Před námi se jasně usmívá naděje
Můžete se každé ráno probouzet… s nadějí jasně se usmívající před vámi, protože máte Spasitele.
Rodiče naší nejstarší vnučky, několik dní předtím, než se narodila, mysleli na to, zda miminko bude chlapeček nebo holčička. Následující neděli na shromáždění zpívali tato slova „Před námi se jasně usmívá naděje“ („We Thank Thee, O God, for a Prophet“, Hymns, no. 19). S náhlým poznáním se na sebe podívali a řekli: „Je to holčička!“ Když se miminko narodilo, dali jí jméno Naděje.
Naději, která je tak přiléhavě pojmenovaná, je nyní pět let. Každý den, když se probouzí, se těší na nové zážitky. Prvním rokem chodí do školy a je toho tolik, čemu se chce učit! Z očí jí svítí jas naděje (viz 2. Nefi 31:20).
V uplynulých několika týdnech jsem se sešla s mnoha mladými ženami, s mnoha z vás. Povídala jsem si s vámi o vašich nadáních, o vašich problémech a o vašich snech do budoucna. Ve vzpomínkách stále vidím vaše tváře. Vidím šťastnou tvář mladé ženy, která je členkou Církve pouhých šest měsíců. Vidím smutnou tvář dívky, která je jedinou členkou Církve ve své rodině, jak čeká sama na zastávce autobusu. Vidím úzkostnou tvář dívky, která se ptala: „Mohu být vůbec někdy hodna toho, abych šla do chrámu?“ A vidím unavené tváře mladých žen, které vstávaly velmi časně, aby šly na seminář. Některé z vás jsou nadšené životem a některé z vás se trápí kvůli svým potížím a starostem z budoucnosti. Když jsem s vámi mluvila, dívala jsem se, zda uvidím, jak ve vašich očích svítí jas naděje.
Někdy přemýšlím, zda máte na paměti, že jste dcery Nebeského Otce, jenž vás miluje. Když jste byly pokřtěny, následovaly jste příklad Spasitele a nastoupily jste na cestu zpátky do svého nebeského domova. Nefi říká, že jste nyní na této těsné a úzké „cestě, jež vede k životu věčnému, ano, vstoupili jste dveřmi“ (2. Nefi 31:18). Jelikož již jste na oné cestě, je jen třeba, abyste na ní zůstaly, a abyste na ní zůstaly, musíte mít naději, jasnou naději, jež se před vámi usmívá a osvětluje vaši cestu.
Mormon se ptá: „Več máte doufati?“ Jeho odpověď k nám promlouvá o třech velkých nadějích: „Máte míti naději prostřednictvím [usmíření] Kristova a mocí jeho vzkříšení v to, že budete povznešeni k životu věčnému“ (Moroni 7:41).
Když jste byly pokřtěny, staly jste se podílnicemi na první velké naději, na usmíření Kristově. Pokaždé, když přijímáte svátost a jste hodny ji přijímat, máte příležitost začít znovu a to, co děláme, dělat trochu lépe. Je to jako pohřbít starou nehodnou část sebe a začít opětně s novým životem.
Mluvila jsem se dvěma mladými ženami, které doslova pohřbily svou starou cestu. Měly nějaké oblečení, které neodpovídalo měřítku dcer Božích, jež uzavřely smlouvu, takže vykopaly v zemi hlubokou jámu, do jámy daly veškeré necudné oblečení a pohřbily ho!
Vaše naděje a víra ve Spasitele poroste, když budete činit pokání a když budete uskutečňovat změny v osobním životě, což je obdoba pohřbení vašich hříchů. Když pracujete na tom, abyste se staly lepšími, mohly byste také využít pomoci svých rodičů a svého biskupa. Když činíte pokání a přijímáte svátost a jste toho hodny, pak můžete chodit „v novotě života“ (Římanům 6:4). Před vámi se jasně usmívá naděje díky usmíření Kristovu. Protože jste byly pokřtěny, jste již na cestě k věčnému životu. Zůstaňte na ní!
Druhou velkou nadějí je vzkříšení. Všem vám bylo přislíbeno, že skrze Spasitele Ježíše Krista budete vzkříšeny, a vy víte, že když tento život skončí, je ještě mnohem více života, který budete žít.
Moje neteř Katie byla nadějnou dvacetiletou studentkou na univerzitě, měla mnoho talentů a plánů do budoucna. Před čtyřmi lety Katie při automobilové nehodě zemřela. I když se naší rodině stále po ní hodně stýská, víme, že s ní budeme opět, a nemáme o ni starost. Katie měla v peněžence své chrámové doporučení, jež jí její biskup dal, aby mohla být křtěna za své předky. Katie toho byla hodna. Katie krátce předtím, než zemřela, napsala tato slova: „Kdyby toto byl můj poslední den na zemi, zde je záznam, jejž bych zanechala. Učiň každý den smysluplným… Prodlévej těsně při Pánovi. Získávej, jak jen můžeš, veškeré poznání o písmech, evangeliu – o tom, co Pán stvořil … Děl se s druhými a vždy měj na paměti Krista pro Jeho příklad a Jeho usmíření a usiluj každý den o to, abys byla jako On.“ Katie vstoupila na cestu, která vede k věčnému životu, a zůstala na ní.
Díky Kristu se před vámi jasně usmívá naděje a nemusíte se příliš obávat nemoci, smrti, chudoby nebo jiných strastí. Pán o vás bude pečovat. Vaší zodpovědností je zachovávat přikázání, hodovat na slovech Kristových a zůstat na cestě do vašeho nebeského domova.
S nadějí usmíření a vzkříšení máte třetí velkou naději, naději věčného života. Jelikož máte Spasitele, můžete si dělat plány i do budoucna, které přesahuje tento život. Budete-li dodržovat přikázání, máte přislíbený život věčný. Můžete se také připravovat studiem a učením se a tím, že se seznámíte „se všemi dobrými knihami, jazyky, nářečími a národy.“ (NaS 90:15.) Rozumíte tomu, že „k jakým zásadám moudrosti se v tomto životě dopracujeme, tyto s námi povstanou při našem vzkříšení.“ (NaS 130:18.)
Jsem požehnána tím, že mám matku, která se celý život připravuje na setkání s Bohem. Rozumí zásadám tvoření, učení se a služby v tomto životě. Její moto bylo: „Vítejte úkoly, jež vás nutí jít nad vaše meze, a vy porostete.“ Dovolte mi, abych vám pověděla o několika mimořádných událostech z jejího života plného zážitků. Mládí prožila v divočině hor Uintah, kde její otec pracoval. Naučila se kácet vysoké stromy, rybařit a tábořit pod širým nebem. V zimě chodila ve městě do školy, byla členkou basketbalového družstva a učila se hrát na pozoun. Šla na universitu a stala se zdravotní sestrou. Když se vdala, šla se svým manželem do Brazílie na misii, kde se učila mluvit portugalsky. Navštívila mnoho zemí a tisíce učila evangeliu. Každý den studuje písma, napsala několik knih rodinné historie, pracuje v chrámu, má přehled o 62 vnoučatech a umí za dopoledne usmažit 600 koblih!
Moje matka se po celý svůj život držela Spasitelovy cesty s neochvějnou vírou v Něho (viz 2. Nefi 31:19). Každý den, když se probouzí, se těší na nové zážitky. Tento život je pro ni tak zajímavý, a stále se toho má ještě mnoho učit.
Protože máte Spasitele, věříte také ve šťastný věčný život tvoření, služby a učení. Jste již na těsné a úzké cestě a před vámi se rozzářeně usmívá naděje.
Před několika lety jsem trávila čas se svou devadesáti sedmiletou babičkou. Když seděla schoulená na svém invalidním vozíku, slabá a skoro slepá, mluvila tiše o svém životě. Řekla jsem: „Tento svět je zlovolný. Kolem nás je tak mnoho pokušení a těžkostí. Je možné zůstat způsobilým a vrátit se k našemu Nebeskému Otci?“ Pomalu se nadzvedla a napřímila a řekla přikazujícím hlasem: „Ano! Musíš! Proto jsi tady!“ Děkuji ti, babičko, že jsi mne učila o naději.
I vy, tak jako Katie, má matka a pětiletá Naděje, se můžete každé ráno probouzet a těšit se na nové zážitky s nadějí jasně se usmívající před vámi, protože máte Spasitele. Jste pokřtěny v Jeho církvi, v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Je jen třeba, abyste zůstaly na cestě, prodírajíce se s jasem naděje kupředu ke svému nebeskému domovu. Ve jménu Ježíše Krista, amen.