Vzdávejte díky ve všech věcech
Vzdáváme-li díky ve všech věcech, vidíme těžkosti a protivenství v kontextu smyslu života.
V jednom období duchovního a časného protivenství, které je zaznamenáno v Knize Mormon, když lidé Boží „trpěli všeho druhu strastmi“, jim Pán přikázal, aby „za všechny věci děkovali“ (Mosiáš 26:38–39). Rád bych vztáhl toto učení na naši dobu.
I.
Dětem Božím bylo vždy přikazováno, aby vzdávaly díky. Příklady nacházíme v celém Starém a Novém zákoně. Apoštol Pavel napsal: „Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás.“ (1. Tessalonicenským 5:18.) Prorok Alma učil: „A když ráno procitneš, nechať srdce tvoje je naplněno díkem Bohu.“ (Alma 37:37.) A v novodobém zjevení Pán prohlásil, že „kdo přijímá všechny věci s díkuvzdáním, ten bude oslaven; a všechny věci této země mu budou přidány, ba stonásobně“ (NaS 78:19).
II.
Máme toho tolik, za co můžeme děkovat! Zaprvé a především jsme vděčni za našeho Spasitele Ježíše Krista. Podle plánu Otce stvořil svět. Skrze své proroky zjevil plán spásy s jeho doprovodnými přikázáními a obřady. Vstoupil do smrtelnosti, aby nás učil a aby nám ukázal cestu. Trpěl a zaplatil za naše hříchy, činíme-li pokání. Vzdal se svého života a překonal smrt a vstal z hrobu, abychom všichni mohli znovu žít. Je Světlo a Život světa. Jak učil král Benjamin, kdybychom „chtěli přinésti veškerý dík a všechnu chválu, jichž je [naše] duše schopna, Bohu, který [nás] stvořil, udržuje a zachovává,… [a kdybychom] mu sloužili z celé duše svojí, i pak [bychom] ještě byli neužitečnými služebníky“ (Mosiáš 2:20–21).
Vzdáváme díky za zjevenou pravdu, která je pro nás měřítkem, kterým poměřujeme všechny věci. Jak učí Bible, Pán nám dal apoštoly a proroky „pro spořádání svatých“ (viz Efezským 4:11–12). Používáme zjevenou pravdu, kterou nám předávají, „abychom již více nebyli děti zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému“ (Efezským 4:14). Ti, kteří posuzují každou pohromu a poměřují každé nové tvrzení nebo zjištění měřítkem zjevené pravdy, nemusejí být „zmítáni“, ale mohou být pevní a uchovat si klid. V nebi je Bůh a Jeho sliby jsou spolehlivé. „Nebuďte znepokojeni,“ řekl nám ohledně zničení, která budou předcházet konci světa, „neboť když se všechny tyto věci budou dít, můžete vědět, že budou splněna zaslíbení, která vám byla dána“ (NaS 45:35). Jaká je to kotva pro duši v této neklidné době!
Vzdáváme díky za přikázání. Odvádějí nás od nástrah a přivolávají nám požehnání. Přikázání označují stezku a ukazují nám cestu ke štěstí v tomto životě a k věčnému životu ve světě příštím.
III.
Za posledních osm měsíců jsem na Filipínách slyšel mnoho svědectví o požehnáních evangelia. Jeden filipínský biskup vyjádřil v proslovu při zasvěcení kaple svého sboru vděčnost za poselství evangelia, které do jeho života vstoupilo před deseti lety. Popsal, jak ho zachránilo před životem v sobectví, nestřídmosti a hrubém chování a jak z něj učinilo dobrého manžela a otce. Svědčil o požehnáních, která obdržel díky placení desátku.
Jeden rádce v předsednictvu kůlu, který je právníkem a veřejným činitelem ve své obci, řekl na schůzce vedoucích: „Před celým světem mohu bez jakýchkoli výhrad prohlásit, že tím nejlepším, co se kdy stalo v mém životě, je to, že jsem se stal členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Velmi… to změnilo můj život a život mé rodiny, i když cítím, že je toho více, čemu se mám naučit a používat ve svém životě. Církev je skutečně podivuhodné dílo a zázrak.“
Nemusíte však letět na Filipíny, abyste vyslechli taková svědectví. Setkáváme se s nimi všude, kde lidé přijmou poselství evangelia a žijí podle něho. Se sestrou Oaksovou jsme však hluboce vděčni za příležitost žít a sloužit na Filipínách, kde jsme se setkali s tisíci nádherných členů v novém prostředí a kde jsme uviděli evangelium v novém světle.
V rozvojovém světě se učíme, jak důležité je upevnění Církve – nejen učení a křtění, ale udržení nových členů tím, že je máme rádi, povoláváme je a vysvěcujeme a živíme dobrým slovem Božím. Naučili jsme se, jak důležité je vyzývat členy, aby se vzdali svých kulturních tradic, které jsou v rozporu s přikázáními a smlouvami evangelia, a aby žili tak, aby oni i jejich potomci již nebyli „hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží, vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus“ (Efezským 2:19–20).
Ti, kteří tak činí, se stávají součástí celosvětové evangelijní kultury přikázání a smluv a obřadů a požehnání. Takoví lidé zažívají „velikou změnu“ v srdci, takže již nemají „sklonu činiti zlo, nýbrž [chtějí] stále činiti dobro“ (Mosiáš 5:2). Mají obraz Boží „vštípen v obličejích svých“ (Alma 5:19). Takoví Kristovi následovníci se nacházejí v každé zemi, kde bylo zřízeno evangelium a Církev. Na Filipínách jich máme mnoho a pracujeme na tom, abychom povzbudili další. Děláme to tak, že rosteme ze silných středisek, čili svou výuku soustřeďujeme tam, kde jsou dostatečně velké skupiny oddaných členů, kteří mohou nabídnout své přátelství, učení, příklad a potřebnou pomoc nově zrozeným zápasícím členům, kteří se teprve učí, co od nás evangelium vyžaduje a co nám dává.
IV.
Zjevení, za která jsme vděčni, ukazují, že máme vzdávat díky i za svá trápení, protože obracejí naše srdce k Bohu a dávají nám příležitost připravit se na to, abychom se stali takovými, jakými nás Bůh chce mít. Pán učil proroka Moroniho: „Dávám lidem slabost, aby byli pokorni.“ A pak slíbil, že pokud se „pokoří a mají víru ve mne, pak způsobím, že slabé věci budou pro ně silnými“. (Ether 12:27.) Uprostřed pronásledování, kterým Svatí posledních dnů trpěli v Missouri, Pán pronesl podobnou nauku a slib: „V pravdě pravím vám, svým přátelům: Nebojte se; uklidněte svá srdce, ba, radujte se od nynějška a vzdávejte díky za všechny věci… a všechny věci, kterých musíte zakoušeti, budou spolupůsobiti pro vaše blaho.“(NaS 98:1, 3.) A Josephu Smithovi v utrpení ve vězení Liberty Jail Pán řekl: „Věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a slouží k tvému dobru.“ (NaS 122:7.) Brigham Young tomu rozuměl. Řekl: „Neexistuje jediná okolnost v životě [nebo] jediná hodina, která by nebyla přínosem pro všechny, kteří ji využijí ke svému poučení a kteří se snaží zdokonalit se ze zkušeností, které získávají.” (Teachings of Presidents of the Church: Brigham Young [1997], 179.)
Jak někdo řekl, je velký rozdíl mezi dvacetiletou zkušeností a roční zkušeností opakovanou dvacetkrát. Rozumíme-li Pánovu učení a slibům, budeme se ze svých protivenství učit a růst.
Mnohé z inspirovaného učení našich novodobých proroků je shromážděno v Teachings of Presidents of the Church [Učení presidentů Církve], v našem studijním kursu pro Melchisedechovo kněžství a Pomocné sdružení. Věčné nauky a zásady obsažené v těchto knihách jsou zdrojem božské moudrosti a vedení. Moudří učitelé ve sborech a odbočkách je nenahradí svými vlastními tématy a moudrostí, ale soustředí se na toto inspirované učení a jeho uplatňování v současných podmínkách a výzvách.
Například v nynější příručce čteme tato slova presidenta Johna Taylora na téma vděčnosti za utrpení: „Díky utrpení se učíme mnoha věcem. Říkáme tomu utrpení. Já tomu říkám škola zkušenosti… Nikdy jsem se na tyto zkušenosti nedíval v jiném světle než jako na zkoušky, které mají Svaté Boží očistit tak, aby byli, jak se píše v písmech, jako zlato, které bylo sedmkrát čištěno v ohni.“ (Teachings of Presidents of the Church: John Taylor [2001], 203.) Pionýři jako president John Taylor, kteří byli svědky zavraždění svého proroka a kteří pro svou víru zakusili dlouhodobé pronásledování a neuvěřitelné těžkosti, chválili Boha a děkovali Mu. Díky obtížným úkolům a odvážným a inspirovaným činům, kterými se s nimi vyrovnávali, rostli ve víře a v duchovní velikosti. Díky svému soužení se stali takovými, jakými Bůh chtěl, aby se stali, a položili základ velkého díla, které je dnes požehnáním pro náš život.
Stejně jako pionýři, máme děkovat Bohu za svá protivenství a modlit se o vedení při jejich překonávání. Díky tomuto postoji a díky své víře a poslušnosti získáme zaslíbení, která nám Bůh dal. To vše je součástí plánu.
Mám rád muzikál a film Šumař na střeše. Skvělý židovský otec v něm zpívá píseň „Kdybych byl bohatý“. Jeho pozoruhodná modlitba končí touto prosebnou otázkou:
Pane, který jsi učinil lva i beránka,
Ty jsi rozhodl, abych byl tím, čím jsem;
Zničilo by to nějaký obrovský věčný plán,
kdybych byl bohatý?
(Slova písně napsal Sheldon Harnick [1964].)
Ano, Tevye, mohlo by. Vzdávejme díky za to, čím jsme, a za okolnosti, které nám Bůh připravil pro naši osobní pouť smrtelností.
V dávných dobách prorok Lehi učil svého syna Jakoba této pravdě:
„Snášel jsi ve svém dětství pro hrubost svých bratří mnoho bolu a mnoho trampot.
Přece však znáš, Jakobe, můj prvorozený na poušti, velikost Boží; a on posvětí strasti tvoje a způsobí, aby ti byly požehnány.“ (2. Nefi 2:1–2.)
Má matka milovala tyto verše a žila podle této zásady. Největším trápením v životě pro ni byla smrt jejího manžela, našeho otce, po pouhých jedenácti letech manželství. To jí změnilo život a přineslo mnoho strastí, když sama musela živit a vychovávat tři malé děti. Přesto jsem ji často slýchal říkat, že Pán posvětil toto trápení k jejímu prospěchu, protože smrt jejího manžela ji přinutila rozvinout talenty a sloužit a stát se takovou, jakou by se nikdy nemohla stát bez oné zdánlivé tragédie. Naše matka byla duchovní velikán, silná a plně si zasluhující milující poctu, kterou jí její tři děti nechaly napsat na náhrobní kámen: „Její víra posilovala všechny.“
Požehnání protivenství se rozšiřují i na ostatní. Vím, že bylo požehnáním být vychováván ovdovělou matkou, jejíž děti se musely naučit pracovat, brzy a tvrdě. Vím, že relativní bída a tvrdá práce nejsou větším protivenstvím než hojnost a nadbytek volného času. Také vím, že v protivenství se tvoří síla a že v situaci, kdy nevidíme dopředu, se rozvíjí víra.
V.
Vzdáváme-li díky ve všech věcech, vidíme těžkosti a protivenství v kontextu smyslu života. Byli jsme sem posláni, abychom byli zkoušeni. Všechny věci musejí mít protiklad. Máme se učit a růst skrze tyto protiklady, tím, že překonáváme náročné problémy, a tím, že učíme druhé činit totéž. Náš milovaný kolega, starší Neal A. Maxwell, je v tom pro nás vzácným příkladem. Jeho odvaha, jeho poddajný postoj v přijetí vlastního soužení s rakovinou a jeho statečná nepolevující služba přinesly útěchu tisícům a staly se poučením o věčných zásadách pro miliony. Jeho příklad ukazuje, že Pán posvětí naše soužení nejen pro náš prospěch, ale že jimi požehná i život bezpočtu dalších lidí.
Ježíš učil této zásadě, když se On a Jeho učedníci setkali s mužem, který byl od narození slepý. „Kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?“ zeptali se učedníci. „Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho,“ odpověděl Ježíš. Ten muž se narodil slepý, „aby zjeveni byli skutkové Boží na něm“ (Jan 9:2–3).
Díváme-li se na život čočkami duchovnosti, můžeme vidět mnoho příkladů, jak jsou díla Boží prosazována skrze Jeho děti. Často navštěvuji Americký válečný památník v Manile. Pro mne je to posvátné místo. Je to místo posledního odpočinku 17 000 vojáků, námořníků a letců, kteří zahynuli za 2. světové války v bitvách v Tichém oceánu. Památník také vzdává čest 36 000 dalších vojáků, kteří také přišli o život, ale jejichž těla nebyla nalezena. Když chodím podél oněch krásných zdí, na nichž jsou vyryta jejich jména a stát původu, vidím mnohé, o nichž se domnívám, že byli věrnými Svatými posledních dnů.
Když myslím na tolik dobrých a skvělých členů, kteří zemřeli ve válkách, a na to, kolik utrpení to způsobilo jejich blízkým, vzpomínám na veliké vidění presidenta Josepha F. Smitha zaznamenané ve 138. oddílu Knihy nauk a smluv. Viděl „nesčetné množství“ spravedlivých duchů „věrných ve svědectví o Ježíši ve smrtelném stavu“ (v. 12). Byli zorganizováni a pověřeni jako poslové, již byli obdařeni „mocí a autoritou“ a pověřeni, „aby šli a přinesli světlo evangelia těm, kteří byli v temnotě…; a tak bylo evangelium hlásáno mrtvým“ (v. 30). Když přemýšlím o tomto zjevení a vzpomínám na miliony těch, kteří padli ve válce, raduji se z Pánova plánu, v němž je protivenství smrti mnoha spravedlivých jednotlivců proměněno v požehnání spravedlivých poslů, kteří káží evangelium svým nesčetným druhům ve zbrani.
Chápeme-li tuto zásadu, že Bůh nám nabízí příležitosti pro požehnání a že nám žehná našimi vlastními protivenstvími a protivenstvími druhých, dokážeme pochopit, proč nám znovu a znovu přikazuje, že máme „děkovat Pánu Bohu svému ve všech věcech“ (NaS 59:7).
Modlím se, abychom byli požehnáni poznáním pravdivosti a smyslu nauky a přikázání, která jsem popsal, a abychom byli natolik věrní a natolik silní, abychom vzdávali díky ve všech věcech. Svědčím o Ježíši Kristu, našem Spasiteli a Vykupiteli a Stvořiteli, za něhož vzdáváme díky, ve jménu Ježíše Krista, amen.