Kapitola 41

Chrámové obřady

Když pronásledování sílilo a na Svaté doléhala potřeba opustit Nauvoo, president Brigham Young pracoval v chrámu, aby Svaté před jejich odchodem požehnal posvátnými obřady. Zapsal si, že jednoho dne „obdrželo své obdarování v chrámu sto čtyřicet tři osob… Svatí projevovali takovou dychtivost po přijetí obřadů [chrámu], a my jsme tak dychtili jim posloužit, že jsem se zcela oddal dílu Páně v chrámu ve dne i v noci, spánku jsem nevěnoval více než průměrně čtyři hodiny denně a domů jsem přicházel jednou týdně“ (HC, 7:567). Když president Young dorazil na západ, okamžitě vybral místo pro nový chrám. Řídil budování čtyř chrámů v Utahu – v Salt Lake City, St. George, Manti a Loganu; avšak za jeho života byl dokončen pouze chrám St. George. 1. ledna 1877, kdy mu zeslábly nohy natolik, že musel být přinesen do místnosti na židli, oslovil shromáždění, které se sešlo k zasvěcení dolního patra chrámu, a prohlásil: „Těšíme se výsadám, kterým se netěší nikdo jiný na tváři země… Když přemýšlím o této věci, přeji si hlasem sedmi hromů probudit tento lid.“ (DNSW, 16 Jan. 1877, 1.)

Učení Brighama Younga

Chrámy jsou domy Páně, kde se vykonávají posvátné obřady, aby Svaté připravily na oslavení.

Může být položena otázka, proč stavíme chrámy. Stavíme chrámy, protože na tváři celé země není dům, který by byl postaven Božímu jménu, který by se nějakým způsobem srovnával s jeho charakterem, a který by on mohl důsledně nazývat svým domem. Na zemi jsou místa, kam Pán může přijít a přebývat tam, když se mu zlíbí. Lze je nalézt na vrcholcích vysokých hor, nebo v některých jeskyních nebo na místech, na jejichž půdu nikdy nevkročil hříšný člověk svou nečistou nohou (DBY, 393–394).

Požaduje, aby mu jeho služebníci postavili dům, kam by mohl přicházet a kde by mohl oznamovat svou vůli (DBY, 394).

„Požaduje Pán z našich rukou, abychom mu postavili chrám?“ Mohu říci, že to vyžaduje právě tak, jako vyžadoval vždy, aby byl nějaký postaven někde jinde. Kdybyste se zeptali: „Bratře Brighame, víte o tom něco; měl jste o tom někdy zjevení z nebe?“ Mohu odpovědět popravdě, mám ho před sebou neustále (DBY, 411).

Chystáme se stavět chrámy. Tento zákon je dán dětem lidským (DBY, 393).

Nemůžeme … zákonně pro lidi vykonávat další obřady Boží, v plném smyslu toho slova, … dokud nebudeme mít k tomuto účelu postavený chrám (DBY, 394–395).

Někteří říkají: „Nemám tu práci rád, protože jsme nikdy nezačali stavět chrám, aniž by se nerozezněly zvony pekla.“ Chci je slyšet zvonit znovu (DBY, 410).

Dokončili jsme chrámy v Kirtlandu a v Nauvoo; a nezněly zvony pekla po celou dobu, kdy jsme je stavěli? Zněly, každý týden a každý den (DBY, 410).

Rozhodl jsem, že s pomocí Páně a tohoto lidu mu postavíme dům. Můžete se zeptat: „Bude v něm přebývat?“ Může, když bude chtít; není mým právem diktovat Pánu. Ale my mu postavíme dům, aby měl místo, pokud by si přál nás navštívit, kde by přebýval, nebo když by poslal některé ze svých služebníků, abychom pro ně mohli mít vhodné ubytování. Postavil jsem si dům pro sebe, a většina z vás udělala totéž, a nyní, nemáme postavit dům Pánu? (DBY, 411.)

Potřebujeme chrám? Potřebujeme, aby nás připravil vejít branou do města, kde odpočívají Svatí. Obřady, které jsou k tomu nezbytné, … nemohou být [vykonávány], když nemáme odpovídající místo. Přejeme si chrám, ne pro veřejná shromáždění, ale pro kněžství, abychom v něm plně uspořádali a zorganizovali kněžství v jeho řádu a stupních [Aronovo a Melchisedechovo], abychom pro Svaté vykonávali obřady kněžství pro jejich oslavení (DBY, 394).

Chrám bude pro obdarování – pro organizaci a poučení kněžství (DBY, 412).

Těšíme se výsadě vstoupit do chrámu, zbudovanému jménu Božímu, a obdržet obřady jeho domu, se všemi přípravnými klíči a požehnáními pro vejití do „životů“ [viz NaS 132:22]; také se těšíme výsadě vykonávat obřady pro své otce a matky, své dědy a babičky, pro ty, kteří spí bez evangelia (DBY, 394).

Pouze ti, již se s námi podíleli na chrámových obřadech, vědí sami pro sebe, jaké uspokojení spočívá v tom, když si uvědomíme, že jsme vskutku spolupracovníci našeho Pána a Spasitele; že neseme skromnou část v tomto velkém díle spasení; že máme výsadu přijímat pravdu a být jí poslušni, a zajistit si ono štěstí, které nabízí pouze evangelium; a nejenom vykonávat tyto obřady pro sebe, ale dělat nezbytnou práci pro své rodiče a předky, kteří spí bez evangelia, aby i oni mohli pít z vod života a být souzeni podle lidí v těle [viz 1. Petrova 4:6]. Toto je výsada, požehnání, což nemůže pocítit nikdo, pokud to nevlastní. Jsme šťastni, že skrze svou víru a pocity prostřednictvím ducha zjevení v nás, víme, že naše práce byla Pánem přijata. Nadmíru jsme se těšili ze vzájemné společnosti; staří, středního věku i mládež se radovali a byli učiněni šťastnými v tomto slavném díle (DBY, 419–420).

Je na nás, abychom dělali ty věci, které Pán požaduje z našich rukou, a výsledek nechali na něm. Je na nás, abychom pracovali vesele a s dobrou vůlí; a jestliže budeme stavět chrám, který má cenu milion peněz, a vyžaduje to veškerý náš čas a prostředky, máme to s radostným srdcem věnovat, jestliže nám Pán ve své prozřetelnosti řekne, abychom tak učinili. Když Pán naším nepřátelům dovolí, aby nás z něho vyhnali, máme ho opustit s takovým veselím v srdci, jako vždy, když se těšíme nějakému požehnání. Není naše věc, co dělá Pán, nebo jak nakládá s prací svých služebníků. Když ale přikazuje, je na jeho lidu, aby uposlechl. Kdybychom při stavbě tohoto chrámu předem věděli, že do něho nikdy nevstoupíme, až bude dokončen, měli bychom být tak radostní, jak bychom byli, kdybychom věděli, že zde budeme žít tisíc let a těšit se z něho (DBY, 411).

Musíte tu práci udělat, jinak nebude vykonána. Nechceme u tohoto chrámu žádné fňukaly. Nemůžete-li začít radostně, a radostně projít prací na celé stavbě, vydejte se do Kalifornie, a čím dříve, tím lépe. Zhotovte si zlaté tele, a uctívejte ho. Pokud ve svém srdci, ve svých skutcích a ve všem, co vlastníte, nemáte na prvním a nejpřednějším místě starost o obřady spasení, pro sebe, své žijící, a mrtvé, jděte! Zaplaťte své dluhy, máte-li nějaké, a jděte v pokoji, a dokažte Bohu a všem jeho Svatým, že jste to, co o sobě, svými skutky, prohlašujete (DBY, 417–418).

My … se těšíme výsadě, které se podle naší znalosti netěšil žádný jiný lid ode dnů Adama, totiž mít dokončený chrám, v němž všechny obřady domu Božího mohou být udělovány jeho lidu. Bratří a sestry, rozumíte tomu? (DBY, 393.)

Obdarování nám umožňuje, abychom se jednou navrátili do přítomnosti Páně.

Přípravné obřady … vykonávané v [chrámu Kirtland], ačkoli byli doprovázeny službou andělů, a přítomností Pána Ježíše, byly pouhým mdlým podobenstvím obřadů domu Páně v jejich plnosti; přesto si mnozí, skrze popud od ďábla, mysleli, že obdrželi vše, a vědí tolik, co Bůh; odpadli a odešli do pekla. Bratří, buďte ujištěni, že je nyní na zemi pouze málo, velmi málo starších Izraele, kteří znají význam slova obdarování. Aby ho znali, musejí ho zažít; a aby ho zažili, musí být postaven chrám (DBY, 415–416).

Dovolte mi, abych vám podal stručnou definici. Vaše obdarování znamená obdržet všechny ty obřady v domě Páně, které jsou nezbytné k tomu, aby vám umožnili, až opustíte tento život, jít zpět do přítomnosti Otce, projít kolem andělů, kteří stojí jako stráž (DBY, 416).

Kdo v tomto shromáždění obdržel takové obdarování a rozumí mu? … Klíče těchto obdarování jsou mezi vámi, a tisíce je obdržely, takže ďábel, se všemi svými pomocníky, se nemusí domnívat, že může opět zničit svaté kněžství na zemi tím, že zabije několik lidí, protože to nemůže udělat. Bůh naposledy vztáhl ruku, aby vykoupil svůj lid, čestné v srdci, a Lucifer mu nemůže bránit (DBY, 416).

Je naprosto nezbytné, aby Svatí obdrželi další obřady domu Božího dříve, než tato krátká existence dojde k závěru, aby mohli být připraveni a aby byli plně schopni projít kolem všech stráží vedoucích do celestiálního království a do přítomnosti Boží (DBY, 395).

Obřady domu Božího jsou pro spasení lidské rodiny. My … držíme klíče spasení svěřené dětem lidským z nebes Pánem Všemohoucím; a poněvadž existují ti, již tyto klíče drží, je důležité, aby je používali pro spasení lidské rodiny. Budování chrámů, míst, na kterých se vykonávají obřady spasení, je nezbytné k provádění plánu vykoupení, a to je nádherné téma pro proslov ke Svatým (DBY, 396–397).

Občas mám pocit, že mám přísněji domlouvat mužům a ženám, kteří uzavírají smlouvy, aniž si uvědomují povahu smluv, které činí, a kteří vynakládají malé nebo vůbec žádné úsilí, aby je plnili (DBY, 396).

Někteří starší jdou k národům a káží evangelium života a spasení, a vrátí se, aniž by důkladně rozuměli povaze smlouvy. V Bibli je psáno, že každý člověk má plnit své sliby, i když je to k jeho vlastní škodě [viz Kazatel 5:4–5]; tímto způsobem ukážete veškerému stvoření a Bohu, že jste plni bezúhonnosti (DBY, 396).

Pečeticí obřady mohou navěky spojit Adamovo spravedlivé potomstvo skrze pravomoc kněžství.

Existuje mnoho obřadů domu Božího, které musejí být vykonány v chrámu, který je postaven přesně za tímto účelem. Existují další obřady, které můžeme vykonávat bez chrámu. Víte, že jsou některé, které jste obdrželi – křest, vkládání rukou pro dar Ducha Svatého, … a mnohá požehnání udělovaná lidem máme výsadu obdržet bez chrámu. Existují další požehnání, která nebudou přijata, a obřady, které nebudou vykonány, podle zákona, který Pán zjevil, aniž by se tak dělo v chrámu připraveném za tímto účelem… Když dojdeme k … pečeticím obřadům [za mrtvé], obřadům týkajícím se svatého kněžství, aby spojovaly řetězec kněžství od otce Adama až do nynějška, skrze pečetění dětí k jejich rodičům tím, že jsme pečetěni za naše předky, atd., nelze je vykonávat bez chrámu. Až budou obřady prováděny v chrámech, které budou postaveny, [děti] budou připečetěny ke svým [rodičům], a těm, kteří spali, až k Otci Adamovi. To se bude muset učinit, protože řetězec kněžství na zemi se přetrhl. Kněžství od lidí odešlo, ale v první řadě lidé odešli od kněžství. Přestoupili zákony, změnili obřady a porušili věčnou smlouvu [viz Izaiáš 24:5], a kněžství od nich odešlo; ale ne dříve než oni odešli od kněžství. Toto kněžství bylo opět znovuzřízeno, a jeho pravomocí budeme spojováni se svými otci skrze obřad pečetění, dokud nevytvoříme dokonalý řetězec od Otce Adama dolů až k závěrečné scéně [viz NaS 128:18]. Tyto obřady nebudou vykonávány nikde jinde než v chrámu; rovněž děti nebudou pečetěny ke svým žijícím rodičům na nějakém jiném místě, než je chrám… Potom rodiče, poté, co přijali své obdarování a byli zpečetěni na čas a věčnost, a mají další děti; ty jsou zplozeny a zrozeny ve smlouvě, a jsou oprávněnými dědici království, vlastní klíče království. Děti narozené rodičům předtím, než ti vstoupili do plnosti smluv, k nim musejí být připečetěny v chrámu, aby se staly zákonnými dědici kněžství. Je pravda, že mohou obdržet obřady, mohou obdržet své obdarování, a být požehnány společně se svými rodiči; ale rodiče si na ně přesto nemohou činit oprávněný a zákonný nárok ve věčnosti, pokud k nim nejsou připečetěny. Řetězec by nicméně bez vykonání tohoto pečeticího obřadu nebyl úplný (DBY, 399–401).

Nebýt toho, co je zjeveno ohledně pečeticích obřadů, děti narozené mimo smlouvu by nemohly být připečetěny ke svým rodičům (DBY, 397).

Musí zde být vykonán obřad pečetění … dokud nebude v pečeticích obřadech vytvořen dokonalý řetězec pokolení zpátky k Otci Adamovi; tudíž, bylo nám přikázáno, abychom se shromáždili, abychom vyšli z Babylonu [viz NaS 133:14] a posvětili se a budovali Sion našeho Boha skrze budování měst a chrámů, vykoupení zemí z osamělosti přírody, dokud nebude země posvěcena a připravena jako sídlo Boha a andělů (DBY, 407).

Doporučení ke studiu

Chrámy jsou domy Páně, kde se vykonávají posvátné obřady, aby Svaté připravily na oslavení.

Proč stavíme chrámy? Proč budování chrámů způsobuje „zvonění zvonů pekla“? Co si myslíte, proč president Young řekl: „Chci je slyšet zvonit znovu?“
V jakých směrech z nás chrámová služba činí „[spolupracovníky] našeho Pána a Spasitele“? Jak můžeme poznat, že naše „práce byla Pánem přijata“?
President Young řekl: „Nechceme u … chrámu žádné fňukaly.“ Proč se pro stavbu chrámů a pro chrámové uctívání vyžaduje „veselá a dobrá vůle“ a ochotná poslušnost? Co jste udělali, co vám pomohlo nestěžovat si na stavění chrámů a uctívání v nich? Proč obřady spasení musejí být na „prvním a nejpřednějším“ místě v našem srdci a skutcích?

Obdarování nám umožňuje, abychom se jednou navrátili do přítomnosti Páně.

Co president Young učil o účelu chrámového obdarování?
Jaká nebezpečí spočívají v uzavírání smluv bez uvědomování si jejich posvátné povahy? Jak můžeme porozumět povaze svých smluv a vynakládat „úsilí na to, aby[chom] je plnili“? Jak můžeme pomáhat svým dětem porozumět posvátné povaze smluv uzavíraných v chrámu?

Pečeticí obřady mohou navěky spojit Adamovo spravedlivé potomstvo skrze pravomoc kněžství.

Co to znamená vytvořit „dokonalý řetězec od Otce Adama dolů až k závěrečné scéně“? Jaká je naše zodpovědnost při vytváření tohoto řetězce? (Viz také NaS 128:18.) Jak může vytváření takových spojení žehnat nám i naší rodině nyní i v budoucnosti?
Jak nám pečeticí obřady pomáhají „[vyjít] z Babylonu, a [posvětit] se a [vybudovat] Sion našeho Boha“?
Co můžete dělat, abyste učinili pečeticí obřady chrámu plně účinnými ve svém životě? Jaké máte pocity, když si uvědomíte, že můžete vytvořit věčná rodinná pouta se svými předky, se svým potomstvem a se svou nejbližší rodinou? Jak tato vědomost ovlivňuje vaše pocity týkající se každodenního života podle evangelia?