Kapitola 22

Výuka evangelia

„Účelem výuky … [je] být nástrojem v rukou Páně ve snaze změnit srdce jednotlivce.“

Ze života Howarda W. Huntera

Na generální konferenci v dubnu 1972 byl starší Howard W. Hunter, v té době člen Kvora Dvanácti apoštolů, jedním z posledních řečníků na jednom zasedání. Měl připravený proslov, ale na zasedání nezbývalo dost času na to, aby ho přednesl. „Dívám se na hodiny,“ řekl starší Hunter, „a skládám si poznámky, které jsem si připravil, a ukládám je do náprsní kapsy. Dovolte mi ale krátce zmínit jednu prostou událost, která na mě udělala velký dojem, když jsem byl teprve chlapcem. Vzpomněl jsem si na ni, když bylo zmíněno, že je zde s námi dnes odpoledne velká skupina oddaných členů, kteří učí naši mládež.

Stalo se to jednoho letního dne brzy ráno. Stál jsem u okna. Jen závěsy mě oddělovaly od dvou malých tvorů na trávníku. Jedním z nich byl velký pták a ten druhý bylo malé ptáče – očividně teprve nedávno vylétlo z hnízda. Díval jsem se, jak ten větší poskakuje po trávníku, pak zahrabal nožičkama a natáhl hlavičku. Z trávy vytáhl velkého tlustého červa a přihopsal zpátky. Ptáče otevřelo doširoka zobáček, ale onen velký pták červa spolkl.

Pak jsem ho viděl, jak vyletěl na strom. Chvíli kloval do kůry a vrátil se s velkým broukem v zobáku. Ptáče otevřelo doširoka zobáček, ale onen velký pták brouka spolkl. Ozvalo se protestní zaštěbetání.

Velký pták odlétl a již jsem ho neviděl, ale sledoval jsem malého ptáčka. Po chvíli přihopsal na trávník, zahrabal nožičkama, natáhl hlavičku a z trávy vytáhl velkého červa.

Kéž Bůh žehná dobrým lidem, kteří učí naše děti a mládež.“

Toto krátké poselství staršího Huntera bylo později vydáno pod názvem „A Teacher“ [„Učitel“].¹

Howard W. Hunter často kladl důraz na důležitost dobré výuky v Církvi. Mluvil o zásadách, jako například o důležitosti výuky osobním příkladem, znázorněné příběhem o dvou ptáčcích, které mohou učitelům pomoci, aby lépe žehnali životu těch, které učí. Často promlouval k učitelům dětí a mládeže a pomáhal jim porozumět jejich posvátné zodpovědnosti za ty z dorůstajícího pokolení. Při jedné takové příležitosti řekl:

„Vidím před sebou jedny z oněch vybraných duchů na zemi. … Snažím se představit si každého [z vás, učitelů], jak působíte ve svých konkrétních zodpovědnostech. Přemýšlím o tom, jaké ovoce vaše úsilí přinese. Bude některé toto ovoce zkažené kvůli tomu, že jste nezorali či neobdělávali půdu, která vám byla svěřena do péče; nebo bude veškerá půda obdělána, takže bude plodit maximum dobrého ovoce?

Ve vašich jednotlivých sborech a kůlech … se nachází mnoho dětí našeho Otce. Podobně jako vy jsou i ony z Jeho pohledu vybranými duchy; ale na rozdíl od vás jsou mnozí z nich nezkušení a mnozí jsou v evangeliu nováčky. Zodpovědnost, kterou vůči nim máte, je vskutku velká. Jejich život je tvárný, lze ho snadno ohýbat, snadno formovat, snadno vést – pokud získáte jejich důvěru a získáte si jejich srdce. Vy jste jejich ‚pastýřem‘. Vy je musíte vést na ‚zelené pastviny‘. …

Jak velká je to výzva, jak radostný úkol, jak posvátnou zodpovědnost nyní máte! … Jak pozorní, jak ohleduplní, jak laskaví, jak jemní, jak čistí v srdci, jak naplněni onou nesobeckou láskou, kterou byl naplněn náš Pán, jak pokorní, jak naplněni modlitbou musíte být, zatímco znovu berete na sebe svou zodpovědnost pást beránky, tak jak to máte podle Pánových slov činit!“²

Výuka dětí na shromáždění podporuje rodičovskou výuku probíhající doma.

Učení Howarda W. Huntera

Pomáhejte druhým získat důvěru v písma.

Důrazně vás povzbuzuji, abyste při výuce používali písma a abyste ze všech sil pomáhali studentům písma používat a dobře se s nimi obeznámit. Rád bych, aby si naši mladí vypěstovali důvěru k písmům, a rád bych, abyste tato slova chápali dvojím způsobem.

Zaprvé bychom chtěli, aby studenti měli důvěru v sílu písem a v pravdy, které jsou v nich obsaženy; důvěru v to, že jejich Nebeský Otec k nim skrze písma skutečně promlouvá, a důvěru v to, že se mohou na písma obracet a nacházet v nich odpovědi na své problémy a modlitby. To je jedna z forem důvěry, kterou bych byl rád, abyste ve svých studentech vypěstovali, a pěstovat ji můžete tak, že jim každý den a každou hodinu budete ukazovat, že vy sami máte v písma takovouto důvěru. Ukazujte jim, že vy sami jste přesvědčeni o tom, že písma obsahují odpovědi na mnohé – a vlastně na všechny – životní problémy. A tak když učíte, učte z písem.

[Druhým] významem, který je obsažen ve slovech „důvěra v písma“, je učit studenty o standardních dílech tak důkladně, aby se v nich dokázali s jistotou orientovat a aby se naučili zásadním veršům, kázáním a textům, které jsou v nich obsaženy. Doufáme, že žádný student neodejde z vaší třídy s obavami, s rozpaky nebo se studem, že nedokáže získat pomoc, kterou potřebuje, protože nezná písma natolik dobře, aby našel příslušnou pasáž. Poskytněte těmto mladým lidem dostatek zážitků s Biblí, s Knihou Mormonovou, s Naukou a smlouvami a s Drahocennou perlou, aby získali obě formy důvěry, které jsem právě zmínil.

Často myslím na to, že pokud by naši mladí členové Církve nedosáhli určité úrovně znalosti obsahu standardních děl a neměli o nich přehled, byli by do značné míry podobni ostatním mladým lidem mimo Církev. Všichni si pamatujete na ony řádky, které napsal Prorok Joseph, když byl vězněn v žaláři v Liberty. Mimo jiné napsal: „Neboť jsou mnozí ještě na zemi mezi všemi sektami, společnostmi a denominacemi, kteří jsou zaslepeni lstivou vychytralostí lidí, skrze niž čekají v záloze, aby klamali, a kteří jsou zadržováni před pravdou pouze proto, že nevědí, kde ji nalézti.“ (NaS 123:12; zvýraznění přidáno.)

Jakožto [učitelé] v Církvi máme velkou zodpovědnost dbát na to, aby naši členové, naši mladí lidé, nespadali do oné nešťastné kategorie zaslepených, do kategorie dobrých, znamenitých a způsobilých mladých mužů a žen, kterým je zamezen přístup k pravdám z písem kvůli tomu, že nevědí, kde tyto pravdy nalézt, a kvůli tomu, že nemají důvěru [v používání] standardních děl.³

Učte s Duchem.

Připravujte se a žijte tak, abyste měli během své výuky Ducha Páně. V našem světě je toho tolik, co ničí schopnost pociťovat Ducha, a tolik, co nám chce bránit v tom, abychom ho měli při sobě. Musíme pro tyto mladé lidi, kteří jsou napadáni a bombardováni světskostí, jež je všude kolem nich, dělat vše, co je v našich silách. Je třeba dělat vše, co se dá, abychom jim umožnili pociťovat onu jemnou a uklidňující přítomnost Ducha Páně. …

V jednom z nejzákladnějších zjevení této dispensace Pán řekl: „A Duch vám bude dán skrze modlitbu víry; a neobdržíte-li Ducha, učiti nebudete.“ (NaS 42:14.)

Domnívám se, že tento verš znamená nejen to, že bez Ducha učit nemáme, ale že bez něj ve skutečnosti ani učit nemůžeme. Učení se duchovním věcem zkrátka nemůže probíhat bez přítomnosti Ducha Páně, díky němuž se nám dostává poučení a potvrzení. Zdá se, že Joseph Smith by s tímto souhlasil: „Všichni mají kázat evangelium mocí a s vlivem Ducha Svatého; a kázat evangelium bez Ducha Svatého nemůže nikdo.“ [Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 330.]

… Jsem znepokojen, když se silné emoce nebo slzy dojetí považují za přítomnost Ducha. Jistě, Duch Páně může vyvolat silné citové pohnutí, včetně slz, ale tento vnější projev se nemá zaměňovat za přítomnost Ducha samotného.

Sledoval jsem v průběhu let velmi mnoho svých bratří a společně jsme sdíleli některé vzácné a nepopsatelné duchovní zážitky. Tyto zážitky byly všechny jiné, každý z nich svým vlastním způsobem mimořádný, a takovéto posvátné okamžiky mohou, i nemusí doprovázet slzy. Velmi často tomu tak je, ale někdy je doprovází naprosté ticho. Jindy je doprovází radost. A vždy je doprovází nějaký významný projev pravdy, zjevení směřující k srdci.

Předávejte svým studentům mocně vyučovanou pravdu evangelia; takto jim totiž budete umožňovat, aby měli duchovní zážitky. Nechť vyplynou přirozeně a tak, jak budou přicházet – možná se slzami dojetí, ale možná i bez nich. Pokud je to, co řeknete, pravda a řeknete to prostě a jednoduše a s upřímným přesvědčením, tito studenti pocítí ducha oné pravdy, které jsou učeni, a rozpoznají inspiraci a zjevení, které jim vstoupí do srdce. Takto budujeme víru. Takto posilujeme svědectví – mocí slova Božího, jemuž učíme v čistotě a s přesvědčením.

Naslouchejte pravdě, dbejte nauky a umožněte Duchu projevovat se tak, jak chce, ve všech svých mnoha rozmanitých podobách. Držte se pevných zásad; učte z čistého srdce. Pak Duch prostoupí vaši mysl a srdce i mysl a srdce každého vašeho studenta.⁴

Vybízejte studenty, aby sami přímo hledali Boha Otce a Ježíše Krista.

Jsem si jist, že si uvědomujete potenciální nebezpečí skrývající se v tom, že … vaši studenti budou oddaní spíše vám než evangeliu. … A právě kvůli tomu musíte vybízet studenty, aby přicházeli k písmům sami, nikoli jen abyste jim dali svůj výklad a učili je o nich. Právě kvůli tomu musíte vybízet své studenty, aby pociťovali Ducha Páně, nikoli abyste jim poskytli jen svůj osobní odlesk tohoto Ducha. Právě kvůli tomu musíte v konečném důsledku vybízet studenty, aby přišli přímo ke Kristu, nikoli jen k tomu, který je učí Jeho naukám, ať již jakkoli schopně. Vy nebudete studentům vždy k dispozici. …

Naším velkým úkolem je ukotvit tyto studenty v tom, co je může provázet po celý život a nasměrovat je k tomu, kdo je miluje a kdo je může vést i tam, kam nikdo z nás jít nemůže. Dbejte prosím na to, aby tito studenti byli oddaní písmům, Pánovi a naukám znovuzřízené Církve. Nasměrujte je k Bohu Otci a k Jeho Jednorozenému Synu Ježíši Kristu a k vedoucím pravé Církve. … Dejte jim dary, které je budou podpírat, až budou muset stát osamoceni. Když tak budete činit, bude celá Církev požehnána po celé generace, které teprve přijdou.⁵

„Snažte se co nejvíce, abyste na [studenty] mysleli jako na jednotlivce, abyste jim umožnili pocítit, že vy, jejich učitel, o ně máte osobní a zvláštní zájem.“

Snažte se projevovat zájem o jednotlivce.

Vždy na mě dělá velký dojem, že Pán s námi jedná osobně, jako s jednotlivci. V Církvi toho děláme hodně ve skupinách a potřebujeme organizace určité velikosti, abychom ji mohli dobře spravovat, ale mnoho důležitých věcí – ty nejdůležitější – probíhá na úrovni jednotlivce. Žehnáme nemluvňata jedno po druhém, i když to jsou dvojčata nebo trojčata. Křtíme a konfirmujeme děti jedno po druhém. Přijímáme svátost, jsme vysvěcováni ke kněžství nebo procházíme chrámovými obřady jako jednotlivci – jako jeden člověk, který rozvíjí svůj vztah s naším Otcem v nebi. V těchto situacích mohou být poblíž další lidé, podobně jako jsou další lidé i ve třídě, ale nebesa kladou důraz na každého jednotlivce, na každého jednotlivého člověka.

Když se Kristus zjevil Nefitům, řekl:

„Vstaňte a pojďte ke mně, abyste mohli vložiti ruku svou v bok můj, a také abyste mohli pocítiti stopy hřebů v rukou mých a v nohou mých. …

A stalo se, že zástup předstoupil, a oni vkládali ruce své v jeho bok, a pocítili stopy hřebů v rukou jeho a v nohou jeho; a to činili předstupujíce jeden po druhém, až předstoupili všichni a uviděli očima svýma a pocítili rukama svýma a věděli s jistotou a vydali svědectví.“ (3. Nefi 11:14–15; zvýraznění přidáno.)

Tato událost trvala určitý čas, ale bylo důležité, aby každý jednotlivec měl tuto zkušenost, aby každý pár očí a každý pár rukou měl toto potvrzující osobní svědectví. Později Kristus naprosto stejně přistupoval i k nefitským dětem. „Bral jejich malé děti, jedno po druhém, a žehnal jim a modlil se za ně k Otci.“ (3. Nefi 17:21; zvýraznění přidáno.)

Bude pro vás těžké věnovat veškerou osobní pozornost, kterou někteří vaši studenti vyžadují i potřebují, ale snažte se na ně co nejvíce myslet jako na jednotlivce, abyste jim umožnili pocítit, že vy, jejich učitel, o ně máte osobní a zvláštní zájem. Modlete se o to, abyste věděli, který student potřebuje jakou pomoc, a zůstaňte vnímaví vůči nabádáním, až budou přicházet. … Pamatujte na to, že ta nejlepší výuka je výuka jeden na jednoho a často probíhá mimo třídu. …

Při svém úsilí jednotlivě učit každého studenta nejspíše zjistíte, že některým se nedaří tolik jako jiným a že někteří nepřicházejí do třídy vůbec. Projevujte o takové studenty osobní zájem; vynaložte dodatečné úsilí v duchu učení o druhé míli, abyste tyto ztracené ovečky zvali a pomáhali jim vrátit se zpátky do stáda. „Pamatujte, cena duší je veliká v očích Božích.“ (NaS 18:10.) Náš Spasitel zaplatil za každého z nás nevyčíslitelnou cenu a naší povinností je dělat vše, co je v našich silách, abychom Mu v Jeho díle pomáhali. Je naší povinností zajistit, aby byl dar Usmíření nabídnut každému mladému muži nebo ženě, za které máme zodpovědnost. Ve vaší situaci to znamená udržet je ve třídě v plné aktivitě.

Věnujte zvláštní pozornost těm, kteří možná s něčím zápolí, a vydejte se, je-li to nutné, najít onu ztracenou ovečku. Když dotyčnému napíšete pohlednici, zavoláte mu nebo, je-li to možné, ho osobně navštívíte u něj doma, bude to mít v mnoha případech úžasný výsledek. Osobní pozornost věnovaná mladému člověku, který zrovna začíná scházet na scestí, může ušetřit celé hodiny – vpravdě celé roky – pozdějšího úsilí ve snaze vrátit takového člověka k aktivitě. Dělejte vše, co je ve vašich silách, abyste posilovali ty, kteří jsou silní, a abyste znovu ukotvili v evangeliu ty, kteří jsou v tomto věku svéhlaví.⁶

Učte příkladem.

Je velmi zapotřebí, abychom my [jakožto učitelé] dávali druhým dobrý příklad, abychom byli v životě pilní a bdělí, abychom světili den sabatu a abychom ctili vedoucí sboru, kůlu a Církve. Z našich úst by nemělo vyjít nic nemístného, co by kterémukoli dítěti zavdalo právo nebo výsadu konat něco špatného. Zajisté, pokud řekneme nebo uděláme něco špatného, děti si činí nárok se tím řídit.

Příklad má mnohem působivější vliv než slova. Ten, kdo by chtěl přesvědčovat druhé, aby dělali to, co je správné, má sám dělat to, co je správné. Je pravdou, že ten, kdo se v praxi řídí dobrými pravidly kvůli tomu, že jsou dobrá, a nedopouští, aby byl ovlivňován nespravedlivým chováním druhých, bude odměněn hojněji než ten, kdo je vyznává jen slovy, ale nekoná. … Děti mají sklon napodobovat ty, kterým důvěřují. Čím větší je jejich důvěra, tím ochotněji se dají ovlivnit k dobrému, či k zlému. Každý dobrý Svatý respektuje ryzí dobrotivost, ať již ji vidí kdekoli, a snaží se napodobovat každý dobrý příklad.⁷

Recept na to, jak být skvělým učitelem, nespočívá jen v tom, abychom žili podle přikázání Páně a hájili je, ale abychom skrze modlitbu získali ducha výuky. Když tohoto ducha získáme, budeme zachovávat přikázání Páně a kráčet před Ním v poslušnosti, pak se život těch, kterých se dotkneme, změní, a oni budou motivováni k tomu, aby vedli spravedlivý život.⁸

Každý učitel musí mít osobní svědectví o tom, že Bůh žije, o božském poslání Ježíše Krista a o tom, že se Josephu Smithovi skutečně zjevili Otec a Syn. Nejen že musí mít toto poznání a svědectví, ale má si také dychtivě přát sdělovat jasně a bez váhání své přesvědčení těm, kteří se přicházejí učit.⁹

Efektivní výuka evangelia vede k „proměně lidské duše“.

Buďte nástrojem v rukou Páně ve snaze pomáhat studentům prožít zázračnou změnu srdce.

Když učitel koná tak, jak Pán zamýšlí, nastává velký zázrak. Zázrak, který v dnešní době v Církvi probíhá, se netýká uzdravování, které v takové hojnosti probíhá; nejedná se o to, že by chromí chodili, slepí viděli, hluší slyšeli nebo že by nemocní vstávali z lůžka. Oním velkým zázrakem v Církvi a v království Božím v těchto dnech a v dnešní době je proměna lidské duše. Když cestujeme po kůlech a misiích Církve, vidíme toto – proměnu lidské duše díky tomu, že někdo učil nebo učí zásadám pravdy.

Je to podobné tomu, co prohlásil Alma ve své době, když učil lid a když řekl: „A nyní vizte, ptám se vás, bratří [a sestry] moji v církvi, jste duchovně zrozeni z Boha? Přijali jste obraz jeho do své tváře? Prožili jste tuto mocnou změnu v srdci svém?“ (Alma 5:14.) Toto je účel výuky. Toto je důvod, proč tak pilně pracujeme, usilujeme o Ducha a plníme svou mysl dobrými věcmi, jak Pán přikázal, abychom mohli být nástrojem v rukou Páně ve snaze změnit srdce jednotlivce. Naším cílem je zasadit do srdce dětí touhu být dobrým, touhu být spravedlivým, touhu dodržovat přikázání Páně, touhu kráčet před Ním s pokorou. Dokážeme-li být nástrojem v rukou Páně ve snaze uskutečnit tuto mocnou změnu v srdci dětí, pak jsme jako učitelé dosáhli onoho velkého zázraku. A je to vskutku zázrak. Sice nerozumíme tomu, jak Pán mění srdce lidí, ale On je skutečně mění. …

Vydávám vám svědectví o oživující moci Ducha v životě členů Církve. Naléhavě vás prosím, … abyste ve spravedlivosti a svatosti před Pánem nepřetržitě usilovali o to, aby se vám podařilo vykonat úkol, kterým jste byli pověřeni.¹⁰

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Poznámka: O některých těchto otázkách byste mohli diskutovat z pohledu rodičů, kteří učí své děti.

President Hunter povzbuzuje učitele, aby studentům pomáhali získat „důvěru v písma“. (1. oddíl.) Kdy vám písma pomohla v osobním životě? Kdy jste v písmech našli odpovědi na své otázky? Jak můžeme ostatním, včetně členů své rodiny, pomáhat v tom, aby měli rádi písma a čerpali z jejich moci?
Co se z 2. oddílu dozvídáme ohledně toho, jak učit prostřednictvím Ducha? Jaké máte zkušenosti s výukou a studiem skrze Ducha? Co můžete například udělat pro to, abyste byli schopni učit prostřednictvím Ducha?
Jak může učitel studentům pomáhat vypěstovat si oddanost k písmům a k evangeliu, nikoli k sobě samému? (Viz 3. oddíl.) Jak může učitel studentům pomáhat v tom, aby je směroval k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu? Jak může učitel studentům pomáhat v tom, aby se ukotvili v evangeliu, takže zůstanou silnými i tehdy, když, „budou muset stát osamoceni“?
Přemítejte o učení presidenta Huntera ohledně toho, jak je každý jednotlivec důležitý. (Viz 4. oddíl.) Jak můžete pomáhat těm, které učíte, aby si vypěstovali svědectví ohledně toho, že Bůh každého z nich osobně zná a miluje? Zamyslete se nad tím, co můžete jako učitelé dělat pro to, abyste projevovali zájem o jednotlivé studenty, které učíte.
President Hunter klade důraz na důležitost výuky osobním příkladem. (Viz 5. oddíl.) Proč má náš osobní příklad větší vliv než naše slova? Jak jste byli požehnáni díky učiteli, který pro vás byl dobrým příkladem? Jak příklad rodičů učí jejich děti?
Kdy jste prožili, ať již jako učitel nebo jako student, onen „velký zázrak“, který president Hunter popisuje v 6. oddíle? Vzpomeňte si na některé učitele, kteří na vás měli v životě dobrý vliv. Díky čemu na vás měli účinný vliv? Jak můžeme učit evangeliu s větší mocí – ať již doma, ve třídě nebo v jiné situaci?

Související verše z písem

Jan 21:15–17; 1. Korintským 12:28; 2. Timoteovi 3:14–17; 2. Nefi 33:1; Alma 17:2–3; 31:5; NaS 11:21–22; 50:17–22; 88:77–80

Pomůcka k výuce

Napište otázky uvedené na konci této kapitoly nebo jiné otázky, které s touto kapitolou souvisejí, každou zvlášť na kus papíru. Požádejte členy třídy, aby si nějakou otázku vybrali a aby v kapitole vyhledali nauky, které danou otázku pomáhají zodpovědět. Vyzvěte je, aby se podělili o to, čemu se naučili.