Pečujte o život duše
Skutečně obrácení učedníci, i když jsou stále nedokonalí, budou usilovat o „život duše“ v kterýkoli den, v kterémkoli desetiletí, uprostřed jakéhokoli úpadku a zničení.
Ve víru celosvětových událostí – událostí, před nimiž nejsme zcela imunní – probíhá skutečný a trvalý zápas lidstva: zda si uprostřed světských starostí skutečně vybereme – slovy Pána péči „o … duši a její život“ (NaS 101: 37), či nikoli. Ať je naše úzkost z vnějších událostí jakákoli, tento vnitřní zápas pokračuje v klidných i bouřlivých dobách. Ať tomu rozumíme, nebo si to jen připouštíme, je to neměnný program smrtelnosti po všechna pokolení.
Když se snažíme dodržovat Boží přikázání „vnitřní [člověk] obnovuje se den ode dne“. (2. Korintským 4:16.) Potom dokonce i ve zlých dnech „ostříhá[me] duše své“ bez ohledu na vnější podmínky. (Viz Přísloví 19:16.) Připouštím, že některá vnitřní rozhodnutí „pečovat o“ naši duši a „zachovat“ ji přicházejí v jinak jednotvárných dobách, jako tomu bylo s marnotratným synem. Den za dnem krmil vepře a nakonec přišel zvláštní den, kdy přišel „sám k sobě“ (Lukáš 15:17). Ať se v onen den v té „daleké krajině“ (Lukáš 15:13) stalo cokoli jiného, marnotratný syn „rozvážil… na mysli cesty své“ (Žalmy 119:59) a pevně se rozhodl „Vstana, půjdu k otci svému“. (Lukáš 15:18.) Po sebezpytování následovala proměna. A přesto by si kolemjdoucí sotva povšimli jednoho pasáka vepřů mířícího k domovu, i když se mu přihodily věci věčného významu.
Jindy je však souhra mezi vnějším a vnitřním viditelnější. Pilát řešil zdánlivě místní rozruch kolem jakéhosi Ježíše Nazaretského. Jeho nová dohoda s Heródesem – se kterým byli „nepřátelé“ (Lukáš 23:12) – byla pro znalé nepochybně politická novina. Ačkoli váhal, podlehl zmanipulovanému davu a místo Ježíše propustil Barabáše. S umytýma, ale přesto špinavýma rukama se zřejmě vrátil do Cesareje. Kristus však pokračoval do Getseman a na Golgotu a vykonal nesmírně bolestivé, ale osvobozující všeobecné usmíření, kterým budou miliardy a miliardy lidí vzkříšeny.
Dnes z válečných mračen tu a tam prší na spravedlivé i nespravedlivé, ale Kristův slavný dar velkého vzkříšení bude vylit na nás všechny! Právě tak, jako bílé čepičky vln neodhalují to, co se děje v mořské hlubině, tak v případě usmíření se věci celosvětového a věčného významu udály v malé zahradě a na neznámém pahorku.
Odhalení Božího díla často probíhá tichým způsobem. Například, ať byly bezprostřední ekonomické důvody, pro které se rodina Josepha Smitha st. musela přestěhovat z Nové Anglie na sever státu New York, jakékoli, byli vedeni – nevědomky – ke svatým deskám pohřbeným v pahorku Kumora, které čekaly na to, až se stanou „dalším svědectvím o Kristu“, „dokud bude země trvati“. (2. Nefi 25:22.)
Tudíž, i když žijeme v době konfliktu, stále nejvíce záleží na tiché péči o „život duše“. Ačkoli události připravují rozhodující okamžiky, které mohou způsobit, že lidé jednají spravedlivě, vnější otřesy nemohou omluvit žádné selhání vnitřního předsevzetí, i když se ho někteří vzdávají tak snadno. I když tu a tam propuká nepřátelství, přesto nesmíme porušovat své smlouvy! Cizoložství například nelze ospravedlnit pouze proto, že je válka a někteří manželé a manželky jsou odděleni. Sedmé přikázání nemá žádnou vysvětlivku pod čarou, která by zněla: „Nezcizoložíš, leda v čase války“ (viz Exodus 20:14).
V době jiné války radil president David O. McKay členům ve vojenské službě, aby se „uchovávali morálně čistými“ uprostřed „válečné brutality“ (in Conference Report, Apr. 1969, 153).
I když národy povstanou proti národům, tyto otřesy neospravedlňují to, aby obchodní partneři povstali proti svým partnerům nebo akcionářům a okradli je nebo proti nim vydali falešné svědectví, a tak porušili osmé a deváté přikázání – která také nemají omluvnou poznámku pod čarou (viz Exodus 20:15–16).
Nejistota ohledně světové situace neospravedlňuje morální nejistotu a rozrušující zmatky neskryjí naše hříchy, ani nezatemní Boží vševidoucí oko. Kromě toho vojenská vítězství nejsou náhražkou za vítězství v naší individuální válce o vládu nad sebou samými. Rovněž zuřící lidská nenávist nezmenšuje dokonalou a vykupující Boží lásku ke všem Jeho dětem. Podobně ani zatemňující mlhy okamžiku nemohou změnit skutečnost, že Kristus je Světlo světa!
Buďme tedy jako mladý muž, který byl s Elizeem na hoře. Ač byl nejprve na rozpacích kvůli nepřátelským válečným vozům, byly mu milosrdně otevřeny oči a on spatřil koně a ohnivé vozy potvrzující, že „mnohem více jich s námi jest, než s nimi“. (2. Královská 6:16, 17.) Bratři a sestry, duchovní aritmetika se nezměnila!
Naše vlastní intelektuální nedostatky a zmatky nemění nic na skutečnosti udivujícího Božího předzvědění, které bere v potaz naše volby, za které jsme zodpovědni. Uprostřed smrtelných a útržkovitých komuniké a aktuálních denních zpráv týkajících se různých lidských konfliktů, Bůh žije ve věčném nyní, ve kterém má před sebou neustále minulost, současnost a budoucnost (viz NaS 130:7). Jeho božská rozhodnutí se zaručeně splní, protože cokoli si vezme do srdce, to jistě učiní (viz Abraham 3:17). Zná konec od počátku! (Viz Abraham 2:8.) Bůh je plně „schopen činiti… svoje dílo“ a uskutečnit všechny své záměry, což se nedá říci ani o nejlepších plánech člověka, protože my tak často používáme svou svobodu jednání špatně! (Viz 2. Nefi 27:20.)
Bůh nás ujistil:
„Budu [vás]… doprovázeti.“ (NaS 78:18.)
„Budu uprostřed vás.“ (NaS 49:27.)
Bude „s [námi],“ bratři a sestry, „v… době [našich] těžkostí“ (NaS 3:8) i skrze vedení Jeho žijícím prorokem presidentem Gordonem B. Hinckleym.
Rozhodující okamžiky v „životě duše“ mezitím závisejí na tom, zda reagujeme sebeshovívavostí nebo sebezapřením při svém každodenním rozhodování mezi laskavostí a hněvem, milosrdenstvím a nespravedlností, štědrostí a lakomstvím.
Války neruší druhé přikázání. To nezná hranice. Jeho přívrženci nenosí žádné národní symboly, ani nemají pleť určité barvy.
Můžeme trpět například hladem, ale i přesto se můžeme zachovat tak, jako vdova, která použila své poslední jídlo, aby nasytila Elizea (viz 1. Královská 17:8–16).Takové podělení se uprostřed strádání a chudoby je vždy dojímavé. Úžasný biskup z doby mého mládí, M. Thirl Marsh, se jako mladý člověk během Velké hospodářské krize opakovaně snažil, aby dostal práci v dolech. Neměl požadovaný věk, ale byl statné postavy, byl vytrvalý, a tak práci dostal, ale někteří přátelé ne. Dozvěděl jsem se, že štědrý mladý Thirl se s nimi vícekrát po těžké celodenní práci o svůj výdělek rovným dílem rozdělil, dokud také nedostali práci. Není divu, že byl později tak starostlivým pastýřem stáda.
Když přemítáme o „životě duše“, pomáhá nám to usilovat o vlastní plné obrácení, poněvadž dobré semeno evangelia padlo nejprve na „zemi dobrou“ – což je Ježíšova definice těch, kteří mají „srdce ctné a dobré“ (Lukáš 8:15). Takový jedinec postupně „slyší slovo“ s „radostí“, „rozumí“, „užitek nese“ a vytrvává a nakonec se učí, co to znamená „hladovět a žíznit po spravedlivosti“ (Matouš 13:20, 23; Překlad Josepha Smitha, Matouš 13:21, Matouš 5:6). Je to „mocná změna“ (Mosiáš 5:2). Obrácení v podstatě představuje proměnu „přirozeného člověka“ v „muže Kristova“. (Mosiáš 3:19, Helaman 3:29, viz také 2. Korintským 5:17.) Je to práce, která vyžaduje více než jedno odpoledne.
Výsledky tohoto pokračujícího procesu zahrnují to, že „již nemáme sklonu činiti zlo, nýbrž chceme stále činiti dobro“ (Mosiáš 5:2). Proto není divu, že tento proces umožňuje těm, kteří jsou takto obráceni, posilovat své bratry (viz Lukáš 22:32) a pozvedat druhé tím, že jsou „hotovi… vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás“ (1. Petr 3:15). Takoví spravedliví jedinci konají další životně nezbytnou, ale nenápadnou službu lidstvu: stávají se součástí rozhodujícího počtu lidí, kteří mohou na celé lidstvo přivolat nanejvýš potřebná Boží požehnání.
Skutečně obrácení učedníci, i když jsou stále nedokonalí, budou usilovat o „život duše“ v kterýkoli den, v kterémkoli desetiletí, uprostřed jakéhokoli úpadku a zničení. Podstatou tohoto procesu je, že jsme zaneprázdněni „v těch věcech, kteréž jsou Otce“ (Lukáš 2:49, viz také Mojžíš 1:39).
Protože se očekává, že toto plné obrácení bude probíhat za všech okolností, kruté události a otřesy nám mohou dokonce ve skutečnosti pomoci tím, že vyvolají pokračování v cestě nebo její urychlení.
Bratři a sestry, uprostřed pomíjivých a sužujících světských starostí pečujme, jak jsme poučeni, o „život duše“. Díky Ježíšovu slavnému usmíření život oné nesmrtelné duše přetrvává ohromnou životnost jakékoli hvězdy a tím více krátké trvání pomíjivých událostí smrtelnosti, i když jsou hrozivé!
O tom svědčím ve svatém jménu Ježíše Krista, amen!