Kapitola 3

Protivenství – součást Božího plánu pro náš věčný pokrok

„Když nás [těžkosti smrtelnosti] přivádějí k pokoře, zušlechťují nás, učí nás a žehnají nám, mohou být mocnými nástroji v rukou Božích, abychom se díky tomu stali lepšími lidmi.“

Ze života Howarda W. Huntera

Na generální konferenci v dubnu 1980 starší Howard W. Hunter, tehdy člen Kvora Dvanácti apoštolů, vyprávěl o tom, jak s davem lidí sledoval závody dlouhých veslic na Samoi. „V davu vládl neklid,“ vyprávěl, „a téměř všichni upírali zrak na moře a vyhlíželi, kdy poprvé zahlédnou [veslice]. Najednou to mezi lidmi zaburácelo, protože v dálce se objevily čluny. Na každém z nich byla posádka tvořená padesáti silnými veslaři, kteří nořili do vody vesla a zase je vytahovali v rytmu, který poháněl veslici vlnami a zpěněnou vodou – byl to nádherný pohled.

Čluny s muži se záhy objevily v celé své kráse a uháněly k cíli. I když tito silní muži zabírali ze všech sil, tíha člunu s padesáti lidmi působila proti mocné síle – odporu vody.

Když první dlouhá veslice proplula cílovou čarou, skandování davu dosáhlo vrcholu.“

Po závodě zašel starší Hunter k přístavišti veslic a mluvil s jedním veslařem, který mu vysvětlil, že příď tohoto dlouhého člunu „je zkonstruována tak, aby vodu rozrážela, a pomáhala tak překonat odpor, který rychlost člunu snižuje. Také vysvětlil, že zabírání vesly proti odporu vody vytváří sílu, která pohání člun vpřed. Díky odporu vzniká protichůdná síla i pohyb vpřed.“¹

Starší Hunter použil vyprávění o závodech veslic na Samoi jako úvod ke svému proslovu o účelech protivenství. Během své apoštolské služby mluvil o protivenství mnohokrát – nabízel druhým rady a dodával jim naději a povzbuzení. Mluvil z osobní zkušenosti, protože si prošel nemocemi, které ho ohrožovaly na životě, i jinými zkouškami. Svědčil s pevným přesvědčením o tom, že ve chvílích těžkostí má „Ježíš Kristus … moc ulehčit naše břemena a zmírnit tíhu toho, co je na nás vloženo“.²

Uprostřed našich zkoušek Spasitel každému z nás nabízí totéž, co nabídl onomu muži u rybníka Bethesda: „Chceš-li zdráv býti?“ (Jan 5:6.)

Učení Howarda W. Huntera

Protivenství je součástí Božího plánu pro náš věčný pokrok.

Všímám si toho, že život – život každého člověka – je plný vzestupů i pádů. Ve světě vskutku vidíme mnoho radostí i trápení, mnoho změněných plánů a nových cest, mnoho požehnání, která nevypadají jako požehnání, ani nám tak nepřipadají, a mnoho událostí, které nás přivádějí k pokoře a prohlubují naši trpělivost a víru. My všichni čas od času prožíváme tyto chvíle, a myslím, že vždy budeme. …

… President Spencer W. Kimball, který toho věděl o utrpení, zklamání a okolnostech, které nemůžeme změnit, hodně, kdysi napsal:

„Jako lidé bychom rádi ze života vyloučili fyzickou bolest a duševní úzkost a zajistili si nepřetržitý klid a pohodu, ale kdybychom zavřeli dveře před bolestí a zármutkem, mohlo by se stát, že bychom tím vyloučili své největší přátele a dobrodince. Utrpení může z lidí udělat svaté, protože se učí trpělivosti, shovívavosti a sebeovládání.“ [Faith Precedes the Miracle (1972), 98.]

V těchto slovech president Kimball zmiňuje zavírání dveří před některými životními zkušenostmi. … V našem životě se dveře průběžně zavírají, a některé tyto případy přinášejí opravdovou bolest a zármutek. Avšak opravdu věřím tomu, že tam, kde se jedny dveře zavírají, se jiné otevírají (a možná více než jedny) a přinášejí naději a požehnání v jiných oblastech našeho života, které bychom možná jinak neobjevili.

… Před několika lety [president Marion G. Romney] řekl, že všichni muži a ženy, včetně většiny těch, kteří jsou věrní a oddaní, se ve svém životě setkají s protivenstvím a utrpením, protože, jak řekl Joseph Smith, „lidé musejí trpět, aby mohli vystoupit na horu Sion a být pozdviženi nad nebesa“. [Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 228; viz Conference Report, Oct. 1969, 57.]

President Romney poté řekl:

„To neznamená, že po utrpení toužíme. Vyhýbáme se mu, jak jen to je možné. Avšak nyní víme, a my všichni jsme věděli, když jsme byli vybráni vstoupit do smrtelnosti, že zde budeme prověřováni ohněm protivenství a utrpení. …

[A co více,] Otcův plán pro zkoušení [a zušlechťování] Jeho dětí nevyloučil ani samotného Spasitele. Utrpení, které se rozhodl snášet a které skutečně snášel, se rovnalo společnému utrpení všech mužů [a žen, ať žijí kdekoli. Chvějící a krvácející a s přáním, aby nemusel pít z onoho kalichu, řekl]: ‚Já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.‘ (NaS 19:18–19.)“ (Conference Report, Oct. 1969, str. 57.)

My všichni musíme dokončit své „přípravy … pro děti lidské“. [NaS 19:19.] Kristovy přípravy se do značné míry lišily od těch našich, ale všichni máme učinit určité přípravy a otevřít určité dveře. A učinit takovéto důležité přípravy bude často vyžadovat určitou bolest, určité nečekané změny na naší životní cestě a určité podrobení se, „stejně jako se dítě podrobuje otci svému“. [Mosiáš 3:19.] Snaha dokončit božské přípravy a otevřít celestiální dveře může trvat – a nepochybně potrvá – až do posledních hodin našeho smrtelného života.³

Do smrtelnosti jsme přišli proto, abychom se potýkali s překážkami. Bylo to součástí Božího plánu pro náš věčný pokrok. Bez pokušení, nemoci, bolesti a zármutku by nemohlo být dobra, ctnosti, vděčnosti za zdraví a radosti. … Musíme pamatovat na to, že tytéž protichůdné síly, které nám brání v pokroku, nám rovněž poskytují příležitosti, které máme překonat.⁴

Strasti, které zažíváme ve smrtelnosti, jsou určeny pro náš růst a zkušenosti.

Když nás [těžkosti smrtelnosti] přivádějí k pokoře, zušlechťují nás, učí nás a žehnají nám, mohou být mocnými nástroji v rukou Božích, abychom se díky tomu stali lepšími lidmi, abychom se díky tomu stali vděčnějšími, láskyplnějšími a ohleduplnějšími vůči ostatním v jejich těžkostech.

Ano, my všichni máme těžké chvíle, každý z nás osobně i všichni společně, ale i v těch nejtěžších chvílích, ať již tomu bylo v dávných dobách či v době dnešní, neměly a nemají tyto problémy a tato proroctví jiný účel, než aby požehnaly spravedlivým a pomohly přimět k pokání ty, kteří jsou spravedliví méně. Bůh nás miluje a v písmech se praví, že „Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“. [Jan 3:16.]⁵

Lehi, velký patriarcha z Knihy Mormonovy, svými slovy povzbuzoval svého syna Jákoba – syna, který se narodil v pustině v době soužení a protivenství. Jákob neměl takový život, jaký možná očekával, a jeho směr se možná neubíral tak ideálně, jak by mohl. Vytrpěl strasti a nezdary, ale Lehi mu slíbil, že tyto strasti budou posvěceny k jeho prospěchu. (Viz 2. Nefi 2:2.)

Poté Lehi pronesl tato slova, která se stala památnými:

„Neboť musí nezbytně býti, aby byl protiklad ve všech věcech. Kdyby tomu tak nebylo, … spravedlivost by nemohla býti uskutečněna, ani zlovolnost, ani svatost ani bída, ani dobré ani zlé.“ (2. Nefi 2:11.)

V tomto vysvětlení některých životních bolestí a zklamání jsem v průběhu let nacházel a nacházím velkou útěchu. A nacházím ještě větší útěchu v tom, že ti nejvýznačnější muži a ženy, včetně Syna Božího, čelili takovémuto protivenství proto, aby lépe porozuměli rozdílu mezi spravedlivostí a zlovolností, svatostí a bídou, dobrým a zlým. Díky temné a vlhké cele v žaláři v Liberty se Prorok Joseph Smith naučil, že jsme-li povoláni projít soužením, je to pro náš růst a zkušenosti a nakonec to bude počítáno pro naše dobro. (Viz NaS 122:5–8.)

Tam, kde se jedny dveře zavírají, jiné se otevírají – dokonce i pro proroka ve vězení. Nemáme vždy tolik moudrosti či tolik zkušeností, abychom dokázali odpovídajícím způsobem posoudit všechny možné vstupy a výstupy. Onen příbytek, který Bůh připravuje pro každé své milované dítě, má možná jen určité chodby a zábradlí, jedinečné koberce, po nichž máme podle Jeho přání projít, a závěsy, kterými máme projít, abychom tento příbytek získali. …

V různých obdobích našeho života, pravděpodobně opakovaně během našeho života, musíme vskutku uznat, že Bůh ví to, co my nevíme, a vidí to, co my nevidíme. „Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.“ (Izaiáš 55:8.)

Máte-li doma starosti s dětmi, které bloudí, trápí-li vás finanční potíže a citová vypětí, která ohrožují vaši rodinu a vaše štěstí, musíte-li čelit ztrátě něčího života nebo zdraví, kéž pokoj naplní vaši duši. Nebudeme pokoušeni nad to, co jsme schopni snést. [Viz 1. Korintským 10:13; Alma 13:28; 34:39.] Naše zajížďky a zklamání jsou přímou a úzkou cestou k Němu.⁶

Když byl Joseph Smith v žaláři v Liberty, Pán mu zjevil, že protivenství nám může přinést zkušenosti a být pro naše dobro.

Máme všechny důvody k tomu, abychom byli optimističtí a měli sebedůvěru i v dobách těžkostí.

Ve smrtelném životě vždy byly a vždy budou nějaké těžkosti. Ale když víme to, co víme, a žijeme tak, jak žít máme, není zde opravdu žádné místo pro pesimismus a zoufalství, ani se na ně nemůžeme vymlouvat.

Během svého života jsem byl svědkem dvou světových válek, dále válek v Koreji, ve Vietnamu a [dalších]. Prožil jsem Velkou hospodářskou krizi a podařilo se mi dostat na právnickou fakultu, zatímco jsem zároveň založil rodinu. Byl jsem svědkem toho, jak zešílely akciové trhy a světové ekonomiky, a byl jsem svědkem toho, jak zešílelo několik despotů a tyranů, přičemž se celý svět kvůli tomu dostal do značných obtíží.

A tak doufám, že se nebudete domnívat, že se všechny těžkosti světa vměstnaly do vaší dekády nebo že se nikdy nikomu nevedlo tak špatně jako vám osobně nebo že se vám nikdy nepovede lépe. Ujišťuji vás, že se lidem vedlo hůře a že se vám vždy povede lépe. Vždy tomu tak je – a zvláště když žijeme podle evangelia Ježíše Krista a evangelium milujeme a umožňujeme mu, aby v našem životě vzkvétalo. …

Na rozdíl od toho, co někteří možná říkají, máte všechny důvody na tomto světě k tomu, abyste byli šťastní, optimističtí a měli sebedůvěru. Každé pokolení od počátku času muselo překonávat nějaké těžkosti a řešit nějaké problémy.⁷

Když přijdeme ke Spasiteli, ulehčí nám naše břímě a zmírní tíhu toho, co je na nás vloženo.

„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30.) …

… Tato úžasná nabídka pomoci daná samotným Synem Božím se netýkala jen obyvatel Galileje v Jeho době. Tato výzva vzít na sebe Jeho příjemné jho a přijmout Jeho lehké břímě se netýká jen pokolení, která již odešla. To byla a je všeobecná výzva určená všem lidem, všem městům a národům, každému muži, ženě a dítěti, ať žijí kdekoli.

Ve chvílích, kdy my osobně potřebujeme nějakou pomoc, nesmíme ponechat bez povšimnutí tuto neomylnou odpověď na starosti a trápení našeho světa. V ní je obsaženo zaslíbení osobního pokoje a ochrany. V ní je obsažena moc odložit hřích v každé době. I my musíme věřit tomu, že Ježíš Kristus má moc ulehčit naše břímě a zmírnit tíhu toho, co je na nás vloženo. I my k Němu musíme přijít a obdržet odpočinutí od své práce.

Samozřejmě, že s těmito zaslíbeními jsou spojeny i určité závazky. „Vezměte jho mé na se,“ žádá nás. V biblických dobách bylo jho velmi užitečným prostředkem pro ty, kteří obdělávali pole. Umožňovalo přidat a spárovat sílu druhého zvířete k práci jednoho zvířete, díky čemuž se rozdělilo a snížilo namáhavé úsilí spojené s tažením pluhu nebo vozu. Břímě, které bylo příliš velké či dokonce nezvládnutelné pro jednoho, mohli rovnoměrně a pohodlně nést dva jedinci spojení k sobě společným jhem. Jeho jho vyžaduje velké a upřímné úsilí, ale pro ty, kteří jsou opravdu obráceni, je toto jho snadné a břímě se stává lehkým.

Proč se potýkat s životními břemeny sami, ptá se Kristus, nebo proč se s nimi potýkat s nějakou dočasnou oporou, která brzy selže? Pro ty, kteří jsou obtíženi, je právě Kristovo jho, právě tato moc a pokoj plynoucí z toho, že stojíme bok po boku s Bohem, tím, co nám poskytne oporu, vyrovnanost a sílu potýkat se s výzvami a snášet své břímě zde, na jílovitém poli smrtelnosti.

Osobní životní břemena se pochopitelně u každého člověka liší, ale má je každý z nás. … Samozřejmě, že některá trápení přicházejí kvůli hříchům světa, který nenásleduje rady [našeho] Otce v nebi. Ať již je to z jakéhokoli důvodu, zdá se, že nikdo z nás není zcela osvobozen od životních těžkostí. Každému jednotlivci a všem Kristus v podstatě řekl: Pokud všichni musíme nést nějaké břímě a brát na sebe nějaké jho, proč ne to mé? Slibuji vám, že mé jho je příjemné a mé břímě lehké. (Viz Mat. 11:28–30.)⁸

„Učedníci Kristovi v každém pokolení jsou vyzýváni, je jim vskutku přikazováno, aby byli naplněni dokonalým jasem naděje.“

Svatí posledních dnů se nemusejí obávat soužení v posledních dnech.

V písmech … se uvádí, že nastanou období, kdy celý svět bude procházet určitými těžkostmi. Víme, že v naší dispensaci bude k nespravedlivostem naneštěstí dosti zjevně docházet, a to s sebou přinese nevyhnutelné těžkosti, bolesti a trest. Bůh zkrátí tuto nespravedlivost ve svém vlastním čase, ale naším úkolem je žít v plné míře a věrně a netrápit se obavami o bědy světa nebo o to, kdy svět skončí. Naším úkolem je mít evangelium ve svém životě a být zářivým světlem, městem postaveným na hoře, které odráží krásu evangelia Ježíše Krista a radost a štěstí, které se vždy a v každém věku dostaví všem těm, kteří dodržují přikázání.

V této poslední dispensaci bude docházet k velkým soužením. (Viz Mat. 24:21.) Víme, že budou války a pověsti o válkách (viz NaS 45:26) a že celá země bude ve zmatku (viz NaS 45:26). Všechny dispensace měly svá nebezpečná období, ale naše doba bude opravdu nebezpečná. (Viz 2. Tim. 3:1.) Zlovolní budou prosperovat (viz 2. Tim. 3:13) – i když zlovolní prosperovali a prosperují velmi často. Přijdou pohromy a nepravost se bude rozhojňovat. (Viz NaS 45:27.)

Přirozeným důsledkem některých těchto proroctví je nevyhnutelně strach – a to nikoli strach, který pociťují jen mladší lidé. Je to strach, který pociťují lidé jakéhokoli věku, kteří nerozumí tomu, čemu rozumíme my.

Chtěl bych ale zdůraznit, že tyto pocity nemusí mít věrní Svatí posledních dnů a že nepocházejí od Boha. Dávnému Izraeli veliký Jehova pravil:

„Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe. …

Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj.“ (Deut. 31:6, 8.)

A vám, našemu úžasnému pokolení v novodobém Izraeli, Pán řekl:

„Tudíž, neboj se, malé stádo; čiňte dobro; nechť se země a peklo spolčí proti vám, neboť jestliže jste postaveni na skále mé, nemohou zvítěziti. …

Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ (NaS 6:34, 36.)

Takovýmito radami jsou protkána všechna naše novodobá písma. Naslouchejte tomuto úžasnému ujištění: „Nebojte se, malé děti, neboť jste moje a já jsem přemohl svět, a vy jste z těch, které mi Otec můj dal.“ (NaS 50:41.) „Vpravdě pravím vám, přátelům svým, nebojte se, nechť srdce vaše je utěšeno; ano, radujte se nadále a ve všem vzdávejte díky.“ (NaS 98:1.)

Myslím, že ve světle těchto úžasných rad je naší povinností radovat se o trochu více a zoufat si o trochu méně, vzdávat díky za to, co máme, a za velikost požehnání, která Bůh pro nás má, a mluvit trochu méně o tom, co možná nemáme, nebo o tom, jaké starosti mohou doprovázet obtížná období v tomto či v jakémkoli jiném pokolení.

Období velké naděje a velkého nadšení

Pro Svaté posledních dnů je toto období obdobím velké naděje a velkého nadšení – jedno z nejvýznamnějších období ve Znovuzřízení, a tudíž jedno z nejvýznamnějších období kterékoli jiné dispensace, neboť naše dispensace je ze všech nejvýznamnější. Je třeba mít víru a naději – dvě naprosto základní ctnosti jakéhokoli učedníka Kristova. Musíme dál projevovat důvěru v Boha, neboť toto je první zásadou našeho náboženského přesvědčení. Musíme věřit tomu, že Bůh má veškerou moc, že nás miluje a že Jeho dílo nebude zastaveno, ani zmařeno, ať již v našem osobním životě nebo všeobecně na celém světě. …

Slibuji vám ve jménu Pána, jehož jsem služebníkem, že Bůh bude vždy chránit svůj lid a bude o něj pečovat. Budeme mít těžkosti, stejně jako je mělo každé pokolení a každý člověk. Ale s evangeliem Ježíše Krista máte veškerou naději, zaslíbení a ujištění. Pán má moc nad svými Svatými a pro svůj lid vždy připraví místa pokoje, útočiště a bezpečí. Když máme víru v Boha, můžeme doufat v lepší svět – pro nás osobně i pro celé lidstvo. Prorok Eter v dávných dobách učil (a on o strastech něco věděl): „Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha.“ (Eter 12:4.)

Učedníci Kristovi v každém pokolení jsou vyzýváni, je jim vskutku přikazováno, aby byli naplněni dokonalým jasem naděje. (Viz 2. Nefi 31:20.)

Snaha rozptýlit strach

… Je-li naše víra a naděje ukotvena v Kristu, v Jeho naukách, přikázáních a zaslíbeních, pak jsme schopni spoléhat se na něco vskutku pozoruhodného, opravdu zázračného, co může rozdělit Rudé moře a vést novodobý Izrael na místo, „kde zlo nepřátel nás nedožene“. (Náboženské písně, 2015, č. 18.) Strach, který mohou mít lidé v obtížných dnech, je hlavní zbraní v arzenálu, který Satan používá k tomu, aby učinil lidi nešťastnými. Ten, kdo má strach, ztrácí sílu pro životní bitvu ve válce proti zlu. Moc onoho zlého se tudíž vždy snaží vyvolávat v srdci lidí strach. V každém věku a v každé době lidé čelili strachu.

Jakožto děti Boží a potomci Abrahama, Izáka a Jákoba se musíme snažit rozptýlit strach, který lidé mají. Bojácní a strachující se lidé nemohou svou práci vykonávat dobře a nemohou vykonávat Boží práci vůbec. Svatí posledních dnů mají božské poslání, které mají naplnit a které se zkrátka nesmí vytratit ve strachu a úzkosti.

Apoštol Páně v dřívější době řekl toto: „Klíč k tomu, jak zvítězit nad strachem, byl dán skrze Proroka Josepha Smitha. ‚Jste-li připraveni, nebudete se báti.‘ (NaS 38:30.) Toto božské poselství je zapotřebí opakovat i dnes v každém kůlu a sboru.“ (Starší John A. Widtsoe, Conference Report, duben 1942, str. 33.)

Jsme připraveni podrobit se Božím přikázáním? Jsme připraveni dosáhnout vítězství nad svými choutkami? Jsme připraveni být poslušni spravedlivého zákona? Jsme-li schopni na tyto otázky poctivě odpovědět kladně, pak můžeme přikázat strachu, aby z našeho života odešel. Míru strachu v našem srdci lze dozajista docela dobře změřit naší připraveností žít spravedlivě – žít tak, jak by měl žít každý Svatý posledních dnů v každém věku a době.

Výsada, čest a zodpovědnost spojená s životem v posledních dnech

Dovolte mi zakončit jedním z nejvýznamnějších prohlášení, které jsem kdy četl od Proroka Josepha Smitha, který ve svém životě čelil nesmírným těžkostem a který za své vítězství zaplatil samozřejmě tu nejvyšší cenu. On ale vskutku zvítězil, a byl to šťastný, nezlomný a optimistický muž. Ti, kteří ho znali, pociťovali jeho sílu a odvahu dokonce i v těch nejtemnějších chvílích. Neklesal na duchu, ani nezůstával dlouho sklíčený.

O naší – vaší i mé – době řekl, že je to chvíle, kterou se „proroci, kněží a králové [v minulých dobách] zaobírali se zvláštním potěšením; [všichni tito dávní svědkové Boží] s radostným očekáváním vzhlíželi ke dni, v němž žijeme; a podníceni nebeským a radostným očekáváním pěli a psali a prorokovali o tomto našem dni; … my jsme tím obdařeným lidem, který Bůh vyvolil, aby uskutečnil slávu posledních dnů.“ [Učení presidentů Církve: Joseph Smith, 184.]

Jaká to výsada! Jaká to čest! Jaká to zodpovědnost! A jaká to radost! Máme všechny důvody v čase i ve věčnosti k tomu, abychom se radovali a vzdávali díky za stav našeho života a za zaslíbení, která nám byla dána.⁹

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Jak nám může pomáhat vědomí, že protivenství je součástí Božího plánu pro náš věčný pokrok? (Viz 1. oddíl.) Proč je podle vás protivenství nezbytnou součástí smrtelnosti?
Projděte si, čemu v 2. oddíle president Hunter učí o některých účelech protivenství. Jaké jsou vaše zkušenosti s tím, že protivenství může být pro naše dobro? Jak můžeme dosáhnout toho, abychom na protivenství pohlíželi z Pánovy věčné perspektivy?
Proč, jak učí president Hunter, máme důvod k tomu, abychom byli šťastní a optimističtí dokonce i v dobách těžkostí? (Viz 3. oddíl.) Jak si můžeme v takových dobách pěstovat větší optimismus? Jaká požehnání například dál získáváme i během toho největšího protivenství?
Jak můžeme přijmout Spasitelovu výzvu, abychom Mu umožnili nést naše břímě a zmírnit tíhu toho, co je na nás vloženo? (Viz 4. oddíl.) Co znamená vzít na sebe Jeho jho? Jak vám Spasitel pomáhá v obtížných chvílích?
President Hunter učí tomu, že pocity strachu ze strastí v posledních dnech nepocházejí od Boha. (Viz 5. oddíl.) V čem je škodlivý život ve strachu? Jak můžeme žít s nadějí a s vírou, a ne ve strachu?

Související verše z písem

Jan 14:27; 16:33; Židům 4:14–16; 5:8–9; 1. Nefi 1:20; Alma 36:3; NaS 58:2–4; 101:4–5; 121:7–8; 122:7–9

Pomůcka ke studiu

„Mnozí považují za nejlepší čas pro studium ráno, po nočním odpočinku. … Jiní dávají přednost studiu v nerušených hodinách poté, co mají po práci a po každodenních starostech. … Možná ještě důležitější než určitá denní hodina je stanovit si pro studium nějakou pravidelnou dobu.“ (Howard W. Hunter, „Reading the Scriptures“, Ensign, Nov. 1979, 64.)