Kapitola 7

Pokračující zjevení skrze žijící proroky

„Jsme vedeni žijícím prorokem Božím – tím, kdo přijímá zjevení od Pána.“

Ze života Howarda W. Huntera

Howard W. Hunter se poté, co mu byla na generální konferenci v roce 1994 vyjádřena podpora jako presidentovi Církve, podělil o pocity ohledně svých posvátných zodpovědností:

„Milovaní bratři a sestry, děkuji vám za vyjádření podpory. Předstupuji před vás s pokorou a mírností, zarmoucen nedávným úmrtím našeho milovaného proroka, presidenta Ezry Tafta Bensona. Pociťuji bolest v srdci kvůli odchodu mého drahého přítele, a zvláště ve světle nových zodpovědností, které na mě přešly.

Prolil jsem mnoho slz a hledal jsem svého Otce v nebi v upřímné modlitbě s přáním být hoden tohoto vysokého a svatého povolání. Modlil jsem se o to, abych byl způsobilý nést pověření, které již v této dispensaci neslo třináct dalších mužů. Možná, že jen oni, dívajíce se z druhé strany závoje, dokáží plně pochopit závažnost této zodpovědnosti a hlubokou závislost na Pánu, kterou při přijímání tohoto posvátného povolání pociťuji.“

President Hunter vysvětlil, že nachází sílu a ujištění v přesvědčení, že Církev není vedena lidmi, ale samotným Ježíšem Kristem, který připravuje a inspiruje ty, které povolává, aby předsedali:

„To, co mě během těchto posledních měsíců posiluje nejvíce, je mé neochvějné svědectví, že toto je dílo Boží, nikoli lidské. Ježíš Kristus je hlavou této Církve. Vede ji slovem i skutkem. Mám tu nepopsatelnou čest, že jsem na určité období povolán být nástrojem v Jeho rukou, abych Jeho Církvi předsedal. Ale bez znalosti toho, že Kristus je hlavou Církve, bych ani já, ani nikdo jiný, nedokázal nést tíhu tohoto povolání, kterého se mi dostalo.

Tím, že tuto zodpovědnost přijímám, uznávám Boží zázračnou ruku ve svém životě. Opakovaně mi zachovával život a znovu mi dodával sílu, opakovaně mě vracel z okraje věčnosti a dovolil mi na určité další období pokračovat v mém působení ve smrtelnosti. Občas jsem přemýšlel o tom, proč byl můj život zachován. Ale nyní jsem tuto otázku odložil stranou a žádám jen o víru a modlitby členů Církve, abychom mohli spolupracovat, já společně s vámi, na naplňování Božích záměrů v tomto období našeho života. …

Je tomu již třicet pět let, kdy mi byla vyjádřena podpora jako členovi Kvora Dvanácti. Tato léta byla naplněna přípravou. … Chodím sice nyní pomaleji, ale moje mysl je jasná a můj duch mladý. …

Podobně jako moji bratří přede mnou, i já přijímám toto povolání s ujištěním, že Bůh svého proroka povede. Pokorně přijímám povolání sloužit a společně s Žalmistou prohlašuji: ‚Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc.‘ (Žalmy 28:7.)“¹

President Howard W. Hunter, jakožto člen Kvora Dvanácti apoštolů, radil Svatým posledních dnů, aby následovali presidenta Církve.

Učení Howarda W. Huntera

V každé dispensaci Bůh povolává proroky jako své mluvčí.

Když člověk listuje stránkami Starého zákona, nachází tam spisy významných mužů z minulých věků, o nichž se mluví jako o prorocích. Knihy Nového zákona obsahují mimo jiné spisy, učení a historii lidí pozdější dispensace, kteří byli rovněž nazýváni proroky. Máme také záznam od proroků ze západní části světa, kteří pozvedali svůj hlas, hlásali slovo Páně, protestovali proti nespravedlivosti a učili zásadám evangelia. Každý z nich po sobě zanechal své svědectví.

Prorok je ten, kdo byl povolán a vzbuzen Pánem, aby šířil Boží záměry mezi Jeho dětmi. Je to někdo, kdo obdržel kněžství a mluví s pravomocí. Proroci jsou učitelé a obhájci evangelia. Vydávají svědectví o božskosti Pána Ježíše Krista. Proroci předpovídají budoucí události, ale to není jejich nejdůležitější zodpovědnost, ačkoli to může představovat jistý důkaz prorocké moci.

Spravedlivých vedoucích je zapotřebí v každé dispensaci času, a Bůh pro tento účel vybral proroky dlouho předtím, než vstoupili do této smrtelné existence. [Viz Jeremiáš 1:5; Abraham 3:23.]²

Studium Pánových zjevení ve svatém písmu potvrzuje skutečnost, že proroky a Církev v každém věku vede pokračující zjevení. Kdyby nebylo tohoto pokračujícího zjevení, Noé by nebyl připraven na potopu, která zaplavila zemi. Abraham by nebyl veden z Háranu do Hebronu – do země zaslíbení. Pokračující zjevení vedlo děti Izraele z poroby zpět do jejich zaslíbené země. Zjevení skrze proroky vedlo misionářskou práci, řídilo znovupostavení Šalomounova chrámu a veřejně odsoudilo pronikání pohanských praktik mezi Izraelity.

Než Kristus vystoupil na nebe, slíbil zbývajícím jedenácti apoštolům: „Aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ (Mat. 28:20.) Po svém nanebevstoupení vedl Církev skrze zjevení až do smrti apoštolů a následného odpadlictví Církve Ježíše Krista.³

V průběhu celé historie, až do dnešního dne, měla Církev proroka, vidoucího a zjevovatele. Hlavou Církve je Ježíš Kristus, který svého proroka vede. … Jeho rádci [a] členové Rady Dvanácti … jsou rovněž proroci, vidoucí a zjevovatelé. … Členové Církve nemusejí poslouchat nejistý pozoun. Mohou věřit hlasu svých vedoucích s vědomím, že jsou vedeni Pánem.⁴

Bůh vede své děti skrze žijícího proroka i v dnešní době.

Tentýž apoštol, který zaznamenal knihu Zjevení, viděl ve vidění jedno význačné znamení posledních dnů, které bude předcházet konečnému Druhému příchodu Páně. Řekl:

„Viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku i lidu.“ (Zjev. 14:6.) …

Svědčíme celému světu, že nebeští služebníci se již v naší době zjevili a přinesli z nebe pravomoc a znovuzřídili pravdy, které se v důsledku zkažených nauk a praktik ztratily. Bůh znovu promluvil a dál poskytuje vedení všem svým dětem skrze proroka žijícího v dnešní době. Prohlašujeme, že tak, jak slíbil, je vždy se svými služebníky a řídí záležitosti své Církve po celém světě. Podobně jako v dobách minulých, zjevení řídí misionářskou práci, budování chrámů, povolávání úředníků v kněžství a varuje před společenskými zly, které mohou bránit dětem našeho Otce dosáhnout spasení.

Pán ve zjevení daném svému novodobému mluvčímu, Josephu Smithovi, prohlásil:

„Neboť já nestraním osobám a chci, aby všichni lidé věděli, že ten den rychle přichází; ta hodina ještě není, ale je blízko, na dosah, kdy mír bude odňat ze země a ďábel bude míti moc nad svým vlastním panstvím.

Pán bude míti moc nad svatými svými a bude vládnouti v jejich středu.“ (NaS 1:35–36.)

Spasitel vládne v dnešní době uprostřed Svatých skrze pokračující zjevení. Svědčím o tom, že je se svými služebníky v této době a bude až do konce světa.

Kéž náš náhled není natolik omezený, abychom zjevení přenechali jen lidem v dávných dobách. Bůh je milosrdný a miluje své děti ve všech dobách a zjevuje se až do dnešní doby.⁵

Pán zjevuje svou mysl a vůli svým pomazaným prorokům. Existuje nekončící proud zjevení plynoucí neustále z nebeských pramenů k Božím pomazaným služebníkům na zemi. Od smrti Proroka Josepha Smitha hlas Páně dál promlouvá k Jeho prorokům jako v dřívější době.⁶

V této době duchovního hladu můžeme nalézt duchovní hojnost tím, že budeme dbát hlasu proroka.

Hlad byl jednou z běžných pohrom ve starozákonních dobách, a lidé si uvědomovali ničivé důsledky neúrody a hladovění. Amos na tuto skutečnost rázně upozornil svou předpovědí hladu duchovního. Řekl: „… Ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových.“ [Amos 8:11.] …

Soudobé zprávy o zmatku a nespokojenosti jednotlivců i náboženských institucí, kteří se snaží vyřešit své náboženské pochyby a spory, nám připomínají tato Amosova slova: „… [Budou běhat sem a tam] hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.“ [Amos 8:12.]

Snaží se najít řešení, aniž by stavěli na skále zjevení, jak to podle Pánových slov musí činit. [Viz Matouš 16:17–18.] …

… Zmatek a nespokojenosti, kterými svět trpí, nejsou pro věrné členy Církve obvyklé. … Pro ty, kteří mají víru a vůli věřit, zde existuje hlas, kterému věřit lze. Zcela jistě žijeme v době hladu, který popisoval Amos. … Nicméně v tom, co se zdá být duchovním hladem, jsou mnozí, kteří nalezli duchovní hojnost.

Je … mým pokorným svědectvím, že evangelium bylo v těchto posledních dnech znovuzřízeno ve své plnosti a že je dnes na zemi prorok, který hlásá mysl a vůli Páně těm, kteří chtějí slyšet a mají víru k tomu, aby ho následovali.⁷

Budeme-li následovat učení žijících proroků, nepůjdeme špatným směrem.

Pro lidi v minulých dispensacích a dobách byl tím nejdůležitějším prorokem prorok žijící, který učil a zjevoval vůli Páně v jejich době. V každé minulé dispensaci Pán povolával proroky jako své mluvčí pro lidi v oné konkrétní době a pro konkrétní problémy oné doby.

A právě současný žijící prorok je naším vedoucím a naším učitelem. Právě od něho získáváme vedení v dnešním světě. Ze všech končin země my, kteří ho podporujeme jako proroka Páně, vyjadřujeme svou vděčnost za tento zdroj božského vedení. …

Zatímco si v paměti procházíme proroky od počátku až do dnešního dne, jsme si vědomi onoho velikého požehnání, kterého se nám díky působení žijícího proroka dostává. Historie by nás měla naučit, že pokud nebudeme ochotni dbát rad proroka Páně a následovat jeho učení, budeme podrobeni soudům Božím.⁸

Jedině president Církve má právo přijímat zjevení pro celou Církev nebo poskytovat oficiální výklad písem či nauk Církve:

„Nikdo nebude určen přijímati přikázání a zjevení v této církvi kromě [presidenta Církve], neboť on je dostává stejně jako Mojžíš.“ (NaS 28:2.)⁹

Budeme-li následovat pokyny, rady a učení vedoucích Církve, když nás učí, nepůjdeme špatným směrem v tom, co je důležité pro naše osobní spasení a oslavení.¹⁰

Přemáhá mě vděčnost za zjevení, která stanovila tento úžasný systém, kterým je Církev řízena. Každému muži, který je vysvěcen apoštolem a je ustanoven jako člen Kvora Dvanácti, je vyjádřena podpora jako prorokovi, vidoucímu a zjevovateli. Členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů, kteří byli povoláni a vysvěceni k tomu, aby drželi klíče kněžství, mají pravomoc a zodpovědnost vést Církev, vykonávat její obřady, vykládat její nauku a stanovovat a udržovat její praktiky.

Když je president Církve nemocen nebo není schopen v plné míře zastávat všechny povinnosti vyplývající z jeho úřadu, jeho dva rádcové, kteří společně s ním tvoří Kvorum Prvního předsednictva, pokračují v práci Předsednictva. Jakékoli zásadní otázky, zásady, programy či nauky se s modlitbou probírají v radě tvořené rádci v Prvním předsednictvu a Kvorem Dvanácti apoštolů. Od Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti nevychází žádné rozhodnutí, aniž by mezi všemi zúčastněnými bylo dosaženo naprosté shody.

Podle tohoto inspirovaného vzoru bude Církev kráčet bez přerušení kupředu. Řízení Církve a používání prorockých darů bude vždy spočívat na těchto apoštolských autoritách, které drží a používají všechny klíče kněžství.¹¹

„Čas konference je obdobím duchovního oživení, kdy se prohlubuje a upevňuje poznání a svědectví.“

Na generální konferenci získáváme inspirované rady od proroků, vidoucích a zjevovatelů.

Když jsem přemítal o poselstvích z [generální] konference, položil jsem si tuto otázku: Jak mohu druhým pomáhat přijímat dobrotivost a požehnání plynoucí od našeho Nebeského Otce? Odpověď spočívá v následování pokynů získaných od těch, kterým vyjadřujeme podporu jako prorokům, vidoucím a zjevovatelům, a od ostatních generálních autorit. Studujme jejich slova pronesená pod vlivem Ducha inspirace a často se k nim vracejme. Pán na této konferenci zjevil svou vůli Svatým.¹²

Během generální konference je proneseno mnoho inspirovaných rad od proroků, vidoucích a zjevovatelů i od ostatních generálních autorit Církve. Naši novodobí proroci nás povzbuzují, abychom učinili čtení konferenčních vydání církevních časopisů důležitou a pravidelnou součástí našeho osobního studia. A tak se generální konference v jistém smyslu stává doplňkem nebo rozšířením Nauky a smluv.¹³

Čas konference je obdobím duchovního oživení, kdy se prohlubuje a upevňuje poznání a svědectví, že Bůh žije a že žehná ty, kteří jsou věrní. Je to čas, kdy se do srdce těch, kteří jsou odhodláni Mu sloužit a dodržovat Jeho přikázání, vštěpuje poznání, že Ježíš je Kristus, Syn žijícího Boha. Konference je časem, kdy nám naši vedoucí dávají inspirované pokyny týkající se toho, jak máme vést svůj život – časem, kdy v duši pociťujeme určité pohnutí a jsme odhodláni být lepším manželem nebo manželkou, otcem nebo matkou, poslušnějším synem nebo dcerou, lepším přítelem a sousedem. …

My, kteří se zde [na generální konferenci] dnes setkáváme, si činíme nárok na zvláštní a jedinečné poznání Spasitelova evangelia. Pro ty, kteří se s námi seznamují poprvé, je nejpřekvapivější naše prohlášení světu, že nás vede žijící prorok Boží – někdo, kdo komunikuje s Pánem, koho Pán inspiruje a kdo od Něho přijímá zjevení.¹⁴

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Projděte si učení presidenta Huntera uvedené v 1. oddíle. Proč Bůh pro každou dispensaci připravuje proroky? Jaké jsou některé úkoly či role proroků? Jak můžeme dětem pomáhat získat svědectví o prorocích?
Proč je žijící prorok pro nás v dnešní době požehnáním? (Viz 2. oddíl.) Proč je důležité, že máme „nekončící proud zjevení“ plynoucí od Boha k Jeho žijícím prorokům?
Co například vypovídá o tom, že žijeme v době „duchovního hladu“? (Viz 3. oddíl.) Jaká požehnání jste obdrželi díky tomu, že dbáte hlasu žijícího proroka?
President Hunter učí tomu, že „jedině president Církve má právo přijímat zjevení pro celou Církev“. (4. oddíl.) Proč je užitečné toto vědět? Proč je užitečné vědět, že když budeme následovat proroka, „nepůjdeme špatným směrem“?
Zamyslete se nad významem generální konference ve svém životě. (Viz 5. oddíl.) Které nauky z generální konference jsou pro vás požehnáním? Jak může mít generální konference mocnější vliv na život váš a vaší rodiny?

Související verše z písem

Amos 3:7; Matouš 10:41; Lukáš 1:68–70; Joseph Smith Translation, 2 Peter 1:20–21; Mosiáš 8:15–18; NaS 1:14–16, 37–38; 21:1, 4–6; 43:2–6; 107:91–92

Pomůcka k výuce

Společně se členy třídy napište na tabuli některé otázky, které mohou k tématu této kapitoly mít lidé jiného náboženského vyznání. Vyzvěte členy třídy, aby si tuto kapitolu prošli, vyhledali odpovědi na tyto otázky, a poté se podělili o to, co zjistili.