Kapitola 7

Plán spasení

President Brigham Young jako prorok a učitel plánu spasení učil, že „plánem a záměrem Nejvyššího Vládce“ (DBY, 49) je umožnit Jeho dětem, aby se těšily věčnému štěstí. Podle tohoto velkého plánu štěstí [viz Alma 42:16] jsme všichni žili jako Boží děti v Jeho přítomnosti předtím, než jsme vstoupili do smrtelnosti, kde máme výsadu získat smrtelnou schránku a rozhodnout se, že budeme poslouchat Boží přikázání. Podle naší věrnosti nás Ježíš Kristus uvede do některého království slávy.

Učení Brighama Younga

Bůh chce, abychom na věky rostli ve světle, pravdě a štěstí.

Tento život, který vy i já máme, je pro věčnost. Přemýšlejte o představě, že by bytosti obdarované veškerou mocí a schopnostmi, které vlastníme, byly zničeny, přestaly existovat, přestaly být, a potom se ji snažte uvést do souladu s našimi pocity a s naším současným životem. Žádná inteligentní osoba to nedokáže. Těmto věcem můžeme porozumět, avšak pouze Duchem zjevení [viz 1. Korintským 2:11]. Prostřednictvím zjevení Pána Ježíše rozumíme věcem, tak jak byly, které nám jsou oznamovány; věcem, které jsou v životě, kterému se nyní těšíme, i věcem, tak jak budou [viz NaS 93:24], ne v jejich plném rozsahu, ale všemu, co má Pán v úmyslu, abychom pochopili, aby to pro nás učinil užitečným, aby nám dal zkušenost nutnou v tomto životě a připravil nás na to, že se budeme těšit věčnému životu ve světě, který přijde (DBY, 47).

Kdybychom mohli porozumět pravé filosofii, tak jako vlastnímu stvoření a jeho účelu – jaký plán a záměr měl Nejvyšší Vládce, když organizoval hmotu a uváděl ji do takového stavu, abych vás zde dnes viděl, mohli bychom pochopit, že hmota nemůže být zničena – že je podrobena organizování a dezorganizování; a mohli bychom pochopit, že hmotu lze organizovat a vnášet do inteligence a že může vlastnit více inteligence a pokračovat v růstu v oné inteligenci; a mohli bychom poznat ony zásady, které zorganizovaly hmotu ve zvířata, rostliny a v inteligentní bytosti; a mohli bychom rozpoznat Božství, jak působí, řídí a rozšiřuje zásady do hmoty, aby vytvářelo inteligentní bytosti a aby je oslavilo – k čemu? Ke štěstí. Uspokojilo by plně ducha, kterého v sobě máme, něco menšího? Ne [viz NaS 131:7] (DBY, 49).

Jsme duchovní děti Boží.

Žádná lidská bytost nemá moc zorganizovat svou vlastní existenci. Neboť existuje někdo větší, než jsme my. Patří nám naše tělo? Patří nám náš duch? Nepatříme sami sobě. Patříme svým předkům – svému Otci a svému Bohu [viz Skutkové 17:29] (DBY, 50).

Věci byly nejprve stvořeny duchovně; Otec skutečně zplodil duchy [viz NaS 76:24] a oni se narodili a žili s ním. Potom započal práci na vytvoření pozemských schránek, přesně tak, jak byl v tomto těle stvořen on sám, tak, že vzal hrubý materiál, který byl zorganizován a vytvořil tuto zem,… následně byly z hrubých materiálů této země zorganizovány schránky jeho dětí (DBY, 50).

Slyšel jsem, že slavný pan [Henry Ward] Beecher z Brooklynu jednou řekl, že největší neštěstí, které se člověku kdy přihodilo, bylo to, že se narodil; já ale říkám, že největší štěstí, které kdy lidské bytosti potkalo, nebo potkat může, je narodit se na tuto zem, neboť potom je před nimi život a spasení; potom mají výsadu překonat smrt a svýma nohama pošlapat hřích a nepravost, do svého každodenního života začlenit každou zásadu života a spasení a věčně přebývat s Bohy (DBY, 51).

Duchové, kteří žijí v těchto schránkách, byli při svém vstupu do nich čistí jako nebesa. Vstoupili do schránek, které jsou znečištěné, to se týká těla, pádem člověka. Žalmista říká: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má“ [Žalmy 51:7]. Tento verš v některých myslích utvrdil nauku o naprosté zkaženosti – že je pro ně nemožné mít jedinou dobrou myšlenku a že jsou úplně hříšní, že v nich není žádné dobro, žádná zdravost a žádné duchovní zdraví. To není správné, přesto určitý boj v sobě máme. Musíme bojovat proti zlým vášním nebo semenům nepravosti, která jsou skrze pád zaseta v těle. Čistí duchové, kteří obývají tyto schránky, jsou ovlivňováni a je právem toho, který je do těchto schránek poslal, Boha a Pána každého pohybu, aby měl přednost a stále udílel Ducha pravdy, aby duchy lidí ovlivňoval, aby mohl triumfovat a mít hlavní vliv v našich schránkách (DBY, 51–52).

Máme svobodu rozhodnout se pro dobro místo zla, pro oslavení místo bědy.

[Otec se zeptal]: „Kdo vykoupí zemi, kdo půjde a přinese oběť za zemi a vše, co obsahuje?“ Nejstarší Syn řekl: „Zde jsem“; a potom dodal: „Pošli mě.“ Ale ten druhý, kterým byl „Lucifer, Syn jitra“, řekl: „Pane, zde jsem, pošli mě, vykoupím každého syna a dceru Adama a Evy, kteří žijí na zemi, nebo kteří na zem kdy vstoupí.“ „Ale,“ řekl Otec, „to vůbec nebude stačit. Každému jedinci dám svobodu jednání; všichni ji musejí používat, aby získali oslavení v mém království; poněvadž mají moc volby, musejí tuto moc používat. Jsou to moje děti; vlastnosti, které vidíte ve mně, jsou i v mých dětech, a ony musejí používat svou svobodu jednání. Jestliže slíbíš, že je všechny spasíš, musíš je spasit v nespravedlivosti a zkaženosti“ [viz Abraham 3:23–28; Mojžíš 4:1–4] (DBY, 53–54).

Když došlo na nebi ke vzpouře, soud byl přiložen ke šňůře a spravedlivost k olovnici a zlí byli vyvrženi (DBY, 54).

Všemohoucí Pán strpěl v nebi toto rozštěpení, aby viděl, co jeho poddaní budou dělat před svým příchodem na tuto zemi (DBY, 54).

Ale oni [vzbouření duchové] museli odejít z nebe, nemohli tam přebývat, museli být svrženi na zemi, aby pokoušeli syny lidské a konali svou práci v poskytování protikladu ve všech věcech, aby obyvatelé země mohli mít výsadu zdokonalovat se na základě inteligence, která jim byla dána, příležitost překonávat zlo a učit se zásadám, které vládnou věčnosti, aby v ní mohli být oslaveni (DBY, 54).

Žádné osobě nemůžete poskytnout její oslavení, aniž by věděla, co je zlo, co jsou hřích, zármutek a běda, neboť žádná osoba by nemohla pochopit a ocenit oslavení a těšit se z něho na základě nějaké jiné zásady.

Myslíte si, že Pán upírá svůj zrak na příliš mnohé? … Nemyslím si, že na zemi nyní žije někdo, že žil někdo před námi nebo že někdo přijde po nás, koho by neznal. Věděl, kdo budou jeho pomazaní; po celou dobu na ně upíral svůj zrak, stejně jako na Mojžíše, Faraóna, Abrahama, Melchisedecha a Noéma, který byl vyvolenou nádobou pro stavbu korábu a záchranu zbylých před povodní (DBY, 55).

Je mylnou myšlenkou, že Bůh nařizuje všechny věci, cokoli, co se děje, neboť vůle stvoření je tak volná jako vzduch. Můžete se zeptat, zda věříme v předustanovení; věříme, tak silně jako kdokoli na světě. Věříme, že Ježíš byl předustanoven před položením základů světa a jeho poslání být Spasitelem světa mu bylo přiděleno ve věčnosti, přesto když přišel v těle, bylo ponecháno jeho svobodnému rozhodnutí, zda se rozhodne poslouchat svého Otce či zda ho poslouchat odmítne. Kdyby odmítl poslouchat svého Otce, stal by se synem zatracení. My také máme volnost rozhodnout se pro zásady věčného života nebo je odmítnout. Bůh nařídil a předustanovil mnoho věcí, které se staly, a bude v tom pokračovat; když ale vydává rozhodnutí o velkých požehnáních pro nějaký národ nebo jednotlivce, jsou vydána za určitých podmínek. Když rozhoduje o velkých pohromách a zdrcujících zničeních ohledně národů nebo lidí, tato rozhodnutí se uskutečňují, protože národy a lidé nechtějí zanechat své zlovolnosti a obrátit se k Pánu. Bylo rozhodnuto, že Ninive má být za čtyřicet dnů zničeno, ale rozhodnutí bylo díky pokání obyvatelů Ninive pozastaveno. Bůh vládne a panuje a všechny děti učinil svobodné, jako je sám, aby se rozhodovaly pro dobré nebo špatné, a my tedy budeme souzeni podle svých skutků (DBY, 55).

Podle naší věrnosti nás Ježíš Kristus uvede do některého království slávy.

Toto je plán spasení. Ježíš nikdy neukončí své dílo, dokud nebudou všichni přivedeni k tomu, aby se těšili z nějakého království v příbytcích jeho Otce, kde je mnoho království a mnoho sláv, aby odpovídaly dílům a věrnosti všech lidí, kteří kdy žili na zemi. Někteří budou poslušni celestiálního zákona a obdrží jeho slávu, někteří budou dodržovat terestriální a někteří telestiální zákon a jiní neobdrží žádnou slávu (DBY, 56).

Miliony [lidí] zemřely, v křesťanském i pohanském světě, kteří byli stejně tak čestní, ctnostní a bezúhonní jako leckdo, kdo žije nyní. Křesťanský svět říká, že jsou ztraceni; ale Pán je spasí, přinejmenším všechny ty, již přijmou evangelium. Plán spasení, který zjevil Ježíš a který my kážeme, dosahuje k nejničemnějším a nejhanebnějším z Adamovy ztracené rasy (DBY, 60–61).

Doporučení ke studiu

Bůh chce, abychom na věky rostli ve světle, pravdě a štěstí.

Jak můžeme poznat, že „život, který vy i já máme, je pro věčnost“? Jak vás ovlivňuje to, že víte, že život je věčný?
Co bylo Božím „plánem a záměrem“ při organizování tohoto světa?
President Young učil, že prvořadým účelem života je „vlastnit více inteligence a pokračovat v růstu v oné inteligenci“. Jaký je vztah mezi růstem v inteligenci neboli světle a pravdě (viz také NaS 93:36; 130:19) a získáním věčného štěstí? Jak se to potvrdilo ve vašem životě?

Jsme duchovní děti Boží.

Jaké pocity ve vás vyvolává to, že víte, že jste doslovným duchovním dítětem našeho Nebeského Otce? Jak to ovlivňuje váš život?
Proč je „narodit se na tuto zem“ to „největší štěstí, které kdy lidské bytosti potkalo“? Čtěte Knihu nauk a smluv 93:33 a přemítejte o tom. Jaká požehnání jsou spojena s tím, že náš duch a tělo budou neoddělitelně spojeny?
Jaký je podle presidenta Younga důsledek pádu člověka? K jakému chybnému závěru docházejí někteří lidé ohledně pádu? Jaká je úloha Ducha Pravdy v boji, který „v sobě máme“, mezi dobrem a zlem? Jak můžeme učinit Ducha Pravdy mocnější silou ve svém životě?

Máme svobodu rozhodnout se pro dobro místo zla, pro oslavení místo bědy.

Jakou roli podle presidenta Younga hraje svoboda jednání při získávání našeho oslavení? Proč Bůh Otec zamítl Luciferův návrh, že bude jednat za každého z nás? (Viz také 2. Nefi 2:15–16.)
Proč Pán dovolil „rozštěpení v nebi“? Jakou „práci“ konají ti, již byli vyvrženi z Otcovy přítomnosti? Proč musí být „protiklad ve všech věcech“? Proč musíme porozumět tomu, „co je zlo“ a „co jsou hřích, zármutek a běda“, abychom získali oslavení? (Viz také 2. Nefi 2:11.)
Co můžete dělat, abyste plnili Pánova přání a dorůstali svých plných schopností?
Jakým způsobem Bůh nařizuje neboli předustanovuje určité události, a přesto nám nechává svobodu rozhodování?

Podle naší věrnosti nás Ježíš Kristus uvede do některého království slávy.

Kdy skončí spásná práce Ježíše Krista?
Skrze Kristovo usmíření jsou všichni, kromě synů zatracení, přiváděni „k tomu, aby se těšili z nějakého království v příbytcích jeho Otce“. President Young také prohlásil, že je „mnoho království a mnoho sláv“. Proč je tak mnoho království? Kdo rozhoduje o tom, do kterého království osoba půjde?
Jak Spasitelovo usmíření „dosahuje k nejničemnějším a nejhanebnějším“ stejně jako k těm, kteří jsou „čestní, ctnostní a bezúhonní“?