž byste je zvedali a představovali svým bližním. Když ale máte radost a jste šťastní, když máte světlo, inteligenci, pravdu a ctnost, nabízejte tyto plody v hojnosti svým bližním, a to jim bude dělat dobře, a tak posilujte ruce svých spolubližních (DBY, 240).

Máme usilovat o hodnotnou zábavu, která je v souladu s měřítky evangelia.

Postavil jsem divadlo, abych přitáhl mladé z naší obce a abych poskytl chlapcům a dívkám zábavu namísto toho, abych je nechal běhat za odpočinkem po celém stvoření. Dlouho předtím, než bylo postaveno, jsem řekl biskupům: „Zaveďte své slavnosti a zřiďte odpočinkové oblasti, abyste lidem poskytovali zábavu“ (DBY, 243).

Je v divadle, v tanečním sále, na místě uctívání, v příbytku, ve světě nějaké zlo? Ano, když lidé mají sklon dopouštět se zla na některém z těchto míst. Zlo je v osobách, která se shromáždily, aby si prostě popovídaly, pokud při tom dovolí, aby se zla dopustily (DBY, 243).

Na divadelním jevišti může být v postavě představeno zlo a jeho důsledky, dobro a jeho šťastné důsledky a odměny; slabost a pošetilost člověka, ušlechtilost ctnosti a velikost pravdy. Jeviště může být učiněno pomocníkem řečnického pultu při vštěpování do mysli společnosti osvíceného smyslu pro ctnostný život, a také správné hrůzy z ohavnosti hříchu a spravedlného děsu z jeho následků. Může být odhalena cesta hříchu s jejími trny a léčkami, jejími pastmi a nástrahami a to, jak se jí vyhnout (DBY, 243).

Tragédii má v oblibě vnější svět, nejsem jejím příznivcem. Nepřeji si, aby před našimi ženami a dětmi byla zobrazována vražda se všemi jejími hrůzami a ničemností, která k ní vede; nechci, aby si děti domů přinášely strach z … meče, pistole nebo dýky a v noci trpěly děsivými sny. Chci, aby se hrály takové hry, při kterých se budou diváci cítit dobře; a přeji si, aby ti, kteří hrají, vybírali takový druh her, který zlepší veřejné mínění a zvýší literární vkus společnosti (DBY, 243–244).

Přejete-li si tančit, tančete; a jste-li Svatí, jste po tanci připraveni na modlitební shromáždění právě tak, jako kdykoli jindy. Toužíte-li o něco prosit Boha, jste připraveni učinit to při tanci právě tak, jako na kterémkoli jiném místě, jste-li Svatí (DBY, 243).

[Avšak] ti, kteří při tanci nemohou sloužit Bohu s čistým srdcem, tančit nemají (DBY, 243).

Chci, abyste tomu jasně rozuměli, hraní na housle a tanec nejsou součástí našeho uctívání. Může být položena otázka, k čemu tedy potom jsou? Odpovídám, že moje tělo může držet krok s mou myslí. Moje mysl pracuje jako člověk, který kácí stromy, po celou dobu; a to je důvod, proč jsem rád, že máme tyto kratochvíle – dávají mi výsadu ze sebe vše shodit a zatřást sebou, aby moje tělo mohlo cvičit a moje mysl odpočívat. K čemu? Abych získal sílu a byl obnoven a osvěžen a oživen a oduševněn, aby tak moje mysl nemusela být unavena (DBY, 242).

Jsou mnozí naši staří bratří a sestry, kteří pro tradice svých otců a požadavky falešného náboženství nebyli nikdy v tanečním sále nebo v divadle, dokud se nestali Svatými posledních dnů, a nyní se zdá, že po tomto druhu zábavy dychtí více než naše děti. To je způsobeno skutečností, že mnoho let po této zábavě, jejímž záměrem je vzpružit jejich ducha a zpevnit a posílit jejich tělo, hladověli a desítky tisíc ulehly předčasně do hrobu kvůli nedostatku tohoto cvičení těla a ducha. Ty vyžadují vzájemnou výživu, aby je učinila silnými a zdravými. Každá schopnost a moc jak těla, tak i mysli je darem od Boha. Nikdy neříkejte, že prostředky používané k vytváření a udržování zdravé funkce těla a mysli jsou z pekla (DBY, 242).

Chcete-li tančit, běžet závod, … nebo si hrát s míčem, dělejte to a cvičte své tělo a nechejte svou mysl odpočívat (DBY, 243).

Ti, kteří dodržují smlouvy a slouží svému Bohu, pokud si přejí jakýmkoli způsobem cvičit, aby nechali odpočinout mysl a unavili tělo, jděte a těšte se z tance a dovolte Bohu, aby byl ve všech vašich myšlenkách v tomto, stejně jako ve všech ostatních věcech, a on vás požehná (DBY, 242).

Naše práce, naše každodenní práce, celý náš život je ve sféře našeho náboženství. To je to, čemu věříme a co se snažíme praktikovat. Pán přesto dovoluje velké množství věcí, které nikdy nepřikazuje… Pán mi nikdy nepřikázal tančit, a přesto jsem tančil – vy všichni to víte, neboť můj život je před světem. Přesto i když mi to Pán nikdy nepřikázal, abych to dělal, dovolil to. Nevím, že by někdy přikázal chlapcům, aby šli a hráli si s míčem, přesto to dovoluje. Nejsem si vědom, že by nám někdy přikázal postavit divadlo, ale dovolil to, a já mohu uvést důvod proč. Odpočinek a rozptýlení jsou nezbytné pro naše blaho, stejně jako závažnější životní snažení (DBY, 238).

Jsem přesvědčen, že ty osoby, které v divadle dupou, tleskají, pískají a vydávají další hlasité a divoké projevy, tak nemístné a nežádoucí, mají jen málo rozumu a neznají rozdíl mezi šťastným a spokojeným úsměvem k potěšení přítele nebo opovržlivým posměškem, který na člověka přivádí prokletí (DBY, 241).

[Ale] nechť naše mysl zpívá radostí a nechť život sám proudí do každé části těla; neboť cílem našeho shromáždění je jeho procvičení, jeho dobro (DBY, 240).

Doporučení ke studiu

Pravé štěstí se nachází ve spravedlivosti a službě.

Proč lidské bytosti hledají štěstí? Proč se zdá, že ho tolik lidí není schopno najít? Kde můžeme najít pravé štěstí? Jak může evangelium poskytnout štěstí dokonce i těm „v bolestech, v omylu, v chudobě nebo ve vězení“?
Mnoho lidí věří, že poslušnost Božích přikázání omezí jejich svobodu a učiní je méně šťastnými. Jaké situace, které jste prožili nebo viděli, dokazují, že ve skutečnosti je opak pravdou – že poslušnost přikázání nás činí šťastnými, zatímco neposlušnost nešťastnými?
Jaký pocit ve vás vyvolává, když víte, že jste „učiněni, abyste se těšili ze všeho, z čeho se těší Bůh“, a že Nebeský Otec a Ježíš Kristus chtějí, abyste byli šťastní?
Co je podle slov presidenta Younga jedinou cestou pro Svaté posledních dnů, aby byli šťastní? Proč vás život podle evangelia činí šťastnými?

Odpočinek ve správném duchu může zvýšit naše fyzické a duchovní blaho.

Proč si myslíte, že president Young povzbuzoval k odpočinku? (Viz také NaS 136:28.) Jak nás mohou naše odpočinkové činnosti „[naplňovat] pokojem a slávou a [povznášet] každý cit a impuls srdce“?
Jaké závazky musíme splnit předtím, než se zúčastníme odpočinkových činností, mají-li nás naše činnosti požehnat duchovně i fyzicky?
President Young učil, že odpočinek musí probíhat ve správném duchu. Jak můžeme zajistit, abychom při svém odpočinku měli Ducha Páně?

Máme usilovat o hodnotnou zábavu, která je v souladu s měřítky evangelia.

Proč je důležité účastnit se rozmanitých činností, včetně zábavy a odpočinkových činností? Jaké jsou podle slov presidenta Younga konkrétní přínosy hudby, tance a divadla? Co říká těm, kteří věří, že divadlo a taneční sál jsou místy zla?
Jaká mají být naše kritéria pro výběr vhodné zábavy? Jak můžete zajistit, aby „Bůh [byl] ve všech vašich myšlenkách“, i když se účastníte zábavy nebo odpočinkových činností? Jak mohou rodiče dávat dobrý příklad svým dětem druhem zábavy, kterou si vybírají?
Proč je odpočinek „nezbytn[ý] pro naše blaho, stejně jako závažnější životní snažení“?
Jak můžete pomáhat zajišťovat bezpečný a hodnotný odpočinek a zábavu pro sebe, své děti nebo druhé ve své obci nebo městě?