A tak to je
Je třeba dosáhnout určitých měřítek, abychom se mohli účastnit důležitých duchovních událostí života, a je třeba tato měřítka zachovávat.
Dobrý večer. Rád se setkávám s nositeli Božího kněžství a raduji se z celosvětového bratrství, jež sdílíme a o něž pečujeme. Vynořuje se zvláštní duch, protože očekáváme, že se budeme učit o prostých a drahocenných částech evangelia Ježíše Krista.
Dnes večer bude můj proslov zaměřen na mladé muže Církve. Vy, kteří patříte do jiné věkové kategorie, jste vítáni při naslouchání.
Během uplynulého vánočního období se Walter Cronkite, tiskový zpravodaj, zúčastnil s pěveckým sborem Tabernacle Choir a orchestrem Orchestra at Temple Square jejich vánočního koncertu. „19 let strávil jako moderátor v ,CBS Evening News‘… [Pan Cronkite] získal pověst ,nejdůvěryhodnějšího muže v Americe‘.“1 Když byl jednou dotázán, jak by si přál, aby na něj lidé pamatovali, odpověděl: „Inu, jako na muže, jenž dělal to nejlepší, co mohl.“2 Pan Cronkite během své slavné profesionální dráhy uzavíral každou reportáž slovy: „A tak to je.“ Pohovořme si dnes o tak to je.
Na jedné nedávné konferenci kůlu mi president kůlu vyprávěl jeden příběh. Zeptal se svého syna, o čem se mluvilo na posledním nedělním večerním firesidu. Tento mladý muž odpověděl: „Zvyšte laťku.“ Pak svého otce informoval o tom, že ho to téma nudilo, protože to byl námět každé nedávné výuky a při každém setkání. Má první myšlenka byla: „To je bezvadné; lidé o prorokově poselství diskutují, naslouchají mu a jednají podle toho.“ Má druhá myšlenka se týkala pocitů mladého muže ohledně neustálého připomínání. Když se pilně snažíme dělat to nejlepší, co můžeme, může být opakované připomínání iritující.
Jako mladík jsem vypínával maminčino opakované připomenutí: „Davide, pamatuj si, kdo jsi.“ Tato připomínka vždy vedla mé kamarády k zajímavým komentářům. Vždy mě podráždilo, když jsme jeli v Salt Lake City Třináctou Východní a tatínek ukazoval na dům presidenta Georga Alberta Smitha a opakovaně mi připomínal, že tam bydlí žijící prorok Boží, jenž mě má rád. Dnes jsem za tato opakovaná připomínání nesmírně vděčný.
Spojení „zvyšte laťku“ často používáme ve sportovním světě, abychom popsali dosažení vyššího výkonu. Použití nějaké sportovní metafory nám může pomoci popsat, proč je velice důležité reagovat na to, o co nás požádal president Hinckley na minulé konferenci, když řekl: „Doufám, že naši mladí muži a naše mladé ženy se chopí výzvy, kterou přednesl [starší Ballard]. Musíme zvýšit laťku týkající se způsobilosti a kvalifikace těch, kteří jdou do světa jako vyslanci Pána Ježíše Krista.“3
Před rokem jsme měli v Salt Lake City nádherné zimní olympijské hry. Pro většinu olympijských soutěží musejí sportovci dosáhnout nějakého minimální výkonu, aby získali oprávnění soutěžit. Náš život se podobá olympijskému kvalifikačnímu procesu, v němž je třeba dosáhnout určitých měřítek, abychom se mohli účastnit důležitých duchovních událostí života, a je třeba tato měřítka zachovávat. Světoví sportovci mají uspořádaný každodenní program. Osvojují si dovednosti, jež vyžaduje jejich sport. Jen tak mohou být způsobilí k tomu, aby se zúčastnili soutěže. A tak to je.
Mladí muži, jestliže chcete patřit ke světové třídě a být způsobilí zúčastnit se skutečně důležitých událostí života, jako jsou kněžské obřady, požehnání chrámu a misionářská služba, i vy si musíte osvojit uspořádaný každodenní program čestnosti, ctnosti, studia a modlitby. A tak to je.
Olympionici znají pravidla, jež řídí jejich sport, a rozumějí jim. Porušení pravidel může způsobit tvrdé tresty a dokonce i diskvalifikaci. Na poslední olympiádě způsobilo nedodržení pravidel spojených s drogami, které zvyšují výkon, odnětí medaile. Jedna z nejbolestivějších pokut udílená sportovci se týká golfu. Pouhé podepsání záznamu, na němž je uveden nesprávný počet pokusů pro kteroukoli z 18 jamek, způsobuje diskvalifikaci. Je zde nulová tolerance. Nezáleží na tom, zda chyba vede ku prospěchu nebo k poškození jednotlivce; trest je tentýž – diskvalifikace.
Po více než 50 letech stále slyším slova vedoucího turnaje: „Lituji, chlapče, musíme tě diskvalifikovat, protože jsi podepsal nesprávný záznam.“ K mé diskvalifikaci došlo kvůli tomu, že jsem řekl vedoucímu, že potřebuji opravit počet pokusů. Řadu týdnů jsem si říkal: „Proč jsem nezůstal zticha? Kromě toho chybu způsobil neúmyslný omyl. Celkový počet pokusů byl správný.“ I když můj výsledek byl tak dobrý, abych se stal vítězem skupiny, odcházel jsem od předávání cen s prázdnýma rukama. A tak to je.
Mladí přátelé, pravidla jsou důležitá, dokonce krajně důležitá. I v životě jsou tresty, případně i diskvalifikace, jestliže jsou pravidla porušena. Naše účast v životně důležitých událostech může být ohrožena, jestliže nenásledujeme pravidla obsažená v příkazech našeho Otce v nebi. Zapletení se do sexuálního hříchu, s drogami, do občanské neposlušnosti nebo zneužívání a týrání nás mohou zadržet v klíčově důležitých chvílích na vedlejší trati. Uděláte dobře, když budete pohlížet na pravidla jako na bezpečnostní omezení, a ne jako na řetězy, které spoutávají. Poslušnost buduje sílu. A tak to je.
Prorok Joseph Smith v roce 1834 zaznamenal: „V listopadu jsem pracoval horlivěji než ve kterémkoli jiném měsíci; ale i když můj život byl naplněn různými činnostmi a stálým vypětím, osvojil jsem si toto pravidlo: Když Pán přikazuje, udělej to.“4
Pro některé jsou sporty podnikáním. Rozdíl mezi výhrou a prohrou může znamenat značnou částku peněz. Sportovci si najímají zmocněnce, aby se starali o jejich obchodní záležitosti. Zmocněnci, osobní instruktoři, trenéři a manažeři pomáhají sportovcům zvyšovat výkon.
Náš Otec v nebi opatřil pro své drahocenné mladé syny jedinečný podpůrný tým, jenž je lepší než ten, který používají sportovci. Naši rodiče jsou jedineční zmocněnci. Starají se o nás. Nejenže se o nás zajímají, ale protože nás mají rádi, jsou také báječnými poradci.
Apoštol Pavel v učení Kolossenským řekl: „Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu.“ (Kolossenským 3:20.) Kromě toho, že máme rodiče, pomyslete na rozsáhlou podpůrnou síť, která byla zajištěna pro zvyšování našeho duchovního výkonu. Naši biskupové slouží jako osobní instruktoři a používají své posvátné klíče kněžství, aby žehnali našemu životu. Učitelé semináře, poradci kvora a domácí učitelé doplňují podpůrný tým, který shromáždil Pán, aby nám pomohl připravit se na velké hry života. Když je následujete a posloucháte, váš výkon se bude stále zlepšovat. Když Pán přikazuje, udělej to. A tak to je.
Jeden z klíčových rozdílů mezi dobrými a velikými se týká toho, co sportovní psychologové nazývají „zaměření pozornosti“. Soutěžící, kteří mají schopnost odložit to, co není důležité, a být zcela zaměřeni na to, co je zásadní, jsou schopni zlepšovat výkon. Zaměření pozornosti je zásadní činitel úspěchu.
Zaslechl jsem rozhovor mezi golfovým profesionálem Arnoldem Palmerem a mladým nosičem holí, kterého využil poprvé. Když mladý nosič holí podával panu Palmerovi hůl, řekl mu, že vzdálenost k vlaječce je 165 yardů a že nalevo je strouha, která není vidět, a napravo je dlouhý a záludný terén. Velice laskavým, ale pevným tónem připomněl pan Palmer mladému muži, že jediná informace, o niž požádal, byla vzdálenost k jamce. Dále uvedl, že nechce rozptylovat zaměřenou pozornost tím, že by se staral o to, co je vpravo nebo vlevo.
Ztratit skutečně důležité životní cíle ze zřetele je snadné. Je mnoho věcí, které nás rozptylují. Někteří uvíznou nalevo ve vodách hazardních her, jiní zjišťují, že dlouhý zákeřný terén napravo je nezdolatelný. Bezpečí a úspěch přicházejí, když zaměříme pozornost na důležité příležitosti, jež najdeme, když odpálíme míček přímo před sebe – postup v kněžství, způsobilost pro chrám a misionářská služba. A tak to je.
Kéž náš Otec v nebi žehná každému z vás! Svědčím každému jednomu z vás, že Ježíš je Kristus. On žije a Jeho láska k nám je dokonalá. Jsem vděčný za velikého proroka, jenž nám pomáhá porozumět tomu, že když Pán přikazuje, udělej to, protože tak to je. Ve jménu našeho Spasitele a Vykupitele, Ježíše Krista, amen.