Kapitola 1

Ježíš Kristus – naše jediná cesta k naději a radosti

„Pokud se náš život a naše víra soustředí na Ježíše Krista a na Jeho znovuzřízené evangelium, nemůže se nikdy nic vyvíjet trvale špatně.“

Ze života Howarda W. Huntera

Význačným tématem, které se objevuje v učení presidenta Howarda W. Huntera, je to, že skutečný pokoj, uzdravení a štěstí přichází pouze tehdy, když se člověk snaží poznávat a následovat Ježíše Krista. President Hunter učil, že „Kristova cesta není jen cestou správnou, ale v konečném důsledku tou jedinou cestou k naději a radosti“.¹

President Hunter rovněž neohroženě svědčil o Spasitelově božském poslání. „Jako vysvěcený apoštol a zvláštní svědek Krista vám vydávám posvátné svědectví o tom, že Ježíš Kristus je vskutku Syn Boží,“ prohlásil. „Je oním Mesiášem, kterého prorocky očekávali starozákonní proroci. Je onou Nadějí Izraele, za jejíž příchod se během dlouhých staletí podle předepsaného způsobu uctívání modlily děti Abrahama, Izáka a Jákoba. …

A právě mocí Ducha Svatého vydávám své svědectví. Vím, že Kristus skutečně existuje, jako kdybych Ho viděl vlastníma očima a slyšel vlastníma ušima. Také vím, že Svatý Duch potvrdí pravdivost mého svědectví v srdci všech těch, kteří naslouchají uchem víry.“²

Presidenta Huntera přitahovala místa, kde Ježíš působil, a tak Svatou zemi navštívil více než dvacetkrát. Starší James E. Faust z Kvora Dvanácti řekl, že „Jeruzalém ho přitahoval jako magnet. … Jeho touha být tam, kde kráčel a učil Spasitel, se zdála být téměř neukojitelná. Měl moc rád všechny ty scenérie a zvuky. Miloval zejména Galileu. Ale jedno místo měl ze všeho nejraději. Vždy říkal: ‚Pojďme ještě jednou k zahradnímu hrobu, vždyť tam vždy chodíváme.‘ A pak tam seděl a rozjímal, jako kdyby pronikal závojem, který ho odděloval od Spasitele.“³

„Jak často myslíme na Spasitele? Jak hluboce, jak vděčně a jak obdivně přemýšlíme o Jeho životě? Nakolik je ústředním bodem našeho života?“

Učení Howarda W. Huntera

Musíme poznat Krista lépe, než jak Ho známe, a pamatovat na Něj častěji, než jak na Něj pamatujeme.

Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů uctivě zpívají:

Ježíši, každá moudrost Tvá
plní hruď radostí,
ještě víc hledět na Tvou tvář,
dlít ve Tvé blízkosti. …

… Jak často myslíme na Spasitele? Jak hluboce, jak vděčně a jak obdivně přemýšlíme o Jeho životě? Nakolik je ústředním bodem našeho života?

Například kolik času během běžného dne, pracovního týdne nebo rychle ubíhajícího měsíce věnujete Ježíšovi a myšlence na Něj? Někteří z nás na Něj možná dostatečně nemyslí.

Život by byl dozajista klidnější, manželství a rodiny by byly silnější, lidé v sousedství i v celých národech by byli ve větším bezpečí a byli by laskavější a činorodější, pokud by evangelium Ježíše Krista více naplňovalo naši hruď „radostí“.

Pokud nebudeme věnovat více pozornosti myšlenkám svého srdce, přemýšlím, jakou máme naději činit si nárok na onu větší radost, onu sladší odměnu – jednoho dne „hledět na [Jeho láskyplnou] tvář, dlít v [Jeho] blízkosti“.

V každém dni našeho života a v každém období roku … se každého z nás Ježíš ptá tak, jak se ptal před mnoha lety po svém vítězoslavném vstupu do Jeruzaléma: „Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn?“ (Mat. 22:42.)

Prohlašujeme, že je to Syn Boží, a pravdivost této skutečnosti by se měla dotýkat naší duše častěji.⁴

Musíme poznat Krista lépe, než jak Ho známe; musíme na Něj pamatovat častěji, než jak na Něj pamatujeme; musíme Mu sloužit statečněji, než jak Mu sloužíme. Pak budeme pít vodu prýštící k věčnému životu a budeme jíst chléb života.⁵

„Kéž jsme oddanějšími a ukázněnějšími následovníky Krista. Kéž Ho uchováváme ve svých myšlenkách a pronášíme Jeho jméno s láskou.“

Ježíš je naším jediným opravdovým zdrojem naděje a trvalé radosti.

Zlomeným srdcím naději,
pokorným radost dáš,
dobrý jsi k těm, co hledají,
cestu i k padlým znáš.

Jak nádherná sloka písně a jak velké poselství naděje, která je zakotvena v evangeliu Kristově! Je snad mezi námi někdo, ať již z jakéhokoli společenského postavení, kdo nepotřebuje naději a kdo nehledá větší radost? Toto jsou univerzální potřeby a tužby lidské duše a jsou to Kristova zaslíbení určená Jeho následovníkům. Naděje je nabídnuta „zlomeným srdcím“ a radost přichází k „pokorným“.

Kajícnost je nákladná – stojí nás naši pýchu a naši necitlivost, ale zejména nás stojí naše hříchy. Neboť jak poznal otec krále Lamoniho před dvaceti staletími – toto je cena opravdové naděje. „Ó Bože,“ zvolal, „kéž by ses mi dal poznati, a já odložím všechny hříchy své, abych tě poznal, … abych mohl býti pozvednut z mrtvých a býti spasen posledního dne.“ (Alma 22:18.) Budeme-li i my ochotni odložit všechny své hříchy, abychom Ho poznali a následovali, pak i my budeme naplněni radostí plynoucí z věčného života.

A co pokorní? Ve světě, který se až příliš často stará o to, aby vítězil tím, že zastrašuje, a snaží se být ve všem první, nestojí ve frontě na knihy, které vyzývají k prosté pokoře, mnoho lidí. Avšak pokorní zdědí zemi, což je dosti působivá firemní akvizice – a provedená bez zastrašování druhých! Dříve či později, a modlíme se o to, aby to bylo spíše dříve než později, každý uzná, že Kristova cesta není jen cestou správnou, ale v konečném důsledku tou jedinou cestou k naději a radosti. Každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná, že vlídnost je lepší než surovost, že laskavost je důležitější než nátlak, že měkká odpověď odvrací hněv. Nakonec – a kdykoli je to možné, tak raději dříve než nakonec – se musíme stát více takovými, jako je On. …

Ježíš je naší radostí,
bude i odměnou,
teď i po celé věčnosti
bude naší slávou.

Toto je má osobní modlitba a mé přání pro celý svět. … Svědčím o tom, že Ježíš je jediným opravdovým zdrojem trvalé radosti, že v Něm je náš jediný trvalý pokoj. Vskutku si přeji, aby byl naší slávou už „teď“ – slávou, po níž každý z nás jednotlivě dychtivě touží, a jedinou odměnou, kterou mohou lidé a národy trvale považovat za drahocennou. On je naší odměnou v čase i ve věčnosti. Každá jiná odměna je nakonec marná. Každá jiná majestátnost uvadá s časem a rozpadá se působením přírodních živlů. Nakonec … nepoznáme žádnou opravdovou radost než tu, která je v Kristu.

… Kéž jsme oddanějšími a ukázněnějšími následovníky Krista. Kéž Ho uchováváme ve svých myšlenkách a pronášíme Jeho jméno s láskou. Kéž před Něj poklekáme s pokorou a milosrdenstvím. Kéž žehnáme a sloužíme druhým, aby mohli činit totéž.⁶

To, co celý svět nejvíce potřebuje, je činorodá a upřímná víra ve Spasitele a v Jeho učení.

Jsou lidé, kteří prohlašují, že věřit v Bibli je staromódní. Je staromódní věřit v Boha, v Ježíše Krista – Syna živého Boha? Je staromódní věřit v Jeho smírnou oběť a Vzkříšení? Pokud ano, tak se prohlašuji za staromódního a tato Církev je staromódní. Mistr velmi jednoduše učil zásadám věčného života a předával ponaučení, která přinášejí štěstí těm, kteří mají víru k tomu, aby věřili. Nezdá se rozumné předpokládat, že je nutné tyto Mistrovy nauky modernizovat. Jeho poselství se týkalo zásad, jež jsou věčné.⁷

V této době, tak jako v každé době před námi a v každé době, jež bude následovat, je to, co celý svět nejvíce potřebuje, činorodá a upřímná víra v základní nauky Ježíše Nazaretského, žijícího Syna živého Boha. Vzhledem k tomu, že mnozí tyto nauky zavrhují, existuje o to větší důvod, proč mají upřímní věřící v evangelium Ježíše Krista hlásat jeho pravdy a svým příkladem ukazovat moc a pokoj plynoucí ze spravedlivého a laskavého života. …

Jak se očekává, že budeme jednat, když nás někdo urazil, nepochopil nás, když s námi někdo jednal nespravedlivě nebo nelaskavě nebo když se někdo vůči nám dopustil hříchu? Co se očekává, že uděláme, když nám ublížili ti, které máme rádi, nebo když nás někdo přeskočil při povýšení, falešně obvinil nebo když někdo nespravedlivě napadl naše motivy?

Vrátíme úder? Vyšleme ještě větší batalion? Odplatíme způsobem oko za oko a zub za zub, nebo … si uvědomíme, že kvůli takovému jednání bychom nakonec zůstali slepí a bezzubí? …

Kristus nám vznešeností svého života a příkladem svého učení poskytl mnoho rad, k nimž jsou vždy připojena spolehlivá zaslíbení. Učil s majestátem a pravomocí, které naplňovaly nadějí vzdělané i neznalé, bohaté i chudé, zdravé i nemocné.⁸

Snažte se vybudovat si osobní svědectví o Ježíši Kristu a o Usmíření. Studium života Kristova a svědectví o tom, že skutečně žil, je něco, o co by každý z nás měl usilovat. Když pochopíme Jeho poslání a Usmíření, které uskutečnil, budeme si přát žít více tak, jak žil On.⁹

Spasitel může utišit bouře v našem životě.

Když budeme používat víru ve Spasitele, On utiší neklidné vody v našem životě.

Každý z nás v životě zažil náhlé bouře. Některé z nich … mohou být prudké a strach nahánějící a potenciálně zničující. Jako jednotlivci, jako rodiny, jako komunity, jako národy, a dokonce i jako církevní sbory jsme zažili náhlé hromobití, kvůli němuž jsme tak či onak vznesli tuto otázku: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ [Marek 4:38.] A tak či onak jsme v onom tichu po bouři vždy zaslechli: „Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte [žádné] víry?“ [Marek 4:40.]

Nikdo z nás si nechce myslet, že nemá žádnou víru, ale předpokládám, že toto Pánovo jemné pokárání je z velké části zasloužené. Tento veliký Jehova, v Něhož podle svých slov důvěřujeme a Jehož jméno jsme vzali na sebe, je tím, kdo pravil: „Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!“ (Gen. 1:6.) A je také tím, kdo řekl: „Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché!“ (Gen. 1:9.) Navíc to byl On, kdo rozdělil Rudé moře, a umožnil tak Izraelitům projít po suché zemi. (Viz Ex. 14:21–22.) Dozajista by nemělo být překvapivé, že dokázal přikázat několika živlům působícím na Galilejském moři. A naše víra nám má připomínat, že dokáže utišit i neklidné vody našeho života. …

My všichni budeme mít v životě nějaké protivenství. Myslím, že si tím můžeme být docela dobře jisti. Některá tato protivenství budou mít schopnost být prudká, ničivá a zhoubná. Některá z nich možná dokonce budou zatěžkávací zkouškou pro naši víru v milujícího Boha, který má moc přinést nám úlevu.

Myslím, že ohledně těchto úzkostných chvil by nám Otec nás všech řekl: „Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte [žádné] víry?“ A samozřejmě to musí být víra, která nás bude doprovázet celé naše putování, při všem, co prožíváme, celý náš život, nikoli víra jen pro drobné okamžiky tu a tam a pro bouřlivé chvíle. …

Ježíš řekl: „Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.)¹⁰

Když zaměříme svůj život na Spasitele, nemusíme se ničeho obávat a naše starosti se změní v radosti.

Vím toho dost o vašem zaneprázdněném a hektickém životě, abych věděl, že někdy máte pocit marnosti. Čas od času máte možná trochu i obavy. Znám to. …

Téma mého dnešního poselství pro vás zní: „Neboj se, malé stádo.“ Znamená to povzbudit vás, abyste se radovali z velkých požehnání života. Znamená to vyzvat vás, abyste pocítili velké nadšení ze života podle evangelia a z lásky našeho Otce v nebi. Život je nádherný, dokonce i v těžkých chvílích, a v průběhu putování jsou všude zastávky naplněné štěstím, radostí a pokojem, přičemž jejich nekonečná míra nás čeká na konci cesty.

Samozřejmě je hodně záležitostí, se kterými si můžeme dělat starosti, a některé z nich jsou velmi závažné, ale právě proto mluvíme o víře, naději a pravé lásce z hlediska evangelia. My, jako Svatí posledních dnů, máme život naplněný hojností, a snažíme se zdůrazňovat svá požehnání a příležitosti, přičemž se tolik nezaměřujeme na svá zklamání a starosti. „Hledejte pilně, modlete se vždy a buďte věřící,“ píše se v písmech, „a všechny věci budou působiti společně pro dobro vaše.“ (NaS 90:24.) Chtěl bych vám toto zaslíbení připomenout. …

Mějte prosím na paměti tuto jednu věc. Pokud se náš život a naše víra soustředí na Ježíše Krista a na Jeho znovuzřízené evangelium, nemůže se nikdy nic vyvíjet trvale špatně. Na druhé straně, pokud se náš život nesoustředí na Spasitele a na Jeho učení, nikdy nemůže být žádné jiné štěstí trvalé. …

Všichni občas zápolíme se zdravotními problémy – jiní s nimi zápolí neustále. Choroby a nemoci jsou součástí břemene smrtelnosti. Mějte víru a pozitivní postoj. Moc kněžství je skutečná a v životě je toho mnoho, co je dobré, i když máme fyzické problémy. Je radost vědět, že při vzkříšení nebudou žádná zranění ani nemoci.

Některé naše obavy mohou přicházet ve formě pokušení. Jiné mohou být ve formě obtížných rozhodnutí týkajících se vzdělání, profesní dráhy, peněz nebo manželství. Ať máte jakékoli břímě, potřebnou sílu naleznete v Kristu. Ježíš Kristus je Alfa i Omega, doslova počátek i konec. Je s námi od startu až do cíle, a jako takový je v našem životě někým více než pouhým divákem. …

Pokud je jhem, které nás tíží, samotný hřích, ono poselství zůstává stejné. Kristus zná plnou tíhu našich hříchů, neboť On je nesl jako první. Pokud naším břemenem není hřích ani pokušení, ale nemoc, chudoba či zavržení, platí totéž. On ví, o co se jedná. …

Trpěl mnohem více než jen za naše hříchy. Ten, kterého Izaiáš nazývá „mužem bolestí“ (viz Izaiáš 53:3; Mosiáš 14:3), dokonale zná každý problém, kterým procházíme, protože se rozhodl nést plnou tíhu všech našich trápení a našich bolestí. …

Bratři a sestry, máte a budete mít rozmanité starosti a těžkosti, ale přijímejte život s radostí a s plnou vírou. Studujte pravidelně písma. Vroucně se modlete. Buďte poslušni hlasu Ducha a proroků. Dělejte vše, co je ve vašich silách, abyste pomáhali druhým. Tímto způsobem života naleznete veliké štěstí. Jednoho slavného dne se všechny vaše starosti promění v radosti.

Joseph Smith ze své kobky v žaláři Liberty Jail napsal Svatým, kteří procházeli těžkostmi, toto:

Vesele čiňme všechny věci, jež leží v naší moci; a potom, kéž můžeme v klidu státi, s naprostou jistotou, abychom viděli spasení Boží, a jak rámě jeho bude zjeveno. [NaS 123:17; zvýraznění přidáno.]

[Řečeno slovy Páně určenými Proroku Josephu Smithovi:]

Neboj se, malé stádo; čiňte dobro; nechť se země a peklo spolčí proti vám, neboť jestliže jste postaveni na skále mé, nemohou zvítěziti. …

Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.

Vizte rány, jež probodly bok můj, a také stopy hřebů v rukou a nohou mých; buďte věrní, zachovávejte přikázání má, a zdědíte království nebeské. [NaS 6:34–37.]¹¹

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Zamyslete se nad tím, jak byste odpověděli na otázky presidenta Huntera v 1. oddíle. Co můžeme dělat, aby byl Ježíš Kristus ústředním bodem našeho života? Co můžeme dělat, aby byl ústředním bodem naší rodiny? Jak můžeme poznat Krista lépe, než jak Ho známe?
Co nás „stojí“ obdržet naději, radost a pokoj, které Kristus nabízí? (Viz 2. oddíl.) Kdy jste pocítili naději, pokoj a radost, které přicházejí od Spasitele?
Proč je podle vašeho názoru „to, co celý svět nejvíce potřebuje, činorodá a upřímná víra v základní nauky Ježíše Nazaretského“? (Viz 3. oddíl.) Jak můžete projevovat víru v Kristovo učení, když máte pocit, že vás „někdo urazil, nepochopil [vás], když s [vámi] někdo jednal nespravedlivě nebo nelaskavě nebo když se někdo vůči [vám] dopustil hříchu“?
Čemu se můžeme naučit ze slov presidenta Huntera ohledně obav a víry? (Viz 4. oddíl.) Jak nám může víra pomoci překonat strach? Zamyslete se nad situacemi, kdy Spasitel utišil bouře ve vašem životě, když jste použili víru v Něj.
Jak nám mohou rady presidenta Huntera uvedené v 5. oddíle pomoci přijímat „život s radostí“, i když zažíváme zármutek, zklamání a nemoci? Jak si můžeme vypěstovat náhled na věci z hlediska věčnosti? Jak vám Spasitel pomohl nebo pomáhá vést život ve větší hojnosti?

Související verše z písem

Matouš 11:28–30; Jan 14:6; 2. Nefi 31:19–21; Alma 5:14–16; 7:10–14; 23:6; Helaman 3:35; 5:9–12; NaS 50:40–46; 93:1

Pomůcka ke studiu

„Když studujete, věnujte pečlivou pozornost myšlenkám, které vás napadají, a pocitům, které vám vstupují do srdce.“ (Kažte evangelium mé [2004], 18.) Zvažte možnost zaznamenávat si dojmy, které vám vstupují do mysli, i když se zdá, že nemají nic společného se slovy, která právě čtete. Je možné, že se jedná právě o to, co vám Pán chce zjevit.