Kapitola 13

Chrám – velký symbol našeho členství

„Nejhlubší touhou mého srdce je, aby byl každý člen Církve hoden vstupu do chrámu.“

Ze života Howarda W. Huntera

Matka Howarda W. Huntera byla celý život věrnou členkou Církve, ale otec se dal pokřtít, až když bylo Howardovi 19 let. O mnoho let později, když byl Howard presidentem kůlu v Kalifornii, se členové kůlu vydali do chrámu Mesa v Arizoně, aby tam vykonávali chrámovou práci. Před začátkem zasedání president chrámu Howarda požádal, aby promluvil k těm, kteří se shromáždili v kapli. Toho dne měl president Hunter 46. narozeniny. Později o tomto zážitku napsal:

„Když jsem promlouval ke shromážděným členům, … přišli do kaple tatínek s maminkou, oblečeni v bílém. Neměl jsem vůbec tušení, že je tatínek připraven na chrámová požehnání, i když maminka si to již nějaký čas velmi přála. Emoce mě přemohly natolik, že jsem nebyl schopen pokračovat v proslovu. President Pierce [president chrámu] si stoupl vedle mě a vysvětlil, proč jsem přestal mluvit. Když tatínek s maminkou přišli onoho rána do chrámu, požádali presidenta chrámu, aby mi neříkal o tom, že tam jsou, protože chtěli, aby to pro mě bylo překvapení k narozeninám. Byly to narozeniny, na které jsem nikdy nezapomněl, protože onoho dne byli obdarováni a já jsem měl tu výsadu být svědkem jejich pečetění, po kterém jsem k nim byl připečetěn.“¹

O něco více než 40 let později, když Howard W. Hunter pronesl svůj první proslov na veřejnosti jako president Církve, bylo jedním z jeho hlavních poselství pro členy, aby s větší oddaností usilovali o požehnání plynoucí z chrámu.² Během celé své služby jako president na toto poselství nepřestával klást důraz. Když v červnu 1994 promlouval na pozemku chrámu Nauvoo, řekl:

„Na začátku tohoto měsíce jsem zahájil svou duchovní službu tím, že jsem vyjádřil hlubokou touhu, aby se více členů Církve stalo hodnými vstupu do chrámu. Podobně jako tomu bylo v době [Josepha Smitha], jsou způsobilí a obdarovaní členové klíčem k budování království na celém světě. Způsobilost ke vstupu do chrámu zajišťuje, že náš život je v souladu s vůlí Páně a že jsme naladěni na to, abychom ve svém životě přijímali Jeho vedení.“³

O několik měsíců později, v lednu 1995, se president Hunter naposledy zúčastnil veřejné události při zasvěcení chrámu Bountiful v Utahu. V zasvěcující modlitbě požádal o to, aby požehnání plynoucí z chrámu obohatila všechny ty, kteří tam vstoupí:

„Pokorně se modlíme o to, abys přijal tuto budovu a aby na ní spočinula Tvá požehnání. Kéž Tvůj Duch provází a vede všechny ty, kteří zde budou vykonávat obřady, aby v každé místnosti přebývala svatost. Kéž všichni ti, kteří sem vstoupí, mají čisté ruce a neposkvrněné srdce. Kéž jsou posíleni ve víře a odcházejí s pocitem pokoje chválíce Tvé svaté jméno. …

Kéž tento Dům poskytuje ducha pokoje všem těm, kteří zachovávají jeho vznešenost, a zvláště těm, kteří sem vstupují, aby získali vlastní obřady a vykonávali práci za své milované blízké za závojem. Umožni jim pocítit svou božskou lásku a milosrdenství. Kéž mají výsadu říci to, co pravil žalmista z dávných dob: ‚Spolu [jsme milé] rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.‘

Zatímco zasvěcujeme tuto posvátnou budovu, znovuzasvěcujeme svůj život Tobě a Tvému dílu.“⁴

Chrám Mesa v Arizoně, kde byl president Howard W. Hunter v roce 1953 připečetěn ke svým rodičům

Učení Howarda W. Huntera

Jsme povzbuzováni, abychom z chrámu učinili velký symbol svého členství.

V době mého povolání do tohoto posvátného úřadu [presidenta Církve] byli všichni členové Církve vyzváni, aby z chrámu Páně učinili veliký symbol svého členství a nadpozemské místo pro své nejposvátnější smlouvy.

Když přemítám o chrámu, myslím na tato slova:

„Chrám je místem ponaučení, kde jsou odhalovány hluboké pravdy přináležející království Božímu. Je to místo pokoje, kde se mysl může soustředit na věci ducha a kde lze odložit starosti světa. V chrámu uzavíráme smlouvy, že budeme poslušni zákonů Božích, a jsou nám dána zaslíbení podmíněná naší věrností, která dosahují až do věčnosti.“ (The Priesthood and You, Melchizedek Priesthood Lessons – 1966, Salt Lake City: The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 1966, str. 293.)

Pán sám ve svých zjeveních, která nám dal, učinil chrám velkým symbolem pro členy Církve. Pomyslete na postoje a spravedlivé chování, na které Pán poukázal v radách daných skrze Proroka Josepha Smitha Svatým v Kirtlandu, když se připravovali na stavbu chrámu. Tyto rady jsou platné i dnes:

„Zorganisujte se; připravte každou nutnou věc; a zřiďte dům, a to dům modlitby, dům půstu, dům víry, dům učení, dům slávy, dům pořádku, dům Boží.“ (NaS 88:119.) Odráží se v těchto postojích a v tomto chování skutečně to, čím se každý z nás snaží být a kým si přeje být? …

… Aby mohl být chrám skutečně naším symbolem, musíme toužit po tom, aby tomu tak bylo. Musíme žít tak, abychom byli hodni do chrámu vstoupit. Musíme dodržovat přikázání našeho Pána. Dokážeme-li žít podle vzoru našeho Mistra a bude-li pro nás Jeho učení a příklad tím nejvyšším vzorem, pak nám nebude připadat těžké být hodni návštěvy chrámu a být pevní a věrní ve všech oblastech života, neboť budeme oddáni jedinečnému posvátnému vzoru chování a víry. Ať budeme doma, nebo na tržišti, ať budeme školou povinní, nebo budeme mít školu už dávno za sebou, ať budeme jednat úplně o samotě, nebo společně s mnoha jinými lidmi, náš směr bude jasný a naše měřítka budou zjevná.

Schopnost stát si za svými zásadami a žít bezúhonně a s vírou podle vlastního přesvědčení – to je to, na čem skutečně záleží. Tato oddanost pravým zásadám – v osobním životě, doma, v rodině i kdekoli jinde, kde se setkáváme s druhými a ovlivňujeme je – tato oddanost je to, o co nás Bůh v konečném důsledku žádá. K ní je třeba se zavázat – celou duší, ze srdce a s věčným odhodláním se zavázat zásadám, o nichž víme, že jsou pravdivé v přikázáních, která nám Bůh dal. Budeme-li pravdiví a věrní Pánovým zásadám, budeme vždy hodni vstupu do chrámu a Pán a Jeho svaté chrámy budou velkým symbolem toho, že jsme Jeho učedníci.⁵

Každý z nás se má snažit být hoden toho, aby obdržel chrámové doporučení.

Nejhlubší touhou mého srdce je, aby byl každý člen Církve hoden vstupu do chrámu. Pán by byl potěšen, kdyby byl každý dospělý člen hoden platného chrámového doporučení – a kdyby je měl. To, co musíme, a naopak co nesmíme dělat, abychom byli hodni chrámového doporučení, je právě to, co nám zajistí, abychom byli jako jednotlivci i jako rodiny šťastní.⁶

Nebeský Otec jasně vysvětlil, že ti, kteří do chrámu vstupují, musí být čistí a zbaveni hříchů světa. Řekl: „A nakolik lid můj postaví pro mne dům ve jménu Páně a nestrpí, aby do něj vešla jakákoli nečistá věc, aby nebyl poskvrněn, sláva má spočine na něm; … Ale bude-li poskvrněn, já do něho nepřijdu a sláva má tam nebude; neboť já nebudu přicházeti do nesvatých chrámů.“ (NaS 97:15, 17.)

Mohlo by pro vás být zajímavé vědět, že kdysi každé chrámové doporučení podepisoval president Církve. To ukazuje, jakou váhu přikládali dřívější presidenti způsobilosti pro vstup do chrámu. V roce 1891 byla tato zodpovědnost dána biskupům a presidentům kůlů, kteří vám pokládají několik otázek ohledně vaší způsobilosti získat chrámové doporučení. Měli byste vědět, co se od vás očekává, abyste byli hodni chrámové doporučení získat.

Musíte věřit v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna Ježíše Krista a v Ducha Svatého. Musíte věřit, že toto je Jejich posvátné a božské dílo. Povzbuzujeme vás, abyste se denně snažili posilovat své svědectví o Nebeském Otci a o Pánu Ježíši Kristu. Duch, kterého pociťujete, je Duch Svatý, který vám svědčí o tom, že Oni skutečně existují. Později, v chrámu, získáte skrze zjevená ponaučení a obřady další informace o Božstvu.

Musíte podporovat generální autority i místní autority Církve. Když při oznámení jmen vedoucích zvedáte ruku do pravého úhlu, projevujete tím to, že je budete podporovat v jejich zodpovědnostech i v radách, které vám udílejí.

Toto není úkon, jímž těm, které Pán povolal předsedat, vzdáváme poctu. Jedná se spíše o uznání skutečnosti, že proroky, vidoucí a zjevovatele a další generální autority povolal Bůh. Je to závazek, že se budete řídit pokyny přicházejícími od předsedajících úředníků Církve. Podobně byste měli pociťovat oddanost i vůči biskupovi a presidentovi kůlu a ostatním vedoucím Církve. Nepodporování těch, kteří mají určitou pravomoc, je neslučitelné se službou v chrámu.

Abyste mohli vstoupit do svatého chrámu, musíte být morálně čistí. Zákon cudnosti požaduje, abyste neměli sexuální vztahy s nikým jiným kromě svého manžela či své manželky. Zvláště vás nabádáme, abyste se chránili před Satanovými svody, které poskvrňují vaši morální čistotu.

Musíte dbát na to, aby ve vztazích se členy vaší rodiny nebylo nic, co by bylo v rozporu s učením Církve. Zvláště vybízíme [mládež], aby byla poslušna [svých] rodičů ve spravedlivosti. Rodiče musí obezřele dbát na to, aby jejich vztahy se členy rodiny byly v souladu s učením evangelia a nikdy se v nich nevyskytovalo týrání či zneužívání nebo zanedbávání.

Abyste mohli vstoupit do chrámu, musíte být ve veškerém svém jednání s druhými čestní a poctiví. Jakožto Svatí posledních dnů máme posvátnou povinnost nikdy nebýt nečestní či nepoctiví. Když tuto smlouvu porušujeme, ohrožuje to naši základní bezúhonnost.

Abyste byli hodni získat chrámové doporučení, máte se snažit konat své povinnosti v Církvi a navštěvovat shromáždění svátosti a kněžská i další shromáždění. Musíte se také snažit být poslušni pravidel, zákonů a přikázání evangelia. Naučte se … přijímat povolání a další zodpovědnosti, které k vám přicházejí. Zapojujte se aktivně ve svém sboru či odbočce a buďte jedni z těch, na které se mohou vedoucí spolehnout.

Abyste mohli vstoupit do chrámu, musíte být plátci plného desátku a žít podle Slova moudrosti. Tato dvě přikázání, jednoduchá svými pokyny, ale nesmírně důležitá pro náš duchovní růst, jsou pro potvrzení naší osobní způsobilosti zcela zásadní. Mnohaleté pozorování ukazuje, že ti, kteří věrně platí desátek a zachovávají Slovo moudrosti, jsou obvykle věrní i ve všech ostatních záležitostech týkajících se vstupu do svatého chrámu.

Tyto záležitosti nelze brát na lehkou váhu. Jakmile jsme shledáni způsobilými do chrámu vstoupit, vykonáváme tam ty nejposvátnější obřady, které lze vůbec někde na zemi vykonat. Tyto obřady se týkají věcí spojených s věčností.⁷

Biskupové a presidenti kůlů „vám pokládají několik otázek ohledně vaší způsobilosti získat chrámové doporučení“.

Vykonávání chrámové práce přináší velká požehnání jedincům i rodinám.

Jak je úžasné, že máme tu výsadu dojít si do chrámu pro vlastní požehnání! Poté, co si do chrámu přijdeme pro vlastní požehnání, jak nádhernou výsadou je pracovat pro ty, kteří nás předešli! Z tohoto pohledu je chrámová práce prací nesobeckou. Kdykoli však vykonáváme chrámovou práci pro druhé, vrací se požehnání i nám samotným. Proto by pro nás nemělo být překvapením, že Pán si přeje, aby Jeho lid byl lidem motivovaným chrámem. …

… Máme ho navštěvovat nejen kvůli svým zemřelým předkům, ale také kvůli osobním požehnáním plynoucím z chrámového uctívání, pro posvěcení a bezpečí, které lze v těchto posvěcených a zasvěcených zdech získat. Když navštěvujeme chrám, získáváme bohatší a hlubší porozumění účelu života a významu smírné oběti Pána Ježíše Krista. Učiňme chrám, společně s chrámovým uctíváním, chrámovými smlouvami a chrámovým sňatkem, svým nejvyšším pozemským cílem a vrcholným zážitkem smrtelného života.⁸

Naše návštěvy chrámu mají několik důvodů – jednáme v souladu s Pánovými pokyny vykonat obřady pro sebe, žehnáme své rodině skrze pečeticí obřady a sdílíme svá požehnání s ostatními tím, že za ně děláme to, co pro sebe sami udělat nemohou. Kromě tohoto všeho pozvedáme své myšlenky, přibližujeme se k Pánu, ctíme kněžství a prohlubujeme duchovnost svého života.⁹

Když navštěvujeme chrám, získáváme osobní požehnání. Když starší John A. Widtsoe mluvil o tom, jak je náš život skrze návštěvy chrámu požehnán, řekl:

„Chrámová práce … poskytuje skvělou příležitost k tomu, abychom udržovali naživu své duchovní znalosti a sílu. … Ve svatých chrámech se před námi prostírá mocná perspektiva věčnosti, vidíme čas od jeho nekonečného počátku až k jeho nekonečnému konci; a odvíjí se před námi drama věčného života. Pak vidím jasněji své místo uprostřed vesmíru, své místo mezi záměry Božími; jsem lépe schopen umístit sám sebe tam, kam patřím, a jsem schopen lépe ocenit a zvážit, oddělit a zorganizovat běžné, obyčejné povinnosti, které v životě mám, tak, aby mě záležitosti malého významu netížily, ani mě nepřipravily o představu toho důležitějšího, co nám Bůh dává.“ (Conference Report, Apr. 1922, str. 97–98.)¹⁰

Zamyslete se nad vznešenými naukami v oné významné zasvěcovací modlitbě ohledně chrámu Kirtland, v modlitbě, o níž Prorok Joseph Smith řekl, že mu byla dána ve zjevení. Je to modlitba, která nadále žehná nám jako jednotlivcům, nám jako rodinám i nám jako členům díky moci kněžství, kterou nám Pán dal, abychom ji používali v Jeho svatých chrámech.

„A nyní, Svatý Otče,“ naléhavě žádal Prorok Joseph Smith, „prosíme tě, abys pomohl nám, lidu svému, milostí svou, … [abychom] mohli býti v očích tvých shledáni hodnými získati splnění příslibů, jež jsi nám, lidu svému, učinil ve zjeveních nám daných;

Aby sláva tvá mohla spočinouti na lidu tvém. …

A my tě prosíme, Svatý Otče, aby služebníci tvoji mohli vyjíti z tohoto domu ozbrojeni mocí tvou a aby jméno tvé mohlo býti na nich a sláva tvá byla kolem nich a andělé tvoji o ně pečovali.“ [NaS 109:10–12, 22.]¹¹

Navštěvování chrámu přináší duchovnost. Je to jeden z nejvybranějších programů na rozvíjení duchovnosti, který v Církvi máme. Díky němu se srdce dětí obrací k jejich otcům a srdce otců k jejich dětem. (Malachiáš 4:6.) To podporuje rodinnou soudržnost a jednotu.¹²

Pospěšme do chrámu.

Sdílejme se svými dětmi duchovní pocity, které v chrámu máme. A učme je s větší naléhavostí a pro ně přijatelnějším způsobem tomu, co je vhodné sdílet o účelech domu Páně. Mějte doma obrázek chrámu, aby ho vaše děti měly na očích. Učte je o účelech domu Páně. Nechť již od svého raného mládí plánují, že tam půjdou a že zůstanou tohoto požehnání hodny. Připravujme každého misionáře, aby šel do chrámu způsobile a aby pro něj tento zážitek byl ještě významnější událostí než obdržení povolání na misii. Plánujme pro své děti uzavření sňatku v domě Páně, učme je o tom a naléhavě je o to žádejme. Potvrzujme ještě důrazněji než kdy dříve, že opravdu záleží na tom, kde uzavíráte sňatek a jakou pravomocí jste prohlášeni za manžela a manželku.¹³

Pána těší, když jsou mladí lidé hodni jít do chrámu a vykonávat tam zástupné křty za ty, kteří neměli v životě možnost nechat se pokřtít. Pána těší, když jsme hodni jít do chrámu, abychom tam s Ním uzavřeli své vlastní smlouvy a byli zpečetěni jako manželé a jako rodina. A Pána těší, když chodíme do chrámu a jsme hodni vykonávat tytéž spásné obřady i za zemřelé, z nichž mnozí dychtivě čekají na to, až za ně budou tyto obřady vykonány.¹⁴

Pokud jde o ty, kteří dosud neobdrželi chrámová požehnání nebo kteří nemají platné chrámové doporučení – dovolte mi, abych vás s pokorou a láskou povzbudil, abyste se snažili dospět ke dni, kdy budete moci vstoupit do domu Páně. Pán těm, kteří věrně dodržují své smlouvy, slíbil: „Bude-li lid můj poslouchati hlas můj a hlas služebníků mých, jež jsem určil, aby vedli lid můj, vizte, vpravdě pravím vám, nepohne se z místa svého.“ (NaS 124:45.) … Slibuji vám, že když budete pravidelně navštěvovat chrám, vaše osobní duchovnost, vztah s manželem či s manželkou i vaše rodinné vztahy budou požehnány a posíleny.¹⁵

Buďme lidem, jenž navštěvuje a miluje chrámy. Pospěšme do chrámu tak často, jak nám to čas, prostředky a osobní okolnosti dovolují. Navštěvujme ho nejen kvůli svým zemřelým předkům, ale také kvůli osobním požehnáním plynoucím z chrámového uctívání, pro posvěcení a bezpečí, které lze v těchto posvěcených a zasvěcených zdech získat. Chrám je místem krásy, je to místo zjevení, je to místo pokoje. Je to dům Páně. Je svatý Pánu. A má být svatý i nám.¹⁶

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Přemítejte o učení presidenta Huntera v 1. oddíle. Jak můžeme „z chrámu Páně [učinit] veliký symbol svého členství“?
Projděte si požadavky pro získání chrámového doporučení, které jsou uvedeny ve 2. oddíle. Jak dodržování těchto požadavků žehná vám osobně i vaší rodině? Proč se musíme snažit být „čistí a zbaveni hříchů světa“, když vstupujeme do chrámu?
Projděte si učení presidenta Huntera týkající se požehnání plynoucích z vykonávání chrámové práce. (Viz 3. oddíl.) Jak účast na chrámových obřadech žehná vám osobně a vaší rodině? Jak můžete čerpat větší užitek z požehnání plynoucích z chrámu? Můžete se podělit o zážitek, kdy jste v chrámu pocítili duchovní posilu nebo vedení? Pokud jste ještě v chrámu nebyli, přemítejte o tom, co můžete dělat, abyste se na přijetí tohoto požehnání připravili.
Jak můžeme dětem a mládeži pomáhat učit se o chrámech a vypěstovat si k nim lásku? (Viz 4. oddíl.) Jak můžeme dětem a mládeži pomáhat vypěstovat si touhu uzavřít sňatek v domě Páně? Proč je důležité chodit do chrámu „tak často, jak nám to čas, prostředky a osobní okolnosti dovolují“?

Související verše z písem

Žalm 55:15; Izaiáš 2:2–3; NaS 97:12–17; 110:6–10; 124:39–41; 138:53–54; Průvodce k písmům, „Chrám, dům Páně“

Pomůcka k výuce

„Lekce bude často obsahovat více učební látky, než kolik jí budete schopni probrat v čase, který máte k dispozici. V takových případech máte vybrat učební látku, která těm, které učíte, pomůže nejvíce.“ (Učení – není většího povolání [1999], 98.)