Kapitola 17

Zachovávání a ochraňování rodiny

„Rodina nám může občas kvůli rutinním povinnostem, které jsou s ní spojeny, připadat jako něco všedního, přesto však své největší úsilí máme věnovat dosažení úspěchu v rodině.“

Ze života Howarda W. Huntera

Howard W. Hunter vyrůstal v láskyplné a pracovité rodině, kde se od svých rodičů naučil, že vybudovat šťastný domov často vyžaduje určitou oběť. Krátce předtím, než se oženil, přinesl jednu oběť, která byla podle jeho názoru nutná pro blaho jeho budoucí rodiny.

Howard si již v mládí vypěstoval lásku k hudbě. Nejprve se učil hrát na piano a na housle a poté se sám naučil hrát na mnoho dalších nástrojů. Jako mladý dospívající založil vlastní hudební skupinu, Hunter’s Croonaders, s níž hrál na tanečních zábavách a při jiných událostech v okolí města Boise ve státě Idaho. Když mu bylo 19 let, najali jeho skupinu, aby zajišťovala hudbu během dvouměsíční výletní plavby do Asie.¹

Rok po svém návratu z plavby se přestěhoval do jižní Kalifornie, kde pokračoval v hraní s různými hudebními skupinami. V Kalifornii se také seznámil s Claire Jeffsovou, kterou na jaře 1931 požádal o ruku. Čtyři dny před svatbou Howard vystoupil se svou skupinou a pak nástroje uložil a již nikdy znovu profesionálně nehrál. Zajišťování hudby pro taneční zábavy a večírky „bylo v určitých ohledech fascinující“, řekl, „a já jsem si přišel na pěkné peníze“. Měl ale dojem, že některé stránky tohoto životního stylu jsou neslučitelné s takovým životem, který si pro svou rodinu představoval. „To ve mně zanechalo určitou prázdnotu, protože jsem zanechal toho, co jsem dělal rád, [ale] tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval,“ řekl o mnoho let později.²

Howard a Claire byli požehnáni třemi syny: Howardem Williamem (Billym), Johnem a Richardem. K jejich zármutku Billy zemřel ještě jako nemluvně. Zatímco John a Richard rostli, Hunterovi vybudovali rodinu, v níž si byli velmi blízcí. Howard měl vzhledem ke své právnické praxi a církevním povoláním naplněný každý den, ale společně s Claire dali ve svém životě rodinu na přední místo. Dlouho předtím, než Církev vyčlenila pondělní večer pro rodinné domácí večery, si Hunterovi vyhradili tento večer jako příležitost k výuce evangelia, k vyprávění příběhů, hraní her a ke společným výletům. Chlapci měli často za úkol připravit lekci.

Howard a jeho synové měli společné zájmy – například modely vláčků. Stavěli vláčky ze stavebnic a budovali propracované železniční tratě na deskách z překližky. Vzpomínal: „Jednou z našich nejoblíbenějších činností bylo navštěvovat vlakové vozovny … poblíž zastávky Alhambra na Jižní pacifické dráze, abychom načerpali nápady pro výrobu seřaďovacího nádraží a dalšího vybavení.“³

Nakonec se rodina presidenta a sestry Hunterových rozrostla a měli 18 vnoučat. Kromě delších setkání se svými dětmi a vnoučaty se mnoho jeho návštěv uskutečnilo „za jízdy“ – při přestupech během cest po Kalifornii, kam ho přiváděly církevní povinnosti. Vzhledem k tomu, že John často brával své děti na letiště, aby se mohly při těchto přestupech setkat s dědečkem, někdy o něm děti mluvily jako „o dědečkovi, který bydlí na letišti“.⁴

Rodina „převyšuje veškeré jiné zájmy v životě“.

Učení Howarda W. Huntera

Rodina je tou nejdůležitější jednotkou ve společnosti, v Církvi a na věčnosti.

Rodina je nejdůležitější jednotka v čase i ve věčnosti a jako taková převyšuje veškeré jiné zájmy v životě.⁵

Církev má zodpovědnost – a pravomoc – zachovávat a ochraňovat rodinu jakožto základ společnosti. Model rodinného života, ustanovený před založením světa, dětem zajišťuje, aby se mohly narodit otci a matce, kteří jsou právoplatně sezdáni jako manžel a manželka a kteří své děti živí a pečují o ně. Rodičovství je posvátný závazek a výsada a děti jsou vítány jako „dědictví od Hospodina“. (Žalm 127:3.)

Znepokojená společnost nyní začíná vidět, že rozpad rodiny přivede na svět pohromy předpověděné proroky. Světové porady a diskuse budou úspěšné jen tehdy, pokud definují rodinu tak, jak Pán zjevil, že má být definována. „Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej.“ (Žalm 127:1.)⁶

V úsilí o blaho jednotlivců i rodin je důležité pamatovat na to, že základní jednotkou Církve je rodina. Když se však zaměřujeme na rodinu, máme pamatovat na to, že ve světě, v němž žijeme, není definice rodiny omezena jen na tradiční seskupení otce, matky a dětí. Rodiny v dnešní Církvi rovněž sestávají z [manžela a manželky] bez dětí, z osamoceného rodiče s dětmi a ze svobodných jednotlivců, kteří žijí sami. … Nad každou touto rodinou musí bdít nositelé kněžství. Často právě ti, kteří potřebují největší péči, pocházejí z rodin s netradiční strukturou. Každý domov potřebuje starostlivé a oddané domácí učitele. Nikdo nemá být zanedbáván.⁷

President Hunter se svými syny, vnuky a jejich rodinami 2. října 1994 – den poté, co mu byla vyjádřena podpora jako presidentovi Církve

Rodiče jsou ve vedení rodiny partnery a mají striktní povinnost své děti ochraňovat a milovat.

Zodpovědnosti rodičů jsou nanejvýš důležité. Výsledky našeho úsilí budou mít na nás a na chlapce a dívky, které vychováváme, věčné dopady. Každý, kdo se stává rodičem, má striktní povinnost [své] děti ochraňovat a milovat a pomáhat jim vrátit se k jejich Nebeskému Otci. Všichni rodiče mají rozumět tomu, že Pán nebude považovat za nevinné ty, kteří tyto zodpovědnosti zanedbávají.⁸

Otcové a matky mají ve vztahu k dětem, jež jsou jim svěřeny do péče, velkou zodpovědnost. … V knize Přísloví nacházíme toto nabádání určené rodičům:

„Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když [zestárne], neuchýlí se od ní.“ (Přísloví 22:6.)

To nejdůležitější ponaučení, které lze dítěti předat, je to, které vychází z příkladu rodičů. Je třeba, aby rodiče byli pro mladé příkladem, který mohou následovat. Z domova, kde se vyučuje spravedlivým zásadám, kde převládá vzájemná láska a úcta, kde rodinný život ovlivňuje modlitba a kde převládá úcta k tomu, co přináleží Bohu, vychází velká síla.⁹

Efektivní vedení rodiny … vyžaduje jak dostatek času, tak také kvalitně strávený čas. Výuka a řízení rodiny nesmí být ponechány na … společnosti, na škole, dokonce ani na Církvi.¹⁰

Muž, který je nositelem kněžství, považuje rodinu za ustanovenou Bohem. Vaše vedoucí role v rodině je vaší nejdůležitější a nejposvátnější zodpovědností. …

Muž, který je nositelem kněžství, vede svou rodinu, aby se v Církvi zapojovala, aby tak členové rodiny znali evangelium a byli pod ochranou smluv a obřadů. Máte-li od Pána získat požehnání, musíte si dát do pořádku vlastní domov. Společně s manželkou rozhodujete o duchovní atmosféře v rodině. Vaší prvořadou povinností je dát svůj vlastní duchovní život do pořádku skrze pravidelné studium písem a každodenní modlitbu. Dbejte na to, abyste chránili a ctili své kněžství a chrámové smlouvy; a povzbuzujte rodinu, aby činila totéž.¹¹

Muž, který je nositelem kněžství, chová úctu k mateřství. Matkám je dána posvátná výsada „roditi duše lidské; neboť v tom pokračuje dílo Otce …, aby mohl býti oslaven“. (NaS 132:63.)

… Kněžství nemůže dosáhnout svého určení, ani se nemohou naplnit Boží záměry bez našich pomocnic. Matky vykonávají práci, kterou nositelé kněžství vykonávat nemohou. A kvůli tomuto daru života mají nositelé kněžství chovat bezmeznou lásku k matkám svých dětí.

[Bratří,] mějte v úctě manželčinu jedinečnou a božsky danou roli matky v Izraeli a její výjimečnou schopnost rodit a vychovávat děti. Jsme zavázáni božským přikázáním množit se a naplnit zemi a vychovávat své děti a vnoučata ve světle a v pravdě. (Viz Mojžíš 2:28; NaS 93:40.) Vy, jako milující partner, se na péči o děti podílíte. Pomáhejte jí hospodařit v domácnosti a starat se o domov. Pomáhejte učit své děti, pomáhejte je vychovávat a ukázňovat.

Máte pravidelně manželce i dětem říkat, jakou úctu a respekt k ní chováte. Vskutku platí, že jednou z nejlepších věcí, které může otec pro své děti udělat, je milovat jejich matku.¹²

Muž, který je nositelem kněžství, přijímá při vedení domova a rodiny manželku jako partnerku, která ví o všech rozhodnutích týkajících se rodiny a je do nich zcela zapojena. Je nutné, aby v Církvi i v rodině byl nějaký předsedající úředník. (Viz NaS 107:21.) Je Bohem stanoveno, že zodpovědnost předsedat v rodině spočívá na nositeli kněžství. (Viz Mojžíš 4:22.) Pán měl v úmyslu, aby manželka byla pro muže vhodnou pomocnicí – to jest rovnocennou společnicí, které je zapotřebí pro to, aby jejich partnerství bylo úplné. Předsedání ve spravedlivosti vyžaduje, aby zodpovědnosti sdíleli manžel i manželka; společně víte o všech rodinných záležitostech a jste do nich zapojeni. Pokud při vedení rodiny muž jedná nezávisle na své manželce nebo bez ohledu na její pocity a rady, znamená to, že uplatňuje nespravedlivé panství.¹³

Vyzýváme vás, bratří, abyste pamatovali na to, že kněžství je pouze spravedlivou pravomocí. Získejte si úctu a důvěru svých dětí tím, že si s nimi vytvoříte láskyplný vztah. Spravedlivý otec ochraňuje své děti tím, že s nimi tráví čas, a tím, že je přítomen na jejich společenských, vzdělávacích a duchovních akcích a událostech. Něžná vyjádření lásky a náklonnosti k dětem jsou stejně tak zodpovědností otce jako matky. Říkejte svým dětem, že je máte rádi.¹⁴

Náš domov má být místem lásky, modlitby a výuky evangelia.

Ve svém domově zkrátka musíme mít lásku, bezúhonnost a pevné zásady. Musíme pociťovat trvalý závazek k manželství, k dětem a k mravnosti. Musíme uspět v tom, co se jako úspěch ve větší míře projeví až v příští generaci.

Nejpevnější a nejkrásnější domov je zajisté ten, v němž je každý vnímavý vůči pocitům druhých, snaží se druhým sloužit a snaží se doma žít podle zásad, které předvádí na veřejnosti. Je třeba, abychom se usilovněji snažili žít podle evangelia ve svém rodinném kruhu. Náš domov si zaslouží naši nejvěrnější oddanost. Dítě má právo pociťovat, že jeho domov je útočiště, místo, kde nachází ochranu před nebezpečími a zlovolnostmi vnějšího světa. A k tomu, aby tato jeho potřeba byla naplněna, je zapotřebí rodinná jednota a celistvost. Dítě potřebuje rodiče, kteří jsou ve svém vzájemném vztahu šťastní, kteří s radostí pracují na naplnění ideálu rodinného života, kteří milují své děti upřímnou a nesobeckou láskou a kteří jsou oddáni úspěchu své rodiny.¹⁵

Když byly rodinné domácí večery poprvé ustanoveny jako oficiální program Církve, členové Prvního předsednictva prohlásili: „Budou-li Svatí poslušni této rady [konat rodinné večery], slibujeme, že výsledkem budou veliká požehnání. Láska v rodině vzroste a děti budou více poslouchat rodiče. V srdci mládeže Izraele se bude rozvíjet víra, a oni získají moc bojovat se zlými vlivy a s pokušeními, která je obklopují.“ Znovu potvrzujeme tato slíbená požehnání těm, kteří věrně konají rodinné domácí večery.

Pondělní večer má být vyhrazen pro rodinný domácí večer. Místní vedoucí mají zajistit, aby církevní budovy a pozemky byly zavřené, aby na pondělní večery nebyly plánovány žádné činnosti či akce sboru či kůlu a aby rodinné domácí večery nebyly narušeny ničím jiným.

Během rodinného domácího večera má být prvořadý důraz kladen na to, aby rodiny byly pospolu a studovaly evangelium. Připomínáme všem, že Pán nabádá rodiče, aby učili své děti evangeliu, modlitbě a zachovávání sabatního dne. Tím nejdůležitějším zdrojem pro výuku evangelia jsou písma.¹⁶

Modlete se jako rodina večer i ráno. Jak velká požehnání přicházejí do života dětí, které slyší, jak jejich rodiče naléhavě prosí Pána o jejich blaho! Děti, které se dostávají pod vliv takto spravedlivých rodičů, budou dozajista lépe ochráněny před vlivy protivníka.¹⁷

Aby si rodiče a děti vzájemně lépe rozuměli, byl v Církvi přijat určitý program známý jako „rodinná rada“. Tuto radu svolávají a vedou rodiče a účastní se jí všichni členové rodiny. Posiluje rodinné svazky, dodává dětem jistotu, že patří do rodiny, a přesvědčuje je o tom, že se rodiče zajímají o jejich problémy. Tato rodinná setkání učí vzájemné úctě, odstraňují sobeckost a kladou důraz na Zlaté pravidlo [viz Matouš 7:12] v rodině a na to, jak vést čistý život. Učí se na nich o rodinném uctívání Boha a modlitbě a také se předávají ponaučení o laskavosti a čestnosti. Rodinný problém se obvykle dotýká jednotlivce z takové blízkosti, že jeho skutečné rozměry a význam nelze snadno posoudit, ale když jsou rodiny silné a sjednocené ve snaze sloužit Bohu a dodržovat Jeho přikázání, mnohé problémy dnešní doby se vytratí.¹⁸

[Bratří,] berte vážně zodpovědnost učit svou rodinu evangeliu prostřednictvím pravidelných rodinných domácích večerů, rodinné modlitby, četby písem a náboženské literatury a dalších příležitostí k výuce. Věnujte zvláštní pozornost přípravě na misionářskou službu a na sňatek v chrámu. Jako patriarcha v domově používejte kněžství tak, že budete pro svou rodinu vykonávat příslušné obřady a budete udílet požehnání manželce a dětem. Vedle vašeho spasení, bratří, pro vás není nic důležitějšího než spasení vaší manželky a dětí.¹⁹

„Musíme být naplněni modlitbou a … dávat svým dětem najevo, že je máme rádi a že se o ně zajímáme.“

Úspěšný rodič je ten, který miluje, který přináší oběti a který pečuje o dítě, učí ho a stará se o jeho potřeby.

Generální autority mají tu výsadu setkávat se a seznamovat se po celém světě se členy Církve, kteří důsledně vedou dobrý život a vychovávají svou rodinu pod vlivem evangelia. Tito Svatí se těší velkým požehnáním a útěše, která může vyplývat z toho, že se jakožto rodiče, prarodiče i praprarodiče ohlížejí za svým dlouholetým a úspěšným rodičovským úsilím. To je něco, co by chtěl zajisté udělat každý z nás.

Nicméně v Církvi i ve světě jsou mnozí, kteří žijí s pocity viny a nehodnosti kvůli tomu, že někteří jejich synové a dcery zbloudili nebo odešli od stáda. …

… Chápeme, že svědomití rodiče se snaží ze všech sil, ale přesto téměř všichni dělají chyby. Člověk nemůže vstoupit do takového projektu, jako je rodičovství, aniž by si záhy uvědomil, že cestou udělá spoustu chyb. Nebeský Otec dozajista ví, že když svěřuje své duchovní děti do péče mladým a nezkušeným rodičům, budou se ve svém úsudku mýlit a budou chybovat. …

… Každý z nás je jedinečný. Každé dítě je jedinečné. Podobně jako každý z nás začíná v závodě života v jiné výchozí pozici a podobně jako každý z nás má jiné silné stránky, slabosti a talenty, tak je i každé dítě požehnáno jedinečným souborem charakterových rysů. Nesmíme předpokládat, že Pán bude posuzovat úspěch jednoho člověka přesně tak jako úspěch jiného. Jako rodiče se často domníváme, že pokud naše dítě není v každém ohledu nadprůměrné, tak jsme selhali. Měli bychom být ve svém úsudku opatrní. …

Úspěšný rodič je ten, který miluje, který přináší oběti a který pečuje o dítě, učí ho a stará se o jeho potřeby. Pokud toto vše děláte, a vaše dítě je přesto svéhlavé nebo neposlušné nebo světské, je docela dobře možné, že jste i přesto úspěšným rodičem. Možná, že mezi dětmi, které přicházejí na tento svět, jsou takové, které by byly oříškem pro jakékoli rodiče za jakékoli situace. Stejně tak jsou možná i jiné děti, které by byly požehnáním a radostí pro téměř jakéhokoli otce či matku.

Obávám se v dnešní době toho, že někteří rodiče možná sami sebe soudí tvrdě a možná dopouštějí, aby tyto pocity ničily jejich život, zatímco ve skutečnosti dělají to nejlepší, co dokáží, a měli by pokračovat dál s vírou.²⁰

Otec nebo matka [jejichž dítě sešlo z cesty] nejsou jediní, komu se to stalo. Naši první rodiče znali bolest a utrpení způsobené tím, že byli svědky toho, jak některé jejich děti zavrhly nauky věčného života. (Viz Mojžíš 5:27.) O staletí později byl Jákob svědkem žárlivosti a zášti svých starších synů vůči svému milovanému Jozefovi. (Viz Gen. 37:1–8.) Velký prorok Alma, který měl syna jménem Alma, se dlouho modlil k Pánu ohledně vzpurného postoje svého syna a bezpochyby ho přemáhaly obavy a starosti týkající se rozkolu a zlovolnosti, které jeho syn způsoboval mezi těmi, kteří byli členy Církve. (Viz Mosiáš 27:14.) Náš Otec v nebi rovněž přišel kvůli světu o mnoho svých duchovních dětí; On ví, jak se ve svém nitru cítíte. …

… Nevzdávejte se naděje kvůli chlapci nebo dívce, kteří sešli z cesty. Mnozí z těch, kteří se zdáli být zcela ztraceni, se vrátili. Musíme být naplněni modlitbou a, je-li to možné, dávat svým dětem najevo, že je máme rádi a že se o ně zajímáme. …

… Vězte, že Nebeský Otec si bude vědom oné lásky a oběti i starostí a obav, i když naše usilovná snaha nebude úspěšná. Rodiče mají často zlomené srdce, ale přesto si musí uvědomit, že poté, co učili správným zásadám, spočívá konečná zodpovědnost na dítěti.

… Ať již pociťujete jakýkoli zármutek, jakékoli obavy, jakoukoli bolest a úzkost, snažte se to využít k něčemu prospěšnému – možná tím, že pomůžete druhým vyvarovat se týchž problémů, nebo možná tím, že si vypěstujete větší vnímavost vůči pocitům druhých, kteří zápolí s podobnými problémy. Když nakonec skrze modlitbu poznáme, že Nebeský Otec tomu rozumí a chce, abychom se dívali kupředu, dozajista získáme hlubší porozumění Jeho lásce. …

Nikdy nemáme dopustit, aby nás Satan oklamal tím, že se budeme domnívat, že je vše ztraceno. Buďme hrdí na to dobré a správné, co děláme; zamítněme a odvrhněme ze svého života to, co je špatné; hleďme k Pánu pro odpuštění, sílu a útěchu; a poté kráčejme kupředu.²¹

Náš domov má být svatým místem, kde lze žít podle zásad evangelia a kde může přebývat Duch Páně.

Doufáme, že nebudete přemoženi pocity nezdaru ze svých snah vychovávat svou rodinu ve spravedlivosti. Pamatujte na to, že Pán přikázal: „Ale učedníci moji budou státi na svatých místech a nepohnou se.“ (NaS 45:32.)

Ačkoli někteří vysvětlují, že to znamená chrám, což zajisté znamená, představuje to také domov, v němž žijeme. Budete-li se pilně snažit vést svou rodinu ve spravedlivosti, budete-li povzbuzovat ke každodenní rodinné modlitbě, čtení písem, rodinnému domácímu večeru, ke vzájemné lásce a podpoře v životě podle nauk evangelia a budete-li se do těchto činností zapojovat, obdržíte při vychovávání spravedlivého potomstva slíbená požehnání Páně.

V čím dál zlovolnějším světě je zcela zásadní, aby každý z nás stál „na svatých místech“ a zavázal se, že bude pravdivý a věrný naukám evangelia Ježíše Krista.²²

Aby rodiče dosáhli v rodině opravdového úspěchu, musí mít k sobě navzájem lásku a úctu. Manželé, nositelé kněžství, mají svou manželku před svými dětmi chovat v té nejvyšší úctě a manželka má milovat a podporovat svého manžela. Děti budou na oplátku chovat lásku ke svým rodičům a k sobě navzájem. Domov se pak stane posvěceným místem, kde lze nejlépe žít podle zásad evangelia a kde může přebývat Duch Páně. Být úspěšným otcem nebo úspěšnou matkou je mnohem důležitější než získat vedoucí nebo vysoké postavení v podnikání, státní správě nebo ve světských záležitostech. Rodina nám může občas kvůli rutinním povinnostem, které jsou s ní spojeny, připadat jako něco všedního, přesto však své největší úsilí máme věnovat dosažení úspěchu v rodině.²³

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Zatímco si budete procházet učení presidenta Huntera uvedené v 1. oddíle, zamyslete se nad důležitostí rodiny. Jakou zodpovědnost má Církev ve vztahu k rodině? Jak můžeme svou rodinu ochraňovat a posilovat?
Přemítejte o učení presidenta Huntera ohledně toho, že rodiče jsou ve vedení rodiny partnery. (Viz 2. oddíl.) Jak toto učení může pomoci otcům i matkám? Jak se mohou rodiče při výchově svých dětí sjednocovat? Zamyslete se nad tím, jak byste mohli zlepšit duchovní atmosféru svého domova.
Ve 3. oddíle president Hunter zmiňuje rady týkající se založení pevné rodiny. Jak můžeme budovat větší rodinnou jednotu a celistvost? Jak rodinný domácí večer požehnal nebo žehná vaší rodině? Jak rodinné studium písem a rodinná modlitba požehnaly nebo žehnají vaší rodině?
Jak by mohlo učení presidenta Huntera uvedené ve 4. oddíle pomoci rodičům, jejichž dítě sešlo z cesty? Jak mohou rodiče, kteří zažívají zármutek a bolest, využít tuto zkušenost k něčemu prospěšnému? Jak mohou rodiče, prarodiče, vedoucí mládeže a další pomáhat dětem, které sešly z cesty?
Poté, co si přečtete 5. oddíl, se zamyslete nad učením presidenta Huntera ohledně toho, jak ze svého domova vytvořit svaté místo. Jakým obtížím například čelíme, když se o toto snažíme? Jak můžeme usilovat o to, abychom ze svého domova vytvořili svaté místo?

Související verše z písem

Exodus 20:12; Deuteronomium 6:4–7; Žalm 127:3–5; Efezským 6:1–4; Enos 1:1–3; Mosiáš 4:14–15; Alma 56:45–48; 3. Nefi 18:21; NaS 68:25–28; 93:40; 121:41–46

Pomůcka k výuce

Požádejte členy třídy, aby pracovali ve dvojicích a naplánovali výuku některého oddílu z této kapitoly pro rodinný domácí večer. Jak můžeme tyto nauky vysvětlit tak, aby byl zřejmý jejich význam pro děti a mládež? Požádejte několik dvojic, aby se o svůj plán výuky podělily s ostatními členy třídy.