Kapitola 11

Rozhodnutí kráčet v poslušnosti

President Brigham Young řídil stěhování tisíců Svatých do Sionu a často jim dával pokyny zacházející do takových podrobností, jako třeba aby nespřahali unavená zvířata s odpočatými. Svaté ale také povzbuzoval, aby projevovali aktivní samostatnost a činili inteligentní rozhodnutí. Radil: „Pro každého muže, ženu a dítě, kteří přijímají toto dílo a shromažďují se do Sionu, je absolutně nezbytné, aby dělali vše, co mohou, aby dílo Boží šlo kupředu, aby budovali Sion a aby pomáhali v jeho vykoupení… Naše horlivost v této práci … má sklon ve Svatých rozvíjet činorodost a samostatnost, kterou by jinak nemohli mít, kdyby nebyli přinuceni spoléhat se na své zdroje“ (LL, 220–221). President Young učil, že „veškerá oběť, kterou Pán od svého lidu požaduje, je přísná poslušnost ohledně našich vlastních smluv“ (DBY, 225).

Učení Brighama Younga

Máme svobodu jednání rozhodovat se mezi dobrem nebo zlem, ale nemůžeme si volit důsledky svých rozhodnutí.

Všechny rozumné bytosti mají svou vlastní svobodu jednání; a podle svého vlastního rozhodnutí budou spaseny, nebo odsouzeny (DBY, 62).

Mohou lidé pochopit, že je skutečně nezbytné, aby před ně byly postaveny protikladné zásady, že by jinak tento stav bytí nebyl žádnou zkouškou a my bychom neměli žádnou příležitost používat svobodu jednání, která nám byla dána? Mohou pochopit, že nemůžeme získat věčný život, pokud z vlastní zkušenosti skutečně nepoznáme a nepochopíme zásadu dobra a zásadu zla, světlo a temnotu, pravdu, ctnost a svatost – a také neřest, zlovolnost a zkaženost? (DBY, 66.)

Člověk může konat své vlastní skutky a ovládat je, ale nemá kontrolu nad jejich důsledky (DBY, 63).

Na zemi není žádný jedinec, který by v sobě neměl schopnost sám sebe spasit nebo zničit; a tak je tomu i s národy (DBY, 67).

Svoboda jednání má určité hranice, a rovněž všechny věci a všechny bytosti, a naše svoboda jednání nesmí do onoho zákona zasahovat. Člověk si musí zvolit život nebo smrt [viz Helaman 14:31], a pokud si zvolí smrt, shledá, že je omezen a že svoboda jednání, která mu je dána, je svázána tak, že ji nemůže používat v protikladu k zákonu, aniž by se vydal tomu, že bude Všemohoucím pokárán a potrestán. (DBY, 63.)

Člověk se může zbavit své svobody jednání nebo svého prvorozenství, stejně jako Ezau v dávných dobách, když se jí ale zbaví, nemůže ji získat zpět; v důsledku toho se sluší, abychom byli opatrní a nepřišli o svobodu jednání, která je nám dána. Rozdíl mezi spravedlivým a hříšníkem, věčným životem nebo smrtí, štěstím nebo bědou je tento: výsady těch, kteří jsou oslaveni, nemají hranice ani omezení, jejich požehnání jsou trvalá a jejich království, trůny, panství, knížectví a moci nemají konce, ale budou růst po celou věčnost; kdežto svoboda jednání těch, již nabídku odmítnou, kteří pohrdnou nabízeným milosrdenstvím Páně a sami sebe připraví k tomu, aby byli vyhnáni z jeho přítomnosti a aby se stali společníky ďáblů, je okamžitě omezena a jejich působení jsou stanoveny hranice a omezení (DBY, 63–64).

Pán žádnou osobu nenutí, aby přijala evangelium, a nemyslím si, že ji bude nutit, aby poté, co ho přijala, podle něho žila (DBY, 64).

Dal lidem výsadu, aby se rozhodovali sami za sebe, ať k dobru, nebo ke zlu; ale výsledek našeho rozhodnutí má stále ve své ruce (DBY, 62).

Věčné zákony, skrze něž on i všichni ostatní existují ve věčnostech Bohů, nařizují, že dříve než může Stvořitel dokonale vládnout, musí být získán souhlas stvoření (DBY, 65).

Nemám v úmyslu honit nějakého muže nebo ženu do nebe. Velmi mnozí si myslí, že dokáží lidi domrskat do nebe, ale to se nikdy nemůže stát, neboť inteligence v nás je stejně nezávislá jako Bohové. Lidé nebudou nuceni a všechny duše dětí lidských, které jsou dohnány do nebe kázáním pekelného ohně, se vejdou na špičku jehly (DBY, 64).

Můžete vědět, zda jste vedeni správně nebo špatně, stejně jako znáte cestu domů; neboť každá zásada, kterou Bůh zjevil, s sebou do lidské mysli nese přesvědčení, že je pravdivá, a neexistuje žádné volání od Boha k člověku na zemi, které s sebou nenese důkaz o své pravosti (DBY, 65).

Dává smysl myslet si, že je člověk připraven o svá práva, protože si v srdci přeje činit vůli Boží? Musí člověk klít, aby dokázal, že má svobodu jednání? Tvrdím, že to není vůbec nutné, ani krást nebo dělat cokoli špatného. To, že jsem se narodil volný a že mám svou svobodu před Bohem, anděly i lidmi, mohu nebesům i obyvatelům země dokázat právě tak, když pokleknu, abych se pomodlil, jako kdybych vyšel a klel. Mám právo svolávat v určitou hodinu svou rodinu k modlitbě a věřím, že tento směr dokazuje stejně, že jsem svobodný zmocněnec, jako kdybych kradl, klel, lhal a opíjel se (DBY, 65).

Činí z nás projevování této přísné poslušnosti otroky? Ne, je to jediný způsob na tváři země, abychom se vy i já stali svobodnými… Říci nyní, že se netěším přání své vlastní vůle právě tolik, když se modlím, jako kdybych klel, je falešná zásada… Člověk, který se poddává přísné poslušnosti požadavků Nebe, jedná podle přání své vlastní vůle a používá svou svobodu právě tolik, jako když byl otrokem vášně… Vše, co po nás Pán požaduje, je přísná poslušnost zákonů života. Veškerá oběť, kterou Pán od svého lidu požaduje, je přísná poslušnost ohledně našich vlastních smluv, které jsme uzavřeli s Bohem, a to znamená celým srdcem mu sloužit (DBY, 225).

Poslušnost pravdy nám umožní přebývat v přítomnosti Všemohoucího.

Poslušnost je jednou z nejprostších, nejobyčejnějších a nejpraktičtějších zásad, na kterou jste kdy pomysleli nebo o které něco víte (DBY, 220).

Požehnaní jsou ti, již poslouchají, když Pán udílí nějaké přímé přikázání, ale požehnanější jsou ti, již poslouchají bez přímého přikázání (DBY, 220).

Budeme-li naslouchat radám, budeme nejlepšími lidmi na světě; budeme jako zářivé světlo postavené na kopci, které nemůže být skryto, nebo jako svíce na svícnu (DBY, 219).

Přejete-li si mít přízeň našeho Nebeského Otce a těšit se z ní, čiňte jeho vůli (DBY, 223).

Když je naše srdce naplněno Duchem pravdy, Duchem Páně, nehledě na to, o jaká pravdivá slova z nebe jde, když Bůh hovoří, všichni jeho poddaní mají zvolat: „Haleluja! Velebte Boha! Jsme připraveni tato slova přijmout, neboť jsou pravdivá.“ (DBY, 219.)

Jak toužím vidět, že bratří, když slyší slova pravdy, která se na ně vylévají, jsou připraveni ona slova přijmout, protože dokonale odpovídají jejich pocitům, a že každá duše zvolá: „Tato slova mají chuť Ducha, který je ve mně; jsou mým potěšením, mým pokrmem a mým nápojem; jsou to prameny věčného života! Jak odpovídají mým pocitům, místo aby s nimi byla v rozporu!“ (DBY, 219.)

Kdybyste se vždy zastavili a řekli: „Nemám pro vás žádnou radu, nemám pro vás žádnou odpověď v této věci, protože nemám žádný projev Ducha“ a byli byste ochotni dát každému na světě vědět, že jste nevědomí, když jste, stali byste se moudrými a daleko vnímavějšími, než když udělujete rady podle svého vlastního soudu, bez Ducha zjevení (DBY, 219).

Každý muž v království Božím by na každé téma poskytl stejnou radu, kdyby počkal, až ohledně toho získá mysl Kristovu. Potom by všichni byli jednoho slova a jedné mysli a všichni lidé by viděli okem v oko (DBY, 219).

Tito lidé se musejí stát jednoho srdce a jedné mysli. Musejí znát vůli Boží a musejí ji činit, neboť znát vůli Boží je jedna věc, a podrobit svou vůli, své sklony tomu, čemu rozumíme, že je vůle Boží, je věc druhá (DBY, 221).

Svatí posledních dnů, kteří naslouchají slovům Páně, jež jsou jim dávána ohledně jejich politických, společenských a finančních zájmů, říkám, a říkám to odvážně, že budou mít moudrost, která je naprosto vyšší než moudrost dětí temnoty neboli dětí tohoto světa. Vím to skrze zjevení od Pána Ježíše Krista a skrze výsledky svých vlastních činů. Ti, již naslouchají radám udíleným jim v časných záležitostech, trvale zlepšují svůj časný i duchovní stav (DBY, 219–220).

Všichni, kteří obdrží věčný život a spasení, ho neobdrží za žádných jiných podmínek než věřením v Syna Božího a poslušností zásad, jež stanovil. Můžeme vymyslet nějaké jiné prostředky a plán spasení? Nemůžeme (DBY, 223–224).

Nejúčinnější způsob utvrzení náboženství nebe je podle něj žít, nikoli pro něj umírat: Myslím, že mohu bezpečně říci, že je mnoho Svatých posledních dnů, kteří jsou ochotnější pro své náboženství zemřít, než podle něj věrně žít. Neexistuje větší důkaz Bohu, andělům a lidem, že lidé věrně žijí podle svého náboženství, než když činí opravdové pokání ze svých hříchů, jsou poslušni zákona křtu na odpuštění hříchů a potom den za dnem pokračují v činění skutků spravedlivosti (DBY, 221).

Myslíte si, že lidé budou poslušni pravdy, protože je to pravda, pokud ji nebudou milovat? Ne, nebudou. Pravdy jsme poslušni, když ji milujeme. Jedině přísná poslušnost pravdy umožní lidem přebývat v přítomnosti Všemohoucího (DBY, 220).

Je v přivádění těchto lidí k poslušnosti nějaké zvláštní umění? Pouze jediné. Pokud si vy, starší Izraele, osvojíte umění kázat Ducha Svatého do srdce lidí, budete mít poslušný lid. Toto je jediné umění, které je vyžadováno. Učte lidi pravdě, učte je správným zásadám; ukažte jim to, co je pro jejich největší dobro; a nemyslíte si, že se vydají touto cestou? Vydají (DBY, 226).

Když přijímáme Ducha pravdy, učíme se ochotně poslouchat a snášet ukázňování.

Svatí, kteří žijí podle svého náboženství, budou oslaveni, protože nikdy nezapřou žádné zjevení, které Pán dal, nebo může dát, ačkoli si, když k nim přichází nauka, které nemohou plně porozumět, mohou říkat: „Pán mi to posílá a já se modlím, aby mě zachránil a ochránil před zapřením čehokoli, co pochází od něho, a aby mi dal trpělivost počkat, dokud tomu sám neporozumím“ (DBY, 224).

Takové osoby nikdy nezapřou ty věci, kterým nerozumějí, ale dovolí jim, aby zůstaly, dokud se vidění jejich mysli neotevře. Toto je směr, kterým jsem se neustále ubíral, a když přišlo něco, čemu jsem nemohl porozumět, modlil jsem se, dokud jsem to nepochopil (DBY, 224).

Nezavrhujte nic, protože je to nové nebo zvláštní, a neposmívejte se a nevysmívejte se tomu, co přichází od Pána, protože když to děláme, ohrožujeme své spasení (DBY, 224).

Věřím, že pro lidi, rodinu nebo jednotlivou osobu je nesnesitelným peklem usilovat o pochopení pravdy jednou a omylu druhou rukou, hlásat, že kráčí v poslušnosti přikázání Božích, a současně zaplétat srdce a ruku se zlovolnými (DBY, 223).

Pán dětem lidským seslal své zákony, přikázání a obřady a vyžaduje od nich, aby je přísně poslouchaly, a my si nepřejeme tyto zákony přestupovat, ale dodržovat. Nepřejeme si jeho obřady měnit, ale zachovávat; nepřejeme si věčnou smlouvu porušovat, ale dodržovat ji se svými otci, s Ježíšem, s naším Otcem v nebi, se svatými anděly a žít v souladu s nimi .

Jak poznáme, že jsme ho poslušni? Existuje pouze jedna metoda, jak to můžeme poznat, a to inspirací Ducha Páně dosvědčující našemu duchu, že jsme jeho, že my milujeme jeho a že on miluje nás. Toto víme duchem zjevení. Bez ducha zjevení nemáme žádné vnitřní svědectví. Nemáme žádné vnější svědectví, pouze skrze poslušnost obřadů (DBY, 224).

Cokoli je nečisté, musí dříve či později zahynout; bez ohledu na to, zda je to ve víře a praxi jedince, města, národa nebo vlády. To království, knížectví, moc nebo osoba, které není ovládáno zásadami, jež jsou čisté a svaté, musí nakonec pominout a zahynout (DBY, 227).

Když je mi posláno spasení, mohu ho zavrhnout, nebo přijmout. Když ho přijmu, podrobuji se celoživotní absolutní poslušnosti a poddajnosti jeho velkému Původci i těm, které určí, aby mě poučovali; když ho odmítnu, řídím se diktátem své vlastní vůle a dávám jí přednost před vůlí svého Stvořitele (DBY, 390).

Bůh do nás vložil vůli a my máme být spokojeni s tím, že je ovládána vůlí Všemohoucího (DBY, 264).

My jako lidé budeme ukázňováni, dokud se zcela nepodrobíme Pánu a nebudeme vskutku Svatými (DBY, 226).

Vím, že je těžké přijímat ukázňování, protože žádné ukázňování není radostné, ale je bolestivé v čase, kdy je udělováno [viz Židům 12:11]; ale pokud osoba bude ukázňování přijímat a modlit se, aby na ní spočíval Svatý Duch, aby v srdci mohla mít Ducha pravdy a lnula k tomu, co je Pánu příjemné, Pán jí udělí milost, aby ukázňování snášela, a ona se mu podrobí a přijme ho, protože ví, že je to pro její dobro (DBY, 227).

Doporučení ke studiu

Máme svobodu jednání rozhodovat se mezi dobrem nebo zlem, ale nemůžeme si volit důsledky svých rozhodnutí.

Proč je „skutečně nezbytné, aby před [Boží děti] byly postaveny protikladné zásady“ a aby měly „svou vlastní svobodu jednání“?
President Young učil, že „člověk může konat a ovládat své vlastní skutky, nemá ale kontrolu nad jejich důsledky“. (Viz také NaS 101:78.) Jakými způsoby se někteří lidé dovolávají svobody rozhodování, zatímco se snaží vyhnout se důsledkům svých rozhodnutí?
Jak president Young definuje „rozdíl mezi spravedlivým a hříšníkem“? Jak můžeme omezovat svou svobodu jednání nebo se jí zbavovat? President Young učil, že „výsady těch, kteří jsou oslaveni, nemají hranice ani omezení“. Jak přísná poslušnost ve skutečnosti zvyšuje naši svobodu?
Proč Bůh nebude nutit „žádnou osobu, aby přijala evangelium, … [nebo] aby podle něho žila poté, co ho přijala“? (Viz také NaS 88:22–25, 32.)
Proč president Young zdůrazňuje, že poslušnost je právě tak použitím svobody jednání jako neposlušnost? Proč je „přísná poslušnost … jediný způsob na tváři země, abychom se vy i já stali svobodnými“? (Viz také Mosiáš 2:22–24.)

Poslušnost pravdy nám umožní přebývat v přítomnosti Všemohoucího.

Proč je „poslušnost … jednou z nejprostších, nejobyčejnějších a nejpraktičtějších zásad“? Proč nám poslušnost umožňuje „mít přízeň našeho Nebeského Otce a těšit se z ní“?
Co to znamená stát se „jednoho srdce a jedné mysli“? Jak nám poslušnost pomáhá toho dosáhnout?

Když přijímáme Ducha pravdy, učíme se ochotně poslouchat a snášet ukázňování.

Jaká je podle presidenta Younga naše povinnost, když nerozumíme nějaké nauce nebo zjevení? (Viz také Kazatel 12:13; Jan 7:17; Ether 12:6; NaS 11:20.)
Jak můžeme poznat, kdy jsme poslušni Boží vůle, a jak můžeme poslušnosti učit?
Jak nám ochota podrobit svou vůli vůli Všemohoucího pomáhá, abychom se stali podobnějšími Spasiteli? Co to znamená „zcela se podrobit Pánu“?
Ukázňovat znamená napravovat a očišťovat. Proč je ukázňování často obtížně přijatelné? (Viz také Židům 12:11.) Co president Young učí o tom, jak můžeme snášet ukázňování? K čemu může ukázňování vést?