Jste děti Boží
Drazí mladí přátelé, nikdy nezapomínejte, že každý z vás je skutečně dítě Boží… dítě, které má rád a kterému touží pomáhat a žehnat.
Drazí mladí přátelé, milovaní chlapci a dívky, jsem tak vděčný, že jsem s vámi při vaší oslavě 125. narozenin Primárek!
Myslím, že nikdy dříve se nekonalo shromáždění chlapců a dívek, jako je toto. Hovořím k vám z velkého Konferenčního centra zde v Salt Lake City. Je zaplněno dětmi, jejich rodiči a jejich učiteli – je jich 21 000. A jste shromážděni v tisících dalších sálů po celém světě, abyste oslavili tuto velkou příležitost. Moje slova budou překládána do mnoha jazyků. Žijeme v mnoha zemích a vzdáváme poctu mnoha vlajkám. Jednu velkou věc ale máme společnou: Všichni jsme členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. A to, že jste se shromáždili na těchto mnoha místech, je znamením úžasného růstu, který tato Církev zažívá od doby, kdy byla prvně založena.
Primárky nebyly v Církvi vždy. Během prvních čtyřiceti osmi let její historie neměli chlapci a dívky vlastní organizaci. Potom si jedna velmi vzácná žena, která se jmenovala Aurelia Spencer Rogersová, myslela, že malí chlapci by měli mít vlastní organizaci, kde by mohli být „školeni, aby se z nich stali lepší muži“.
Její návrh byl předložen presidentovi Církve, kterým v té době byl John Taylor. On si myslel, že pokud by nějaká organizace byla dobrá pro malé chlapce, byla by také dobrá pro děvčátka, protože jejich zpěv by pak zněl lépe. A tak se před 125 lety sešly první Primárky, s 224 chlapci a dívkami, „aby byli učeni poslušnosti, víře v Boha, modlitbě, dochvilnosti a dobrým způsobům“ (in Daniel H. Ludlow, ed., Encyclopedia of Mormonism, 5 vols. [1992], 3:1146).
Z těchto malých počátků Primárky rostly, až se z nich stala součást Církve na celém světě. Dnes je vás, dětí v Primárkách, téměř milion.
To je dobré, protože chlapci a dívky by měli mít svou organizaci, stejně jako mají svou vyučující organizaci mladí muži a mladé ženy i starší lidé v Církvi.
Tyto tři ženy, které k vám promlouvaly, řídí práci Primárek na celém světě. Samy mají dohromady dvacet tři dětí, a tak vědí, o co se zajímáte.
Drazí mladí přátelé, jaké máte štěstí, že máte úžasné učitele! Mají vás moc rádi a každý týden se velice těší na setkání s vámi a na to, že vás budou učit cestám Páně.
Bratr Artel Ricks vypráví zajímavý příběh o inspirované učitelce Primárek. Artel byl malým chlapcem, asi pěti nebo šestiletým. Jednou večer se jeho rodina posadila k jídelnímu stolu a hovořila o desátku. Řekli mu, „že desátek je jedna desetina ze všeho, co si vyděláme, a že ho Pánu platí ti, kteří Ho mají rádi“.
Měl Pána rád, a tak mu chtěl dát svůj desátek. Šel a vyzvedl své malé úspory a vzal z nich jednu desetinu. Říká: „Šel… jsem do jediné místnosti v domě, která měla na dveřích zámek – koupelny – a poklekl jsem vedle vany. V otevřených dlaních jsem držel tři nebo čtyři mince a prosil jsem Pána, aby je přijal. [Byl jsem si jistý, že se ukáže a vezme si je ode mne.] Prosil jsem Ho nějakou dobu, ale [nic se nestalo. Proč nepřijal můj desátek?] Když jsem se postavil, cítil jsem se tak nehodný, že jsem nikomu nemohl říci, co se stalo…
Za několik dnů učitelka v Primárkách řekla, že cítí, že má hovořit o něčem, co není v lekci. Užasle jsem seděl a poslouchal, jak nás učí, jak platit desátek [biskupovi, Pánovu služebníku]. To, čemu jsem se naučil, bylo ale daleko důležitější než jak platit desátek. Poznal jsem, že Pán vyslyšel mou modlitbu a odpověděl na ni, že mě má rád a že jsem pro něho důležitý. V pozdějších letech jsem si začal vážit dalšího ponaučení, kterému mne onoho dne moje učitelka Primárek naučila – učit tak, jak jsme nabádáni Duchem.
Vzpomínka na onen okamžik byla tak dojemná, že jsem ji déle než třicet let nemohl nikomu povědět. Ještě dnes, po šedesáti letech, shledávám, že je pro mě obtížné o tom vyprávět, aniž bych měl v očích slzy. Je škoda, že se tato úžasná učitelka Primárek nikdy nedozvěděla, že skrze ni promluvil k malému chlapci Pán“ („An Answer to Prayer“, Tambuli, May 1988, 28).
Když jsem byl malým chlapcem, také jsem chodil do Primárek. V těch dnech jsme se scházeli v úterý odpoledne po škole. Zdálo se mi, že pozdě odpoledne po škole jsme byli vždycky unavení a měli jsme hlad. Ale naše učitelky k nám byly velice laskavé a hodné. Často nám nosily nějaké dobroty, ale důležitější je, že nás učily bohatým a úžasným lekcím. Zde jsme se učili o Ježíšovi a o Jeho velké lásce k nám. Učili jsme se o Bohu, našem Věčném Otci, ke kterému se máme obracet v modlitbě.
Učili jsme se o chlapci Josephovi, který odešel do lesa, aby se modlil, a jehož modlitba byla zodpověděna návštěvou Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Zde jsme se učili o historii Církve, o velmi odvážných a věrných mužích a ženách a chlapcích a dívkách, kteří tak tvrdě pracovali, aby ji učinili silnou. Zde jsme se učili o vzájemné laskavosti a o tom, abychom si za všech okolností pomáhali. Naučili jsme se, že je velmi důležité pomáhat s domácími pracemi. Naučili jsme se řádnému chování.
Nyní se Primárky konají v neděli. V mnoha ohledech je to lepší doba. Nejsme unaveni z celodenního pobytu ve škole. Vím, že si myslíte, že jsou Primárky dlouhé, ale naši učitelé jsou dobře připraveni a máme nejenom dobré lekce, ale i činnosti.
Společně zde zpíváme tyto úžasné písně Primárek. Jedna z těch, které jsme zpívali, když jsem byl malý, zněla asi takto:
Otče, modlíme se,
dej ať na nás svítí tvé božské světlo.
Dotkni se našich očí, abychom viděli.
Uč nás, abychom byli poslušní.
Naším posvátným posláním je
nést do daleka Tvé poselství.
V srdci máme světlo víry,
pravdu, naši vedoucí hvězdu.
(„The Light Divine“, Hymns, no. 305)
Slova této krásné písně napsala Matilda W. Cahoonová, která mne učila ve škole, když jsem byl chlapec.
Nyní máte tento krásný Zpěvník písní pro děti, který je plný písní napsaných právě pro vás. Některé z nich jsme dnes zpívali. Všichni jsme se spojili při zpěvu té úžasné písně, která byla napsána pro vás, děti v Primárkách, kterou ale začala zpívat celá Církev. Je tak krásná! A hovoří o tak velké a úžasné pravdě!
Já jsem dítě Boží,
na svět mě On poslal
a krásný pozemský domov
On s rodiči mi dal.
Řiď mne! Veď mne! Kráčej se mnou!
Cestu svou ať vím.
Uč mne, co mám znát jednou,
bych mohl žíti s Ním.
(„Jsem dítě Boží“, Zpěvník náboženských písní a písně pro děti, str. 96)
Jak úžasná je tato píseň! A jak velké pravdě učí! Máte pozemského otce. On je nejbližším společníkem vaší matky. Doufám, že ho máte rádi a že ho posloucháte. Máte ale ještě jednoho otce. Tím je váš Otec v nebi. On je Otcem vašeho ducha, stejně jako pozemský otec je otcem vašeho těla. A je právě tak důležité mít rád a poslouchat Otce v nebi, jako mít rád a poslouchat svého pozemského otce.
Se svým pozemským otcem si povídáme. Je naším vzácným přítelem, naším ochráncem, tím, kdo nám obvykle poskytuje jídlo, oblečení a domov. Povídáme si ale také se svým Otcem v nebi. To děláme modlitbou. Doufám, že každý večer a každé ráno pokleknete a hovoříte se svým Otcem v nebi. Doufám, že ráno budete vyjadřovat díky za noční odpočinek, za vřelost, pohodlí a lásku, kterou doma cítíte. Doufám, že Ho budete prosit, aby nad vámi po celý den bděl, žehnal vám a vedl vás. Doufám, že se budete modlit za svého tatínka, maminku, za bratry a sestry a že budete pamatovat na všechny, kteří jsou nemocní a potřební. Doufám, že ve své modlitbě budete pamatovat na misionáře Církve.
Doufám, že večer před spaním opět pokleknete a poděkujete Mu za požehnání, kterých se vám toho dne dostalo. Opět Mu poděkujte za své rodiče a učitele. Poproste Ho, aby vám požehnal dobrým spánkem a aby požehnal všem ostatním, zejména potřebným a těm, kteří nemají dost jídla nebo dobré místo na spaní.
Věnovat každý den několik minut tomu, že si promluvíte se svým Otcem v nebi, to snad není příliš velký požadavek, když víte, že jste dítě Boží.
Když skutečně víte, že jste dítě Boží, budete také vědět, že toho od vás, od svého dítěte, hodně očekává. Bude od vás očekávat, že se budete řídit Jeho učením a učením Jeho drahého Syna Ježíše. Bude od vás očekávat, že budete štědří a laskaví k druhým. Bude pohoršen, budete-li klít nebo mluvit hrubě. Bude pohoršen, budete-li jakýmkoli způsobem nečestní, budete-li podvádět nebo krást, byť jen malinko. Bude šťastný, budete-li ve svých modlitbách k Němu pamatovat na méně šťastné. Bude nad vámi bdít, povede vás a bude vás ochraňovat. Bude vám žehnat ve škole i v Primárkách. Bude vám žehnat doma a vy budete lepšími chlapci nebo dívkami, poslušnými svých rodičů, budete se méně hádat se svými bratry a sestrami a budete doma pomáhat.
A tak vyrostete v silného mladého muže nebo ženu této Církve. Budete také lepším členem společnosti.
Každý muž nebo žena, kteří kdy kráčeli po zemi, i sám Pán Ježíš, byli kdysi chlapcem nebo dívkou, jako jste vy. Vyrostli podle vzoru, kterým se řídili. Byl-li ten vzor dobrý, potom se z nich stali dobří muži a ženy.
Drazí mladí přátelé, nikdy nezapomínejte, že každý z vás je skutečně dítě Boží, které zdědilo něco z Jeho božské podstaty, dítě, které má rád a kterému touží pomáhat a žehnat. Modlím se, aby vám Nebeský Otec žehnal. Kéž se na vás se zalíbením usmívá. Kéž kráčíte po Jeho stezkách a následujete Jeho učení. Kéž nikdy nepoužíváte ošklivá slova, která mají sklon používat chlapci a dívky ve škole. Kéž jste vždy naplněni modlitbou k Němu a vždy se modlíte ve jménu Jeho Milovaného Syna, Pána Ježíše Krista. Kéž se každý z nás rozhodne, že Ho bude vždy s vírou následovat. Kéž je k vám život laskavý, neboť každý z vás je vskutku dítě Boží, které je hodno Jeho lásky a požehnání a které si je zaslouží.
Nikdy nezapomínejte na to, že jste členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Modlím se, aby vám Pán žehnal. Mám vás rád, a to říkám v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.